Vize, jakou potřebujeme 366-730: Druhý rok pěstování


Obsah

Vize, jakou potřebujeme/366 Ještě jednou k příčinám selhání levice 11

Vize, jakou potřebujeme/367 Co Marx neznal a věděl, že nezná – část I. 12

Vize, jakou potřebujeme/368 Co Marx neznal a věděl, že nezná – část II. 14

Vize, jakou potřebujeme/369 Co Marx neznal a věděl, že nezná – část III. 16

Vize, jakou potřebujeme/370 Co Marx neznal a věděl, že nezná – část IV. 18

Vize, jakou potřebujeme/371 Marx OK. Ale jak dál? 20

Vize, jakou potřebujeme/372 J. Šulc kmetodologické roli vize (ohlédnutí)/1 22

Vize, jakou potřebujeme/373 J. Šulc kmetodologické roli vize (ohlédnutí)/2 24

Vize, jakou potřebujeme/374 Návrh na rozdělení do tvůrčích skupin 26

Vize, jakou potřebujeme/375 Nechutné prezidentské volební menu. OD KOHO JE?/1 29

Vize, jakou potřebujeme/376 Nechutné prezidentské volební menu. OD KOHO JE?/1 29

Vize, jakou potřebujeme/377 Nechutné prezidentské volební menu. OD KOHO JE?/3 31

Vize, jakou potřebujeme/378 Ještě k pozičnímu investování – část 1. 32

Vize, jakou potřebujeme/379 Ještě k pozičnímu investování – část 2. 35

Vize, jakou potřebujeme/380 B. Štědroň o reformě politického systému 36

Vize, jakou potřebujeme/381 Ještě k pozičnímu investování – část 3. 38

Vize, jakou potřebujeme/382 Ještě k pozičnímu investování – část 4. 40

Vize, jakou potřebujeme/383 Ještě k pozičnímu investování – SHRNUTÍ 41

Vize, jakou potřebujeme/384 K nejstručnější verzi vize/1 44

Vize, jakou potřebujeme/385 K nejstručnější verzi vize/2 46

Vize, jakou potřebujeme/386 K nejstručnější verzi vize/3 47

Vize, jakou potřebujeme/387 K nejstručnější verzi vize/4 48

Vize, jakou potřebujeme/388 K nejstručnější verzi vize/5 50

Vize, jakou potřebujeme/389 K nejstručnější verzi vize/3 52

Vize, jakou potřebujeme/390 12. report (12. 12.2022 – 11. 1.2023) 53

Vize, jakou potřebujeme/391 K nejstručnější verzi vize/7 55

Vize, jakou potřebujeme/392 K nejstručnější verzi vize/8 56

Vize, jakou potřebujeme/393 K nejstručnější verzi vize/9 57

Vize, jakou potřebujeme/394 Podklad pro 8. online setkání 59

Vize, jakou potřebujeme/395 Perspektiva univerzit – část 1. 60

Vize, jakou potřebujeme/396 Perspektiva univerzit – část 2. 62

Vize, jakou potřebujeme/397 Perspektiva univerzit – část 3/1. 63

Vize, jakou potřebujeme/398 Perspektiva univerzit – část 3.2. 64

Vize, jakou potřebujeme/399 Perspektiva univerzit – část 4. 66

Vize, jakou potřebujeme/400 L. Zelinka: Ke stručné verzi vize – část 1. 68

Vize, jakou potřebujeme/401 L. Zelinka: Ke stručné verzi vize – část 2. 69

Vize, jakou potřebujeme/402 L. Zelinka: Ke stručné verzi vize – část 3. 71

Vize, jakou potřebujeme/403 Vize jedné univerzity - 1. část 72

Vize, jakou potřebujeme/404 Vize jedné univerzity - 2. část 73

Vize, jakou potřebujeme/405 Vize jedné univerzity - 3. část 75

Vize, jakou potřebujeme/406 Vize jedné univerzity - 4. část 76

Vize, jakou potřebujeme/407 Vize jedné univerzity - 5. část 78

Vize, jakou potřebujeme/408 Vize jedné univerzity - 6. část 79

Vize, jakou potřebujeme/409 Vize jedné univerzity - 7. část 81

Vize, jakou potřebujeme/410 Vize jedné univerzity – 7a. část 83

Vize, jakou potřebujeme/411 Vize jedné univerzity - 8. část 85

Vize, jakou potřebujeme/412 Vize jedné univerzity - 9. část 86

Vize, jakou potřebujeme/413 Vize jedné univerzity – 10/1. část 87

Vize, jakou potřebujeme/414 Vize jedné univerzity – 10/2. část 89

Vize, jakou potřebujeme/415 Vize jedné univerzity – 11/1. část 90

Vize, jakou potřebujeme/416 Vize jedné univerzity – 11/2. část 91

Vize, jakou potřebujeme/417 Souhrnná poznámka k vizím univerzit 93

Vize, jakou potřebujeme/418 Alternativa "kariérního postupu": Freelancing 94

Vize, jakou potřebujeme/419 Hlavní oblast střetu: PENZIJNÍ SYSTÉM 95

Vize, jakou potřebujeme/420 13. report (12. 1.2023 – 9. 1.2023) 98

Vize, jakou potřebujeme/421 J. Mihola - Prognostické úvahy – část 1. 100

Vize, jakou potřebujeme/422 PENZE: Do nich, dokud jsou zblblí 102

Vize, jakou potřebujeme/423 J. Mihola - Prognostické úvahy – část 2. 104

Vize, jakou potřebujeme/424 PENZE: V. Bezděk o významu vize 106

Vize, jakou potřebujeme/425 J. Mihola - Prognostické úvahy – část 3. 108

Vize, jakou potřebujeme/426 PENZE: Omyl P. Pavla 109

Vize, jakou potřebujeme/427 J. Mihola - Prognostické úvahy – část 4. 111

Vize, jakou potřebujeme/428 PENZE: Dvojí omyl Pekarové 112

Vize, jakou potřebujeme/429 J. Mihola - Prognostické úvahy – část 5. 115

Vize, jakou potřebujeme/430 PENZE: Proč Jurečka zradil rozumné řešení? 117

Vize, jakou potřebujeme/431 PENZE Dva hrubé fauly Pekarové a celé vlády 120

Vize, jakou potřebujeme/432 PENZE: Petr Pavel – slepota, nebo lež? 122

Vize, jakou potřebujeme/433 Podstata sporu a co je ve hře 123

Vize, jakou potřebujeme/434 J. Simonová - Je to více než podezřelé 125

Vize, jakou potřebujeme/435 J. Mertl - Vhodné úpravy penzijního systému 126

Vize, jakou potřebujeme/436 P. Voráč - Nezapomínejme na význam slov 128

Vize, jakou potřebujeme/437 K aktuálnímu dění v oblasti penzí 129

Vize, jakou potřebujeme/438 PENZE: Názor gerontologa 130

Vize, jakou potřebujeme/439 V. Sušová – odkud se bere nespokojenost 132

Vize, jakou potřebujeme/440 P. Hampl odpovídá na otázky k nespokojenosti 135

Vize, jakou potřebujeme/441 Ústavní právník Kysela o penzích 137

Vize, jakou potřebujeme/442 J. Simonová k penzijnímu systému 138

Vize, jakou potřebujeme/443 Boj o penze i přežití. Co dokáže teorie?/1 141

Vize, jakou potřebujeme/444 Boj o penze i přežití. Co dokáže teorie?/2 142

Vize, jakou potřebujeme/445 Část 3: Nástroje analýzy pozičního investování 146

Vize, jakou potřebujeme/446 Boj o penze i přežití. Co dokáže teorie?/4 148

Vize, jakou potřebujeme/447 Boj o penze i přežití. Co dokáže teorie?/5 150

Vize, jakou potřebujeme/448 Boj o penze i přežití. Co dokáže teorie?/6 152

Vize, jakou potřebujeme/449 Boj o penze i přežití. Co dokáže teorie?/7 154

Vize, jakou potřebujeme/450 14. report (10.2.2023 – 11.3.2023) 157

Vize, jakou potřebujeme/451 Boj o penze i přežití. Co dokáže teorie?/8 159

Vize, jakou potřebujeme/452 Boj o penze i přežití. Co dokáže teorie?/9 161

Vize, jakou potřebujeme/453 Struktura současné globální moci 164

Vize, jakou potřebujeme/454 Co znamená rozhodnutí senátu k penzím? 167

Vize, jakou potřebujeme/455 Pavel Kalenda: VIZE 2023 – důchody/1 170

Vize, jakou potřebujeme/456 Pavel Kalenda: VIZE 2023 – důchody/2 172

Vize, jakou potřebujeme/457 Pavel Kalenda: VIZE 2023 – důchody/3 174

Vize, jakou potřebujeme/458 Šokující "Stanovisko Národní rozpočtové rady" 176

Vize, jakou potřebujeme/459 K Pavlovu podpisu zákona o "Velké penzijní loupeži" 177

Vize, jakou potřebujeme/460 Vladimír Čechák: PERSPEKTIVY vzdělávání – část 1. 179

Vize, jakou potřebujeme/461 Vladimír Čechák: PERSPEKTIVY vzdělávání – část 2. 181

Vize, jakou potřebujeme/462 Vladimír Čechák: PERSPEKTIVY vzdělávání – část 3. 182

Vize, jakou potřebujeme/463 Vladimír Čechák: PERSPEKTIVY vzdělávání – část 4. 184

Vize, jakou potřebujeme/464 Vladimír Čechák: PERSPEKTIVY vzdělávání – část 5. 186

Vize, jakou potřebujeme/465 Vladimír Čechák: PERSPEKTIVY vzdělávání – část 6. 187

Vize, jakou potřebujeme/466 Rostislav Čuba: REDUKCE I. 188

Vize, jakou potřebujeme/467 Rostislav Čuba: REDUKCE II. 190

Vize, jakou potřebujeme/468 Rostislav Čuba: REDUKCE III. 191

Vize, jakou potřebujeme/469 Rostislav Čuba: REDUKCE IV. 193

Vize, jakou potřebujeme/470 Rostislav Čuba: REDUKCE V. 194

Vize, jakou potřebujeme/471 Rostislav Čuba: REDUKCE VI. 195

Vize, jakou potřebujeme/472 K Danielu Prokopovi: Jak na důchodovou reformu/1 197

Vize, jakou potřebujeme/473 K Danielu Prokopovi: Jak na důchodovou reformu/2 198

Vize, jakou potřebujeme/474 K Danielu Prokopovi: Jak na důchodovou reformu/3 200

Vize, jakou potřebujeme/475 Kauza ŠEVČÍK a vlivové sítě 203

Vize, jakou potřebujeme/476 Kauza ŠEVČÍK a generování poskoků moci 205

Vize, jakou potřebujeme/477 Teoretická podstata pozičního investování část 1. 208

Vize, jakou potřebujeme/478 Teoretická podstata pozičního investování – část 2. 209

Vize, jakou potřebujeme/479 Teoretická podstata pozičního investování ("algebra" investičních příležitostí) – část 3. 211

Vize, jakou potřebujeme/481 Teoretická podstata pozičního investování ("algebra" investičních příležitostí) – část 4. 214

Vize, jakou potřebujeme/482 Teoretická podstata pozičního investování ("algebra" investičních příležitostí) – část 3. 216

Vize, jakou potřebujeme/483 Teoretická podstata pozičního investování ("algebra" investičních příležitostí) – část 6. 217

Vize, jakou potřebujeme/484 Teoretická podstata pozičního investování ("algebra" investičních příležitostí) – část 7. 218

Vize, jakou potřebujeme/485 Jaroslav Šulc: K výchozím příčinám dnešní krize/1 220

Vize, jakou potřebujeme/486 Jaroslav Šulc: K výchozím příčinám dnešní krize/2 222

Vize, jakou potřebujeme/487 Jaroslav Šulc: K výchozím příčinám dnešní krize/3 223

Vize, jakou potřebujeme/488 Jaroslav Šulc: K výchozím příčinám dnešní krize/4 225

Vize, jakou potřebujeme/489 Jaroslav Šulc: K výchozím příčinám dnešní krize/5 227

Vize, jakou potřebujeme/490 Radek Novotný: VIZE světa po roce 2050/1 229

Vize, jakou potřebujeme/491 Radek Novotný: VIZE světa po roce 2050/2 231

Vize, jakou potřebujeme/492 Radek Novotný: VIZE světa po roce 2050/2 232

Vize, jakou potřebujeme/493 K materiálu "Možný přístup ke stanovení důchodového věku" 234

Vize, jakou potřebujeme/494 Lavírování M. Jurečky a jeho příčiny 236

Vize, jakou potřebujeme/495 Jaroslav Šulc: K výchozím příčinám dnešní krize/6 239

Vize, jakou potřebujeme/496 Jaroslav Šulc: K výchozím příčinám dnešní krize/7 241

Vize, jakou potřebujeme/497 Jaroslav Šulc: K výchozím příčinám dnešní krize/8 243

Vize, jakou potřebujeme/498 Rozhovor v Parlamentních listech o této vládě 244

Vize, jakou potřebujeme/499 Radan Brus o současné situaci 246

Vize, jakou potřebujeme/500 Od teorie nadhodnoty k pozičnímu investování 248

Vize, jakou potřebujeme/501 Význam pochopení role pozičního investování 249

Vize, jakou potřebujeme/502 Jaroslav Šulc: K výchozím příčinám dnešní krize/9 250

Vize, jakou potřebujeme/503 Jaroslav Šulc: K výchozím příčinám dnešní krize/10 252

Vize, jakou potřebujeme/504 Jaroslav Šulc: K výchozím příčinám dnešní krize/11 253

Vize, jakou potřebujeme/505 Jaroslav Šulc: K výchozím příčinám dnešní krize/12 255

Vize, jakou potřebujeme/506 Vize a predikce aktuálního dění 256

Vize, jakou potřebujeme/507 Poziční investování: Reformy a antireformy názorně/1 258

Vize, jakou potřebujeme/508 Poziční investování: Reformy a antireformy názorně/2 260

Vize, jakou potřebujeme/509 Volební program vycházející z vize 262

Vize, jakou potřebujeme/510 16. report (11.4.2023 – 9.5.2023) 263

Vize, jakou potřebujeme/511 Ke vztahu vize a volebního programu 264

Vize, jakou potřebujeme/512 Marek Řezanka: Kudy z temnoty 265

Vize, jakou potřebujeme/513 Jaroslav Šulc: K výchozím příčinám dnešní krize/13 266

Vize, jakou potřebujeme/514 Jaroslav Šulc: K výchozím příčinám dnešní krize/14 268

Vize, jakou potřebujeme/515 Jaroslav Šulc: K výchozím příčinám dnešní krize/15 270

Vize, jakou potřebujeme/516 Jaroslav Šulc: K výchozím příčinám dnešní krize/16 272

Vize, jakou potřebujeme/517 K přípravě na Michálkovice (penze) 273

Vize, jakou potřebujeme/518 Vzkaz VLÁDĚ ROZKLADU: Odejít, a to hned! 274

Vize, jakou potřebujeme/519 Jaroslav Šulc: O důchodech narovinu 1. část 276

Vize, jakou potřebujeme/520 Jaroslav Šulc: O důchodech narovinu 2. část 278

Vize, jakou potřebujeme/521 Jaroslav Šulc: K výchozím příčinám dnešní krize/17 280

Vize, jakou potřebujeme/522 Jaroslav Šulc: K výchozím příčinám dnešní krize/18 282

Vize, jakou potřebujeme/523 Jaroslav Šulc: K výchozím příčinám dnešní krize/19 283

Vize, jakou potřebujeme/524 O vizi s trochou fantazie 285

Vize, jakou potřebujeme/525 29. setkání k pěstování vize: Poděkování 287

Vize, jakou potřebujeme/526 Michálkovický odborný seminář 288

Vize, jakou potřebujeme/527 Stanovisko Michálkovického odborného semináře 289

Vize, jakou potřebujeme/528 Volební program a vize 291

Vize, jakou potřebujeme/529 Podklad pro Michálkovice – vládní program destrukce 292

Vize, jakou potřebujeme/530 Everettovská mnohosvětovost a smysl bytí 294

Vize, jakou potřebujeme/531 K semináři o penzích v Michálkovicích (co nového přinesl) 295

Vize, jakou potřebujeme/532 Jaroslav Šulc: K výchozím příčinám dnešní krize/20 298

Vize, jakou potřebujeme/533 Jaroslav Šulc: K výchozím příčinám dnešní krize/21 300

Vize, jakou potřebujeme/534 Jaroslav Šulc: K výchozím příčinám dnešní krize/22 302

Vize, jakou potřebujeme/535 Jaroslav Šulc: K výchozím příčinám dnešní krize/23 304

Vize, jakou potřebujeme/536 J. Šulc: O důchodech narovinu 306

Vize, jakou potřebujeme/537 Ke strategii vzdělávání – část 1. 309

Vize, jakou potřebujeme/538 Ke strategii vzdělávání – část 2. 311

Vize, jakou potřebujeme/539 Ke strategii vzdělávání – část 3. 313

Vize, jakou potřebujeme/540 17. report (11.5.2003-9.6.2023) 315

Vize, jakou potřebujeme/541 Ke strategii vzdělávání – část 4. 316

Vize, jakou potřebujeme/542 Ke strategii vzdělávání – část 5. 317

Vize, jakou potřebujeme/543 Nové čtení Radovana Richty/1 318

Vize, jakou potřebujeme/544 Nové čtení Radovana Richty/2 320

Vize, jakou potřebujeme/545 Jaroslav Šulc: K výchozím příčinám dnešní krize/24 321

Vize, jakou potřebujeme/546 Jaroslav Šulc: K výchozím příčinám dnešní krize/25 322

Vize, jakou potřebujeme/547 Jaroslav Šulc: K výchozím příčinám dnešní krize/26 325

Vize, jakou potřebujeme/548 Green Deal: Zneužitelná slepá ulička/1 327

Vize, jakou potřebujeme/549 Jaroslav Šulc: K výchozím příčinám dnešní krize/27 328

Vize, jakou potřebujeme/550 Green Deal: Zneužitelná slepá ulička/2 330

Vize, jakou potřebujeme/551 Green Deal: Zneužitelná slepá ulička/3 331

Vize, jakou potřebujeme/552 Green Deal: Zneužitelná slepá ulička/4 333

Vize, jakou potřebujeme/553 Jaroslav Šulc: K výchozím příčinám dnešní krize/28 334

Vize, jakou potřebujeme/554 Jaroslav Šulc: K výchozím příčinám dnešní krize/29 336

Vize, jakou potřebujeme/555 Jaroslav Šulc: K výchozím příčinám dnešní krize/30 338

Vize, jakou potřebujeme/556 Krátkodobá predikce/1 (Řehka) 340

Vize, jakou potřebujeme/557 Jaroslav Šulc: K výchozím příčinám dnešní krize/31 342

Vize, jakou potřebujeme/558 Green Deal: Zneužitelná slepá ulička/5 345

Vize, jakou potřebujeme/559 Rostislav Čuba HODNOTY/1 347

Vize, jakou potřebujeme/560 Rostislav Čuba HODNOTY/2 349

Vize, jakou potřebujeme/561 Rostislav Čuba HODNOTY/2 351

Vize, jakou potřebujeme/562 V jakém světě žijeme? 353

Vize, jakou potřebujeme/563 Krátkodobá predikce (Ševčík)/2 355

Vize, jakou potřebujeme/564 Rostislav Čuba: Hodnoty /4 357

Vize, jakou potřebujeme/565 Rostislav Čuba: Hodnoty /5 359

Vize, jakou potřebujeme/566 Rostislav Čuba: Hodnoty /6 361

Vize, jakou potřebujeme/567 Jan Zeman: Ministrův hnojový omyl/1 363

Vize, jakou potřebujeme/568 Jan Zeman: Ministrův hnojový omyl/2 365

Vize, jakou potřebujeme/569 Prožitkový marketing 366

Vize, jakou potřebujeme/570 18. report (10.6.2023 – 9.7.2023) 368

Vize, jakou potřebujeme/571 Ještě k hledání smyslu žití a bytí 370

Vize, jakou potřebujeme/572 Ivo Potůček: Kvantový paradox 371

Vize, jakou potřebujeme/573 Rostislav Čuba: Hodnoty /7 373

Vize, jakou potřebujeme/574 Rostislav Čuba: Hodnoty /8 375

Vize, jakou potřebujeme/575 Co nového v pěstování vize? 377

Vize, jakou potřebujeme/576 Rostislav Čuba: Hodnoty /9 378

Vize, jakou potřebujeme/577 K aktuálnímu dění + I. Potůček: Budoucnost civilizace 380

Vize, jakou potřebujeme/578 Marathon 4/2023 383

Vize, jakou potřebujeme/579 L. Zelinka: Posmutnělý manifest – část 1. 384

Vize, jakou potřebujeme/580 L. Zelinka: Posmutnělý manifest – část 2. 386

Vize, jakou potřebujeme/581 L. Zelinka: Posmutnělý manifest – část 2. 388

Vize, jakou potřebujeme/582 L. Zelinka: Posmutnělý manifest – část 3. 390

Vize, jakou potřebujeme/583 Balíčkový památník bezradnosti vlády/1 392

Vize, jakou potřebujeme/584 Balíčkový památník bezradnosti vlády/2 394

Vize, jakou potřebujeme/585 L. Zelinka: Posmutnělý manifest – část 4. 396

Vize, jakou potřebujeme/586 L. Zelinka: Posmutnělý manifest – část 5. 398

Vize, jakou potřebujeme/587 L. Zelinka: Posmutnělý manifest – část 6. 400

Vize, jakou potřebujeme/588 Balíčkový památník bezradnosti vlády/3 403

Vize, jakou potřebujeme/589 Balíčkový památník bezradnosti vlády/4 404

Vize, jakou potřebujeme/590 Reforma veřejných financí/5 - otázky 406

Vize, jakou potřebujeme/591 Posmutnělý manifest – část 7. 407

Vize, jakou potřebujeme/592 Posmutnělý manifest – část 8. 410

Vize, jakou potřebujeme/593 Posmutnělý manifest – část 9. 412

Vize, jakou potřebujeme/594 Reakce J. Simonové aj. Šulce na otázky 413

Vize, jakou potřebujeme/595 Osudové ÚSKALĺ, část 1. 415

Vize, jakou potřebujeme/596 Osudové ÚSKALĺ, část 2. 417

Vize, jakou potřebujeme/597 L. Zelinka: Posmutnělý manifest – část 10. 418

Vize, jakou potřebujeme/598 L. Zelinka: Posmutnělý manifest – část 11. 420

Vize, jakou potřebujeme/599 L. Zelinka: Posmutnělý manifest – část 12. 424

Vize, jakou potřebujeme/600 19. report (10.7.2023 – 8.8.2023) 426

Vize, jakou potřebujeme/601 Osudové ÚSKALĺ a zombíci 428

Vize, jakou potřebujeme/602 M. Řezanka: K osudovému úskalí 430

Vize, jakou potřebujeme/603 L. Zelinka: Posmutnělý manifest – část 13. 431

Vize, jakou potřebujeme/604 L. Zelinka: Posmutnělý manifest – část 14. 434

Vize, jakou potřebujeme/605 K materiálu o extrémismu 436

Vize, jakou potřebujeme/606 L. Zelinka: Posmutnělý manifest – část 15. 438

Vize, jakou potřebujeme/607 I. Potůček: K mnohosvětovosti a zombíkům 1. 440

Vize, jakou potřebujeme/608 I. Potůček: K mnohosvětovosti a zombíkům 2. 442

Vize, jakou potřebujeme/609 J. Zeman: Cesta k udržitelnému vývoji? 1. 443

Vize, jakou potřebujeme/610 J. Zeman: Cesta k udržitelnému vývoji? 2. 445

Vize, jakou potřebujeme/611 J. Zeman: Cesta k udržitelnému vývoji? 3. 448

Vize, jakou potřebujeme/612 Aktuální predikce: K důvěře ve vládu 450

Vize, jakou potřebujeme/613 Křížový výslech umělé inteligence 451

Vize, jakou potřebujeme/614 O čem sní umělá inteligence 454

Vize, jakou potřebujeme/615 J. Zeman: Cesta k udržitelnému vývoji? 4. 456

Vize, jakou potřebujeme/616 J. Zeman: Cesta k udržitelnému vývoji? 5. 458

Vize, jakou potřebujeme/617 Kolik statečných potřebujeme? 460

Vize, jakou potřebujeme/618 I. Potůčk: K mnohosvětovosti a zombíkům/3 461

Vize, jakou potřebujeme/619 Nedělní predikce aktuálního dění (BRICS) 463

Vize, jakou potřebujeme/620 J. Zeman: Cesta k udržitelnému vývoji? 6. 464

Vize, jakou potřebujeme/621 J. Zeman: Cesta k udržitelnému vývoji? 7. 466

Vize, jakou potřebujeme/622 Konference Lidský kapitál a UI 468

Vize, jakou potřebujeme/623 Z rozhovoru pro Parlamentní listy/1 468

Vize, jakou potřebujeme/624 R. Čuba: Co čeká ekonomiku US (a nás)? 470

Vize, jakou potřebujeme/625 I. Potůček: K reformě veřejných financí 473

Vize, jakou potřebujeme/626 Krátkodobá predikce: Kam to vláda vede 474

Vize, jakou potřebujeme/627 K monografii Metodologická role vize 475

Vize, jakou potřebujeme/628 Jurečkův fatální obrat a naléhavá potřeba vize 478

Vize, jakou potřebujeme/629 Z rozhovoru pro Parlamentní listy/2 480

Vize, jakou potřebujeme/630 20. report (11.8.2023 – 7.9.2023) 482

Vize, jakou potřebujeme/631 Možná začala zásadní diskuse k vizi/1 483

Vize, jakou potřebujeme/632 Možná začala zásadní diskuse k vizi/2 484

Vize, jakou potřebujeme/633 ŠULCOVY ARTIKULY – část 1. 486

Vize, jakou potřebujeme/634 ŠULCOVY ARTIKULY – část 2. 489

Vize, jakou potřebujeme/634 ŠULCOVY ARTIKULY – část 3. 491

Vize, jakou potřebujeme/636 – 5. číslo časopisu Marathon k vizi 493

Vize, jakou potřebujeme/637 R. Čuba: Odkud kam jdeme – část 1. 495

Vize, jakou potřebujeme/638 R. Čuba: Odkud kam jdeme – část 2. 496

Vize, jakou potřebujeme/639 R. Čuba: Odkud kam jdeme – část 3. 498

Vize, jakou potřebujeme/640 Aktuální nedělní predikce k penzijní reformě 500

Vize, jakou potřebujeme/641 Cesta k záchraně penzijního systému 501

Vize, jakou potřebujeme/641 Cesta k záchraně penzijního systému 502

Vize, jakou potřebujeme/642 S. Blaha: Lži o důchodovém systému?/1 504

Vize, jakou potřebujeme/643 S. Blaha: Lži o důchodovém systému?/2 505

Vize, jakou potřebujeme/644 S. Blaha: Lži o důchodovém systému?/3 506

Vize, jakou potřebujeme/645 S. Blaha: Lži o důchodovém systému?/4 508

Vize, jakou potřebujeme/646 S. Blaha: Lži o důchodovém systému?/5 509

Vize, jakou potřebujeme/647 S. Blaha: Lži o důchodovém systému?/6 511

Vize, jakou potřebujeme/648 Věřit či nevěřit Rajchlovi? 512

Vize, jakou potřebujeme/649 Poznámky V. Pilmaiera k J. Rajchlovi 515

Vize, jakou potřebujeme/650 Možnosti, meze a rizika umělé inteligence/1 518

Vize, jakou potřebujeme/651 Možnosti, meze a rizika umělé inteligence/2 519

Vize, jakou potřebujeme/652 Možnosti, meze a rizika umělé inteligence/3 522

Vize, jakou potřebujeme/653 R. Čuba k J. Rajchlovi 524

Vize, jakou potřebujeme/654 Krátkodová nedělní predikce – Volby v SR 526

Vize, jakou potřebujeme/655 Možnosti, meze a rizika umělé inteligence/4 528

Vize, jakou potřebujeme/656 Možnosti, meze a rizika umělé inteligence/3 530

Vize, jakou potřebujeme/657 Co znamená výsledek voleb na Slovensku? 531

Vize, jakou potřebujeme/658 Ještě k volbám v SR z hlediska ČR 532

Vize, jakou potřebujeme/659 Ivo Potůček k AI 533

Vize, jakou potřebujeme/660 21. report (7.9.2023 – 7.10.2023) 535

Vize, jakou potřebujeme/661 Pavel Kalenda o mediální rezonanci témat/1 536

Vize, jakou potřebujeme/662 Pavel Kalenda o mediální rezonanci témat/2 538

Vize, jakou potřebujeme/663 Diskuse k vizi – 1: R. Novotný, J. Simonová 541

Vize, jakou potřebujeme/664 Diskuse k vizi – 2: R. Novotný, J. Simonová 543

Vize, jakou potřebujeme/665 Diskuse k vizi – 3: Otázky 545

Vize, jakou potřebujeme/666 Diskuse k vizi – 4: L. Knihová 546

Vize, jakou potřebujeme/667 Diskuse k vizi – 5: T. Ganzer k „přifázování“ 547

Vize, jakou potřebujeme/668 Diskuse k vizi – 6: M. Neudorflová k R. Čubovi 549

Vize, jakou potřebujeme/669 Diskuse k vizi – 7: K definici vize 551

Vize, jakou potřebujeme/670 Diskuse k vizi – 8: R. Novotný 552

Vize, jakou potřebujeme/671 Diskuse k vizi – 9: J. Mihola 554

Vize, jakou potřebujeme/674 J. Šulc: Čtyři důvody k demisi vlády/1 556

Vize, jakou potřebujeme/674 J. Šulc: Čtyři důvody k demisi vlády/3 557

Vize, jakou potřebujeme/674 J. Šulc: Čtyři důvody k demisi vlády/3 560

Vize, jakou potřebujeme/675 Aktuální predikce 561

Vize, jakou potřebujeme/676 J. Šulc: Čtyři důvody k demisi vlády/4 562

Vize, jakou potřebujeme/677 J. Šulc: Čtyři důvody k demisi vlády/5 564

Vize, jakou potřebujeme/678 J. Šulc: Čtyři důvody k demisi vlády/6 566

Vize, jakou potřebujeme/679 Ganzer – schéma jádra vize 568

Vize, jakou potřebujeme/680 S umělou inteligencí o naší vizi 569

Vize, jakou potřebujeme/681 Ivo T. Budil na 40. setkání k pěstování vize 571

Vize, jakou potřebujeme/682 Čeká se, až se spustí řetězová reakce 573

Vize, jakou potřebujeme/683 J. Štefec: Předpoklady vzniku vize 574

Vize, jakou potřebujeme/684 Z Parlamentních listů 22. října 576

Vize, jakou potřebujeme/685 T. Ganzer k textu J. Štefce 577

Vize, jakou potřebujeme/686 M. Řezanka k textu J. Štefce 578

Vize, jakou potřebujeme/687 Penzijní systém v ČR a selhání vĕdy – část 1. 580

Vize, jakou potřebujeme/688 Penzijní systém v ČR a selhání vĕdy – část 2. 581

Vize, jakou potřebujeme/689 Penzijní systém v ČR a selhání vĕdy – část 3. 583

Vize, jakou potřebujeme/690 22. report (8.10.2023 – 5.11.2023) 585

Vize, jakou potřebujeme/691 Penzijní systém v ČR a věda/4 586

Vize, jakou potřebujeme/692 Penzijní systém v ČR a věda/5 587

Vize, jakou potřebujeme/693 Penzijní systém v ČR a věda/6 589

Vize, jakou potřebujeme/694 Penzijní systém v ČR a věda/7 590

Vize, jakou potřebujeme/695 Penzijní systém v ČR a věda/8 591

Vize, jakou potřebujeme/696 Predikce a k „uhasínání“ kapitalismu/1 592

Vize, jakou potřebujeme/697 Diskuse k „uhasínání“ kapitalismu II. 594

Vize, jakou potřebujeme/698 Diskuse k „uhasínání“ kapitalismu III. 596

Vize, jakou potřebujeme/699 Diskuse k „uhasínání“ kapitalismu IV. 598

Vize, jakou potřebujeme/700 Marthon 6/2023 600

Vize, jakou potřebujeme/701 Diskuse k „uhasínání“ kapitalismu V. 601

Vize, jakou potřebujeme/702 K I. Budilovi/1 603

Vize, jakou potřebujeme/703 Predikce + K I. Budilovi/2 604

Vize, jakou potřebujeme/704 K I. Budilovi/3 606

Vize, jakou potřebujeme/705 K I. Budilovi/4 608

Vize, jakou potřebujeme/706 K I. Budilovi/5 609

Vize, jakou potřebujeme/707 K I. Budilovi/6 611

Vize, jakou potřebujeme/708 Slušovický výstřel z Aurory/1 612

Vize, jakou potřebujeme/709 Slušovický výstřel z Aurory/2 613

Vize, jakou potřebujeme/710 Predikce – Hamplův hřebík na hlavičku 615

Vize, jakou potřebujeme/711 Slušovický výstřel z Aurory/3 617

Vize, jakou potřebujeme/712 Slušovický výstřel z Aurory/4 618

Vize, jakou potřebujeme/713 Slušovický výstřel z Aurory/4 619

Vize, jakou potřebujeme/714 Slušovický výstřel z Aurory/5 621

Vize, jakou potřebujeme/715 Lidská vlastnická součinnost F. Neužila/1 622

Vize, jakou potřebujeme/716 Predikce + Vlastnická součinnost F. Neužila/2 624

Vize, jakou potřebujeme/717 Vlastnická součinnost F. Neužila/3 626

Vize, jakou potřebujeme/718 J. Šulc: Má mít levice vizi? – I. 628

Vize, jakou potřebujeme/719 J. Šulc: Má mít levice vizi? – II. 629

Vize, jakou potřebujeme/720 23. report (7.11.2023 – 6.12.2023) 631

Vize, jakou potřebujeme/721 Jaroslav Šulc: Má mít levice vizi? – III. 632

Vize, jakou potřebujeme/722 Jaroslav Šulc: Má mít levice vizi? – IV. 633

Vize, jakou potřebujeme/723 "Slušovická fáze" diskuse k vizi/7 634

Vize, jakou potřebujeme/724 "Slušovická fáze" diskuse k vizi/8 637

Vize, jakou potřebujeme/725 "Slušovická fáze" diskuse k vizi/9 639

Vize, jakou potřebujeme/726 Diskuse k „akčnímu programu“/1 640

Vize, jakou potřebujeme/727 Diskuse k „akčnímu programu“/2 642

Vize, jakou potřebujeme/728 Diskuse k „akčnímu programu“/3 644

Vize, jakou potřebujeme/729 Diskuse k „akčnímu programu“/4 645

Vize, jakou potřebujeme/730 Dva roky pěstování vize 647



Vize, jakou potřebujeme/366 Ještě jednou k příčinám selhání levice

Ještě jednou k příčinám selhání levice

Do diskuse na stránkách na stránkách časopisu !Argument zasáhl historik a filozof Jiří Malínský. Z jeho článku Budoucnost české levice jsem vybral nejdůležitější pasáže:

Hlavní problémy planetárního životního prostředí budou svět jako celek poznamenávat stále citelněji; frekventovaná řešení nejsou ve většině případů řešeními, ale územními přesuny do třetího světa (Jihu). Není to jen otázka zelených plic planety v Amazonii nebo kromobyčejně vysoké těžby uhlí v Austrálii či posunutí přechodu k bezuhlíkaté ekonomice ze strany Číny k roku 2060 nebo setrvalého negativního vlivu USA na stav životního prostředí v celém světě; stejně tak se přibližujeme vyčerpání řady vzácných surovin. Neméně složité budou boje o vodu, rychlost zavádění koloběhových bezodpadových technologií i souboj odlišných pojetí ekologických politik: těch, které jsou koexistenčně zaměřeny na přežití a harmonizaci životního stylu našeho druhu (kontinentálních lidstev) a těch, která směřují tak či onak k naší civilizační i druhové sebevraždě. Planetární vyrovnávání rozdílů v ekonomické i ekologické vyspělosti zřejmě nejen vyplní 21. století, ale takřka určitě přesáhne do 22. století...

Je zjevné, že programatických podnětů pro modernizovanou (aktualizovanou) levicovou politiku globální, kontinentální i státně národní je k dispozici celá přehršel na ose unilateralismus–multilateralismus; dominantním problémem naší přítomné i budoucí doby bude mimoto absolutní a zejména relativní pokles váhy evropského civilizačního okruhu v jeho užším (sub)kontinentálním i širším nadkontinentálním vyjádření...

Především se musí z pomyslného vesmíru vlastní sebestřednosti snést na střízlivou zemi marxovského tvůrčího marxismu. Není třeba hlubokomyslných analýz k metodologickému postřehu o kontinuitě kapitalistické sociálně ekonomické formace v její současné podobě i přetrvávajícímu vykořisťování, kterým se kontinuitně a konstantně vyznačuje. Neokolonialismus samostatnost států přetrvávajícího třetího světa jen předstírá a informační mlžina makroekonomických vztahů neskrývá své kořistné tendence, které dnes nejzřetelněji vyjadřují nadnárodní společnosti všeho druhu a výskyt četných a převážně v jejich prospěch cílených jednostranných proměnlivých podnikatelských zaměření. Dramaticky, až snad neuchopitelně, i význam spekulativního stoupla váha kapitálu, který je současně potenciální sebevražednou smyčkou soudobého kapitalismu. Největší zbraní tohoto také kasinového kapitalismu není jen jeho doprovodné statistické, ale i hodnotové rozmlžení, faktická manufakturizace duševní práce, jež ji zbavuje badatelského ohně a tvůrčího jiskření. Pseudoplánování, které tyto aktivity provází, je obtížně zachytitelné a namísto toho, aby sloužilo tříbení duchů v klasickém osvícenském slova smyslu, naopak přímo i nepřímo preferuje setrvale odbornou (inteligenční) stále bezvýraznější atomizovanou průměrnost a tuctovost. Je pravdou, že takto popsaná nosná vývojová tendence není všeobsáhlou; není ale také výjimečnou, ale bohužel naopak dominující a určující. A to i v případě spíše menší společnosti, jak nás o tom přesvědčil nedávný především unijní dvoudenní hradčanský hodokvas politiků vlastně většiny evropských států.

Mimo jiné proto, že společenská realita, ať už bude zakládána ještě z evropského civilizačního okruhu či z čínského nebo indického civilizačního centra bude ekonomikou sociálně tržní a v lepším případě ekonomikou přechodného stadia mezi kapitalistickou a socialistickou sociálně ekonomickou formací. Soulad základny a nadstavby není možné administrativně dekretovat, "pouze" vědecky sledovat a interaktivně modelovat. Těžiště vývojových přeměn bude v planetárních emancipačních trendech, jejichž určujícím rámcem budou ekologické limity, ekologizace životního stylu a současně i klopotné dobývání všeho z naší sluneční soustavy, co může prospět vývoji lidské civilizace zřejmě nejen na naší planetě. Ozdravit a demokratizovat se musí nejen levice, ale i pravice; to je stále živý proces. Ve znamení stále preciznějšího vyjevování antického ideálu kalokagathie (souladu krásy tělesné-fyzické a duševní-duchovní-kulturní/mravní).

K tomu ode mne:

Spousta dobrých postřehů, ale zamysleme se nad touto pasáží:

"Především se musí z pomyslného vesmíru vlastní sebestřednosti snést na střízlivou zemi marxovského tvůrčího marxismu. Není třeba hlubokomyslných analýz k metodologickému postřehu o kontinuitě kapitalistické sociálně ekonomické formace v její současné podobě i přetrvávajícímu vykořisťování, kterým se kontinuitně a konstantně vyznačuje."

Na jedné straně se volá po "tvůrčím marxismu", na druhé straně se autor s despektem vyjadřuje k tomuto tvůrčímu rozvíjení marxismu, když říká, že "není třeba hlubokomyslných analýz". Nevím, co má na mysli. Marxovy analýzy nepostrádají hloubky a není jednoduché je pochopit. Především však s tím, k čemu Marx došel, nevystačíme a je nutné pokračovat v jeho díle. Jasně a srozumitelně říci, v čem se mýlil, v čem je potřeba jít dál, jak se kapitalismus proměnil. Bez toho jsou návrhy na ozdravění levice jen pouhým žvaněním.

Budu konkrétní. Před několika dny jsem dělal dost podrobnou analýzy problémů, na které Marx narazil, když začal psát 2. díl Kapitálu. O nich ti, kteří hovoří o "tvůrčím marxismu", zpravidla nemají ani ponětí. Ale bez hloubkové analýzy toho, jak v současné době funguje kapitál, nebude mít levice žádnou oporu v použitelné teorii. A bez té opory bude jako mouchy pod sklem a dále degenerovat, resp. nechat se sebou manipulovat a sloužit zlu současné globální moci. Tady je malá ukázka, k čemu jsem analýzou velmi významných pasáží ve 2. dílu Kapitálu došel:

K řešení problému, který jsme nastínili, je dlouhá cesta. Klíčem je pochopení spotřeby kapitalisty (těch, kteří zabezpečují reprodukci a akumulaci kapitálu) prizmatem pozičního investování. Ve spotřebě kapitalisty totiž nejde ani tak o "požitkářství", jak by nadšeně s Marxem souhlasili i neoklasici, ale o přeměnu finančních prostředků získávaných v procesu rozšířené reprodukce kapitálu ve společenskou pozici, tj. výsadu, umožňující diskriminovat ty, kteří potřebné finanční prostředky nemají či z důvodů nepochopení vývojových tendencí do konkurence v oblasti pozičního investování nevstupují.

Příliš šetřiví kapitalisté byli "vytříděni" (slovo "vytříděni" se zde hodí i ve smyslu odstraněni z třídy kapitalistů) z konkurenčního boje poměrně záhy a poměrně brzy byla rozšířená reprodukce kapitálu kontaminována obnovou privilegií feudálního typu prorůstajících se státem. Tento osud vývoje kapitalistických vztahů Marx netušil a ani tušit nemohl. Neuvědomoval si, že každý výrobní způsob má nejen svoji vzestupnou, ale i sestupnou fázi. A tak současní poučkoví "marxisté" bojují proti něčemu, co už tady dávno není, a uniká jim zdroj společenských deformací, který mezi tím přebujel v přímé ohrožení možnosti přežití naší civilizace.


Vize, jakou potřebujeme/367 Co Marx neznal a věděl, že nezná – část I.

Několik poznámek k tomu, co Marx neznal a věděl, že nezná – část I.

(Druhý díl Kapitálu a poziční investování)

Prizmatem pozičního investování rozeberu pasáže Marxova Kapitálu II. Je to významné mj. z hlediska pochopení (opravdu jde o pochopení) toho, proč s vyčpělými poučkami při odpovědi na otázku, o co dnes jde, nevystačíme. Z praktického hlediska je to pak významné při hledání odpovědi na otázku, kdo jsou spojenci a kdo nepřátelé, což je zásadní, pokud se snažíme zabránit katastrofě. K odpovědi na tuto otázku nám nezbývá příliš času.

Znovu a znovu se setkávám s tím, že se někteří odvolávají na Marxe, aniž by ho pořádně přečetli apochopili, aniž by odhalili to, kam až došel (a došel hodně daleko), aniž aby zjistili, co neznal a o čem sám věděl, že nezná, aniž by si uvědomovali, že je nutné jít dál a kudy jít dál. Používají slova jako "kapitál", "kapitalismus", "vykořisťování", "rozpor mezi prací a kapitálem", kterými si sami sobě vysvětlují vše, ve skutečnosti tím však překrývají svoje nepochopení toho, o co jde, překrývají to, že neznají cestu řešení současných problémů. A co hůř – odtržením svého vidění od reality se sebou nechávají snadno manipulovat a tím, aniž by to věděli, slouží současné globální moci.

Pro ty, kteří chtějí a umějí přemýšlet, jsem připravil krátký exkurs do jedné z částí Marxova díla, konkrétně do 2. dílu Kapitálu, ve kterém se v rámci teorie oběhu zabývá specifiky osobní spotřeby kapitalisty, což je problematika, která bezprostředně souvisí se samotnou podstatou pozičního investování. Protože rozum je v dnešní době naší hlavní zbraní, doporučuji, aby si každý našel čas popřemýšlet nad následujícím textem. Z následujících důvodů:

1. Aby si na vlastní kůži či přesněji na vlastní šedé buňky mozkové ověřil, jak obtížné je číst Marxe, ale současně i to, jak je důležité pochopit způsob jeho uvažování. Dokázali to naši předci a měli úspěch, pokud jde o hlavní orientaci v boji lidí za své práva. Nevidím důvod, proč bychom to nedokázali dnes také.

2. Aby se na vlastní oči (přesněji s pomocí vlastních šedých buněk mozkových) přesvědčil, že Marxovo dílo je otevřené v tom smyslu, že už v době jeho napsání přímo volalo po pokračování v tom směru bádání, který Marx vytýčil. A to i a zejména v tak zásadních otázkách, jako je pochopení podstaty vykořisťování.

3. Aby měl jasnou představu, kudy je možné a potřebné jít dál, jaký význam pro praxi má každý krok správným směrem učiněný v teoretické.

Vybírám nejdůležitější pasáže, které se týkají problematiky vykořisťování v souvislosti s osobní spotřebou kapitalisty. Zdrojem je internetové vydání druhého dílu kapitálu, na každou pasáž dávám příslušný odkaz, protože to odpovídá tomu, jak je online vydaný text strukturován, tj. po rozkliknutí každé pasáže se objeví příslušná kapitola. Autentický Marxův text odlišuji od svého barvou a doplňuji svým komentářem. V řadě případů komentář napomáhá složitějšímu Marxovu textu porozumět. Uveřejňuji na pokračování:

Kapitál, II. díl

Kapitola první

Koloběh peněžního kapitálu

https://www.marxists.org/cestina/marx-engels/1885/kapital2/ch01.htm

K. Marx:

Poněvadž P‘, realisovaný peněžní kapitál, je jako výsledek Z‘ — P‘, doplňující a závěrečné fáze P — Z, absolutně v téže formě, v níž zahájil svůj první koloběh, může, jakmile z něho vyjde, zahájit znovu týž koloběh jako zvětšený (akumulovaný) peněžní kapitál: P‘ = P + p; forma P...P‘ alespoň nevyjadřuje, že opakuje-li se koloběh, odděluje se oběh p od oběhu P. Pozorován ve své jednorázové podobě, formálně, vyjadřuje tudíž koloběh peněžního kapitálu pouze zhodnocovací a akumulační proces. Spotřeba je v něm vyjádřena prostřednictvím P — , jen jako produktivní spotřeba, jen ona je zahrnuta v tomto koloběhu individuálního kapitálu. P — S je S — P čili Z — P s hlediska dělníka; je tedy první fází oběhu, která zprostředkuje jeho osobní spotřebu: S — P — Z (životní prostředky). Druhá fáze, P— Z, nevchází už do koloběhu individuálního kapitálu; ale tento koloběh k ní vede a předpokládá ji, protože má-li dělník být stále na trhu jako materiál k vykořisťování pro kapitalistu, musí především žít, musí se tedy udržovat osobní spotřebou. Avšak tato spotřeba sama se tu předpokládá jen jako podmínka produktivní spotřeby pracovní síly kapitálem, tedy jen potud, pokud se dělník svou osobní spotřebou udržuje a reprodukuje jako pracovní síla. Pokud jde o Vp, vlastní zboží, která vcházejí do koloběhu, jsou jen potravou pro produktivní spotřebu. Akt S — P zprostředkovává osobní spotřebu dělníka, přeměnu životních prostředků v jeho maso a krev. Ovšem i kapitalista tu musí také být, musí tedy také žít a spotřebovávat, aby mohl hrát úlohu kapitalisty. K tomu však v podstatě potřebuje jen takovou spotřebu jako dělník — více tato forma procesu oběhu nepředpokládá. A to tu není vyjádřeno ani formálně, neboť vzorec končí P‘, tedy výsledkem, který může ihned znovu fungovat jako zvětšený peněžní kapitál.

K tomu ode mne:

Není jednoduché "dešifrovat" tyto Marxovy pasáže, mj. i proto, že se jedná o pracovní text a že si "za pochodu" některé věci ujasňoval. Jak uvidíme později, sám se pak trochu zapletl do svých úvah. Nikoli zdraví, ale nemožnost vypořádat se s určitými teoretickými problémy mu zabránilo dokončit 2. díl Kapitálu. Ale pokusme se v tom rozebrat. Nejdříve ke zkratkám, které používá:

* V prvním dílu Marx používá jen schémata Z-P-Z (přeměna zboží v peníze peněž ve zboží) a návazně pak P-Z-P´, kde je větší než P, protože obsahuje nadhodnotu. Nadhodnota se projevuje teprve v peněžní formě.

* Ve druhém dílu kromě symbolu pro peníze P a symbolu pro zboží Z dodává symbol S pro osobní spotřebu dělníka. Tuto spotřebu, právě tak jako výrobní spotřebu považuje za produktivní, protože ač jako prostá reprodukce (a právě proto, že se jedná o prostou reprodukci) přispívá k tvorbě nadhodnoty (rozdílu mezi hodnotou práce, která je daná jejím trváním v čase, a hodnotou pracovní síly, která je dána množstvím práce obsaženým ve statcích, prostřednictvím kterých dělník reprodukuje svou schopnost fungovat jako dělník).

* Trochu matoucí je v této části vzorec P‘ = P + p. Malé p totiž Marx bude používat k označení osobní spotřeby kapitalisty a nikoli (jak by se dalo vyrozumět zde) k označení rozdílu mezi penězi vloženými do výroby a penězi zhodnocenými o nadhodnotu v peněžní formě. Ale k tomu se ještě dostaneme.

Mimořádně významná je tato pasáž:

"kapitalista tu musí také být, musí tedy také žít a spotřebovávat, aby mohl hrát úlohu kapitalisty. K tomu však v podstatě potřebuje jen takovou spotřebu jako dělník — více tato forma procesu oběhu nepředpokládá"

Tj. v prvním přiblížení by kapitalista v logice fungování kapitálu neměl spotřebovávat víc než dělník. Tak to i někdy bylo či je dodnes. Jak je možné, nahlíženo empiricky, že část představitelů kapitálu si žije v přepychu? Jak to souvisí s reprodukcí a logikou fungování kapitálu? Uvidíme, že s touto otázkou se bude Marx hodně trápit.


Vize, jakou potřebujeme/368 Co Marx neznal a věděl, že nezná – část II.

Několik poznámek k tomu, co Marx neznal a věděl, že nezná – část II.

(Druhý díl Kapitálu a poziční investování)

Prizmatem pozičního investování rozeberu pasáže Marxova Kapitálu II. Je to významné mj. z hlediska pochopení (opravdu jde o pochopení) toho, proč s vyčpělými poučkami při odpovědi na otázku, o co dnes jde, nevystačíme. Z praktického hlediska je to pak významné při hledání odpovědi na otázku, kdo jsou spojenci a kdo nepřátelé, což je zásadní, pokud se snažíme zabránit katastrofě. K odpovědi na tuto otázku nám nezbývá příliš času.

Znovu a znovu se setkávám s tím, že se někteří odvolávají na Marxe, aniž by ho pořádně přečetli a pochopili, aniž by odhalili to, kam až došel (a došel hodně daleko), aniž aby zjistili, co neznal a o čem sám věděl, že nezná, aniž by si uvědomovali, že je nutné jít dál a kudy jít dál. Používají slova jako "kapitál", "kapitalismus", "vykořisťování", "rozpor mezi prací a kapitálem", kterými si sami sobě vysvětlují vše, ve skutečnosti tím však překrývají svoje nepochopení toho, o co jde, překrývají to, že neznají cestu řešení současných problémů. A co hůř – odtržením svého vidění od reality se sebou nechávají snadno manipulovat a tím, aniž by to věděli, slouží současné globální moci.

Pro ty, kteří chtějí a umějí přemýšlet, jsem připravil krátký exkurs do jedné z částí Marxova díla, konkrétně do 2. dílu Kapitálu, ve kterém se v rámci teorie oběhu zabývá specifiky osobní spotřeby kapitalisty, což je problematika, která bezprostředně souvisí se samotnou podstatou pozičního investování. Protože rozum je v dnešní době naší hlavní zbraní, doporučuji, aby si každý našel čas popřemýšlet nad následujícím textem. Z následujících důvodů:

1. Aby si na vlastní kůži či přesněji na vlastní šedé buňky mozkové ověřil, jak obtížné je číst Marxe, ale současně i to, jak je důležité pochopit způsob jeho uvažování. Dokázali to naši předci a měli úspěch, pokud jde o hlavní orientaci v boji lidí za své práva. Nevidím důvod, proč bychom to nedokázali dnes také.

2. Aby se na vlastní oči (přesněji s pomocí vlastních šedých buněk mozkových) přesvědčil, že Marxovo dílo je otevřené v tom smyslu, že už v době jeho napsání přímo volalo po pokračování v tom směru bádání, který Marx vytýčil. A to i a zejména v tak zásadních otázkách, jako je pochopení podstaty vykořisťování.

3. Aby měl jasnou představu, kudy je možné a potřebné jít dál, jaký význam pro praxi má každý krok správným směrem učiněný v teoretické.

Vybírám nejdůležitější pasáže, které se týkají problematiky vykořisťování v souvislosti s osobní spotřebou kapitalisty. Zdrojem je internetové vydání druhého dílu kapitálu, na každou pasáž dávám příslušný odkaz, protože to odpovídá tomu, jak je online vydaný text strukturován, tj. po rozkliknutí každé pasáže se objeví příslušná kapitola. Autentický Marxův text odlišuji od svého barvou a doplňuji svým komentářem. V řadě případů komentář napomáhá složitějšímu Marxovu textu porozumět. Uveřejňuji na pokračování:

Kapitál, II. díl

Kapitola druhá

Koloběh produktivního kapitálu

https://www.marxists.org/cestina/marx-engels/1885/kapital2/ch02.htm

K. Marx:

Poměr mezi koloběhem kapitálu, pokud je částí všeobecného oběhu, a koloběhem, pokud tvoří články samostatného koloběhu, před námi opět vystupuje, prozkoumáme-li oběh P‘ = P+ p. P, jako peněžní kapitál, pokračuje v koloběhu kapitálu; p, jako vydání důchodu (p — z), vchází do všeobecného oběhu, vypadává však z koloběhu kapitálu. Do koloběhu kapitálu vchází jen ta část p, která funguje jako dodatečný peněžní kapitál. V z — p — z fungují peníze jen jako mince; účelem tohoto oběhu je osobní spotřeba kapitalisty. Pro kretenismus vulgární ekonomie je typické, že tento oběh, který nevchází do koloběhu kapitálu — oběh té části nově vytvořené hodnoty, která se spotřebovává jako důchod — vydává za koloběh charakteristický pro kapitál.

Ve druhé fázi, P — Z, se před námi opět objevuje kapitálová hodnota P = Pr (hodnotě produktivního kapitálu, kterým se tu zahajuje koloběh průmyslového kapitálu), zbavená nadhodnoty, tedy s touž velikostí hodnoty jako v prvním stadiu koloběhu peněžního kapitálu P — Z. Přes rozdíl v místě je funkce onoho peněžního kapitálu, ve který se nyní přeměnil zbožní kapitál, táž: jeho přeměna ve Vp a S, ve výrobní prostředky a pracovní sílu...

Z' vystupuje od počátku jako zbožní kapitál, a účel celého procesu, obohacení (zhodnocení), nejen nevylučuje osobní spotřebu kapitalisty, která vzrůstá s velikostí nadhodnoty (tedy i kapitálu), nýbrž ji přímo předpokládá...

K tomu ode mne:

Nejdříve opět ke zkratkám, které Marx používá:

* Malé "z", se kterým jsme se ještě nesetkali, je zboží sloužící k osobní spotřebě kapitalisty.

* Vp jsou výrobní prostředky

Dovolím si upozornit na to, že lepší označení by bylo P´ = P+ ΔP, kde ΔP´= (Vp+S) + p. Tj. nadhodnota v peněžní formě (ΔP) se dělí na produktivní spotřebu sestávající se z výrobní spotřeby a osobní spotřeby dělníků a z neproduktivní spotřeby kapitalisty, který sice musí také žít, ale jeho spotřeba "vypadává" ze zhodnocovacího procesu.

Toto vysvětlení má ovšem určité problémy, na které, jak uvidíme, Marx jako důsledný myslitel, sám narazí. To, že již v tuto chvíli mu něco nesedělo, je zřejmé, že dost zbytečně a zjevně nervózně použil výraz "kreténismus" k označení odlišného názoru. Situaci totiž bylo možné interpretovat i tak, že v určitém smyslu je i kapitalista pracovní silou (bez jeho účasti by zhodnocovací proces neproběhl), a tudíž jeho spotřeba je také produktivní ve smyslu zhodnocovacího procesu. Ale to vše není tak důležité. Dostaneme se k mnohem závažnějším otázkám.

Ještě stojí za to podívat se na tuto Marxovu formulaci: "účel celého procesu... nevylučuje osobní spotřebu kapitalisty, která vzrůstá s velikostí nadhodnoty". Tj. Marx přece jen určité pravidlo nachází – čím je větší nadhodnota, tím větší část z ní může kapitalista věnovat na svou neproduktivní osobní spotřebu. Neřeší tím ovšem problém, jaká je velikost proporce a čím je daná, i když ho tato otázka evidentně trápí.


Vize, jakou potřebujeme/369 Co Marx neznal a věděl, že nezná – část III.

Několik poznámek k tomu, co Marx neznal a věděl, že nezná – část III.

(Druhý díl Kapitálu a poziční investování)

Prizmatem pozičního investování rozeberu pasáže Marxova Kapitálu II. Je to významné mj. z hlediska pochopení (opravdu jde o pochopení) toho, proč s vyčpělými poučkami při odpovědi na otázku, o co dnes jde, nevystačíme. Z praktického hlediska je to pak významné při hledání odpovědi na otázku, kdo jsou spojenci a kdo nepřátelé, což je zásadní, pokud se snažíme zabránit katastrofě. K odpovědi na tuto otázku nám nezbývá příliš času.

Znovu a znovu se setkávám s tím, že se někteří odvolávají na Marxe, aniž by ho pořádně přečetli a pochopili, aniž by odhalili to, kam až došel (a došel hodně daleko), aniž aby zjistili, co neznal a o čem sám věděl, že nezná, aniž by si uvědomovali, že je nutné jít dál a kudy jít dál. Používají slova jako "kapitál", "kapitalismus", "vykořisťování", "rozpor mezi prací a kapitálem", kterými si sami sobě vysvětlují vše, ve skutečnosti tím však překrývají svoje nepochopení toho, o co jde, překrývají to, že neznají cestu řešení současných problémů. A co hůř – odtržením svého vidění od reality se sebou nechávají snadno manipulovat a tím, aniž by to věděli, slouží současné globální moci.

Pro ty, kteří chtějí a umějí přemýšlet, jsem připravil krátký exkurs do jedné z částí Marxova díla, konkrétně do 2. dílu Kapitálu, ve kterém se v rámci teorie oběhu zabývá specifiky osobní spotřeby kapitalisty, což je problematika, která bezprostředně souvisí se samotnou podstatou pozičního investování. Protože rozum je v dnešní době naší hlavní zbraní, doporučuji, aby si každý našel čas popřemýšlet nad následujícím textem. Z následujících důvodů:

1. Aby si na vlastní kůži či přesněji na vlastní šedé buňky mozkové ověřil, jak obtížné je číst Marxe, ale současně i to, jak je důležité pochopit způsob jeho uvažování. Dokázali to naši předci a měli úspěch, pokud jde o hlavní orientaci v boji lidí za své práva. Nevidím důvod, proč bychom to nedokázali dnes také.

2. Aby se na vlastní oči (přesněji s pomocí vlastních šedých buněk mozkových) přesvědčil, že Marxovo dílo je otevřené v tom smyslu, že už v době jeho napsání přímo volalo po pokračování v tom směru bádání, který Marx vytýčil. A to i a zejména v tak zásadních otázkách, jako je pochopení podstaty vykořisťování.

3. Aby měl jasnou představu, kudy je možné a potřebné jít dál, jaký význam pro praxi má každý krok správným směrem učiněný v teoretické.

Vybírám nejdůležitější pasáže, které se týkají problematiky vykořisťování v souvislosti s osobní spotřebou kapitalisty. Zdrojem je internetové vydání druhého dílu kapitálu, na každou pasáž dávám příslušný odkaz, protože to odpovídá tomu, jak je online vydaný text strukturován, tj. po rozkliknutí každé pasáže se objeví příslušná kapitola. Autentický Marxův text odlišuji od svého barvou a doplňuji svým komentářem. V řadě případů komentář napomáhá složitějšímu Marxovu textu porozumět. Uveřejňuji na pokračování:

Kapitál, II. díl

Kapitola čtvrtá

Tři figury procesu koloběhu

https://www.marxists.org/cestina/marx-engels/1885/kapital2/ch04.htm

K. Marx:

Přejděme nyní k reprodukci. Dejme tomu, že kapitalista osobně spotřebuje celou nadhodnotu p a přemění znovu v produktivní kapitál jen tak velký kapitál, jako je původní kapitál K. Pak je kapitalistova poptávka co do hodnoty rovna jeho nabídce. Ale ne pokud jde o pohyb jeho kapitálu; jeho poptávka jako kapitalisty činí jen 4/5 jeho nabídky (co do velikosti hodnoty); 1/5 spotřebovává jako nekapitalista, nikoli ve své funkci kapitalisty, nýbrž pro své osobní potřeby nebo požitky.

Jeho účet je v procentech takový:

Jeho poptávka jako kapitalisty           =          120,     nabídka =        120.

Jeho poptávka jako požitkáře            =          20,       nabídka =        —

Součet poptávky                                =          120,     nabídky =       120.

Tento předpoklad se rovná předpokladu, že kapitalistická výroba neexistuje, že tedy neexistuje ani sám průmyslový kapitalista. Předpoklad, že hybným motivem je osobní spotřeba, a ne samo obohacení, boří přímo základ kapitalismu.

Je však kromě toho i technicky nemožný. Kapitalista musí nejen tvořit reservní kapitál, aby se zabezpečil před kolísáním cen a aby mohl vyčkat nejpříznivějších konjunktur pro koupi a prodej; musí akumulovat kapitál, aby tak mohl rozšiřovat výrobu a zavést do svého výrobního organismu technická zdokonalení.

Aby mohl akumulovat kapitál, musí nejdříve brát z oběhu určitou část nadhodnoty v peněžní formě, která k němu přitéká z oběhu, a rozmnožovat ji jako poklad, dokud nenabude rozsahu nutného k rozšíření starého podniku nebo otevření nového podniku vedle starého. Dokud trvá tvoření pokladu, nezvětšuje kapitalistovu poptávku; peníze jsou nehybné; neodnímají zbožnímu trhu žádný ekvivalent v podobě zboží za peněžní ekvivalent, který byl z trhu odebrán za zboží přinesené na trh.

K tomu ode mne:

Toto je důležitá část. Marx zde říká, že aby se kapitalista mohl reprodukovat jako kapitalista (pod tlakem konkurenčního prostředí), musí podstatnou část nadhodnoty akumulovat (což, jak explicitně říká, znamená rozšiřovat výrobu a vnášet do ní technická zdokonalení).

Tím je ovšem nastolena otázka: Jakou část si kapitalista může ponechat jako "požitkář"?

Uvidíme, jaké s tím bude mít Marx problémy.

A vede to i k mnohem závažnější otázce: Jak je možné, že v konkurenčním prostředí si kapitalista může dovolit větší osobní spotřebu, než jakou umožňuje pod tlakem konkurenčního prostředí dělníkovi?


Vize, jakou potřebujeme/370 Co Marx neznal a věděl, že nezná – část IV.

Několik poznámek k tomu, co Marx neznal a věděl, že nezná – část IV.

(Druhý díl Kapitálu a poziční investování)

Prizmatem pozičního investování rozeberu pasáže Marxova Kapitálu II. Je to významné mj. z hlediska pochopení (opravdu jde o pochopení) toho, proč s vyčpělými poučkami při odpovědi na otázku, o co dnes jde, nevystačíme. Z praktického hlediska je to pak významné při hledání odpovědi na otázku, kdo jsou spojenci a kdo nepřátelé, což je zásadní, pokud se snažíme zabránit katastrofě. K odpovědi na tuto otázku nám nezbývá příliš času.

Znovu a znovu se setkávám s tím, že se někteří odvolávají na Marxe, aniž by ho pořádně přečetli apochopili, aniž by odhalili to, kam až došel (a došel hodně daleko), aniž aby zjistili, co neznal a o čem sám věděl, že nezná, aniž by si uvědomovali, že je nutné jít dál a kudy jít dál. Používají slova jako "kapitál", "kapitalismus", "vykořisťování", "rozpor mezi prací a kapitálem", kterými si sami sobě vysvětlují vše, ve skutečnosti tím však překrývají svoje nepochopení toho, o co jde, překrývají to, že neznají cestu řešení současných problémů. A co hůř – odtržením svého vidění od reality se sebou nechávají snadno manipulovat a tím, aniž by to věděli, slouží současné globální moci.

Pro ty, kteří chtějí a umějí přemýšlet, jsem připravil krátký exkurs do jedné z částí Marxova díla, konkrétně do 2. dílu Kapitálu, ve kterém se v rámci teorie oběhu zabývá specifiky osobní spotřeby kapitalisty, což je problematika, která bezprostředně souvisí se samotnou podstatou pozičního investování. Protože rozum je v dnešní době naší hlavní zbraní, doporučuji, aby si každý našel čas popřemýšlet nad následujícím textem. Z následujících důvodů:

1. Aby si na vlastní kůži či přesněji na vlastní šedé buňky mozkové ověřil, jak obtížné je číst Marxe, ale současně i to, jak je důležité pochopit způsob jeho uvažování. Dokázali to naši předci a měli úspěch, pokud jde o hlavní orientaci v boji lidí za své práva. Nevidím důvod, proč bychom to nedokázali dnes také.

2. Aby se na vlastní oči (přesněji s pomocí vlastních šedých buněk mozkových) přesvědčil, že Marxovo dílo je otevřené v tom smyslu, že už v době jeho napsání přímo volalo po pokračování v tom směru bádání, který Marx vytýčil. A to i a zejména v tak zásadních otázkách, jako je pochopení podstaty vykořisťování.

3. Aby měl jasnou představu, kudy je možné a potřebné jít dál, jaký význam pro praxi má každý krok správným směrem učiněný v teoretické.

Vybírám nejdůležitější pasáže, které se týkají problematiky vykořisťování v souvislosti s osobní spotřebou kapitalisty. Zdrojem je internetové vydání druhého dílu kapitálu, na každou pasáž dávám příslušný odkaz, protože to odpovídá tomu, jak je online vydaný text strukturován, tj. po rozkliknutí každé pasáže se objeví příslušná kapitola. Autentický Marxův text odlišuji od svého barvou a doplňuji svým komentářem. V řadě případů komentář napomáhá složitějšímu Marxovu textu porozumět. Uveřejňuji na pokračování:

Kapitál, II. díl

Kapitola sedmnáctá

Oběh nadhodnoty

K. Marx:

https://www.marxists.org/cestina/marx-engels/1885/kapital2/ch17.htm

Kdyby se jeho kapitál obrátil za rok víckrát, nic by to na věci nezměnilo, změnila by se ovšem délka doby, a tím i velikost sumy, kterou by kapitalista kromě svého zálohovaného kapitálu musel vrhat do oběhu na svou osobní spotřebu.

Tyto peníze nevrhá kapitalista do oběhu jako kapitál. Ale proto je také kapitalista, že je až do návratu nadhodnoty s to žít z prostředků, které má.

V tomto případě jsme předpokládali, že peněžní suma, kterou kapitalista vrhá do oběhu na krytí své osobní spotřeby až do prvního návratu svého kapitálu, rovná se přesně nadhodnotě, kterou vyrobí a kterou je tedy třeba přeměnit v peníze. Je zřejmé, že vzhledem k jednotlivému kapitalistovi je takovýto předpoklad libovolný. Ale musí být správný pro celou třídu kapitalistů, předpokládáme-li prostou reprodukci. Vyjadřuje jen to, co je zahrnuto v tomto předpokladu, že se totiž neproduktivně spotřebovává celá nadhodnota, ale také jen nadhodnota; že se tedy neproduktivně nespotřebovává ani zlomek původního kapitálu.

K tomu ode mne:

Tady jen Marx znovu opakuje to, co již napsal.

Kapitola dvacátá

Prostá reprodukce

I. Formulace otázky

https://www.marxists.org/cestina/marx-engels/1885/kapital2/ch20.htm

Poněvadž prostá reprodukce tvoří část, a to nejpodstatnější část i každé roční reprodukce v rozšířeném měřítku, zůstává tento motiv — osobní spotřeba — spolu s motivem obohacení a v protikladu k motivu obohacení jako takovému rozhodujícím.

K tomu ode mne:

Čti takto: Kapitalista má dva motivy – osobní spotřebu (požitkářství či moderně, resp. neoklasicky řečeno: maximalizace svého užitku jako souhrnu požitků) a obohacení (akumulaci kapitálu). A tyto dva motivy jsou v protikladu. Dokázal tento protiklad (určit poměr rozdělení) Marx vyřešit? Nedokázal. Proč? Řešení v jeho díle opravdu nenajdeme. Viz souhrnná poznámka.

Souhrnná poznámka

Předně je nutné ocenit pedantičnost Marxova uvažování. Evidentně hledal zákonitost (logiku, pravidlo), které by nějakým způsobem odpovědělo na otázku, co určuje poměr mezi tím, kolik musí kapitalista vložit do zhodnocovacího procesu (do procesu akumulace kapitálu) a kolik si může ponechat na svoji (podle Marxe neproduktivní, požitkářskou spotřebu). Odpověď se mu nepodařilo dát. To byl jeden z důvodů nedokončení 2. dílu Kapitálu.

Marxovi to ovšem nelze vyčítat. Nemohl vyřešit všechny teoretické problémy. To není v silách nikoho, protože žijeme ve světě, který je nevyčerpatelně bohatý jak z ontologického hlediska, tak z hlediska důsledků této nevyčerpatelnosti pro společenský vývoj.

K řešení problému, který jsme nastínili, je dlouhá cesta. Klíčem je pochopení spotřeby kapitalisty (těch, kteří zabezpečují reprodukci a akumulaci kapitálu) prizmatem pozičního investování. Ve spotřebě kapitalisty totiž nejde ani tak o "požitkářství", jak by nadšeně s Marxem souhlasili i neoklasici, ale o přeměnu finančních prostředků získávaných v procesu rozšířené reprodukce kapitálu ve společenskou pozici, tj. výsadu, umožňující diskriminovat ty, kteří potřebné finanční prostředky nemají či z důvodů nepochopení vývojových tendencí do konkurence v oblasti pozičního investování nevstupují.

Příliš šetřiví kapitalisté byli "vytříděni" (slovo "vytříděni" se zde hodí i ve smyslu odstraněni z třídy kapitalistů) z konkurenčního boje poměrně záhy a poměrně brzy byla rozšířená reprodukce kapitálu kontaminována obnovou privilegií feudálního typu prorůstajících se státem. Tento osud vývoje kapitalistických vztahů Marx netušil a ani tušit nemohl. Neuvědomoval si, že každý výrobní způsob má nejen svoji vzestupnou, ale i sestupnou fázi. A tak současní poučkoví "marxisté" bojují proti něčemu, co už tady dávno není, a uniká jim zdroj společenských deformací, který mezi tím přebujel v přímé ohrožení možnosti přežití naší civilizace.


Vize, jakou potřebujeme/371 Marx OK. Ale jak dál?

Marx OK. Ale jak dál?

V závěru série věnované tomu, co Marx věděl, že neví, jsem přislíbil vysvětlení významu analýzy pozičního investování z hlediska překonání nedostatků Marxovy teorie nadhodnoty.

Nejdříve stručně o Marxově teorii nadhodnoty, která popisuje jeho pohled na problematiku kapitalistického vykořisťování:

1. V kapitalistickém systému jsou všechny směnné akty ekvivalentní a (v určitém smyslu slova) svobodné.

2. Ekvivalentem ve směně je hodnota, množství práce obsažené v daném zboží. (Cena je výrazem hodnoty a kolísá kolem ní.)

3. Platí to i pro směnu mezi kapitalistou a dělníkem.

4. Ekvivalentem této směny je hodnota pracovní síly, tj. množství práce obsažené ve statcích a službách, které v daných společenských podmínkách potřebuje dělník, aby reprodukoval svoji schopnost pracovat (v Marxově době to bylo kolem 12 hodin práce, přičemž do nákladů na reprodukci vstupuje i reprodukce rodiny, uspokojování určitých kulturních potřeb, vzdělání, zdravotní péče apod.).

5. Tím vzniká nadhodnota: rozdíl mezi hodnotou např. 12 hodin práce (což je 12 hodin práce, protože práce je hodnototvorná) a hodnotou pracovní síly (což bylo v té době cca 6 hodin práce). Kapitalista si tak přisvojoval nadpráci, tj. hodnotu 6 hodin práce.

6. Možnost přivlastňovat si nadpráci v opticky ekvivalentní směně vyplývala z toho, že kapitalista vlastní kapitál, tj. výrobní prostředky, a dělník nikoli.

7. Ačkoli je směna mezi dělníkem a kapitalistou opticky "svobodná", je k souhlasu prodávat svou práci za cenu pracovní síly dělník nucen existencí rezervní armády nezaměstnaných (tj. těch, kteří nemají práci a jsou schopni kdykoli nastoupit na místo těch, kteří práci mají).

8. Rezervní armáda nezaměstnaných je trvale udržována tím, že efekt investic směřujících k rozšíření výroby na tvorbu pracovních míst je menší, než efekt investic směřujících k technickému zdokonalení výroby a vedou mj. ke snížení počtu pracovních míst.

9. Protože podíl kapitálu a práce (konstantního a variabilního kapitálu) je v různých odvětvích různý, dochází mezi odvětvími k přelévání nadhodnoty tak, aby ve všech odvětvích vyrovnávala míra zisku.

Z tohoto pohledu vyplývá zásadní závěr (který mj. odpovídá na otázku, proč byl 1. díl Kapitálu přes jeho poměrně náročný obsah tak populární a proč našel takový společenský ohlas: Když znárodníme vlastnictví výrobních prostředků, budeme se moci (jako dělníci či pracující) podělit o nadhodnotu, tj. nenecháme se vykořisťovat. (Tato cesta se v praxi vyzkoušela.)

Marxova konstrukce má celou řadu problémů. Některé, některé znal už on sám, některé byly známy už za jeho života, některé vyvstaly s rozvojem společnosti a s rozvojem poznání.

To, že nějaká abstraktní konstrukce (model) má určité problémy při aplikaci k řešení konkrétních problémů nemusí být na škodu. Pokud je abstrakce dobrá, lze jejím rozšiřováním formou zobecňování předpokladů reálné problémy uchopit. Ale Marxova konstrukce má několik zásadních nedostatků, uvedu jen dva:

1. První problém spočívá v problematice realizace vlastnických vztahů: samotné postátnění majetku ještě neznamená, že začne fungovat společenské vlastnictví. Jinými slovy – cestu k vyšší míře a nakonec i plnému zespolečenštění je patrně třeba vidět jinak, než jak to vyplývalo z účelově zjednodušeného interpretování Marxe. (Sám Marx předpokládal jako jednu z možných cest postupné odkoupení výrobních prostředků od kapitalisty při uchování, alespoň v první fázi přeměn vyúsťujících v komunistickou společnost trhu i konkurence.)

2. Druhý problém jsme si ukázali v podrobné interpretaci rozpaků, které měl Marx, když interpretoval problém kapitalistovy spotřeby nadhodnoty, kterou rozlišil na:

- produktivní (investice a mzdy dělníkům, protože obojí vede k vytváření nadhodnoty);

- neproduktivní (osobní spotřeba kapitalisty, která slouží jen k jeho požitkům).

Budu se nyní věnovat problematice osobní spotřeby kapitalisty. Trochu mě překvapuje, že ji celou Marx považuje za neproduktivní. I v logice Marxova uvažování by bylo možné očekávat, že řekne: Část osobní spotřeby kapitalisty je produktivní, protože přežívání kapitalisty, resp. jeho reprodukce jako živé bytosti v daných společenských podmínkách je nutná k tomu, aby mohl plnit funkci hybatele rozšíření reprodukce kapitálu. Hledal jsem to v jeho díle, ale nenašel (není to však tak důležité).

Mnohem významnější je, že Marx doložitelně přehlédl důležitý aspekt kapitalistovy spotřeby (i spotřeby těch, kteří fungování kapitálu v rozšířené reprodukci svými činnostmi ve velké společenské dělbě práce zabezpečují), totiž právě investování do společenské pozice, tj. poziční investování: Přeměnu majetkové výhody ve výsadu, v pozici, ze které jeden člověk může diskriminovat jiné lidi. Zde již nešlo o spotřebu neproduktivní, ale o spotřebu lidsky i ekonomicky KONTRAPRODUKTIVNÍ.

Čím více rostla produktivita práce a tudíž i velikost toho, co získávala "obsluha kapitálu" (kam patří nejen vlastník kapitálu, ale i ti, kteří mu pod kontrolou jeho moci pocházející z majetku slouží v manažerských či státních funkcích), tím více rostla role pozičního investování.

To vše postupně vedlo k tomu, že vznikla nová polarita ve společnosti, kterou lze přibližně tematizovat jako rozpor mezi dvěma formami konkurence vlastníků kapitálu:

- Konkurence v oblasti inovací šetřících zdroje a přinášející nové užitky, inovací které vedou ke společenskému pokroku.

- Konkurence v oblasti pozičního investování, tj. v oblasti toho, jak prostřednictvím dobývání výsad umožňujících diskriminovat druhé omezit roli těch, kteří dokážou (přes rozvoj a uplatnění svých schopností) produktivně investovat.

V logice věci nabývají převahu postupně ti méněschopní všehoschopní. Nastává bártovská úpadková fáze kapitalismu, která vyúsťuje v nekapitalistickou usedlinu.

Pozičního investování jako dominantního ekonomického fenoménu si poprvé povšimnul Veblen ve své Teorii zahálčivé třídy (1899, u nás vyšla o sto let později v roce 1999), kterou se stal nesmírně populárním, aby pak jeho přínos byl zčásti postupně zapomínán. Zde je její pěkná a stručná charakteristika:

https://docplayer.cz/13040265-Veblen-thorstein-bunde.html

file:///C:/Users/5050/Downloads/391-1955-1-PB.pdf

Veblen používá k označení pozičního investování pojem "okázalá spotřeba" či "demonstrativní spotřeba". Jeho popis těchto fenoménu a jejich role je naprosto skvělý. Nepodařilo se mu však vyvinout potřebné teoretické nástroje jejich analýzy.

Ve vývoji společnosti však poziční investování napáchalo více nepřímých škod než přímých. Nemilosrdná konkurence se totiž prosadila nejen v oblasti výroby, ale i v oblasti pozičního investování. Ale jak získat prostředky pro poziční investování, když je nedokážu získat inovační aktivitou v oblasti výroby? No přece když nemám problém s tím, prosadit se vůči druhým vytvářením výsad umožňujících diskriminaci druhých, pak nemám problém ani s tím, abych prostředky potřebné k pozičnímu investování získal "nefér" způsobem, tj. porušením obecně přijatých zásad (korupcí, rozkrádáním tunelováním, podváděním, diskriminací apod.). To je sice spojeno s určitým rizikem odhalení, ale také vede k tomu, že ti, kteří na sebe něco vědí, se mohou nejen vzájemně vydírat, ale také vzájemně krýt a prosazovat v institucionálních strukturách. Dochází tak ke vzniku struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad a jejich propojení se strukturami založenými na pozičním investování.

V podmínkách neexistence monopolu globální moci jsou země, v nichž tato rakovina propukne, odsouzeny k zániku či podstatným změnám. V podmínkách globální unipolarity dochází ke globální katastrofě, kdy pozičně silnější přenášejí dopady svého devastujícího chování na slabší. Právě v takových podmínkách se nyní nacházíme. To vede k otázkám:

- Jak se z této situace dostat?

- Kdo je hegemonem exodu ze slepé uličky a kdo může být jeho spojencem?

- Jakou roli může a měla by sehrát teorie?

- Jak polarizaci, ve které sehrálo startovní roli poziční investování a následně jeho propojení se strukturami založenými na vzájemném krytí, co nejprůhledněji vyjádřit?

Ti, kteří žijí v zajetí prizmatu "kapitál-vykořisťování-znárodnění" a uspokojuje je, že si tím vysvětlí vše, jsou dnes žabou na prameni poznání toho, o co jde. Ani si neuvědomují, jak se tím prohřešují proti úctě k rozvoji teorie jako vrcholové formy lidského poznání, ke kterémužto rozvoji Marx podstatným dílem přispěl.

Dnes máme k dispozici nástroje analýzy pozičního investování:

- Model vztahu věřitele a dlužníka, ve kterém poziční investování funguje tak, že znemožňuje realizaci investičních příležitostí jednoho (od možnosti kvalitního vzdělání až po možnost stavby kanálu Dunaj-Odra), aby zvýšilo výnosnost realizace investičních příležitostí druhého.

- Model rozhodování o tom, jak se chovat při společné akci v podmínkách možnosti investičního investování, založený na funkci neutrality pozičního investování (aplikovatelný od běžného vztahu mezi zaměstnanci a vlastníky až po válečné konflikty).

Chce to jen používat rozum a důvěřovat teorii.


Vize, jakou potřebujeme/372 J. Šulc kmetodologické roli vize (ohlédnutí)/1

Na 25. ročníku vědecké konference pořádané VŠFS 25. listopadu 2022 na téma Lidský kapitál a investice do vzdělání – metodologická role vize při orientování, koordinaci a využití společenskovědního výzkumu bylo předneseno několik velmi zajímavých přípěvků. Budou vydány přibližně koncem února formou postkonferenčního sborníku (formát konference je změrně volen tak, aby do sborníku vstoupily i reakce na inspirace, které během konference zazněly). Ty příspěvky, které bezprostředně souvisejí s pěstováním vize, postupně uveřejním. První z nich je od Jaroslava Šulce, který je aktuální vzhledem k tomu, že tento pátek 16. prosince to bude přesně rok od zahájení intenzivní práce na perspektivní, realistické a přitažlivé vizi, jejíž výsledky byly průběžně uveřejňovány v rámci seriálu Vize, jakou potřebujeme, je zde:

https://radimvalencik.pise.cz/archiv/

Kromě dvou dílů tohoto příspěvku, které uveřejňuje těsně před prvním výročím, uveřejním v den prvního výročí materiál, který připomíná to nejdůležitější, co se během roku podařilo vykonat, a nabízí možnost, jak se s přehledně uspořádanými výsledky setkat.

K metodologické roli vize při iniciování, orientování a praktickém uplatnění společenskovědního výzkumu I.

Jaroslav Šulc

Poměrně obecně formulované téma letošního ročníku vědecké konference Metodologická role vize při iniciování, orientování a praktickém uplatnění společenskovědního výzkumu lze na první pohled uchopit vícero způsoby. Pokud ale dáme důraz na sousloví "praktické uplatnění společenskovědního výzkumu", pak již takovým stupněm volnosti nedisponujeme. V případě, že celé zkoumané téma zarámujeme snažením se o hledání schůdné podoby Vize společensky racionálního vývoje v nadstavbové sféře – především suverenity, zajištění všech bezpečnostních aspektů (obranyschopnosti, energetické, potravinové, farmaceutické apod. nezávislosti), v neposlední řadě plnou funkčnost odvětví sloužících ke kultivaci člověka a vytváření podmínek pro rozvoj a uplatnění jeho potenciálu, pak nutně musíme hledat zdroje tohoto racionálního a efektivního pohybu změn v materiální základně české společnosti. A ne opačně. Jestli totiž současnou situaci vnímáme jako všeobecně krizovou, tak především proto, že v krizovém stavu je především její materiální část. A chceme-li z krize vyjít, pak nezbývá, než pozornost zacílit právě zde. Protože tady je jádro národního obrození II.

Po zhruba roce diskuzí organizované jak Radimem Valenčíkem na internetové platformě pod názvem "Vize, jakou potřebujeme", tak případně formou jím řízených videokonferencí po vstupu na https://meet.jit.si/radimvalencik , potažmo sledováním jiných internetových a dalších platforem (www.KUDYZKRIZE.cz apod.) zaznamenal autor tohoto textu – vedle jiných pozoruhodných ohlasů – také fundamentální příspěvek Jiřího Kohouta"Jak dál s průmyslem v ČR?", který se bezprostředně dotýká zmíněné potřeby změny.

Autor nejprve konstatuje ani ne tak "současný stav průmyslu v ČR", jako spíše vlastnickou pozici mnoha jeho aktérů, a to následujícími pěti charakteristikami (které se netýkají jen ČR, ale mají obecnou platnost) – zkráceno J. Š., když J. Kohout píše:

"1) Pyramida globálních vlastníků jednotlivých průmyslových odvětví je již postavena a je zcela nadnárodní.

2) Volný trh a kapitalistická konkurenční soutěž je pouze úsměvná fikce.

3) Nadnárodní společnosti mají na dění na planetě větší vliv než národní státy.

4) Dokážou na úkor národního státu privatizovat zisk a socializovat ztrátu.

5) I zapřisáhlé konkurenční společnosti se spojí v případě, kdy by jejich status ohrožovala dostatečně silná externí moc."

Pokud doplníme jeho zobecnění o některá "tvrdá data" za Českou republiku, pak ze Statistické ročenky ČR 2021lze z příslušných tabulek vyčíst například následující informace:

Pokud jde o registrované subjekty, tak soukromých podniků a korporací pod zahraniční kontrolou bylo ke konci roku 2020 absolutně celkem 84 815, z celkového počtu soukromých podniků a korporací 545 259 to činí 15,6 % (tab. 12-8), a to v rozhodující (z 89,6 %) organizační podobě jako společností s ručením omezeným - s.r.o. (tab. 12-9);

Pokud jde o zařazení soukromých podniků a korporací pod zahraniční kontrolou do (odvětvových) skupin převažujících činností, pak jich ze zmíněných 84 815 podnikalo 31 % v obchodních činnostech včetně opravy a údržby motorových vozidel, 19 % v sektoru nemovitostí, 14 % v sektoru profesní, vědecké a technické činnosti, 9 % ve zpracovatelském průmyslu atd. (tab. 12-10);

O krajně nerovnoměrném teritoriálním rozmístění soukromých podniků a korporací pod zahraniční kontrolou svědčí fakt, že 61,6 % jich působilo v hl. m. Praze (a s připočtením sousedících okresů Praha – východ a Praha – západ dokonce 63,6 %). Za zmínku stojí ještě okresy Brno-město 7,4 %, Ostrava-město 3,1 %, Karlovy Vary 1,9 %, Plzeň-město 1,3 %, Teplice 1,1 %, České Budějovice (1,0 %). Ještě v okrese Olomouc to bylo 0,8 %, když ve všech ostatních okresech nedosáhl tento podíl ani jednoho procenta (tab. 12-11);

Zajímavý paradox přitom sledujeme u celkových dat mezi finančními institucemi "národními soukromými" (celkem 3 306) a finančními institucemi pod zahraniční kontrolou, kterých je pouze 742 (tedy asi jen pětkrát méně). Ale když se podíváme do struktury podle velikosti firem měřeno počtem zaměstnanců a bude nás zajímat skupina středně velkých firem (s 20 až 249 zaměstnanci), tak zde je již početní zastoupení firem "národních soukromých" prakticky stejné, jako u těch pod zahraniční kontrolou (104 ku 111 firmám), avšak naprosto jiný obrázek poměru sil ukazuje zastoupení hned 36 firem pod zahraniční kontrolou oproti pouhým 11 domácím firmám, pokud jde o zaměstnávání 250 a více osob (tab. 12-14). Tady tedy mají zahraniční firmy jasnou, doslova řádově násobnou převahu.

Ne nadarmo je proto možné konstatovat, že naprostá dominance zahraničního kapitálu především v tzv. "velkém" bankovnictví či pojišťovnictví s jejich schopností ovládat prostřednictvím různých finančních nástrojů dění v libovolném odvětví či oboru české ekonomiky (průmysl je zahraničním kapitálem ovládán již téměř z poloviny) je projevem i zdrojem naší současné neokoloniální pozice.

Dobře to dokladuje vývoj salda důchodů plynoucích z přímých zahraničních investic. Přestože jsou údaje za poslední roky 2020 až 2022 kvůli COVID-19 obtížně srovnatelné, i tak nelze přehlédnout, že za první tři čtvrtletí 2022 se ve srovnání se stejným obdobím roku 2021 odliv důchodů (zisků) zvýšil o 30 % z loňských 205,6 mld. Kč na letošních 266,2 mld. Kč, tedy o 60,6 mld. Kč a dostáváme se – bohužel – k devastační "předcovidové" úrovni, jen přechodně snížené.

Neřešme však na tomto místě příčiny, které v polistopadovém vývoji postupnou eskalaci finanční katastrofy do dnešních rozměrů způsobily, ale berme současný odliv kapitálu (oficiálně cca 300 mld. Kč ročně, s přiodhadem platební bilancí dalšího – neregistrovaného – odtoku kvůli nejrůznějším finančním kejklím navýšeného o dalších cca 150 – 250 mld. Kč) jako holý fakt.


Vize, jakou potřebujeme/373 J. Šulc kmetodologické roli vize (ohlédnutí)/2

Na 25. ročníku vědecké konference pořádané VŠFS 25. listopadu 2022 na téma Lidský kapitál a investice do vzdělání – metodologická role vize při orientování, koordinaci a využití společenskovědního výzkumu bylo předneseno několik velmi zajímavých přípěvků. Budou vydány přibližně koncem února formou postkonferenčního sborníku (formát konference je změrně volen tak, aby do sborníku vstoupily i reakce na inspirace, které během konference zazněly). Ty příspěvky, které bezprostředně souvisejí s pěstováním vize, postupně uveřejním. První z nich je od Jaroslava Šulce, který je aktuální vzhledem k tomu, že tento pátek 16. prosince to bude přesně rok od zahájení intenzivní práce na perspektivní, realistické a přitažlivé vizi, jejíž výsledky byly průběžně uveřejňovány v rámci seriálu Vize, jakou potřebujeme, je zde:

https://radimvalencik.pise.cz/archiv/

Kromě dvou dílů tohoto příspěvku, které uveřejňuje těsně před prvním výročím, uveřejním v den prvního výročí materiál, který připomíná to nejdůležitější, co se během roku podařilo vykonat, a nabízí možnost, jak se s přehledně uspořádanými výsledky setkat.

K metodologické roli vize při iniciování, orientování a praktickém uplatnění společenskovědního výzkumu II.

Jaroslav Šulc

Ale v osvojení si potenciálu čtvrté průmyslové revoluce jde přece o mnohem více, než o anonymní zabíjení protivníka na dálku. Její těžiště je civilním sektoru, kde půjde o zásadní posun především v úloze člověka v procesu budoucí společenské reprodukce. Přesněji řečeno opět s Jiřím Kohoutem – vydefinování oborů/odvětví, které budou v nejbližších dekádách perspektivní v tom smyslu, že na jeho okraj – chcete-li periferii – vytlačí člověka jako klasickou pracovní sílu.

Jinými slovy – jejich chod se bez klasicky vnímané pracovní síly buď úplně obejde, nebo jí ponechá fakticky jen okrajovou úlohu pozorovatele.

Jiří Kohout ve zmíněném příspěvku mluví přímo o oborech tvořících revoluci v "nepotřebě" lidské práce. Řadí mezi ně robotiku, průmyslovou umělou inteligenci, nanotechnologie, biotechnologie – a královnu všeho - energetiku malých zdrojů, když pod tento obor zařazuje modulární reaktory schopné generovat vlastní palivo, vodíkové články a vysokokapacitní akumulátory. A současně varovně konstatuje, že v současnosti se "...téměř žádné výrobní firmy v ČR ... aktivně nepodílejí na tvorbě stavebních kamenů čtvrté průmyslové revoluce." A po této suché a nemilosrdné analýze navrhuje i velmi rozumný postup řešení, kdy:

"1) Je nutné si uvědomit, že žádný z výše uvedených oborů až na poslední nedokáže fungovat sám o sobě a potřebuje být zásoben levnou a dostupnou energií. Tedy prvním krokem v transformaci našeho hospodářství by měla být aktivizace energetického průmyslu tak, abychom si vytvořili dostatečnou energetickou nezávislost na okolních státech. Tzn. uvedení první generace modulárních reaktorů do života.

2) Podporovat každou českou firmu, která se zapojí do výrobního a dodavatelského řetězce tak, že bude napojena na zdroj levné energie přímo a přitom bude produkovat díly do dalších modulárních reaktorů systémem jeden pro ČR, jeden na export.

3) Další oblastí je robotika, která začíná a končí hydromechanickými a pneumatickými rozvody, ve kterých dnes dominuje firma FESTO. V ČR by bylo při současném strojním vybavení jednotlivých strojních firem velmi jednoduché vyvinout a zavést výrobu těchto komponent, které by opět pomáhaly v rozvoji našeho robotického průmyslu. Naším cílem by měla být osa: komponenty, podsystémy, systémy, celky, PLC řízení, PLC řízení s umělou inteligencí a výsledkem této osy by byla schopnost vyrábět kompletní robotická pracoviště Made in Czech Rep.

4) Nanotechnologie a biotechnologie jsou jedinou ekonomickou cestou, jak při současném postupujícím celosvětovém zamoření pitné vody dosáhnout ekonomické dostupnosti pitné vody z kontaminovaných vod. A opět nám to krásně zapadá do sebe - modulární reaktor pohánějící nanofiltrační čističku vody a bioreaktor + přilehlou vesnici (město) někde na Blízkém východě."

Co k výše uvedenému dodat? Ačkoliv autor tohoto příspěvku ani náznakem nezpochybňuje jádro celého konceptu změn podmiňujících ovládnutí materie čtvrté průmyslové revoluce s těžištěm v průmyslových oborech, naopak. Jinde se změna paradigmatu ani odehrát nebude moci. Nicméně pokládá za prospěšné a nezbytné "přizvat" k dané operaci vizionáře z dalších oborů a odvětví, nejen průmyslových. Jedině v takovém mezioborově složeném tandemu je možné připravit a realizovat scénář schůdného východiska z dnešní nebývale plošné a poměrně hluboké krizové situace.

Je otázka, do jaké míry bude nutné revidovat dopady neoliberálního blouznění o "státu jako nejhorším možném hospodáři", vedoucí nejen k lehkomyslnému výprodeji mnoha oborů považovaných za "rodinné stříbro" do soukromých rukou (začasté cizincům), ale – zvláště po tristních zkušenostech s bezradným státem neschopným čelit nevídané inflaci. Právě kvůli fatálním chybám předchozích vlád, které iniciovaly dnešní duální charakter české ekonomiky, která je v rozhodujících oblastech ovládaná nadnárodními firmami jen s úžasem a trpně přihlíží na jejich cenové politice. Nejde jen o energii, kde to bije snad nejvíce do očí, ale i ve většině položek spotřebního zboží potravinami v supermarketech počínaje a prodejem nábytku konče. O ceně vodného a stočného darmo mluvit. Stát musí tyto kartely nemilosrdně rozbít, má-li obnovit státní suverenitu.

A nejen to: do klíčových pozic ve státní správě, především v ekonomické diplomacii je třeba prosadit profesionály a pokusit se nafázovat na současné globální lídry čtvrté průmyslové revoluce (a dlužno dodat, že v zemích EU jich pohříchu mnoho není) v natolik masívním rozsahu, pak by se tím otevřela možnost se postupně vymanit ze současné neokoloniální pozice a realizovat tak vidinu druhého národního obrození.

Toto je rámec a smysl praktického uplatnění společenskovědního výzkumu umožňující formulovat správnou odpověď na otázku "kudy z krize?".  

Jestli jsme výše konstatovali, že potřebné změny ve společenské nadstavbě (obnově energetické, potravinové, farmaceutické apod. bezpečnosti, resp. nezávislosti) je v principu možné uskutečnit (bez zbytečného odkladu, ale i tak nepochybně ve středně dlouhém časovém horizontu), pak zdroje a impulzy k tomu musíme hledat jen a jen ve změně především materiální základny české společnosti, byť nepochybně v kombinaci se změnami v široce koncipovaném sektoru nemateriálních služeb (počínaje vzděláním, zdravotnictvím a konče třeba vědou a výzkumem). Ideální řešení je v nalezení synergických efektů.

Je bohužel krutou zlomyslností naší doby (v kombinaci s rostoucí bulvarizací médií středního proudu), že v minulých dva a půl letech byla až nadměrná pozornost politické scény iniciovaná senzacechtivým zpravodajství věnována nejdříve vlnovité eskalaci covidové krize (aniž bychom její dopady jakkoliv zlehčovali), poté hrátkám obřích energetických firem s cenami obnovitelných zdrojů a iniciativami okolo Green Dealu a naposledy tragickému konfliktu na jihovýchodě Ukrajiny. To, co však je a bude pro českou společnost (a nejen českou) podstatně důležitější – přechod do nové, velmi dramatické fáze čtvrté průmyslové revoluce – bylo – a je – fakticky výrazně ignorováno (pokud zrovna nemáme na mysli nasazení systému využívajících schopností umělé inteligence do celých flotil dronů transformovaných do pozice umělých vojáků – zabijáků – počátků XXI. století a jejich vyslání na "testovací mise" reálného válčiště).


Vize, jakou potřebujeme/374 Návrh na rozdělení do tvůrčích skupin

Příležitost pro každého

Na 18. online setkání k pěstování perspektivní, realistické a přitažlivé vize v souvislosti s hodnocením výsledků a zkušeností z roční práce padl námět Radka Novotného rozdělit aktivity mezi tvůrčí skupiny, které by pracovaly relativně samostatně. Ještě tentýž po setkání a pak následující den jsem k tomu dostal několik námětů, na které jsem reagoval tímto textem:

Úvaha na téma rozdělení do tvůrčích skupin:

Nejdříve spíše technické otázky:

1. Tvůrčí skupina může vzniknout:

- Z iniciativy jednotlivce, který téma pojmenuje, zdůvodní, strukturuje a získá pro zpracování tématu další zájemce.

- Na základě struktury vize formulováním témat, která jsou její součástí (tak, aby byly všechny výkony nezbytné pro pěstování vize pokryté).

2. Prezentace výsledků tvůrčí skupiny může být:

- Autonomní formou vlastních stránek apod.

- Vkládáním do seriálu k pěstování vize.

- Založena na obsazení určitého prostoru v rámci seriálu (dohodnutého počtu dílů k prezentaci významnějšího výstupu nebo jednoho dílu s určitou frekvencí apod.).

Všechny tři formy lze spojit, tu třetí bych zvlášť uvítal.

Při formulování témat nevystačíme s jednou dimenzí:

1. Nejsnazší je "resortní" členění témat (v podstatě odpovídá ministerstvům, např.:

- Energetika (dnes nejvíce frekventované).

- Zemědělství (také).

- Doprava.

- Školství.

- Kultura.

- Bezpečnost.

- Mezinárodní vztahy.

- Mezinárodní obchod.

- Výchova a mládež.

- Sociální práce.

- Penzijní systém.

- Zdravotnictví.

- Bydlení.

- Finanční sféra (včetně role ČNB).

- Legislativa.

- Média.

- Proměna průmyslové základny a nové technologie.

- Věda a její role ve společnosti.

- Životní prostředí.

Apod.

Lze doplnit další témata, některá dále strukturovat – např. univerzitní školství jako samostatný problém či SMR jako perspektivní zdroj energií, vytvořit téma spojující rezortní problematiku (třeba mládež a bydlení, nebo zdraví a penzijní systém).

Zde bych nespěchal s obsazením, protože některá témata jsou průběžně řešena v jiných týmech a stačí je sledovat nebo vyžádat si hostování.

2. Pokročilejší formou jsou "nadresortní témata", tj. témata, která vyrůstají ze vzájemné souvislosti mezi resorty:

- To je třeba téma komplexní reformy penzijního systému.

- Jiný příklad – změna charakteru růstu jako alternativa Green Dealu.

- To, co by mohlo vzniknut propojením témat, která navrhuje J. Kohout (společnost s kolektivizovaným vlastnictvím výrobních prostředků a tržní soutěží ˄ průmysl 4.0

˄ společnost intelektualizovaných služeb). Zde je důležitá osobnost navrhovatele tématu.

- Plně průřezová témata (spojující vše podstatné) – např. jak odstartovat a proč je významné nové národní obrození (jako reakce na rozpad hodnot, nebezpečí fašizace společnosti, bezpečnostní rizika, z důvodů posílení pozitivních motivací a vymanění se z hrozícího propadu do tenat závislosti na cizí moci).

3. Pak jsou to "nadstavbová", resp. "průřezová" témata:

- Metodologie vize.

- Hodnotová báze vize.

- Formy prezentace vize.

- Vyhodnocení zkušeností z pěstování vize.

- Reakce na aktuální dění z hlediska významu vize při prognóze a predikci společenského dění.

Některé reakce (vybral jsem jen to nejpodstatnější):

Radek Novotný (úvodní námět):

Mám návrh, aby Radim udělal ze svého hlediska autora VIZE témata, která by se měla detailněji / praktičtěji rozpracovávat a že bychom se tam individuálně hlásili podle našeho zájmu a naturelu. A následně že bychom si mohli udělat emailové podskupiny, případně i podobné online setkávání a začít detailněji rozpracovávat témata - kapitoly VIZE. Za sebe bych chtěl nabídnout své schopnosti a znalosti do podskupiny:

- II. národní obrození

- "Lidské" vlastnosti a  dovednosti, uplatnitelné ve společnosti VIZE (Společnost 5.0, Lidé v Průmyslu 4.0., či Společnost produktivních služeb) - jakkoliv bude podskupina nazvána.

Radek Novotný (reakce na výše uvedený text):

Ad 1) Vznik - druhou metodou. Mně nešlo o iniciativu jednotlivce, ale měl jsem pocit, že přešlapujeme na místě, resp. jediné naše zapojení je, čekat na texty, které Radim zveřejní na jeho portálu a komentovat je, nebo v neděli na onlinu. Obojí plně závisí na energií času Radima. Čili pokud Radim na základě struktury Vize formuluje témata, tak se přidám.

Ad 2) Určitě je dobré si dopředu říct formy výstupu a vzájemného informování, protože to dodá energii týmům. Ale v počátku bych asi navrhoval pravidelný koutek v rámci nedělního online, kdy zástupce každé podskupiny poreferuje, co nového rozebírali, k čemu dospěli. A pokud se objeví potřeba od dalších návštěvníků nedělního online, mohou se dohodnout ad hoc. No a pak může být nějaká měsíční svodka, která se zveřejní u Radima na portálu, když tak umožní v menu nějaký vstup např. "Výstupy pracovních skupin".

Co se týče formulace témat, jsem pro druhou - pokročilejší formu nadresortních témat a až se najde osobnost (podle mě nejlépe sociolog), přihlásil bych se do Společnosti intelektualizovaných služeb.

Asi by to chtělo udělat interaktivní dotazník, třeba na Doodleru s těmi body/otázkami, které Radim formulovat (sloupečky) a my bychom se přihlašovali a v rámci svého řádku (pod jménem), bychom hlasovali pro ty varianty, které získají nejvíce hlasů.

Tibor Ganzer:

Vidím, že konečně se dostáváme k dlouho očekávanému kroku jako "resortizace". Ano, tomu se nedá vyhnout a současně se musíme soustředit na metodologii TVORBY rezortních částí. Práce na "resortních" částech VIZE musí být moderovaná, jinak sklouzne do tlachání, plkání a blabotání, Takže někdo musí být Moderátor s povinností vyhlašovat "Hlasování" o jednotlivých formulacích. Jenom když někdo je v problematice aspoň částečně doma je efektivní aby dělal Moderátora.

Jiří Suk:

Já bych se našel v tématu (dohromady): energetika + Green Deal + doprava (+ průmysl).

Petr Hampl:

To je hrozně pozitivní krok. Konečně to bude k něčemu.

K tomu ode mě:

Takový počet a kvalitní obsah reakcí zavazuje, Promyslím, jak co nejlépe odstartovat (navrhnu metodiku). Doufám, že zvládnu dřív než do týdne. Přepokládá to změnu (či podstatné rozšíření) stylu práce a nebylo by dobré, pokud bychom měli přehnaná očekávání a pak od nich museli odstupovat. Každý, kdo se k této práci chce přidat, je vítán.

Shodou okolností právě v pátek 16. prosince je to přesně rok, co jsme naši práci odstartovali, viz:

https://radimvalencik.pise.cz/10637-vize-jakou-potrebujeme-360.html

Chystám na tento den určité malé překvapení. Každopádně výše prezentovaná iniciativa je dobrou formou připomenutí prvního výročí.


Vize, jakou potřebujeme/375 Nechutné prezidentské volební menu. OD KOHO JE?/1

Uveřejňuji tři navazující díly týkající se problematiky volby prezidenta, které ukazují na to, jak je perspektivní, realistická a přitažlivá vize významná i při orientaci v aktuálním dění. Bez toho, abychom byli schopni zařadit jednotlivé kamínky do mozaiky (v tomto případě do mozaiky, která umožňuje zviditelnit to, jak funguje a degeneruje současná globální moc), neuvidíme to nejdůležitější:

Nechutné prezidentské volební menu. OD KOHO JE?/1

Blíží se volby prezidenta a lidé si stěžují, že nemají koho volit. Tentokrát jsou nespokojenci z celého politického spektra. Standardní situace. Žádný kandidát jim není dost dobrý, resp. všechny považují z celkem racionálních důvodů za hodně špatné. Na tom by ještě nebylo nic tak divného. Zarážející je spíše to, že se lidé neptají:

1. Jak je možné, že jsou nám jako prezidentští kandidáti nabízeni jen ti, kteří až na výjimky (které ovšem nemají šanci na finální úspěch)[1] jsou "profláknuti", zpravidla několikanásobně, a pro normálního člověka i se silným žaludkem nepřijatelní?!

2. Kdo za tím stojí a proč na tom má zájem?

3. Proč se mainstreamová media chovají podle zásady: Čím více je kandidát bezpáteřní a čím více má másla na hlavě, tím má od nich větší podporu?

Je nejvyšší čas se nad uvedenými otázkami zamyslet, protože odpověď na ně je důležitá, abychom v dobré víře nepodpořili někoho, koho budeme zanedlouho proklínat a sami sebe obviňovat, jak jsme byli hloupí (nebylo by to poprvé, ale tentokrát už víme, že to může mít velmi brutální následky).

A ještě jeden důvod pokus na výše uvedené otázky má: Pokud se nad nimi zamyslíme, otevíráme si cestu k pochopení toho, o co jde a co dělat. Nic není zadarmo – a tak i velká manipulace se hrou na volbu prezidenta (která ostatně není ničím novým a opakuje se jako přes kopírák v řadě nám podobných zemí) nutí manipulátory poodkrývat karty i zanechávat stopy. Z obojího lze vyčíst, co je zatím a jakému riziku jsme vystaveni.

Tak se pokuste na výše uvedené otázky najít odpověď. Zítra porovnáme, kdo k čemu došel.

(Pokračování zítra odpovědí na výše uvedené otázky)


Tvar1

[1] Snad jediný "bez poskvrny" je Jaroslav Bašta – nebyl v KSČ, nikdy nespolupracoval s orgány potlačujícími práva člověka, nikdy na nikoho nedonášel, nikdy nezneužíval své postavení, nebral úplatky, nekradl... Ale ten je v preferencích hodně vzadu. Proč? I to je součást otázek, které je potřeba si klást.


Vize, jakou potřebujeme/376 Nechutné prezidentské volební menu. OD KOHO JE?/1

Uveřejňuji tři navazující díly týkající se problematiky volby prezidenta, které ukazují na to, jak je perspektivní, realistická a přitažlivá vize významná i při orientaci v aktuálním dění. Bez toho, abychom byli schopni zařadit jednotlivé kamínky do mozaiky (v tomto případě do mozaiky, která umožňuje zviditelnit to, jak funguje a degeneruje současná globální moc), neuvidíme to nejdůležitější:

Nechutné prezidentské volební menu. OD KOHO JE?/2

Stručnou odpověď na otázky, které jsem položil včera[1], by bylo možné dát následujícím způsobem: Takto funguje a degeneruje současná globální moc, která vytváří své slouhy s vygumovaným pocitem vlastní identity a zodpovědnosti za svá rozhodnutí.[2] Zde jsem před několika málo léty popsal, jak vznikla, jak tato moc funguje, vyvíjí se a degeneruje:

https://radimvalencik.pise.cz/4432-pred-jihlavou-o-degeneraci-soucasne-moci.html

Mrzí mě, že to stále ještě někteří neberou dost vážně, přestože v podobě nechutného menu kandidátů na prezidenta a chování mainstreamových medií zde máme jasný důkaz toho, jak fungují struktury založené na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad. V přímém přenosu. Vybíráni na pozice, z nichž lze něco ovlivnit, jsou jen ti, kteří jsou vydíratelní jejich minulostí. Těm pak z mozku vymizí poslední zbytky zodpovědnosti za jejich konání a klidně poženou všechny nejen do bídy, ale třeba i na smrt.

Současná globální moc při likvidaci kandidátů, kteří by mohli používat vlastní rozum, nemá žádné zábrany, viz volby v roce 2012 ve Francii. Původním jasným favoritem na prezidentský úřad byl generální ředitel Mezinárodního měnového fondu Dominique Strauss-Kahn, který se ovšem pro samostatnost svého pohledu na realitu a nabyté zkušenosti nehodil. 14. května 2011 byl v New Yorku zatčen v souvislosti s obviněním ze sexuálního obtěžování pokojské v hotelu. Pak se ukázalo, že to vše byla jen provokace tajných služeb.

Podrobně se budu fungováním struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad zabývat zítra v rámci seriálu "Vize, jakou potřebujeme/371". Nyní jen velmi stručně:

1. Živnou půdu pro vznik struktur založených na vzájemném kryté porušování obecně přijatých zásad vytvořila konkurence v oblasti pozičního investování, tj. při přeměně majetkové výhody ve výsadu, z pozice které lze diskriminovat ostatní. Jedná se o perverzní typ kapitalistického investování, kdy výsledkem není technický pokrok, ale refeudalizace společnosti.

2. Pro získání, udržení a posilování příslušné pozice nestačí pouhý podnikatelský úspěch, ale mnohdy je nutné rozkrádat, korumpovat, udávat za účelem likvidace konkurentů a jinak získávat nezbytné prostředky. To sebou z počátku nese určitá rizika, ale pak se právě na bázi difamovatelnosti a vydíratelnosti začínají spontánně utvářet struktury, jejichž účastníci se nejen vzájemně vydírají, ale také kryjí a podporují v ovládání institucionálních struktur.

3. To přerůstá až do globálních rozměrů, kdy se spontánně na tomto základě koncentruje majetková, finanční, zpravodajská, politická, mediální apod. moc v podobě jádra současné globální moci.

4. Vznik struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad má ještě jeden důsledek: Potlačuje kapitalistickou konkurenci v oblasti technického pokroku a postupně i v oblasti samotného pozičního investování. Vzniká tak téměř neprůstřelný, téměř nezranitelný, téměř – jako Kostěj – nesmrtelný zahnívající systém. Ve skutečnosti je velmi zranitelný (jako byl i Kostěj Nesmrtelný): Neumožňuje totiž ani těm, kteří jsou jádru současné globální moci nejblíže, ale ani těm, které ovládá, nabídnout perspektivní, realizovatelnou a přitažlivou vizi budoucího vývoje. To bude příčinou jeho zániku, ale je to také největším rizikem – překonání hnusu či hnisu, který byl zplozen zlomyslností osudu, totiž nebude snadné. Ale snad to přežijeme. Záleží především na tom, jak rychle bude globálně i v lokálních průmětech (jako třeba u nás), pokračovat proces pochopení toho, o co jde a co dělat.

A teď už zůstává jen jedna otázka navazující na ty, které byly vyřčeny v předcházející části:

Koho volit za prezidenta v prvním a koho v druhém kole?

Myslím, že je nutno takto, do dvou podotázek, rozložit odpověď na to, co nás trápí.


Vize, jakou potřebujeme/377 Nechutné prezidentské volební menu. OD KOHO JE?/3

Uveřejňuji tři navazující díly týkající se problematiky volby prezidenta, které ukazují na to, jak je perspektivní, realistická a přitažlivá vize významná i při orientaci v aktuálním dění. Bez toho, abychom byli schopni zařadit jednotlivé kamínky do mozaiky (v tomto případě do mozaiky, která umožňuje zviditelnit to, jak funguje a degeneruje současná globální moc), neuvidíme to nejdůležitější.

Nechutné prezidentské volební menu. OD KOHO JE?/3

Tak koho volit v prvním a druhém kole prezidentských voleb?

První doporučení: Pozorně sledujme mediální mainstream. Ten se dostal do určité pasti. Mj. i v důsledku postupné a stále zřetelnější degenerace současné globální moci, která je dána tím, že v současné fázi již jednoznačně upřednostňuje servilitu před kvalifikovaností.

A tak mediální mainstream začal nejdříve vyrábět Petra Pavla jako jasného vítěze prezidentských voleb. Předpokládal, že připomenutí jeho "zásluh" z doby minulého režimu alternativními medii snadno převálcuje. Nepodařilo se. Jednak si až příliš s tímto režimem zadal (udávání se u nás nenosí), jednak to, co se z jeho "zásluh" profláklo, bylo příliš silné kafé.

Mediální mainstream měl však v záloze Danuši Nerudovou. Domníval se, že to s ní půjde snadno jako v případě Čaputové na Slovensku. Když se objevily první problémy s kupčením s doktorskými tituly, snažil se to přehlédnout. Vše je dost známé a z ověřené, viz např.:

https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Kauza-Nerudova-a-turbodiplomy-Lez-jako-vez-Skvela-vybava-pro-hlavu-statu-rika-Bobosikova-723326

Mediální mainstream se choval, jako kdyby se nic nedělo. Zde se projevila nekvalifikovanost a nekompetentnost poslušných slouhů globální moci naplno. Je to problém a velký problém:

- Věci se poznávají ve srovnání. Kvůli mnohem menšímu prohřešku (opsání části doktorské práce) musela v Německu odejít ministryně školství a krátce na to ministr obrany, který byl nejpopulárnějším politikem a ani to mu nepomohlo. Jaká by asi byla naše vyjednávací pozice vůči Německu, pokud bychom měli prezidenta, který se podílel na kupčení s doktorskými tituly?

- Jednou z významných pravomocí prezidenta je podpisování profesorských hodnotí. Za Zemana v souvislosti s tím vypuklo několik afér. Pro akademickou půdu posvátná a vysoce prestižní záležitost. Jakou hodnotu by asi měly profesorské tituly podepsané tím, kdo kupčil s doktorskými?

Ustojí mediální mainstream prvoplánovou orientaci na Nerudovou naordinovanou současnou globální mocí? Nejsem si jist. Pokud by se rozhodl hrát tuto hru až do konce, udělal by pro zviditelnění toho, jak současná globální moc funguje (podrobně viz předcházející díl) velmi mnoho, víc, než si mohou skuteční manipulátoři s reprezentací naší země dovolit. Pokud ne, pak se začnou dít věci.

Mediální mainstream může stěží vsadit na recyklování kandidátů, kteří při své minulé účasti v prezidentských volbách vyhořeli. Navíc je to spjaté s obdobnými riziky jako v případě Pavla či Nerudové, protože byli dosazení stejnými mechanismy pocházejícími od struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad. A tak se hráči, kteří hrají hru na udržení současné globální moci opírající se o propojení struktur založených na vzájemném krytí se strukturami vzniklými pozičním investováním, potýkají s následujícím dilematem:

- Za každou cenu prosazovat to, co se rozhodli prosazovat (i když v daném případě šlápli do .....) a tím výrazně zviditelnit, jak skuteční manipulátoři fungují a o co jim jde (což by pro ně mohlo být fatální)?

- Nebo z toho nějak vyklouznout, na poslední chvíli najít ještě někoho, koho by bylo možné do těchto prezidentských voleb recyklovat místo Nerudové?

(Řešení tohoto dilematu je patrně spojeno s jednou z nejvýznamnějších her v současné době, ale podrobnější rozbor je na samostatné téma.)

Vraťme se k otázce, koho volit? Abych nikomu nevnucoval svůj názor, vezmu to ze svého hlediska:

1. Paralelně se sledováním průběhu voleb bude věnovat zvlášť velkou pozornost tomu, jak se bude chovat mediální mainstream. To totiž bude hodně vypovídat o procesu degenerace současné globální moci.

2. Nejraději bych v prvním kole volil Jaroslava Baštu, protože to je jediný důvěryhodný kandidát (také si v životě za minulého režimu i později dost vytrpěl). Už kvůli demonstrativnímu efektu. Ale má to jeden háček. Může to ohrozit postup Andreje Babiše do druhého kola. Vím, že můj pohled, resp. dilema tohoto typu sdílí více lidí. V daném případě nabízí teorie her elegantní a dobře zdůvodněné řešení: Použít smíšenou strategii – hodit si kostkou. Podle toho, jak se věci vyvinou, lze dokonce volit nejen smíšenou strategii 1:1 (méně než 4 oproti více než tři), ale třeba i 1:2 (méně než 3 oproti více než 2 apod.). Zatím opravdu nevím, protože parametry ještě nejsou nastaveny.

3. Předpokládám, že do druhého kola postoupí Babiš (pokud by zázrakem postoupil Bašta, pak není co řešit). Pak budu volit Babiše, a to i přes jeho selhání v kauze Velké vrbětické lži. Ne jako "menší zlo", ale z pragmatického důvodu. Deset let na něj mediální mainstream lije kbelíky špíny, takže v jeho případě je nejmenší riziko jeho vydíratelnosti. Ostatně ve funkci premiéra ukázal, že má schopnost národohospodářského vidění reality (kterou tato vláda zcela postrádá). A zaujatost nejen mediálního mainstreamu je také dostatečně vypovídající o tom, proč je Babiš víc než menší zlo. Navíc – očekávám, že budeme i svědky toho, jak načasovaně se pod taktovkou cizí moci budou chovat "nezávislé soudy". Kdo má trochu rozumu a vztah k naší zemi, by měl mít v této otázce jasno.

4. Ještě k otázce šancí J. Bašty. Zdálo by se, že jeho šance rostou úměrně tomu, jak se projevuje ubohost ostatních kandidátů. Má to jeden háček. Mediální mainstream ho zatím likvidovat "jen" přehlížením. Pokud by mu začaly preference růst, začnou i na něj na poslední chvíli lít kbelíky špíny. Rafinovaně. Tak, aby to vypadalo důvěryhodně. Dokázal by náš občan přečíst hru a psychicky čelit takové masáži?

Takže na závěr jen ještě jednou připomenu: Pozorně sledujte, jak se chová mediální mainstream, se kterými dalšími institucemi a jak koordinuje svůj postup. Máte jedinečnou příležitost pochopit logiku fungování a průběh procesu degenerace současné globální moci, což jsem popsal v předcházející části, zde:

https://radimvalencik.pise.cz/10670-nechutne-prezidentske-volebni-menu-od-koho-je-2.html

Snad stojí za to připomenout i první část:

https://radimvalencik.pise.cz/10669-nechutne-prezidentske-volebni-menu-od-koho-je-1.html

(Příště – doufám, že se k tomu dostanu co nejdříve – něco víc o tom, jaké dilema skuteční manipulátoři řeší.)


Vize, jakou potřebujeme/378 Ještě k pozičnímu investování – část 1.

Ještě k pozičnímu investování – část 1.

Jednou z tvůrčích skupin, jejíž práce je využívána při pěstování vize, je skupina, která se zabývá problematikou pozičního investování (její složení přesahuje okruh pěstitelů vize a její činnost vyúsťuje do oblasti rozvoje základní mikroekonomické teorie). Když jsem hledal zdroje, narazil jsem na svoji starší práci z roku 2008. Stojí za uveřejnění, protože umožňuje lépe pochopit, v čem se podařilo dojít dál. Ještě před tím však poznámku metodologického typu.

Značnou pozornost je nutné věnovat přesnému definování pojmů, přičemž mimořádně významná je schopnost použít obecné pojmy (nejlépe všeobecné kategorie) k definování pojmů se specifickým obsahem. To umožňuje prostřednictvím pojmů vyjádřit nové jevy, pro které dříve vhodné pojmy neexistovaly. A také to umožňuje jasně vidět, jak se věda rozvíjí. Není pravda, že různé teorie jsou nesouměřitelné. Kdo umí velmi obecné (všeobecné) pojmy používat k vyjádření specifického, ten dokáže porozumět různým přístupům, převést je na "společného jmenovatele" (dosáhnout vyjádření toho, o co jde, ve společně srozumitelných pojmech) a ukázat, kam až kdo v tom či onom směru došel. Z tohoto hlediska lze ukázat (učinil jsem tak v 367. až 371. pokračování seriálu), že Marx ještě neuvažoval ekonomický dopad osobní spotřeby kapitalisty na ekonomiku a vývoj ekonomického systému. Zde, v pátém pokračování, je shrnutí této analýzy:

https://radimvalencik.pise.cz/10652-vize-jakou-potrebujeme-371.html

Jeho teorie je v tomto smyslu méně obecné, méně rozvinutá než tak, která si z různých aspektů této zpětné a velmi důležité vazby začala všímat.

Nyní text z roku 2008, který umožňuje ukázat, kam se od té doby analýza pozičního investování posunula (odlišuji jej barvou):

Autor jedné z prvních moderních učebnic ekonomie J. Clark (Základy národohospodářské teorie. Prométheus, Praha 1932, s. 220-221) již v roce 1911 (!) k tomu říká: "Jak působí na hodnotu statků existence společenských kast. Jedním z důvodů, proč trh šperků jest tak pružný, jest skutečnost, že šperky slouží jako odznaky kasty, čímž může býti toliko něco velmi cenného. Kdyby tudíž všechny drahokamy velmi zlevnily, staly by se dvě věci: (1) poměrně chudí lidé by si jich něco koupili – částečně místo napodobenin a levnějších pravých šperků; (2) bohatí lidé by si museli kupovati více šperků a dražší, než potřebovali dříve za tím účelem, aby udrželi svoje postavení ve společenských stupnicích. Toto pravidlo působí u spotřeby velké řady předmětů, jejichž držení zdá se, aspoň nazevnějšek, vyznačovati člověka, že náleží do určité vrstvy společnosti."

J. Clark v pojetí prestižní spotřeby navazuje na myšlenky T. Veblena z jeho Teorie zahálčivé třídy (The Theory of the Leisure Class, z r. 1899)T. Veblen si zaslouží uznání za to, že ve své práci pojmenoval určité společenské jevy a pustil se do jejich analýzy. Otázkou je, nakolik postihl jejich ekonomickou podstatu a zda jeho analýza není zavádějící. "Demonstrativní na dané téma spotřeba", "okázalá spotřeba" či "prestižní spotřeba" není ničím jiným než projevem investování do společenské pozice, dosažení společenské pozice je pak investicí do společenské pozice, která má umožnit budoucí příjem. Tj. "demonstrativní spotřeba" není "spotřebou pro spotřebu", není samoúčelem, ale jednou ze složek majetkového portfolia, od níž se očekává budoucí příjem.

J. Řezník mě v připomínkách k pracovní verzi tohoto článku upozornil na řadu pasáží ve Veblenově práci, které, podle něj, lze interpretovat jako investice do společenské pozice s cílem dosáhnout zvýšení budoucího příjmu. Např.: "s kulturním pokrokem se majetek stává stále více trofejí svědčící o úspěšném výsledku v majetkové hře odehrávající se mezi členy skupiny ... příležitost získat si vyznamenání" (Teorie zahálčivé třídy, Praha. Sociologické nakladatelství 1999,s. 28)... "touha vyniknout bohatstvím a úrovní majetku a tím dosíci úcty a vzbudit závist svých bližních" (s. 31)... "okázalá spotřeba drahých statků je pro zahálčivého gentlemana cestou k získání úctyhodnosti" (s.63). Podle mého názoru se sice možná Veblen přiblížil ekonomické interpretaci fenoménu "okázalé spotřeby", ale rozhodně nelze jeho pojetí považovat za dotažené.

R. Reich v knize Dílo národů - Příprava na kapitalismus 21. století (Praha, Prostor 1995) o mnoho let později ukazuje, kam až by mohla tendence k ekonomické segregaci vyrůstající z investování do společenské pozice vést: "Symboličtí analytikové se budou snažit lišit od zbytku obyvatelstva svými globálními kontakty, dobrými školami, příjemným životním stylem, skvělou zdravotní péčí a dostatečným množstvím bezpečnostních strážců. Dokončí tak své odtržení od americké Unie. Obce a městské enklávy, v nichž žijí, a symbolickoanalytické zóny, v nichž pracují, se nebudou ničím podobat zbytku Ameriky. Nebude mezi nimi existovat žádné přímé spojení. Nejchudší občané Ameriky budou zatím izolováni ve svých městských a venkovských enklávách, v nichž bude vládnout zoufalství. A stále větší část mladých mužů bude plnit americká vězení. Zbytek obyvatelstva, který bude postupně chudnout, bude mít pocit, že se žádný z těchto trendů nedá změnit." (S. 335.)

Životaschopnost a dravost pozičního investování je dána zejména tím, že vede ke vnucené konkurenci. K tomu dále přispívá skutečnost, že poziční investování využívá nedokonalostí vývoje lidských preferencí (prožitkového mechanismu), je založeno na "spojení příjemného s užitečným" (přesněji v ekonomickém smyslu - výhodným), vytváří skupinovou psychologii, včetně silných konvencí a destruuje předpoklady fungování kapitálového trhu v oblasti investování do lidských schopností. Nepřímo pak vyvolává potřebu sociálně orientovaného přerozdělování a determinuje v oblasti společenského vědomí předpoklady pro takový výsledek veřejné volby, který vede k tendencím rozšiřovat sociálně orientovaného přerozdělování. Tím rozšiřuje i oblast, ve které lze prostřednictvím pozičního investování dosahovat výhody.

Lze si představit, jak tento fenomén vznikl. Při vytváření majetkového portfolia mají domácnosti tendenci upřednostňovat příjemné (to je dáno setrvačností vývoje lidské prožitkové struktury, např. v určitém věku s oblibou souložíme, aniž by si tento akt kladl vždy za cíl rozmnožit potomstvo, nebo lovíme zvěř, aniž bychom tak činili z hladu). Fenomén prestižní spotřeby ukázal, že lze spojit "příjemné s užitečným", upřednostňovat příjemné a současně tím dobývat společenskou pozici, která umožňuje získat společenské kontakty, přístup k informacím apod. a stává se tak předpokladem dosažení budoucího příjmu. Umožňuje rovněž vyloučit ty, co "na to nemají", z konkurence.

Kvaziproduktivní spotřeba se historicky vyvinula ze spotřeby neproduktivní. V dějinách vždy existovaly domácnosti, které dosahovaly vysokých příjmů, které nedokázaly produktivně využít. Původně neproduktivní spotřeba statků pořizovaných z těchto výdajů spontánně vytvořila určité konvence, působila na vytváření společenské pozice, vyvolávala imitační efekty a následně i záměrné investování do společenské pozice.

Současná ekonomická teorie narazila na řadu příkladů toho, jak investice do společenské pozice ovlivňují transakční (směnné vztahy) a jak je výnos do společenské pozice dosahován (k jejich popisu používá pojmy jako "dobývání renty", "asymetrie informací", "hry s nulovým součtem", "bariéra rozpočtového omezení domácností" a její využívání či spíše zneužívání při vytváření a prohlubování "ekonomické segregace" atd.).

Polarita investování do schopností a investování do pozice významným způsobem obráží problémy současného vývoje společnosti. V jednom i druhém případě taková investice vynáší, ovšem původ výnosu je odlišný:

Investováním do společenské pozice jsou nejvíce ovlivnitelné transakční vztahy v oblasti finančních trhů, směnné vztahy založené na dělbě budoucích výnosů. Ty mají totiž velmi komplikovanou strukturu a jak ten, kdo poskytuje investiční prostředky (a poptává investiční příležitosti), tak ten, kdo poskytuje investiční příležitosti (a poptává investiční prostředky), trpí deficitem informací.

Mj. právě proto, že finanční trhy jsou "zamořeny" investováním do společenské pozice, vyskytuje se v této oblasti (v lokálním i globálním měřítku) značné množství negativních jevů a k finančním trhům (jejich společenské funkci) panuje značná nedůvěra, ne-li averze.

Žádné "přerozdělování zisků" problém neřeší. Již proto, že druhou oblastí, kde se nejvíce projevují důsledky investování do pozice, jsou transakční vztahy mezi soukromými a veřejnými subjekty.

Existuje jediná cesta, která umožňuje "vytlačit" investování do společenské pozice a která umožňuje zlomit trend "bohatnutí bohatých a chudnutí chudých", prohlubování ekonomické segregace společnosti apod. – a to je cesta vytvoření podmínek, za kterých bude možné a výhodné investovat soukromé prostředky do rozvoje schopností lidí.


Vize, jakou potřebujeme/379 Ještě k pozičnímu investování – část 2.

Ještě k pozičnímu investování – část 2.

Ještě před tím, než udělám určitý přehled toho, v čem se od doby textu napsaného v roce 2008 pokročilo dál, zdůrazním na začátku to nejdůležitější: Naprosto zásadním a původním výsledkem je identifikování a definování funkce neutrality pozičního investování při rozdělení výsledků společné akce, kdy toto rozdělení nahlížíme prizmatem Nashova vyjednávacího problému. K docenění tohoto kroku je nutné znát širší kontext:

1. Důležité je popis mechanismu fungování pozičního investování (ten u dříve zmiňovaných autorů nenajdeme): V důsledku investování do společenské pozice dochází k potlačení investičních příležitostí, kterými disponuje oběť pozičního investování (znemožnění jejich realizace), čímž roste výnosnost investičních příležitostí toho, kdo poziční investování využívá. Zvlášť výrazně se tento efekt projevuje v oblasti investičních příležitostí spojených a nabýváním, uchováním a uplatněním lidského kapitálu. Dlouhodobým důsledkem pak je společenská segregace.

2. V důsledku konkurence v oblasti pozičního investování dochází k vynucenému porušování obecně přijatých zásad (zákonů, morálních pravidel apod.), což má za následek vznik struktur založených na vzájemném vydírání, krytí a protěžování zúčastněných, tj. vznik struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad. Tyto se následně propojují se strukturami vzniklými pozičním investováním, dochází k odstartování úpadkové etapy vývoje společnosti, která vzešla z kapitalistického systému.

3. Nejvhodnější cestou ke zviditelnění procesu úpadku společnosti je nastolení základní otázky finančních trhů: Co brání tomu, aby investiční příležitosti byly využívány podle míry jejich výnosnosti? – Odpověď na tuto otázku není zdaleka tak triviální, jak by se zpočátku mohlo někomu zdát.

4. Přirozenou tendencí vývoje ekonomického systému je růst podílu a role produktivní spotřeby (spotřeby, jejímž výsledkem je nabývání, uchování a uplatnění lidských schopností, resp. lidského kapitálu); tomu odpovídá i přirozená tendence vývoje ekonomické teorie směrem k ekonomii produktivní spotřeby jako přesahu neoklasické ekonomie v hlavním směru. V ekonomii produktivní spotřeby není model člověka založen na maximalizaci užitku, ale na rozvoji a uplatnění jeho schopností, kdy tento rozvoj a uplatnění schopností a) působí jako nejvýznamnější faktor ekonomického růstu i determinant kvality růstu, b) přináší největší naplnění prožitkového bohatství i smyslu žití.

5. Kvalitativním vyjádřením společenské změny, o kterou jde, je přechod obdobného typu, jakým byla průmyslová revoluce (při které se stal nově vzniklý sektor průmyslu dominantním ekonomickým sektorem) a její společenský kontext, přičemž v tomto případě jde o přechod ke společnosti, jejímž dominantním ekonomickým sektorem budou produktivní služby, tj. služby zaměřené na produkci lidského kapitálu, resp. na nabývání, rozvoj a uplatňování schopností (vzdělávací a zdravotní služby, sociální práce apod.).

6. Výše uvedený kontext umožňuje odlišit skutečné reformy (vytvářející podmínky pro vyšší míru využití investičních příležitostí spojených s nabýváním, uchováním a uplatněním schopností člověka, případně odstraňující bariéry pro vyšší míru využití investičních příležitostí spojených s nabýváním, uchováním a uplatněním schopností člověka) od kvazireforem, které posilují roli pozičního investování a vytvářejí větší závislost jednotlivců i celých zemí na globální moci vzniklé propojením struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad a struktur založených na pozičním investování.

7. Lidé jsou si (přinejmenším intuitivně) existence pozičního investování vědomí, a proto se při rozhodování v běžném životě, zda vstoupit do nějaké společné akce (jejímž výsledkem je dělba výnosů, kterou lze vyjádřit jako Nashův vyjednávací problém), či takovou akci odmítnout, případně se jí snažit vyhnout, chovají následovně: Pokud situaci vyhodnotí tak, že výnos, který získá druhá strana (terminologií teorie her: druhý hráč), může být druhou stranou využit formou pozičního investování v dalším běhu událostí k získání výhody pro druhou stranu, vstup do společné akce odmítne, případně se této společné akci snaží vyhnout. Toto chování člověka lze vyjádřit modelem založeným na funkci neutrality pozičního investování začleněné do Nashova vyjednávacího problému, která má obdobnou roli při objasnění chování člověka jako například indiferenční křivka.

8. Modelování reálných situací prostřednictvím funkce neutrality pozičního investování umožňuje objasnit jevy spojené s přípravou, projednáváním a realizací reforem, které jsou tak či onak (jako skutečné reformy či kvazireformy) zaměřeny do oblasti využívání investičních příležitostí spojených s nabýváním, uchováním a uplatněním lidských schopností.



Vize, jakou potřebujeme/380 B. Štědroň o reformě politického systému

Uveřejňuji text, který zaslal Bohumír Štědroň k problematice pěstování vize v kontextu otázek, jak je možné, že nám bylo předloženo takové menu kandidátů, viz

1. Jak je možné, že jsou nám jako prezidentští kandidáti nabízeni jen ti, kteří až na výjimky (které ovšem nemají šanci na finální úspěch) jsou "profláknuti", zpravidla několikanásobně, a pro normálního člověka i se silným žaludkem nepřijatelní?!

2. Kdo za tím stojí a proč na tom má zájem?

3. Proč se mainstreamová media chovají podle zásady: Čím více je kandidát bezpáteřní a čím více má másla na hlavě, tím má od nich větší podporu?

Celé: https://radimvalencik.pise.cz/10669-nechutne-prezidentske-volebni-menu-od-koho-je-1.html

Zde je text B. Štědroně (odlišuji jej barvou):

Je nutná reforma celého politického systému

Bohumír Štědroň

Odpověď na otázky k volbě prezidenta, viz:

Ad 1. Na politické funkce kandidují jen ti, kteří jsou politicky a společensky trvale aktivní (politika je baví) a musí proto reagovat na  často protisměrné kyvadlové pohyby ve společnosti a politice. Např. bývalý americký prezident B. Clinton se vyhýbal vojenské službě, v roce 1969 byl jako student v Praze a Moskvě a organizoval akce proti vietnamské válce. A podívejte se na bujarou aktivitu např. Silvia Berlusconiho; taková politická arogance  nemá u nás v ČR obdoby...

Ad 2.V ČR chybí zákon o lobbingu na rozdíl např. od USA (nebo Polska a Německa), který by zúžil nadnárodním lobbistickým (ale i kriminálním) organizacím manévrovací prostor. Navrhovaný zákon (je v připomínkovém řízení) je zcela bezzubý a v podstatě směšný. Ilegální lobbing by měl být trestným činem.

Ad 3. Média jsou dnes silně kartelizovaná a mají pravděpodobně celé bílé seznamy "vyvolených", kteří smějí v médiích vystupovat a černé seznamy "zatracených". Řešením by bylo výrazné posílení pravomoci antimonopolního úřadu, který by mohl postihovat i současné mediální kartely. Navrhované řešení je v reformě celého politického a ekonomického systému, kterým jsme se zabývali na České asociaci CLUB OF ROME i Prognostickém klubu České manažerské asociace, viz:

Uplynulo již více než 30 let, kdy byla v roce 1990 degenerovaná feudální monarchie se státním marxistickým náboženstvím (které působilo jako opium a vytvářelo falešné vědomí o dokonalosti tehdejšího systému) nahrazena otevřeným politickým systémem s "podsystémy anarchie a chaosu".

Svět se mezitím "zrychlil" a změnil a je zapotřebí redukovat "podsystémy anarchie a chaosu" na minimum cestou transformace politického systému na efektivní demokracii:

  1. Zvýšení pravomocí antimonopolního úřadu. Možné odvolání proti rozhodnutím antimonopolního úřadu bude řešit zvláštní soud. Ten by řešil vybrané případy a musel by rozhodnout v předem stanovené lhůtě, podobně jako v případě žalob na platnost volebních výsledků. Jde o model "Nejvyšší správní soud", ale řešil by jen případy stanovené zákonem. Uvedené opatření si vyžádá samostatný komentář a je nutné se poučit z USA. Před mnoha lety upozornil regulátor v USA na dominantní postavení telekomunikační firmy AT&T a nařídil rozdělení firmy. Dominantní operátor se odvolával a rozdělení firmy tak trvalo několik desetiletí, kdy už nebylo aktuální.

Podobně v roce 2020 bylo zahájeno řízení o rozdělení firmy Facebook v USA a lze předpokládat "běh na velmi dlouhou trať."

O rok později v roce 2021 v segmentu informačních technologií vypracoval server Cable.co.uk průzkum a zaměřuje se na cenu mobilních dat po celém světě. Byly analyzovány údaje prakticky ze všech zemí světa.

V Evropě průměrná cena za jeden gigabajt nepřekračuje hranici 1 amerického dolaru (21,6 korun). To se týká třeba Polska (0,64 dolaru), Francie (0,41 dolaru) nebo Itálie (0,27 dolaru) a Ruska (0,29 dolaru). Jsou tu ale i záporní premianti a k těm bohužel spadá i Česká republika.

Na starém kontinentu má vůbec nejdražší mobilní data Řecko; za jeden gigabajt zde v průměru zaplatí 8,16 dolaru. Stříbrnou medaili v nejdražších datech však získala Česká republika. U nás stojí 1 GB průměrně jenom o jeden cent méně, tedy 8,15 dolaru (176,6 korun). Vůbec nejdražší v Česku nabízený gigabajt však stojí 36 dolarů (780 korun). Česká republika je ze všech zemí světa na 210 místě, a to ukazuje na celkové selhání antimonopolního úřadu.

Nefunkčnost antimonopolního úřadu zasahuje celou řadu dalších kartelizovaných oblastí  (neúměrně vysoké ceny bytů, dvojí kvalita potravin, kartely obchodních řetězců aj.).

  1. Politická strana, která zvítězí ve volbách, získává 55 % mandátů v Poslanecké sněmovně. Poslanec, který opustí politickou stranu, jež ho delegovala, ztrácí mandát. Příkladem může být První republika i některé experimenty v EU.
    Bez bonusu pro vítěznou stranu může sestavení vlády trvat i roky (Belgie) a destabilizovat celý politický systém.

  2. Imunita poslance se vztahuje jen na projevy v Parlamentu podle britského modelu. Parlament předložený zákon schválí, nebo neschválí. Nejsou možné žádné dodatky a přílepky (francouzského model).

  3. Zákon o lobbingu podle modelu v USA

  4. Zákon o lichvě včetně zastropování dluhů (švýcarský model, starověký Řím)

  5. Prezident je volen zákonodárným shromážděním na jedno volební období podle izraelského modelu.

  6. Povinná vojenská služba s integračními prvky jako v Izraeli

  7. Finanční úřady a kontrolní orgány mohou kontrolovat hospodaření jakékoliv organizace operující na území České republiky.

  8. Zákon o domovském právu podle modelu První republiky

  9. Vyšší soudní orgán bude rozhodovat a nevracet případy soudu nižší instance.

  10. Vrcholoví politici musí absolvovat antidopingové testy jako vrcholoví sportovci.

Uvedená opatření budou znamenat transformaci současného modelu na efektivní demokracii a podstatné urychlení rozhodovacích procesů. Umožní ČR rychlé zvyšování životní úrovně a kvality života. Urychlí se rovněž postup České republiky jako nejprůmyslovější země EU na samotnou špičku EU.

Celé zde: https://www.cma.cz/reforma-politickeho-systemu-bohumira-stedrone-podstatne-zvyseni-pravomoci-antimonopolniho-uradu-a-zakon-o-lobbingu-podle-modelu-usa/  

Máte nějaké další náměty pro vylepšení a zdokonalení reformy, kterou postupně předáme politickým strukturám a současně jsme předali některým prezidentským kandidátům?

doc. RNDr. Bohumír Štědroň, CSc.

předseda Prognostického klubu ČMA a prezident ČA CLUB OF ROME


Vize, jakou potřebujeme/381 Ještě k pozičnímu investování – část 3.

Ještě k pozičnímu investování – část 3.

Analýza pozičního investování, které se v Marxově době ještě nevyvinulo a nemetastazovalo do takové podoby, aby jej velký myslitel zaznamenal, je mimořádně významná pro pochopení toho, jak nebezpečná je ortodoxie a myšlení založené na poučkách-stereotypech. Ukázkový příklad této ortodoxie dali Petr Kužel a Dominik Forman v dvoučlánku Co dělat? Proměna levice a její taktika v současných společenských podmínkách, který uveřejnil časopis Argument. Zde je jedna z klíčových pasáží:

"Co dělat? - Jediné řešení, jak obnovit socialistický, resp. skutečně levicový proud, který by na ose práce-kapitál hájil stranu práce (řekněme tradiční levici), je obrátit se přímo na řadové pracující samé, obnovit ono plebejské spojenectví a začít hájit ekonomické zájmy běžných pracujících."

Viz: https://radimvalencik.pise.cz/10615-vize-jakou-potrebujeme-346.html

S oporou v pohledu na společenský vývoj, který umožňují nástroje analýzy pozičního investování, ukážu, proč je takový pohled nejen chybný, ale i nebezpečný. Pro lepší srozumitelnost prezentace jednotlivých aspektů dané problematiky uvedu v bodech:

1. Identifikace role pozičního investování umožňuje rozlišit dva typy konkurenční výhody při reprodukci kapitálu:

"Schumpeterovské" výhody založené na inovaci, které posouvají technologickou vyspělost a vedou k větší míře zespolečenštění.

Výhody založené na pozičním investování, které segregují společnost, snižují efektivnost ekonomiky, ve svých důsledcích spouštějí mechanismus tvorby struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad.

S těmito dvěma typy reprodukce kapitálu jsou spojené i protichůdné vývojové tendence, které dnes nabyly globální rozměr. Tyto dvě tendence vyvolávají řadu střetů či rozporů, a to rovněž v lokálním i globálním měřítku. Kdo chce dát odpověď na otázku, "Co dělat?", musí ze znalosti a analýzy těchto rozporů vycházet, nemůže je přehlížet (pro zvlášť natvrdlé dodávám: to by mu Lenin dal!).

2. Je obrovský rozdíl mezi podnikateli-inovátory (Baťa, Čuba – kteří potřebě navyšovat svůj inovační potenciál podřizovali i investice do kvalifikace a vzdělání zaměstnanců, do rozvíjení participační kultury apod.) a podnikateli-devastátory, kteří z dobytých pozic administrativně (často na základě zneužití státních i nadstátních institucí, které si podřídili) nemilosrdně likvidují všechny, kteří jim překážejí, zejména a právě podnikatele-inovátory (příběh likvidace Slušovic je zvlášť výživný). Přitom je třeba vnímat to, že:

- Existují přechodné typy podnikatelů (i oligarchů).

- To, co existuje omezeně v národní podobě, v plné míře vykvetlo na nadnárodní úrovni (což je projevilo již v případu Slušovic).

- Dnes je dominantní a nejdramatičtější oblastí tohoto střetu právě nadnárodní úroveň (kde je třeba až drze využíváno "co je dovoleno bohovi, není dovoleno volovi" v případě likvidace firem slabších státu uplatňování dvojího metru v politice embarg a jiných skvělých vynálezů globálních pozičních investorů).

3. Střet (a s tím spojené rozpory, které se budou prohlubovat a mohou mít nejrůznější vyústění) dvou typů reprodukce kapitálu se projevuje velmi čitelně i v globální polaritě Čína (a některé země, pro které je určitým vzorem) a USA (s jejími spojenci, resp. institucionálně okupovanými vazaly):

Čína je zemí, která se shodou okolností nejvíce ubránila tomu, aby její institucionální systém byl ovládán prorostlicí strutur vzniklých na bázi pozičního investování a na bázi vzájemného krytí porušování obecně přijatých zásad. Převažují v ní podnikatelské aktivity zaměřené na inovace, což této zemi propůjčuje kromě vysoké dynamiky ekonomického rozvoje i perspektivu toho, že vyjde ze slepé uličky setrvačného vývoje. (Pro úplnost dodávám, že v Rusku stále ještě existuje převaha důsledků jak domácího, tak globálního pozičního investování, situace se zde ovšem poměrně dramaticky mění a bude měnit, vývoj v tomto směru je obtížně predikovatelný a zasloužil by si samostatný rozbor.)

USA a její institucionálně okupovaní vazalové se propadli do hluboké žumpy prorostlice struktur vzniklých na bázi pozičního investování a na bázi vzájemného krytí porušování obecně přijatých zásad, která má podobu současné globální moci. Tato moc je stále ještě dominantní globální silou, dnes však již slábnoucí a nevypočitatelnou.

Ačkoli jsou nejrůznější konflikty, nabývající i hrozivých rozměrů, opticky vyvolány řadou konkrétních lokálních roznětek, jejich podstatou je střet dvou typů reprodukce kapitálu jako nutný symptom a důsledek sestupné, resp. úpadkové fáze vývoje kapitalistické společnosti.


Vize, jakou potřebujeme/382 Ještě k pozičnímu investování – část 4.

Ještě k pozičnímu investování – část 4.

Analýza pozičního investování, které se v Marxově době ještě nevyvinulo a nemetastazovalo do takové podoby, aby jej velký myslitel zaznamenal, je mimořádně významná pro pochopení toho, jak nebezpečná je ortodoxie a myšlení založené na poučkách-stereotypech.

Pokračování včerejšího textu uvedením dalších bodů:

4. Mohou "kolektivní kapitalisté" (tj. nejen formální vlastníci, ale i ti, kteří reprodukci kapitálu ovládají) znovu nabrat dech, mohou v jejich řadách získat převahu podnikatelé-inovátoři schumpetrovského typu, mohou porazit podnikatele-devastátory, mohou vymanit reprodukci kapitálu z tenat pozičního investování a metastazovaných struktur založených na vzájemném krytí lumpáren, mohou se stát hegemonem vyvedení globální společnosti z krize? – Takovéto snění je velmi obdobné snění, že se pracující třída probudí a znovu aktivizuje, když si uvědomí nestřelnou polaritu práce a kapitálu. Dvakrát se do stejné řeky nevstupuje. V daném případě je dokonce koryto řeky už úplně jinde. Kdo tedy může být hegemonem? Před touto otázkou stojí ještě jiná, otázka, bez odpovědi na kterou si na právě položenou otázku dát nedokážeme. Totiž otázka, jaké parametry či atributy musí mít hegemon změn: ten, který je ke své roli předurčen svým postavením v systému společenských, zejména ekonomických, vztahů a je současně schopen kolem sebe soustředit dostatečné společenské síly. Ten, který dělá perspektivní a přitažlivou vizi vizí, která je též realistická.

5. Jaké tedy parametry či atributy musí mít hledaný hegemon vyvedení globální společnosti z krize? Zkusme některé z nich formulovat v očekávání, že si tím otevřeme cestu ke kritické diskusi umožňující odhalení jak dalších parametrů či atributů, tak i jejich souvislostí:

- Jeho postavení v systému společenských, zejména ekonomických vztahů ho k jeho roli musí na jedné straně nutit (dotlačit ho k příslušným aktivitám), na druhé straně mu musí tyto aktivity umožňovat, a to tak, že volba strategie hegemona změn je pro něj výhodnější než volba jiných strategií.

- Musí mít objektivní i subjektivní předpoklady k nabývání schopností (kompetencí) nezbytných pro realizaci role hegemona (pozitivní vztah ke kultuře, vzdělání a zejména vědě včetně šíření toho, co si osvojil je naprosto nezbytný).

- Musí splňovat atribut komplementarity jednotlivců, tj. nejedná se o souhrn stejných osob jako entit, ale o vzájemně se propojující komplex entit, která se v národním i nadnárodním měřítku, v profesním, generačním a dalších aspektech různosti vhodně doplňují a zvyšují tím synergický efekt svého působení. (To je něco jiného, mnohem obtížnějšího, než když hledáme subjekt složený z "proletářů" či jiných unifikovaných entit – proto mnozí při hledání toho, kdo by mohl prosadit změny a vyvést společnost z krize, neuspěli.)

- Musí mít schopnost reagovat na vytvoření příznivých podmínek pro svou roli formou toho, co je obdobou "řetězové reakce" či "nabalující se sněhové koule". Nesmí se však nechat zlákat k praecox (předčasné) aktivitě v situaci, kdy vhodné podmínky ještě nenazrály.

Pokud shrnu: Nehledejme hegemona v podobě jednotlivce, ale v podobě strukturovaného kolektivního, týmového, skupinového subjektu, který vznikne za předpokladu určité duchovní průpravy reakcí na vhodné podmínky, přičemž důležitou role zde budou hrát průběžně vytvářené horizontální vztahy mezi lokálně vznikajícími skupinami spojených se společensky přínosnou tvůrčí činností. (A to bez perspektivní, realistické a přitažlivé vize nepůjde.)

Námitka: Toto vše jsou příliš obecné formulace. Souhlas. Tak je konkretizujme. Ale nehledejme ztracený klíček tam, kde není, jen proto, že tam, kde jsme ho ztratili, nesvítí světlo pouček.

6. Pokud uvažujeme o změně či přesněji vývoji vlastnických vztahů (v kontextu vývoje společenských vztahů), neměli bychom se spokojit s jednoduchou představou znárodnění (rozuměj přesněji postátnění, tedy delegování výkonu vlastnických funkcí na lidi dosazené vládnoucí mocí do státních funkcí), ale o složitém procesu reálného zespolečenštění. Jde přitom o to, aby byla co nejvíce eliminována role pozičního investování, které postátnění vlastnictví v současných podmínkách plně podřizuje globálně fungujícím strukturám pocházejících z pozičního investování. Marxova představa procesu reálného zespolečenštění vycházela z jeho pojetí společenské rovnosti, kdy se od původní představy rovnosti jako "plné emancipace" (překonání všech diskriminací) dostává k pojetí založenému na:

- Dynamickém chápání rovnosti a vzájemnosti jako nezbytné podmínky: Jde o společnost v níže je "svobodný rozvoj každého podmínkou rozvoje všech". Tj. jednak jde o to, aby člověk měl podmínky pro svobodný rozvoj své osobnosti, ale také o to, aby tento jeho svobodný rozvoj a uplatnění jeho schopností bylo přínosné pro ostatní.

- Ekonomicky efektivním pojetí rovnosti: Svobodný rozvoj schopností člověka = rozvoj jeho produktivních sil, který působí jako nejvýznamnější činitel ekonomického růstu a určuje podobu (kvalitu) ekonomického růstu.

Teprve na bázi tohoto pojetí rovnosti lze uvažovat o procesu reálného zespolečenštění, které je základem představy o vývoji vlastnických vztahů.

(Někdy je mně až smutno z toho, co poučkoví žongléři s Marxem udělali.)

Před nedávnem jsem si v souvislosti s rozborem problematiky sociální práce (připravoval jsem článek na konferenci pořádanou Katolickou univerzitou v Ružomberku) uvědomil ještě jeden významný aspekt komplexního pojetí rovnosti: Rovnost musí obsahovat i aktivní složku odstraňování nejrůznějších postižení či znevýhodnění (včetně nejrůznějších forem vyloučení, která byla vyvolána pozičním investováním a následnou společenskou segregací). Tj. nejde jen o rovnost příležitostí, ale i o aktivní podporu těch, kteří jsou postiženi či znevýhodnění. Komplexní pojetí rovnosti by tudíž mělo být:

Dynamické v tom smyslu, že je orientováno na plné využití potenciálu člověka formou rozvoje, uchování a uplatnění jeho schopností.

Efektivní (a to i ekonomicky) v tom smyslu, že uplatnění schopností člověka je nejdůležitějším zdrojem ekonomického růstu a faktorem ovlivňujícím kvalitu růstu.

Komplementární v tom smyslu, že každý člověk (včetně těch, kteří jsou nějakým způsobem postiženi či znevýhodněni, případně se dostali do situace vyloučení) je něčím specifický, výjimečný a tím může být i přínosný pro každého druhého člověka.

A na tomto základě nyní uvažujme o tom, jak bude probíhat proces reálného zespolečenštění v oblasti výrobních vztahů.

Postátnění bez toho, aby vedlo k výše uvedenému typu rovnosti, totiž vždy a všude vedlo a povede ke zvýšení nerovnosti a postupně degeneruje v nerovnost přímo perverzní.


Vize, jakou potřebujeme/383 Ještě k pozičnímu investování – SHRNUTÍ

Ještě k pozičnímu investování – SHRNUTÍ

Identifikování fenoménu pozičního investování umožňuje poněkud jiné vidění reality, než jaké nabízí ortodoxní interpretace Marxe přetavená do pouček, které se proměnily ve stereotypy. Pokusím se stručně ukázat hlavní rozdíly. V logice věci je interpretace vycházející z metodologie Marxova přístupu a současné reality textově širší, protože problematika, kterou nelze zjednodušovat, vyžaduje podrobnější výklad, než když se spokojíme s jednoduchými odpověďmi. Zkrátka to, co není jednoduché nelze zjednodušovat. Zde je vyjádření odlišností:

Ortodoxní interpretace Marxe přetavená do pouček, které se proměnily ve stereotypy

Interpretace vycházející z metodologie Marxova přístupu a současné reality

Postoj k Marxovi

Marx vymyslel vše potřebné, jde jen o to prosadit jeho myšlenky do života.

Marx udělal velký krok v rozvoji lidského poznání, který se vyznačuje komplexností a řadou významných invencí. Sám si však uvědomoval některé nedostatky a nedotaženosti. Na Marxovo dílo je potřeba navázat a využít vklad dalších významných myslitelů tak, aby teorie umožnila pochopit, o co ve společnosti jde a co dělat.

Základní rozpor ve společnosti

Základním rozporem zůstává rozpor práce a kapitálu, tj. rozpor mezi těmi, kteří nevlastní výrobní prostředky a musí se živit prací, a těmi, kteří si z titulu vlastnictví výrobních prostředků mohou výsledky jejich práce přivlastňovat.

Struktura rozporů kapitalistické společnosti v etapě jejího úpadku je složitá, protože původní rozpory vyvolaly další. Nejvýznamnější formy okrádání většiny menšinou jsou bezprostředně spojeny s pozičním investováním, které přerostlo v systém globálním moci a na této úrovni se propojilo se strukturami založenými na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad. Významným rozporem je rozpor mezi těmi, kteří se snaží získat konkurenční výhody investicemi do inovací, a těmi, kteří se snaží získat poziční výhody investováním do pozice (a udržováním setrvačné tendence zvyšování závislosti všech na koncentrované moci pocházející z prorostlice majetku a krytí lumpáren). Podstatný je i rozpor mezi snahou otevřít cestu dalšímu vývoji a cestou držet doslova za každou cenu dobyté pozice a z nich pocházející privilegia.

O jakou změnu jde

Využít příhodné situace, zejména toho, až vypukne velká nespokojenost lidí se stavem věcí, a znárodnit majetek, vytvořit tak ekonomický základ spravedlivé společnosti, kdy nebude možné, aby někdo někoho vykořisťoval.

Jde o změnu srovnatelnou s průmyslovou revolucí (ale ještě výraznější), při které se rodí a stává dominantním nový sektor – odvětví produktivních služeb (služeb zaměřených na rozvoj, uchování a uplatnění schopností člověka). Tato změna se bude prosazovat po dlouhé historické období obsahujícím různé zvraty, bude probíhat diferencovaně v různých částech světa, podstatný příspěvek k ní může přinést i naše země ve spolupráci s námi blízkými státy, zejména s našimi sousedy.

Kdo bude subjektem změny (hegemonem a jeho spojenci)

Lidé práce, ti, kteří jsou vykořisťováni a na které důsledky rozkládající se kapitalistické společnosti nejvíce dopadají. K nim se mohou přidat i někteří příslušníci z oblasti intelektuální práce, manažerské práce, část podnikatelů, na které dopadá mezinárodní diskriminace pocházející z nadnárodních korporací.

V současné době nelze nahlížet na vytváření subjektu změny prizmatem organizování jednotlivců, ale od počátku ji chápat jako proces vzniku, rozvoje a propojování tvůrčích komplementárních týmů, které budou ve své inovativní činnosti narážet na bariéry generované úpadkem současného systému, a to je bude motivovat ke vzájemnému propojování odborných i společenských aktivit.

Co je základem společenské rovnosti

Rozhodující je vztah k výrobním prostředkům. Pokud dojde ke znárodnění, je vytvořen základ společenské rovnosti.

Samotné znárodnění (postátnění) nestačí, protože přetrvává nerovné postavení z hlediska realizace vlastnických funkcí, které má jednak tendenci přerůstat v nárokování plnohodnotného vlastnictví (viz přeměna dílčích vlastnických funkcí v gigantické majetky oligarchů v Rusku, na Ukrajině i jinde), jednak je velmi zranitelné pozičním investováním. Skutečná rovnost je velmi komplexní – musí obsahovat dynamický prvek (jejím kritériem je vytvoření rovnosti příležitostí pro plný rozvoj každého jednotlivce – a to i s přihlédnutím k tomu, že je nutné eliminovat různá znevýhodnění, omezení či vyloučení), prvek vzájemnosti a komplementarity (rozvoj schopností každého jednotlivce musí být podmínkou rozvoje všech ostatních), prvek efektivnosti (rozvoj schopností člověka je nejvýznamnějším faktorem ekonomického růstu a určuje i kvalitu ekonomického růstu). Vytváření skutečné (komplexní) společenské rovnosti tak do značné míry splývá s procesem reálného zespolečenštění.

Vztah k teorii

Je nutné shodnout se na tom hlavním – odstranit soukromé vlastnictví výrobních prostředků a tím i kapitalismus. Přílišné teoretizování škodí, protože vede ke ztrátě revolučního odhodlání.

Bez průběžného rozvíjení teorie žádné revoluční hnutí neuspěje, protože: a) s naštvaností lidí lze snadno manipulovat; b) bez jednotící teorie, tj. na bázi rozumu, nelze průběžně sjednocovat odlišné proudy, které v hnutí vznikají; c) nelze předvídat kroky protivníka a efektivně na ně reagovat; d) nelze správně identifikovat potenciální spojence a získat je jasně formulovanou představou toho, odkud kam jdeme; e) nelze připravit přechod od fáze eliminování toho, co se přežilo, k fázi budování nového, které je i ekonomicky efektivnější. Zkrátka bez perspektivní, realistické a přitažlivé vize to nejde.

Co dělat?

Čekat na vhodnou příležitost.

Průběžně pěstovat perspektivní, realistickou a přitažlivou vizi, posilovat na tomto základě ideovou převahu, získávat spojence. Současně s tím v konkrétních podmínkách vytvářet tvůrčí mezigenerační týmy, které jsou základem inovačního potenciálu společnosti i potenciálním realizátorem nezbytných proměn společnosti.

Doufám, že čtenář bude tento materiál brát jako pracovní. Na složité otázky nejenže nelze dát jednoduché odpovědi, ale:

- Každá formulace odpovědi je jen cestou k odpovědi přesnější.

- Nejde o to formulovat problémy složitě, ale tam, kde to lze, najít vhodná zjednodušení.

- Nikdy nevidíme všechny otázky, na které je třeba odpovědět.

- Žádný text se nevyhne jednostrannostem a nepřesnostem.

V tomto smyslu uvítám připomínky, doplnění, alternativní pohledy apod.


Vize, jakou potřebujeme/384 K nejstručnější verzi vize/1

K nejstručnější verzi vize/1

V prvním roce pěstování vize se kromě jiného podařilo zformulovat i její jednostránkovou verzi. Zaznamenala poměrně velký počet přečtení a ohlasů. Uvažoval jsem, zda by ji bylo možné vylepšit, ale asi by to nebylo ku prospěchu věci. Většina připomínek k ní směřovala k tomu, aby k některým jejím bodům byl dán podrobnější komentář tak, aby si tam každý našel odpověď na otázky, které při čtení této nejstručnější verze vzniknou. To je patrně rozumný názor. Takže místo vylepšení se pokusím o komentování a upřesnění jejích nejdůležitějších bodů, zejména pak o formulování alternativních pohledů. Nejdříve nejstručnější verzi připomenu:

Vize – stručná, jasná, motivující

Tato vize je určena těm, kteří za přirozené naplnění svého života považují rozvíjení a uplatňování svých schopností (nabývání vědomostí, získávání zkušeností, plnější chápání toho o co jde, a využití tohoto ve svém profesním, rodinném i společenském životě). Bez ohledu na to, ke které generaci patří, neuzavírají se vůči alternativním názorům a ve vzájemném sdílení nového vidí i cestu ke vzájemné sounáležitosti.

Základem této vize je uvědomění si skutečnosti, že žijeme na prahu změny srovnatelné s průmyslovou revolucí, změny ještě výraznější, při které se dominantním ekonomickým sektorem stávají odvětví přispívající k nabývání, uchování a uplatnění schopností. Jakkoli je tato změna bolestivá a přináší značná civilizační rizika, bude jejím výsledkem pozvednutí společnosti na úroveň, kdy lidstvo pochopí své místo ve vývoji přírody a každý člověk své místo ve vývoji společnosti.

Jako vždy v dějinách, každé nové vzniká překonáváním bariér, které mají svůj původ v privilegiích výchozí stavu a které bezprostředně souvisejí se snahou využít majetkovou výhodu k diskriminaci těch, kteří chtějí svůj život založit na rozvoji a uplatňování svých schopností. Situace je o to dramatičtější že přerostla v globální fenomén zrychlujícího se bohatnutí bohatých a chudnutí chudých, přičemž dochází k propojování moci pocházející ze zneužívání majetku s mocí pocházející ze spolčování těch, kteří porušují obecně přijaté zásady (zákony i morální pravidla).

Globální moc má téměř vše: Může si neomezeně tisknout, resp. elektronicky vyrábět dolar a za takto vyrobené nic si kupovat všechno. Může globálně špiclovat, vydírat a vydíratelné dosazovat do jakýchkoli pozic v politickém systému, v soudnictví, v mediích, ve zpravodajských službách. Jediné, co nemá, je vize řešení současných problémů. A tak se svoji vyprázdněnost a bezradnost snaží překrýt vyvoláváním konfliktů, které nabývají stále nebezpečnější podobu.

V důsledku toho v ekonomickém systému převládl diktát přerozdělování (pochybné dotace a předražené zakázky) nad inovační aktivitou, pozičně silnější se snaží o co největší omezení nezávislosti slabších, jeho vývoj směřuje od ekonomiky přebytku k ekonomice všeobecného nedostatku.

Perspektivní (vidící za horizont řešení problémů), realistická (schopna opřít se o dostačující společenské síly), přitažlivá (bezprostředně spojená s orientací na reálné naplnění života) vize obsahující projekt komplexních reforem je nezbytná k získání spojenců z řad těch, kteří pociťují fatální důsledky snahy udržet moc založenou na privilegiích i za cenu rozkladu společnosti, ohrožení její existence a degeneraci globální moci samotné.

Vize, kterou nabízíme, slibuje velmi málo: Orientaci v současné turbulentní době, odolnost vůči manipulaci, možnost najít společnou řeč a sjednotit se na akčním postupu.

Tato vize však požaduje velmi mnoho:

1. Poctivé a důsledné promyšlení každého z jejích základních prvků obsažených ve výše uvedeném.

2. Individuální kritickou reflexi vize (s čím souhlasím, s čím, ne, čemu dostatečně nerozumím) a na základě toho dosažení dostatečné míry jejího sdílení (včetně případného dopracování základních prvků vize).

3. Využití možností doplňování vzdělání jak pokud jde o pochopení vývoje společnosti a společenského kontextu oblasti profesní angažovanosti, tak i o oblast mezilidských vztahů, včetně mezigeneračních.

4. Průběžné seznamování se s tím, jak probíhá rozpracování širší verze vize – komplexních reforem, resortních průmětů, teoretické nadstavby apod.

5. Aktivní účast na rozšiřování této vize do povědomí co největšího množství lidí (přispět k tomu, aby se vize stala fungujícím a vlivným memplexem).

6. Zapojení do konkrétních aktivit zaměřených na nápravu stavu, soustředění se na odhalení toho, na co a proč pozitivní aktivity narážejí a co je potřeba k tomu, aby byly úspěšné, propojit vyhodnocení zkušeností s plnějším chápání vize.

Dříve, než se pokusím o komentování jednotlivých bodů, dávám následující námět: Pokuste se sami zformulovat výhrady, které máte buď k jednotlivým bodům či celému pojetí této formy prezentace vize. Vše se nejlépe poznává ve srovnáních.



Vize, jakou potřebujeme/385 K nejstručnější verzi vize/2

K nejstručnější verzi vize/2

V prvním roce pěstování vize se kromě jiného podařilo zformulovat i její jednostránkovou verzi. Zaznamenala poměrně velký počet přečtení a ohlasů. Uvažoval jsem, zda by ji bylo možné vylepšit, ale asi by to nebylo ku prospěchu věci. Většina připomínek k ní směřovala k tomu, aby k některým jejím bodům byl dán podrobnější komentář tak, aby si tam každý našel odpověď na otázky, které při čtení této nejstručnější verze vzniknou. To je patrně rozumný názor. Takže místo vylepšení se pokusím o komentování a upřesnění jejích nejdůležitějších bodů, zejména pak o formulování alternativních pohledů. K prvnímu odstavci:

Tato vize je určena těm, kteří za přirozené naplnění svého života považují rozvíjení a uplatňování svých schopností (nabývání vědomostí, získávání zkušeností, plnější chápání toho o co jde, a využití tohoto ve svém profesním, rodinném i společenském životě). Bez ohledu na to, ke které generaci patří, neuzavírají se vůči alternativním názorům a ve vzájemném sdílení nového vidí i cestu ke vzájemné sounáležitosti.

Komentář:

Zdánlivě zde není nic důležitého. Ve skutečnosti už tady začíná hlavní dělení na ty, kteří se domnívají, že už všechno vědí, že jejich názory jsou jediné správné, a na ty, kteří jsou otevřeni novým poznatkům, které lze získávat z více zdrojů:

- Sledováním toho, co se odehrává, a vyhodnocování poznatků.

- Studiem různých odborných zdrojů a doplňování poznání z různých oblastí vědy.

- Vnímáním názorů druhých a jejich porovnávání s vlastními názory tak, aby se odlišné názory druhých staly zdrojem nového poznání.

To vše není tak samozřejmé, protože řada lidí se uzavírá do svých názorů. Nejenže odmítá vnímat odlišné pohledy druhých a poctivě hledat příčiny odlišností, porovnávat a nebát se přijmout názor druhého, ale i při sledování aktuálního dění postupují selektivně a vybírají si jen to, co zapadá do jejich pohledu na svět, k tomu vyhledávají osoby s podobným pohledem, ve kterém se utvrzují sdělováním toho, co jejich názor potvrzuje. To je v přímém rozporu s přirozeným naplněním vlastního žití zaměřeným na rozvoj a uplatňování schopností doprovázeným reálným bohatstvím vzájemně propojených prožitků a poznatků.

Hlavní doporučení: Nejlépe si člověk uvědomí přechod od jedné úrovně poznání k vyšší úrovni, pokud sleduje vývoj jakékoli vědní disciplíny. Každý člověk, bez ohledu na svůj věk a dosažený stupeň vzdělání, by měl (alespoň jako koníček a alespoň na popularizační úrovni) studovat (sám pro sebe) nějaký vědní obor či raději několik vědních oborů, aby si "ohmatal", jak probíhá proces poznání nového. Dělá to řada lidí i ve vyšším věku. Proto je např. tak populární "univerzita třetího věku". Přímý kontakt se sledováním vývoje nějaké vědy je velmi dobrou průpravou na vyhodnocování zkušeností z toho, co se odehrává, či při výměně názorů nikoli s primitivním cílem druhého přesvědčit o vlastní pravdě, ale se vznešeným cílem pochopit příčiny odlišných názorů, dobrat se k lepšímu pochopení reality a tam, kde se ten druhý ještě neuzavřel do svých vlastních "pravd", pomoci i jemu lépe chápat realitu.

Platí to i pro ty, kteří studují na vyšších stupních vzdělání – studujte tak, abyste pochopili logiku vývoje poznání v tom oboru, který je vám nejbližší, nikoli tak, abyste zkoušejícímu "vykázali, že jste se něco naučili". Rozdíl mezi jedním a druhým se snadno pozná. Studium s cílem "vykázat" je k ničemu. Přesněji – škodí, protože deformuje myšlení, vede k povrchnosti, nezačleňuje poznatky do uceleného rozvíjejícího se, vždy neúplného a tudíž otevřeného systému poznání, které dělá člověka člověkem.

Na výše řečené se lze podívat ještě z jednoho hlediska. Ať chceme či nechceme, jdeme do turbulentního období, ve kterém nás čekají nejrůznější boje. Na to se musíme dobře připravit. Intelektuální převaha je v tomto případě stejně významnou podmínkou jako výcvik v přípravě na válečný střet. Budeme ji potřebovat. Bez schopnosti vzájemně vnímat odlišné názory a odhalovat příčiny odlišností se nedokážeme průběžně sjednocovat a jakýkoli pokus o nápravu stavu selže.



Vize, jakou potřebujeme/386 K nejstručnější verzi vize/3

K nejstručnější verzi vize/3

V prvním roce pěstování vize se kromě jiného podařilo zformulovat i její jednostránkovou verzi. Zaznamenala poměrně velký počet přečtení a ohlasů. Uvažoval jsem, zda by ji bylo možné vylepšit, ale asi by to nebylo ku prospěchu věci. Většina připomínek k ní směřovala k tomu, aby k některým jejím bodům byl dán podrobnější komentář tak, aby si tam každý našel odpověď na otázky, které při čtení této nejstručnější verze vzniknou. To je patrně rozumný názor. Takže místo vylepšení se pokusím o komentování a upřesnění jejích nejdůležitějších bodů, zejména pak o formulování alternativních pohledů. K druhému odstavci:

Základem této vize je uvědomění si skutečnosti, že žijeme na prahu změny srovnatelné s průmyslovou revolucí, změny ještě výraznější, při které se dominantním ekonomickým sektorem stávají odvětví přispívající k nabývání, uchování a uplatnění schopností. Jakkoli je tato změna bolestivá a přináší značná civilizační rizika, bude jejím výsledkem pozvednutí společnosti na úroveň, kdy lidstvo pochopí své místo ve vývoji přírody a každý člověk své místo ve vývoji společnosti.

Komentář:

K tomuto jsem čekal mnohem vyhrocenější a kvalifikovanější diskuse než k jakým zatím došlo. Výjimkou jsou ti, kteří mně vyčítají, že se výše uvedeným pohledem snažím zastřít podstatu společenského střetu, jehož "osou je nesmiřitelný rozpor mezi prací (těmi, kteří ji vykonávají) a vlastníky kapitálu (kteří si přivlastňují práci druhých)". Podle nich stačí znárodnit a všechny problémy budou vyřešeny. Takový názor je hrubé nepochopení Marxe. Takto interpretovali Marxe "vlastníci funkcí" v systému postátněného vlastnictví, aby zastřeli, že jsou oni těmi novými vykořisťovateli, parazity na systému postátněného vlastnictví. Vracet se k takovému pohledu dnes je atavismus nejhrubšího zrna.

Jednu z nejostřejších diskusí na toto téma proběhla v návaznosti na tento díl seriálu:

https://radimvalencik.pise.cz/10593-vize-jakou-potrebujeme-329.html

(Nazval jsem jej "Nedostatky Putinovy vize".)

Považuji Putina za inteligentního. Nemá to jednoduché. Je to kvalifikovaný stolypinovec[1] kultivovaný Marxem i Leninem. V Rusku zuří jen mírně skrytá občanská válka, ve které oligarchové zplození procesem vzniku Nové třídy, přesně podle skvělé Djilasovy předpovědi, brání svá privilegia, přičemž jsou ochotni obětovat integritu i osud Ruska. Mj. důsledek primitivního chápání vzniku společenského vlastnictví postátněním (ovšem leninská etapa postátnění s cílem urychlit formou státního kapitalismu vývoj Ruska měla své oprávnění).

Moje výtka ve vztahu k Putinovi (a netýká se jen jeho) směřuje k následujícímu: Pokud chceme pochopit současné globální dění, musíme se na něj podívat z nadhledu, prizmatem historické změny srovnatelné s průmyslovou revolucí, ale ještě významnější. Pro lepší pochopení cituji, jak tuto změnu chápe K. Marx ve své zralém období, v "Předmluvě ke kritice politické ekonomie":

"Na jistém stupni svého vývoje se materiální výrobní síly společnosti dostávají do rozporu s existujícími výrobními vztahy, nebo — co je jen právní výraz toho — s vlastnickými vztahy, v jejichž rámci se dosud pohybovaly. Z vývojových forem výrobních sil se tyto vztahy proměňují v jejich pouta. Nastává pak epocha sociální revoluce. Se změnou hospodářské základny převrací se pomaleji nebe rychleji celá ohromná nadstavba. Zkoumáme-li takový proces převratů, musíme vždy rozlišovat mezi materiálním převratem v hospodářských výrobních podmínkách, jejž lze přírodovědecky přesně zjistit, a mezi právními, politickými, náboženskými, uměleckými nebo filosofickými, zkrátka ideologickými formami, v nichž si lidé tento konflikt uvědomují a jej vybojovávají. Jako neposuzujeme jednotlivce podle toho, co si sám o sobě myslí, právě tak nemůžeme takovou převratovou epochu posuzovat podle jejího vědomí, nýbrž naopak toto vědomi musíme vysvětlovat z rozporů materiálního života, z existujícího konfliktu mezi společenskými výrobními silami a výrobními vztahy. Společenská formace nikdy nezaniká dříve, dokud se nerozvinuly všechny výrobní síly, pro které je zralá, a nové, vyšší výrobní vztahy nikdy nenastupují na její místo, dokud materiální podmínky jejich existence nedozrály v lůně staré společností samé. Proto si lidstvo ukládá vždy jen takové úkoly, které může vyřešit, neboť při podrobnějším zkoumání se vždy ukáže, že úkol sám vzniká tam, kde materiální podmínky jeho řešeni jsou již dány nebo kde jsou alespoň v procesu vzniku. Zhruba je možno označit asijský, antický, feudální a moderní měšťácký výrobní způsob za progresivní epochy ekonomické společenské formace. Měšťácké výrobní vztahy jsou poslední antagonistickou formou společenského výrobního procesu, antagonistickou nikoli ve smyslu individuálního antagonismu, nýbrž ve smyslu antagonismu vyrůstajícího ze společenských životních podmínek individui; avšak výrobní síly, vyvíjející se v Iůně měšťácké společnosti, vytvářejí zároveň materiální podmínky k řešení tohoto antagonismu. Touto společenskou formací se tudíž uzavírá předhistorie dějin lidské společnosti."

K výše uvedenému se vrátím ještě v dalším pokračování.


Vize, jakou potřebujeme/387 K nejstručnější verzi vize/4

K nejstručnější verzi vize/4

V prvním roce pěstování vize se kromě jiného podařilo zformulovat i její jednostránkovou verzi. Zaznamenala poměrně velký počet přečtení a ohlasů. Uvažoval jsem, zda by ji bylo možné vylepšit, ale asi by to nebylo ku prospěchu věci. Většina připomínek k ní směřovala k tomu, aby k některým jejím bodům byl dán podrobnější komentář tak, aby si tam každý našel odpověď na otázky, které při čtení této nejstručnější verze vzniknou. To je patrně rozumný názor. Takže místo vylepšení se pokusím o komentování a upřesnění jejích nejdůležitějších bodů, zejména pak o formulování alternativních pohledů. Podruhé k druhému odstavci:

Základem této vize je uvědomění si skutečnosti, že žijeme na prahu změny srovnatelné s průmyslovou revolucí, změny ještě výraznější, při které se dominantním ekonomickým sektorem stávají odvětví přispívající k nabývání, uchování a uplatnění schopností. Jakkoli je tato změna bolestivá a přináší značná civilizační rizika, bude jejím výsledkem pozvednutí společnosti na úroveň, kdy lidstvo pochopí své místo ve vývoji přírody a každý člověk své místo ve vývoji společnosti.

Komentář:

Důraz na výše uvedený bod má ještě jeden důležitý aspekt. Perspektivní, realistická a přitažlivá vize musí kromě jiného:

1. Obsahovat i poměrně konkrétní představu o ekonomických reformách (a to právě v takových oblastech, jakými jsou vzdělání, péče o zdraví, penzijní systém), které bude nutné realizovat, až nastane doba nápravy napáchaných škod.

2. Ukázat a dokázat, že to, co nazývá současná globální moc reformami a co se snaží prosadit v lokálních poměrech zemí, kdy působí, jsou "antireformy", je to pokus uvrhnout člověka do ještě větší závislosti a bídy, ještě více omezit možnosti rozvoje a uplatnění jeho schopností. A to i včetně "antireforem", které vycházejí z tzv. Green Dealu.

Koncept změny srovnatelné s průmyslovou revolucí, kdy rozhodující je prosazení odvětví produktivních služeb jako dominantního ekonomického sektoru, je důležitý pro pochopení toho, jak tyto reformy koncipovat. Nejlépe se to ilustruje na problematice diskusí vztahujících se k problematice reformy penzijního systému:

https://radimvalencik.pise.cz/10650-hlavni-oblast-stretu-penzijni-system.html

Vzhledem k tomu, že koncept změny srovnatelné s průmyslovou revolucí, vyžaduje nesetrvačné vidění vývoje (schopnost uvědomit si všechny souvislosti dané změny), vede k tomu, že ještě dlouho budou přetrvávat nejrůznější námitky. Uvedu jednu z nich (je od Maxima Druhého, uveřejnil ji v komentáři k jednomu z dílů vize):

"Přehlédl jednu věc, pro vaši koncepci zásadní. A sice to, že prognózované snižování zaměstnanosti v průmyslu a jiných oborech nebude způsobeno nějakou expanzí produktivních služeb, ale digitalizací a rozvojem komunikačních a informačních technologií.

Neboli tou změnou, srovnatelnou s průmyslovou revolucí, není rozvoj produktivních služeb, ale rozmach digitálních technologií. To skutečně probíhá a žijeme v tom. Nejsem vědec ani publicista, abych měl potřebu to nějak dokazovat na datech, ale jsem přesvědčen, že pokud bychom sledovali dynamiku např. nárůstu celkového výpočetního výkonu, objemu přenesených dat nebo třeba objemu dat, uložených v databázích, tak dynamika těchto a dalších podobných položek by byla srovnatelná s dynamikou nárůstu těžby surovin, výroby železa a jiných komodit v době průmyslové revoluce."

K tomu ode mě:

Dobrý postřeh, ale nedotažený. "Digitalizace a rozvoj komunikačních a informačních služeb" je velmi dynamická a nejvyvinutější oblast průmyslu, tak jako byl dynamický nárůst těžby surovin nebo industrializace a chemizace zemědělství zvyšující produktivitu práce v zemědělství, ale i produktivitu půdy tam, kde průmysl vstoupil do zemědělství. Těžištěm průmyslové revoluce ale bylo ve výrobě výrobních prostředků pro výrobu výrobních prostředků. V daném případě nástupu odvětví produktivních služeb těžištěm ekonomiky bude produkce lidských schopností prostřednictvím lidských schopností (výchova, vzdělání, sociální práce apod.). Tam se budou rodit specificky lidské předpoklady pro využití "digitalizace a rozvoje komunikačních a informačních služeb", případně i umělé inteligence. Čím více bude docházet k substituci těchto substituovatelných lidských schopností těmito technologiemi produkovanými v nejperspektivnějších oblastech odvětví průmyslu, tím více poroste poptávka po nesubstituovatelných, tj. specificky lidských schopnostech – jejich rozpoznání v co nejranějším stádiu a kultivování šité na míru jedinečnosti každého jednotlivého člověka tak, aby byl plně využit jeho potenciál.

K některým dalším výhradám vůči konceptu vycházejícímu ze srovnání současné změny s průmyslovou revolucí se ještě vrátím, ale v tuto chvíli je lépe přejít k podrobnějšímu rozboru dalších odstavců nejstručnější verze vize.

Poznámka:

Zrovna tuto neděli 8. ledna od 18.00 zde:

(připojení bez hesla):

https://meet.jit.si/radimvalencik

se uskuteční 20. VEŘEJNÉ online setkání k pěstování perspektivní, realistické a přitažlivé vize. Účastnit se může každý, stačí rozkliknout výše uvedený link.

K tomu podrobněji:

Na podzim se v Tokiu sešlo Global Partnership on Artificial Intelligence (GPAI - nás zastupoval Petr Očko z MPO) a jedním z výstupů pracovní skupiny "Future of work" je report jak mají vlády postupovat při kontrole toho, jak bude nahrazována lidská práce roboty a AI. Resp. že by státy si měly zpracovat nějaká vnitřní pravidla toho postupu, protože korporacím je jedno kolik, lidí přijde o práci, či kolik lidí bude obětí tzv. "deskillingu" (procesu, kdy všechny trochu rozumné a smysluplné pracovní úkony v daných profesích přejdou na AI a pro lidi zbydou jen podřadné úkony, které se majitelům nevyplatí robotizovat). Deskilling jde přesně proti duchu naší představy "produktivních služeb" a rozvoji lidských vlastností. V tom reportu je pár myšlenek, které jsou vhodné k diskusi (jak na to reagovat v rámci VIZE). Kdo by se pravidly při přechodu na Průmysl 4.0 měl zabývat? Odbory? Politické strany? MPSV? Tedy další otázka do diskuse. Bude hlavním procesem "deskilling", nebo naopak vzroste poptávka po specificky lidských (AI nesubstituovatelných) lidských schopností (založených na představivosti, přesahu stávajícího poznání), které tvoří inovační potenciál společnosti?

Vize, jakou potřebujeme/388 K nejstručnější verzi vize/5

K nejstručnější verzi vize/5

V prvním roce pěstování vize se kromě jiného podařilo zformulovat i její jednostránkovou verzi. Zaznamenala poměrně velký počet přečtení a ohlasů. Uvažoval jsem, zda by ji bylo možné vylepšit, ale asi by to nebylo ku prospěchu věci. Většina připomínek k ní směřovala k tomu, aby k některým jejím bodům byl dán podrobnější komentář tak, aby si tam každý našel odpověď na otázky, které při čtení této nejstručnější verze vzniknou. To je patrně rozumný názor. Takže místo vylepšení se pokusím o komentování a upřesnění jejích nejdůležitějších bodů, zejména pak o formulování alternativních pohledů. K třetímu odstavci:

Jako vždy v dějinách, každé nové vzniká překonáváním bariér, které mají svůj původ v privilegiích výchozí stavu a které bezprostředně souvisejí se snahou využít majetkovou výhodu k diskriminaci těch, kteří chtějí svůj život založit na rozvoji a uplatňování svých schopností. Situace je o to dramatičtější že přerostla v globální fenomén zrychlujícího se bohatnutí bohatých a chudnutí chudých, přičemž dochází k propojování moci pocházející ze zneužívání majetku s mocí pocházející ze spolčování těch, kteří porušují obecně přijaté zásady (zákony i morální pravidla).

Komentář:

Podrobněji k tomu viz:

Struktura rozporů kapitalistické společnosti v etapě jejího úpadku je složitá, protože původní rozpory vyvolaly další. Nejvýznamnější formy okrádání většiny menšinou jsou bezprostředně spojeny s pozičním investováním, které přerostlo v systém globálním moci a na této úrovni se propojilo se strukturami založenými na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad. Významným rozporem je rozpor mezi těmi, kteří se snaží získat konkurenční výhody investicemi do inovací, a těmi, kteří se snaží získat poziční výhody investováním do pozice (a udržováním setrvačné tendence zvyšování závislosti všech na koncentrované moci pocházející z prorostlice majetku a krytí lumpáren1[1]). Podstatný je i rozpor mezi snahou otevřít cestu dalšímu vývoji a cestou držet doslova za každou cenu dobyté pozice a z nich pocházející privilegia.

Celé zde: https://radimvalencik.pise.cz/10673-vize-jakou-potrebujeme-383.html

Analýza pozičního investování, vzniku struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad a následné srostlice obou typů struktur jako spontánního procesu, který vygeneroval současnou globální moc, je oblastí, kterou lze velmi dobře teoreticky popsat. Zde má teorie velký badatelský prostor2[2] a každý krok učiněný v této oblasti na značný význam jak pro "zviditelnění" procesu vzniku, vývoje, mechanismů fungování i degenerace současné globální moci, tak pro uvědomění toho, proti jak obrovské síle stojíme, ale i kde jsou její zranitelná místa.

Zkušenost z prokomunikování tohoto důležitého prvku perspektivní, realistické a přitažlivé vize ukazuje (a je to velmi poučné) následující:

1. Někteří lidé velmi rychle chápou, o co jde. Dovedou si představit to, jak funguje poziční investování, jak se vytvářejí struktury založené na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad (tj. když někteří na sebe vědí něco difamujícího, vzájemně se vydírají, ale i protěžují v institucionálních strukturách), jak a proč oba typy struktur prorůstají, jak tím byla odstartována úpadková fáze naší civilizace, které jsme svědky.

2. Jsou však lidé, velmi kritičtí k současnému stavu, ale vnitřně a s plným zaujetím odmítají pochopit, o co jde, či že to tak je. Vymýšlejí spoustu argumentů, kterými se snaží zpochybnit význam výše uvedeného pohledu, ačkoli současná doba téměř každodenně na tuto formu zvrácenosti současného stavu a příčinu civilizačního úpadku upozorňuje, viz např. i v souvislosti s volbou prezidenta:

https://radimvalencik.pise.cz/10669-nechutne-prezidentske-volebni-menu-od-koho-je-1.html

https://radimvalencik.pise.cz/10670-nechutne-prezidentske-volebni-menu-od-koho-je-2.html

https://radimvalencik.pise.cz/10687-kauza-nerudova-a-soucasna-globalni-moc.html

Proč tomu tak je? Motivy jsou dvojího typu:

- Jsou lidé, kteří by se v oblasti nápravy stavu rádi uplatnili, chtěli by hrát významnější roli. Domnívají se, že stačí "říkat ty správné věci" (které lidé chtějí slyšet) a nebát se. Těm představa o tom, jak mocnému zlu čelíme, překáží prostě proto, že cítí, že "na to nemají". Tj. že pokud bychom skutečně stáli (a stojíme) proti prorostlici struktur vzniklých pozičním investováním a vzájemným krytím porušování obecně přijatých zásad, nemají šanci něco změnit. A to si nechtějí připustit.

- Druhým případem (který se někdy může prolínat s prvním) je to, že si člověk osvojil marxistickou ortodoxii, která říká – stačí vše znárodnit a je po problémech, protože za vše může kapitál. Upozornit na roli prorostlice struktur vzniklých pozičním investováním a vzájemným krytím porušování obecně přijatých zásad je pro ně odvádění pozornosti.3[3]

Kdo chce pochopit polaritu současné doby a tudíž i najít subjekt (hegemona) změny, musí vycházet z reálného stavu.


Vize, jakou potřebujeme/389 K nejstručnější verzi vize/3

K nejstručnější verzi vize/6

V prvním roce pěstování vize se kromě jiného podařilo zformulovat i její jednostránkovou verzi. Zaznamenala poměrně velký počet přečtení a ohlasů. Uvažoval jsem, zda by ji bylo možné vylepšit, ale asi by to nebylo ku prospěchu věci. Většina připomínek k ní směřovala k tomu, aby k některým jejím bodům byl dán podrobnější komentář tak, aby si tam každý našel odpověď na otázky, které při čtení této nejstručnější verze vzniknou. To je patrně rozumný názor. Takže místo vylepšení se pokusím o komentování a upřesnění jejích nejdůležitějších bodů, zejména pak o formulování alternativních pohledů. K čtvrtému odstavci:

Globální moc má téměř vše: Může si neomezeně tisknout, resp. elektronicky vyrábět dolar a za takto vyrobené nic si kupovat všechno. Může globálně špiclovat, vydírat a vydíratelné dosazovat do jakýchkoli pozic v politickém systému, v soudnictví, v mediích, ve zpravodajských službách. Jediné, co nemá, je vize řešení současných problémů. A tak se svoji vyprázdněnost a bezradnost snaží překrýt vyvoláváním konfliktů, které nabývají stále nebezpečnější podobu.

Komentář:

Myslím, že se podařilo poměrně přesně vystihnout, o co jde. Přímý důsledek dotažení procesu globálního propojení srostlice struktur pocházejících z pozičního investování a vzájemného krytí porušování obecně přijatých zásad. Důležité je odvodit, co z takto popsané situace vyplývá. Pokusím se uvést alespoň tři body, z nichž každý by si zasloužil samostatný rozbor:

1. Význam spojenců "shora" v procesu nápravy stavu:

Bez vyhrocení střetu uvnitř jádra současné globální moci k žádné změně k lepšímu nedojde. Na to je současná moc "příliš silná v kramflecích". Ale ani těm jejím nejhorlivějším a nejpitomějším služebníčkům nemůže nedocházet, v jaké krizi se tato moc ocitla. Někteří z nich budou hledat řešení. A mnozí z nich na to doplatí, budou vyhozeni či jinak likvidováni a na jejich místo dosazení poslušnější a omezenější. Ale tento kvas už bude pokračovat, nic ho nezastaví. Ani to, že mocenské jádro se pokusí demonstrovat vynucování poslušnosti nejbrutálnějšími prostředky.

V úvahu připadá i to, že nezbytná proměna současné globální moci bude odstartována "shora" a bude hledat své spojence "zdola". Historie zná takové případy. Osobně bych na to moc nevsázel, protože proces nahrazování kriticky myslících slouhů poslušnějšími a omezenějšími pokročil tak daleko, že tam "nahoře" chybí potřebný lidský materiál. A nedovedu si představit mechanismus, jakým by se tam mohl v dostatečném množství dostat bez odstartování změn "zdola".

2. Význam samotné vize při formování subjektu obratu k perspektivnímu řešení:

Do krátkého odstavce byla ne náhodou vložena formulace:"Jediné, co nemá(současná globální moc), je vize řešení současných problémů." Z toho totiž vyplývá, že právě to ji činí nejzranitelnější, tady má "Kostěj nesmrtelný" nejslabší místo. Kdo si myslí, že současnou globální moc lze porazit bez perspektivní, realistické a přitažlivé vize (na názvu přitom nezáleží tak jako na obsahu, tj. pochopení, co vše ideová opora musí obsahovat, aby byla funkční), ten vůbec nechápe, o čem současné dění je. Vizi potřebujeme k tomu:

- Abychom měli oprávněně pocit ideové převahy.

- Abychom nacházeli smysl v tom, co děláme.

- Abychom se byli schopni operativně sjednocovat a horizontálně propojovat, eliminovat případné názorové rozdíly.

- Abychom zapojili akademickou sféru do teoretického řešení současných problémů.

- Abychom byli schopni získávat spojence v oblasti periferie současné globální moci a nacházeli cesty k pronikání idejí spojený s vizí i k jejímu jádru.

- Abychom rozlišili podstatné od nepodstatného, správě reagovali na vývoj dění.

Atd.

Ani v tomto případě nelze vyloučit, že vznikne alternativa vize nabídnuté "shora", která se zrodí jako výsledek názorového pnutí v epicentru moci. Ale na to bych rovněž nespoléhat, a to z obdobných důvodů jako v předcházejícím bodu.

3. Klíč k pochopení současného dění, konkrétně dnes nejaktuálněji v souvislosti s válkou na Ukrajině:

Současná globální moc velmi významně využila zradu mocenských elit v Sovětském svazu, včetně ruských elit. Jakmile dosáhla stavu unipolarity (monopolu globální moci), tak s využitím svých nástrojů (popsaných stručně v odstavci, jehož rozboru se věnujeme) velmi hluboko penetrovala (pronikla) do institucionálních struktur Ruska a dalších postsovětských zemí, včetně těch "nejintimnějších" institucí (zpravodajských služeb, bankovního systému, obslužného aparátu ústavních institucí apod.), současně našla i početné slouhy mezi vlastníky zplozenými podle Djilasovy prognózy v rámci "nové třídy". Tím vytvořila významný mocenský pól v Rusku.

Tato současná globální moc by nedokázala vyprovokovat válku na Ukrajině a těžit z ní, pokud by podstatná část institucionálního systému Ruska nebyla podstatným způsobem jádrem současné globální moci ovládána. Vyvolání konfliktu na Ukrajině tak způsobilo i konflikt v institucionálních strukturách Ruska, což můžeme sledovat v přímém přenosu. Situace nutně musela dozrát do alternativy:

- Buď vítězství té části institucionálního systému Ruska, která je penetrována současnou globální mocí, a následná dezintegrace Ruska jako státu.

- Nebo uhájení institucionální autonomie Ruska, vytlačení vlivu současné globální moci a tím i ukončení fáze monopolarity světa, resp. monopolu současné globální moci.

Těžko říct, jak to dopadne. Každopádně však bude docházet ke stále většímu zviditelňování toho, jak současná globální moc funguje, jaké jsou její nástroje, jak probíhá proces její degenerace.
Zdroj: https://radimvalencik.pise.cz/10680-vize-jakou-potrebujeme-389.html


Vize, jakou potřebujeme/390 12. report (12. 12.2022 – 11. 1.2023)

Během uplynulého období uběhl právě rok od chvíle, kdy bylo zahájeno pěstování vize. Výsledky jsou stručně shrnuty zde:

https://radimvalencik.pise.cz/10665-prvni-rok-pestovani-vize-souhrn.html

Za nejdůležitější výsledek uplynulého období lze považovat zahájení práce v tvůrčích skupinách, kterou jsou zaměřeny na konkrétní otázky.

Z teoretického hlediska je nejvýznamnější posun v oblasti analýzy pozičního investování.

Přehled příspěvků s akcenty, příp. i odkazem či komentářem

(čísla odpovídají stránkování v souhrnném textu, který zájemci na požádání zašlu):

1. rok

Vize, jakou potřebujeme/361 J. Šulc k reformě penzijního systému/8 586

Vize, jakou potřebujeme/362 J. Šulc k reformě penzijního systému/9 587

Vize, jakou potřebujeme/363 J. Šulc k reformě penzijního systému/10 589

Vize, jakou potřebujeme/364 J. Šulc k reformě penzijního systému/11 592

Vize, jakou potřebujeme/365 Proč je problematika penzijní reformy tak významná 593

Shrnuje významnou sérii věnovanou penzijní reformě, kterou zpracoval J. Šulc

2. rok

Vize, jakou potřebujeme/366 Ještě jednou k příčinám selhání levice 1

Vize, jakou potřebujeme/367 Co Marx neznal a věděl, že nezná – část I. 3

Vize, jakou potřebujeme/368 Co Marx neznal a věděl, že nezná – část II. 5

Vize, jakou potřebujeme/369 Co Marx neznal a věděl, že nezná – část III. 7

Vize, jakou potřebujeme/370 Co Marx neznal a věděl, že nezná – část IV. 8

Vize, jakou potřebujeme/371 Marx OK. Ale jak dál? 10

Nesmírně důležité, jedna z cest k pochopení významu pozičního investování.

Podrobněji v samostatném bodu tohoto reportu.

Vize, jakou potřebujeme/372 J. Šulc k metodologické roli vize (ohlédnutí)/1 12

Vize, jakou potřebujeme/373 J. Šulc k metodologické roli vize (ohlédnutí)/2 14

Vize, jakou potřebujeme/374 Návrh na rozdělení do tvůrčích skupin 16

Zde s poprvé hovoří o možnosti a významu rozdělení práce do tvůrčích skupin.

Vize, jakou potřebujeme/375 Nechutné prezidentské volební menu. OD KOHO JE?/1 19

Vize, jakou potřebujeme/376 Nechutné prezidentské volební menu. OD KOHO JE?/1 19

Vize, jakou potřebujeme/377 Nechutné prezidentské volební menu. OD KOHO JE?/3 21

Vize, jakou potřebujeme/378 Ještě k pozičnímu investování – část 1. 22

Vize, jakou potřebujeme/379 Ještě k pozičnímu investování – část 2. 25

Vize, jakou potřebujeme/380 B. Štědroň o reformě politického systému 26

Vize, jakou potřebujeme/381 Ještě k pozičnímu investování – část 3. 28

Vize, jakou potřebujeme/382 Ještě k pozičnímu investování – část 4. 29

Vize, jakou potřebujeme/383 Ještě k pozičnímu investování – SHRNUTÍ 31

Nesmírně důležité, jedna z cest k pochopení významu pozičního investování.

Podrobněji v samostatném bodu tohoto reportu.

Vize, jakou potřebujeme/384 K nejstručnější verzi vize/1 33

Vize, jakou potřebujeme/385 K nejstručnější verzi vize/2 35

Vize, jakou potřebujeme/386 K nejstručnější verzi vize/3 36

Vize, jakou potřebujeme/387 K nejstručnější verzi vize/4 37

Vize, jakou potřebujeme/388 K nejstručnější verzi vize/5 38

Vize, jakou potřebujeme/390 Dvanáctý report 39

Vize, jakou potřebujeme/386 K nejstručnější verzi vize/7 36

K pozičnímu investování:

Roli pozičního investování lze pochopit několika cestami, které se vzájemně propojují:

1. Nejnázornější cestou je vysvětlení paradoxu, který vzniká v ultimátních hrách (dělení určité částky peněz, např. 100 korun, podle pravidla – jeden navrhuje a druhý buď souhlasí, nebo nesouhlasí; když souhlasí, dojde k výplatě, když nesouhlasí, nikdo nedostane nic). Proč většinou hráč, kterému je nabídnuto rozdělení 10 pro něj, 90 nabízejícímu (či 20:80) nesouhlasí? Je to jen věc psychologie, např. závisti či pocitu křivdy, nebo to má hlubší příčinu, kterou lze odhalit modelem pozičního investování?

2. K odhalení vede i cesta přes ekonomii produktivní spotřeby (tj. ekonomii, ve které cílem spotřeby není užitek ve smyslu prožitku, ale tvorba a provozování aktiv, která přinášejí budoucí příjem, včetně investování do rozvoje schopností či společenské pozic). Pohled na ekonomickou realitu tímto prizmatem nabízí otázku (která není tak triviální, jak by se na první pohled mohlo zdát): Proč nejsou investiční příležitosti, kterými jednotlivci disponují (včetně těch, které cílené na rozvoj, uchování a uplatnění jejich schopností) využívány podle míry jejich výnosnosti? Tedy – proč se finanční trhy nevyvíjejí tímto směrem a co tomu brání? – Hledání odpovědi nutně vede k odhalení role a mechanismů fungování pozičního investování.

3. Velmi významná je analýza Marxova pojetí osobní spotřeby kapitalisty v jeho Kapitálu II. (který za něj dokončoval již B. Engels). Spotřebu kapitalisty považoval jen za neproduktivní, sloužící k dosažení požitků. Tím narazil na otázku, proč konkurence nevede k tomu, aby kapitalista redukoval nejen spotřebu dělníků, ale i svoji. Věděl, že je to otázka významná, ale odpověď na ni nedokázal dát, protože nedokázal rozlišit dva typy investování: a) do rozšíření a inovování výroby, b) do pozice. (Analýza příslušných pasáží Marxova textu je poutavá a poučná.)

4. Další cestou je postupné odhalování role pozičního investování od T. Veblena (okázalá spotřeba) přes J. Clarka a další k R. Reichovi. Zde najdeme velké množství velmi brilantně a přitažlivě formulovaných pohledů, nenajdeme zde však jejich organické začlenění do jádra ekonomické teorie tak, aby byly zodpovězeny na otázky: a) jak funguje mechanismus pozičního investování, b) jak modelovat rozhodování v oblasti dilema, které existence pozičního investování nastoluje (což bez odhalení funkce neutrality pozičního investování nelze). Jinými slovy – velmi mnoho lze vytěžit z konfrontování teoretického modelu analýzy pozičního investování (model vlivu pozičního investování na realizovatelnost investičních příležitostí a funkce neutrality pozičního investování) a postřehů moudrých mužů (myslitelů, kteří v různých podobách jev pozičního investování identifikovali).

5. Navázáním na rozlišení krátkozraké a nikoli-krátkozraké rovnováhy (myoptic a non-myoptic equilibrium), které je teorií her poměrně dobře prozkoumáno. Jaký horizont budoucnosti vzít v úvahu a co je při aktuálním rozhodování z hlediska budoucího vývoje důležité? To nutně vede k otázce, jakou roli hraje aktuální rozdělení příjmů při budoucí dělbě příjmů, resp. zda je aktuální rozdělení příjmů vždy neutrální ke vztahu k budoucímu rozdělení příjmů. Samozřejmě, že doložitelně v mnoha případech není. Navazující otázkou je, jak člověk svojí psychikou příslušné situace vyhodnocuje a rozhoduje se v nich.

6. Využitím modelu Nashova (S, d) vyjednávacího problému, který se někteří teoretici (např. W. Thompson) snaží rozšířit tak, aby do něj zahrnuli i případné reakce druhé strany, které vycházející z odhadovaných důsledků rozdělení. Pokud je budeme modelovat, nutně se dostaneme k odhalení role pozičního investování, resp. k modelům dilemat, v nich hraje klíčovou roli (roli nástroje rozklíčování reality) funkce neutrality pozičního investování. S tím souvisí nesmírně zajímavý teoretický problém: Ve kterém ze šesti axiomů Nashova řešení je implicitně obsažen skrytý předpoklad, že aktuální rozdělení efektů společné akce je neutrální k rozdělení příjmů mezi příslušnými hráči v budoucích společných akcích? – Odpověď zní: V axiomu, který říká, že řešení (S, d) vyjednávacího problému je nezávislé na lineárních transformacích, tj. že užitky pocházející ze společné akce jsou vzájemně nesouměřitelné.

Všech šest kontextů je pro pochopení role dvousložkového modelu pozičního investování (model vlivu pozičního investování na realizovatelnost investičních příležitostí a funkce neutrality pozičního investování v rámci konceptu ekonomie produktivní spotřeby) významné a hraje důležitou roli při jeho konkrétních aplikacích.

Vize, jakou potřebujeme/391 K nejstručnější verzi vize/7

K nejstručnější verzi vize/7

V prvním roce pěstování vize se kromě jiného podařilo zformulovat i její jednostránkovou verzi. Zaznamenala poměrně velký počet přečtení a ohlasů. Uvažoval jsem, zda by ji bylo možné vylepšit, ale asi by to nebylo ku prospěchu věci. Většina připomínek k ní směřovala k tomu, aby k některým jejím bodům byl dán podrobnější komentář tak, aby si tam každý našel odpověď na otázky, které při čtení této nejstručnější verze vzniknou. To je patrně rozumný názor. Takže místo vylepšení se pokusím o komentování a upřesnění jejích nejdůležitějších bodů, zejména pak o formulování alternativních pohledů. K pátému odstavci:

V důsledku toho v ekonomickém systému převládl diktát přerozdělování (pochybné dotace a předražené zakázky) nad inovační aktivitou, pozičně silnější se snaží o co největší omezení nezávislosti slabších, jeho vývoj směřuje od ekonomiky přebytku k ekonomice všeobecného nedostatku.

Komentář:

Jakmile začíná převládat investování do pozice nad investováním do inovací (a rozvoje schopností jako základního nositele inovačního potenciálu), začne se měnit charakter ekonomiky. Ustupuje význam trhu, trh nezvládá plnit svoji informační a motivační funkci, roste význam státního přerozdělování ovládaného pozičním investováním. Ekonomika ještě nějakou dobu udržuje určitou dynamiku a vykazuje inovační aktivity, postupně však bude na dynamice ztrácet a začnou narůstat nerovnováhy, které se budou projevovat jako nedostatek nejrůznějších druhů statků a služeb jak ve výrobě, tak i ve spotřebě. Začne se projevovat i nedostatek kvalifikovaných osob pro zajišťování výroby a služeb v sektoru veřejné i soukromé spotřeby. Jedná se o úpadkovou fázi vývoje společnosti.

V podmínkách přetrvávající unipolarity bude ekonomika v úpadku ovládaná diktátem přerozdělovací moci a trpící všeobecným nedostatkem ovládána principem: Pozičně silnější využívá jakýkoli nedostatek čehokoli k ještě větší závislosti pozičně slabšího na pozičně silnějším. Lidé zaznamenají tento stav jako nečekaný přechod od deklarované solidarity k jejímu vyprázdnění a ovládnutí společenských vztahů bezohledností. Velká část civilizace se dostane do stavu akutního ohrožení svého přežití.

K odstranění tohoto stavu budou na různých místech světa vznikat ekonomicko-mocenská uskupení různé váhy a významnosti, která se budou vymykat ze závislosti na monopolu globální moci. Mnohá z nich se vydají cestou do slepé uličky permanentních sociálních, ekonomických, politických i vojenských otřesů. Z některých však může vzejít cesta k dynamické ekonomice navyšující svůj inovační potenciál, umožňující plný rozvoj schopností člověka (plné využití lidského potenciálu, který v neopakovatelné podobě dostávají každý jedinec do vínku od přírody).

Z hlediska naší země stojí otázka takto:

Jak si uchovat co nejvíce předpokladů pro začlenění do těch uskupení, která budou mít předpoklady pro překonání úpadkové fáze takzvané "západní" civilizace, jak s tímto cílem spolupracovat s našimi sousedy, jaké skutečné (ve prospěch člověka i na změnu charakteru ekonomického růstu orientované) reformy připravit a realizovat.


Vize, jakou potřebujeme/392 K nejstručnější verzi vize/8

K nejstručnější verzi vize/8

V prvním roce pěstování vize se kromě jiného podařilo zformulovat i její jednostránkovou verzi. Zaznamenala poměrně velký počet přečtení a ohlasů. Uvažoval jsem, zda by ji bylo možné vylepšit, ale asi by to nebylo ku prospěchu věci. Většina připomínek k ní směřovala k tomu, aby k některým jejím bodům byl dán podrobnější komentář tak, aby si tam každý našel odpověď na otázky, které při čtení této nejstručnější verze vzniknou. To je patrně rozumný názor. Takže místo vylepšení se pokusím o komentování a upřesnění jejích nejdůležitějších bodů, zejména pak o formulování alternativních pohledů. K šestému odstavci:

Perspektivní (vidící za horizont řešení problémů), realistická (schopna opřít se o dostačující společenské síly), přitažlivá (bezprostředně spojená s orientací na reálné naplnění života) vize obsahující projekt komplexních reforem je nezbytná k získání spojenců z řad těch, kteří pociťují fatální důsledky snahy udržet moc založenou na privilegiích i za cenu rozkladu společnosti, ohrožení její existence a degeneraci globální moci samotné.

Komentář:

Zde je důležité pochopit, proč musím mít funkční vize následující tři parametry: Být perspektivní, realistická, přitažlivá. A také proč není tak jednoduché jim vyhovět. K jednotlivým parametrům podrobněji:

- Ad "perspektivní (vidící za horizont řešení problémů) – Jde o horizont, ke kterému vizi vztahujeme. Jak "daleko" má vize vidět do budoucna? Jde o časové vymezení horizontu (10, 20, 50 let)? – Tyto otázky byly v počátečních fázích vize poměrně intenzivně diskutovány. Časový horizont je tím nejméně podstatným. Závisí přece na tom, jak se bude situace vyvíjet. A situace se bude vyvíjet podle toho, zda a jak budou řešeny či neřešeny problémy, které pociťujeme a které reálně existují. Proto je důležité odhalit a pojmenovat současné problémy a hlavně příčiny současných problémů, následně pak vizi cílit až za horizont jejich vyřešení. To mj. také umožní tak potřebné vidění současné etapy "z náhledu", jako určitou fázi dějin navazující na předešlé a otevírající cestu budoucnosti. Vize, které nemají tento aspekt vědomě uchopený a adekvátně analyzovaný (které např. současné problémy považují za nahodilá vybočení apod.) nejsou k ničemu. Nepracující s "pochopením doby", tj. toho úkolu, který civilizace řeší.

- Ad "realistická (schopna opřít se o dostačující společenské síly)" – Zde se setkáváme s nejčastějším nedostatkem při tvorbě různých vizí. Obracující k nějakému abstraktnímu adresátovi s různými výzvami, "co by měl udělat" nebo "co by bylo třeba udělat". – Takový přístup k ničemu není a proto se "podnikatelská vize" i "greandealovská" vize narodily jako mrtvé děti. Vize musí adresně vymezit, ke komu se obrací jako hegemonovi a kdo jsou jeho potenciální spojenci. Přitom v obou rovinách – jak té, ve které je ten, ke komu se obrací, vymezen svým postavením ve společnosti, které ho k jeho roli vede, ale i mu tuto roli umožňuje, ale i té roviny, která souvisí se samotnou rolí vize, tj. s tím, jak mu průběžně konkretizovaná (pěstovaná) vize k pochopení sebe sama (jako hegemona), jeho role (jako hegemona) napomáhá. Proto je podstatnou součástí vize i triáda ZMĚNA-SUBJEKT-POLARITA (tj. vymezení, o jakou historickou změnu jde, kdo je subjektem této změny, jak je z tohoto hlediska společnost polarizována, resp., jaký propletence společenských rozporů vytváří podmínky pro formování subjektu změny).

- Ad "přitažlivá (bezprostředně spojená s orientací na reálné naplnění života)" – Souvisí bezprostředně s prvním odstavcem stručné verze vize. Pěstování vize, ale i její prezentace v různých fázích jejího vývoje a různých verzích či formách, musí být pojato tak, aby ten, kdo je s ní v kontaktu, cítil určité obohacení svého života, to, že mu přináší něco nového, že mu konkretizuje smysl jeho konání, že z ní pociťuje určitý étos. Ale ani to, že si význam tohoto atributu vize uvědomujeme, ještě nestačí. Zvládnout její prezentaci tak, aby tento atribut splnila, je prostě umění.

To, že v kontextu těchto tří základních atributů zdůrazňujeme problematiku získání spojenců, není náhodné. Otázka spojenců je při každé společenské změně jednou z nejdůležitějších. Z tohoto hlediska je třeba reagovat i na to, že spektrum osob, k nimž se jakákoli vize, která má ambici něco ovlivnit, obrací, je velmi pestré. To, co jednoho zaujme, druhého odradí a třetí to vůbec nemusí nepochopit. V úvahu je nutné brát i to, že to, co někomu bylo napoprvé nesrozumitelné, může být při druhém či třetím setkání srozumitelnější. Zkrátka – pěstování vize zaměřené na její sdílení je dlouhodobým procesem.


Vize, jakou potřebujeme/393 K nejstručnější verzi vize/9

K nejstručnější verzi vize/9

V prvním roce pěstování vize se kromě jiného podařilo zformulovat i její jednostránkovou verzi. Zaznamenala poměrně velký počet přečtení a ohlasů. Uvažoval jsem, zda by ji bylo možné vylepšit, ale asi by to nebylo ku prospěchu věci. Většina připomínek k ní směřovala k tomu, aby k některým jejím bodům byl dán podrobnější komentář tak, aby si tam každý našel odpověď na otázky, které při čtení této nejstručnější verze vzniknou. To je patrně rozumný názor. Takže místo vylepšení se pokusím o komentování a upřesnění jejích nejdůležitějších bodů, zejména pak o formulování alternativních pohledů. K závěrečným bodům:

Vize, kterou nabízíme, slibuje velmi málo: Orientaci v současné turbulentní době, odolnost vůči manipulaci, možnost najít společnou řeč a sjednotit se na akčním postupu.

Tato vize však požaduje velmi mnoho:

1. Poctivé a důsledné promyšlení každého z jejích základních prvků obsažených ve výše uvedeném.

2. Individuální kritickou reflexi vize (s čím souhlasím, s čím, ne, čemu dostatečně nerozumím) a na základě toho dosažení dostatečné míry jejího sdílení (včetně případného dopracování základních prvků vize).

3. Využití možností doplňování vzdělání jak pokud jde o pochopení vývoje společnosti a společenského kontextu oblasti profesní angažovanosti, tak i o oblast mezilidských vztahů, včetně mezigeneračních.

4. Průběžné seznamování se s tím, jak probíhá rozpracování širší verze vize – komplexních reforem, resortních průmětů, teoretické nadstavby apod.

5. Aktivní účast na rozšiřování této vize do povědomí co největšího množství lidí (přispět k tomu, aby se vize stala fungujícím a vlivným memplexem).

6. Zapojení do konkrétních aktivit zaměřených na nápravu stavu, soustředění se na odhalení toho, na co a proč pozitivní aktivity narážejí a co je potřeba k tomu, aby byly úspěšné, propojit vyhodnocení zkušeností s plnějším chápání vize.

Komentář:

K pochopení významu této části nejdříve uvedu: Celá stručná verze vize má 3901 znaků včetně mezer a názvu, z toho má závěrečná (apelační) část 1238 znaků, tj. téměř třetinu, přitom částečně navazuje na první odstavec. Mezi ním a závěrečnou částí je uvedena charakteristika doby, ve které žijeme, včetně vymezení perspektivy, návazně pak příčina současných problémů a zdroj bariér, které budeme muset překonat, po té charakteristika a zdůvodnění významu vize. Závěrečná (apelační) část se obrací ke každému, protože má-li být realizována, musí vyvolat efekt nabalující se sněhové koule či řetězové reakce. K tomu je nutné ji ještě vylepšit a dotáhnout.

Tímto tak trochu odpovídám na připomínku jednoho z kolegů, který k této stručně verzi poznamenal: "Tak to je konečně "stručně a jasně". Schází tam jen vytvoření silové složky na provedení." – Neschází. To je právě těch šest závěrečných bodů. "Silovou složkou" jsou normální lidé, kteří vědí, o co jde a co dělat. Současné problémy za ně nikdo nevyřeší. Nejsou žádní Blaničtí rytíři či něco podobného. Nepřijde nás nikdo osvobodit (hrozí spíše opak). V oněch šesti bodech jsem se pokusil dát "kuchařku", která apeluje na každého, aby využil toho, co je plně v jeho kompetenci.

Cesta k vyvolání efektu sněhové koule či řetězové reakce ještě bude nějakou dobu trvat. Návazně na ukončení rozboru stručné verze vize uveřejním:

- Kritické poznámky, které k ní dal můj dlouholetý kamarád (skoro ve všem má pravdu, proto nepřidám komentář, jen v jednom bych s ním polemizovat – v tom směru, že nějaký sjednocující ideový základ potřebujeme, je jedno, zda ho nazveme vizí či jinak, ale hlavně musí být dostatečně komplexní, mít strukturu té vize, o kterou se snažíme).

- První výsledky práce samostatných tvůrčích skupin, což je posun pěstování vize na podstatně vyšší úroveň (na té se pravděposobnost úspěchu zvyšuje z 1:100 na 1:50.
Zdroj: https://radimvalencik.pise.cz/10685-vize-jakou-potrebujeme-393.html


Vize, jakou potřebujeme/394 Podklad pro 8. online setkání

V neděli 8. ledna se uskutečnilo 8. online setkání k pěstování vize. Neměl jsem možnost se ho osobně zúčastnit, ale podle toho, co mně bylo sděleno, proběhlo velmi úspěšně. Jako podklad na toto setkání byl dán tento materiál (zpracoval ho Radek Novotný a Jana Simonová):

Podklad pro 8. online setkání:

Surovinová a energetická krize Západu ještě více urychlí přechod na Průmysl 4.0, protože zapojení umělé inteligence umožní výrobním firmám, službám i veřejným institucím efektivněji pracovat s těmito drahými vstupy.

Základní princip použití robotů a umělé inteligence v dosavadních pracovních činnostech je v tom, že některé pracovní úkony, ze kterých se pracovní činnost určité profese skládá, převezme robot a umělá inteligence, a naopak některé úkony pracovníkům ponechá a rozšíří o další možnosti, některé úkony vytvoří zcela nové.

Této transformaci se nevyhne téměř žádná profese od pedagogů, přes lékaře, právníky, inženýry, úředníky až po střední management a operátory. Roboti a umělá inteligence vstoupí i do našich občanských i soukromých životů. Ať už ve formě řízení a provozu občanské a veřejné infrastruktury, tak formou chytrých domácností.

Toto společenství lidí, robotů a umělé inteligence nazývá Prof. Peter Staněk Společností 5.0 jako nadstavba nad Průmysl 4.0.

Existuje určitý model, jak tuto transformaci původních profesí dopředu odhadnout, koho by to zajímalo, mohu mu to poslat. Ale o tom dnes nechceme hovořit.

Nicméně proč o tom v naší skupině o pěstování VIZE chceme hovořit?

Vedle dříve zmíněných výhod přechodu na Průmysl 4.0 ve zvýšení efektivity existují i reálné hrozby, které pramení v tom, že efektivita a větší zisk není vždy spojován i lepšími pracovními podmínkami a jak jsme už zde kdysi zmínili s důstojnou prací.

Proto vznikl projekt "Globální partnerství pro umělou inteligenci", který se právě aspekty vlivu na zaměstnance zabývá. Výstupem podzimního summitu v Tokiu, kterého se za ČR účastnil ing. Petr Očko z MPO, byly některé reporty, jejichž závěry považujeme pro naši skupinu i pro VIZI natolik zajímavé, že bychom Vás s nimi rádi seznámili a hlavně nabídli Vám je jako možná témata pro rozpracování v naší pracovní skupině a výsledné dokumenty by se mohly stát součástí žití podle VIZE.

To zmíněné Partnerství si všímá toho, že vedle zániku řady profesí je jedním z rizik i to, že pokud se transformace výrobního podniku, instituce, či služby provede jen podle měřítka efektivity a zisku, tak ze zaměstnanců se stanou jen cvičené opice, či bezduché stroje, které o ničem nerozhodují, jen vykonávají příkaz umělé inteligenci, či pomocníka robotu.

Říkají tomu deskilling – neboli ztráta dovedností (šikovnosti, zručnosti)

A proto navrhují určité principy a přístupy, které by se mohli v jednotlivých státech aplikovat, aby se analýz a návrhů na transformaci v těch právních subjektech stali i samotní zaměstnanci a v rámci kolektivního vyjednávání zajistili, aby transformace proběhla pro člověka férovým způsobem tedy, aby vznikly spravedlivé, důstojné, férové, slušné profese/práce (Fair work).

A proto navrhují určité principy a přístupy, které by se mohli v jednotlivých státech aplikovat tak, aby se analýz vlivu nových opatření a návrhů na transformaci zúčastnili i samotní zaměstnanci a v rámci kolektivního vyjednávání zajistili, aby transformace proběhla pro člověka férovým způsobem, tedy aby vznikala nová pracovní místa ve spravedlivých pracovních podmínkách.

A ještě něco:

Zásluhou Marka Světlíka a Tibora Ganzera je k dispozici řada podkladových materiálů též zde: Na těchto stránkách můžete uveřejnit též vlastní materiály k pěstování vize či reagovat na již uveřejněné.

https://svetlikmar.wixsite.com/nova-vize?utm_campaign=f56a07a3-38bb-4747-9aba-c874e65f591d&utm_source=so&utm_medium=mail&cid=93d8d6e6-bc74-46a1-8eea-2d03d1032552
Zdroj: https://radimvalencik.pise.cz/10696-podklad-pro-20-online-setkani-k-pestovani-vize.html

K tomu:

Z výsledků 8. setkání se připravuje materiál. Ještě před tím (počínaje příštím dílem seriálu k vizi), než bude tento materiál dokončen, uveřejním několik poznámek, které se dané problematiky dotýkají z hlediska budoucí role univerzit. Bez toho totiž nezachytím některé velmi podstatné aspekty dané problematiky. Pokusím se zejména odpovědět na otázku, jakou podobu by měla mít produkce univerzit v době velmi dynamické digitalizace, nástupu umělé inteligence a toho, co někteří nazývají Průmysl 4.0 či dokonce 5.0. Stačí, když řekneme, že jde o dobře odborně i společensky připraveného absolventa na delší dobu uplatnění po skončení studia? – Podle mě nikoli. Půjde o produkt mnohem vyššího řádu. O jaký? – O tom zítra.

Vize, jakou potřebujeme/395 Perspektiva univerzit – část 1.

Dynamická digitalizace, nástup umělé inteligence, Průmysl 4.0 či 5.0.:

Jakou produkci univerzit si to vyžaduje? – část 1.

Pokud uvažujeme proměny práce v souvislosti s digitalizací a zejména umělou inteligencí, měli bychom se souběžně zabývat také tím, jak se mohou měnit univerzity, tj. hlavní "továrny" budoucnosti (hlavní produkční jednotky ekonomiky založené na produktivních službách). Bez toho uvízneme mimo pochopení toho, o co jde. Právě proto musí být vize komplexní.

Jakou podobu by měla mít produkce univerzit v době velmi dynamické digitalizace, nástupu umělé inteligence a toho, co někteří nazývají Průmysl 4.0 či dokonce 5.0. Stačí, když řekneme, že jde o dobře odborně i společensky připraveného absolventa na delší dobu uplatnění po skončení studia?

Univerzity musí být hlavně motivované. K čemu? – K střednědobému a perspektivně dlouhodobému uplatnění svých absolventů (jejich profesním i společenském vzestupu, včetně jeho příjmového ocenění).

K tomu musí být vytvořeny předpoklady systémem financování. Jaké? – Univerzity musí mít možnost podílet se na "succes fee" svých absolventů, tj. mít určitý podíl na jejich příjmu.

K tomu:

- Tím se současně otevřou kvalitní vysoké školy i mládeži nemajetných rodin.

- Skončí proces devastace vysokého školství způsobený souběhem masifikace a unifikace (to je to nejstrašnější, co se mohlo stát, otázka je, zda to nebyl záměr).

- Myšlenka "succes fee" vznikla při diskusi s Nicholasem Barem4[1], který hovořil o "cost sharing" (tj. že studenti se mají podílet na nákladech univerzity), oponovali jsme mu s Petrem Matějů5[2], že jde spíše o podíl univerzity na úspěších jejích absolventů.

- Na první pohled to vypadá jako "trestání studentů" (student bude muset po určitou dobu odvádět dejme tomu 10 % z té části svého příjmu, která přesahuje statisticky vyčíslený průměrný příjem), ve skutečnosti bude mít student příjem mnohem vyšší, protože mu univerzita dá nejen kvalitnější vzdělání, ale bude i aktivně podporovat jeho profesní uplatnění tvorbou absolventských sítí (kontrolní otázka: na které univerzitě byste studovali raději – demotivované, nebo té, která budu usilovat ve svém vlastním zájmu o to, abyste měli co největší příjem?).

Mj. i v této souvislost je nutné zdůraznit, že pokud máme uvažovat změny k lepšímu, tak je musíme vidět jako součást promyšlené komplexní dobře strukturované vize.

Pokud by vysoké školství pracovalo v podmínkách přímé zainteresovanosti poskytovatelů vzdělávacích služeb na dlouhodobém uplatnění jejich "produkce" na profesních trzích, byla by jeho výstupem trvale inovovaná absolventská síť vyúsťující v tvorbu tvůrčích mezigeneračních týmů.

Přímou zainteresovanost to tohoto typu lze vytvořit na principu přenesené ceny (student platí za vysokou školu až z toho, co mu vzdělání vynese, podle toho, kolik mu vynese, a přímo tomu, kdo mu vzdělávací služby poskytl). Tento způsob financování vysokého školství byl s částečným úspěchem vyzkoušen v různých zemích. V roce 2002 byl v podobě návrhu Zákona o změně financování na vysokých školách předložen do Poslanecké sněmovny ČR a jen těsným poměrem hlasů neprošel. Později v ČR i v dalších zemích převládly tendence vedoucí k podstatnému poklesu kvality vysokoškolského vzdělání. Analýza příčin této situace není předmětem tohoto příspěvku. Orientaci univerzit na tvorbu permanentně inovované (doplňované a rozšiřované) absolventské sítě vyúsťující v tvůrčí mezigenerační týmy lze realizovat i v současných podmínkách.

Téma vztahu mezi absolventskými sítěmi vysokých škol a tvůrčími mezigeneračními týmy se ukázalo být významné a aktuální z hlediska čtyř významných oblastí:

1. Jako oblast efektivního uplatnění kvalifikovaných osob vyššího věku.

2. Jako strategická orientace vysokého školství orientovaného na dlouhodobé uplatnění absolventů.

3. Jako pojítko mezi teorií a praxí při řešení aktuálních problémů ekonomických reforem v podmínkách současného institucionálního systému.

Pod absolventskou sítí vysokých škol chápeme dlouhodobě trvající vztah mezi vysokou školou a jejími absolventy, při kterém dochází k souběhu dvou efektů:

- Absolventi mají přístup k průběžně vznikajícím výsledků výzkumu a podílejí se na něm, což jim dává určitou konkurenční výhodu v oblasti jejich uplatnění.

- Čerství absolventi nacházejí uplatnění prostřednictvím dřívějších absolventů, kteří jsou součástí absolventské sítě (zpravidla přímo v tvůrčích mezigeneračních týmech).

Pod tvůrčími mezigeneračními týmy chápeme institucionalizované i neformální komunity, které ve firmách i institucích vyvíjejí inovační aktivitu zaměřenou na zvýšení efektivnosti, ve kterých dochází k mezigeneračnímu přenosu poznatků i zkušeností.

Produktem univerzity tedy není jen dobře vzdělaný a i jinak připravený absolvent (lidský kapitál), ale trvale doplňovaná absolventská síť (sociální kapitál), která využívá nejnovějších poznatků výzkumu "mateřské" univerzity, jejich aplikováním v praxi získává konkurenční výhodu, tj. absolventská síť, ve které nacházejí uplatnění čerství absolventi, kteří se učí týmově pracovat již během studia. Nejvýznamnější oblastí uplatnění jsou právě tvůrčí mezigenerační týmy. Tj. jedná se o produkt vyššího řádu.

Co brání tomu, aby tímto směrem poskočily naše univerzity a abychom na základě toho dosáhli výrazně lepšího postavení ve světě?


Vize, jakou potřebujeme/396 Perspektiva univerzit – část 2.

Dynamická digitalizace, nástup umělé inteligence, Průmysl 4.0 či 5.0.:

Jakou produkci univerzit si to vyžaduje? – část 2.

Předcházející díl jsme ukončili otázkou: Co brání tomu, aby tímto směrem poskočily naše univerzity a abychom na základě toho dosáhli výrazně lepšího postavení ve světě?

Abychom na ni odpověděli, uděláme ještě dva dílčí kroky:

První: V návaznosti na představu o tom, kam by se měla posunout vzájemně propojená vzdělávací a výzkumná činnost univerzit, jak jsem o tom psal v předcházející části, lze zformulovat následující doporučení studentům:

1. Při studiu si vytvářejte a průběžně konkretizujte představu o místě svého budoucího uplatnění, přitom tak, aby to byla oblast, kde působí nebo perspektivně budou dlouhodobě působit tvůrčích mezigeneračních tým (TMT). Ovšem pozor, buďte při vytváření konkrétní představy kritičtí a realističtí. Případy, kdy vytvořené představy na základě mediálního obrazu či dalších zdrojů se naprosto odlišují od reality, jsou poměrně časté. Bohužel právě tyto idealizované představy, které nekorespondují s realitou, jsou tak často příčinou frustrace při zahájení spolupráce z důsledku nenaplnění očekávání a vlastních představ. Tento jev je některými autory označován jako 'honeymoon-hangover effect'.

2. Pokud máte možnost, vyhledejte nějaký TMT, ve kterém byste chtěli působit, kontaktujte jej a spolupracujte s ním ještě během studia. Pokud vám žádný nevyhovuje, hledejte takové uplatnění, abyste mohli stát u jeho zrodu. K tomu se spojte se svými vrstevníky, ale najděte i někoho zkušenějšího (tedy staršího), kdo by vám mohl pomoci nejen radou, ale i kontakty.

3. Snažte se vytvářet tým již během studia. K tomu potřebujete myšlenku nebo někoho, kdo myšlenku má a chce ji prosadit. Obstarejte si teoretickou literaturu, která vám umožní, abyste v oblasti předpokládaného uplatnění měli náskok. Najděte si kolegy, kteří by se složitější problematice snažili porozumět společně s vámi.

4. Předměty, které studujete, si osvojujte společně se znalostí historie nejvýznamnějších objevů, ke kterým v nich došlo. Pozorně si všímejte, jakým způsobem v rozvoji jednotlivých teoretických disciplín proběhl přesah stávajícího poznání a jak lze tato poznání aplikovat.

5. Nebojte se matematiky. Není o počítání, ale o rozšiřování a kultivování vaší představivosti.

6. Život je běh na dlouhou trať, tak si průběžně vytvářejte a konkretizujte představu o celoživotní perspektivě vašeho produktivního uplatnění.

7. Počítejte s tím, že čím bude úspěšnější TMT, ve kterém najdete uplatnění či který napomůžete vytvořit, tím větším nepřátelským tlakům bude vystaven. Tyto tlaky se pak mohou projevit konflikty mezi členy TMT, od počátku se snažte objevovat cesty, jak konflikty efektivně řešit. Spolu s kolegy sledujte společenský kontext; příčiny a zdroje špatností jsou poznatelné, hledejte spojence.

8. Nezapomínejte, že komplementarita rolí je nejlepší prevencí nezdravé rivality. Nesnažte se ve všem vyrovnat ostatním, ale odhalte a využívejte vaše přednosti. Sami se přesvědčte, že poznatky Stephena Covey k efektivitě spolupráce skutečně fungují.

9. Všimněte si a pozorujte sami na sobě to, že čím větší cíle máte, čím více je realizujete společně s dalšími (v TMT), čím více se dovedete radovat z úspěchu druhých a čím v delší perspektivě uvažujete, tím plněji žijete, tím lépe snášíte neúspěch, tím vice se dokážete motivovat k tomu, co je přínosné a důležité.



Tvar2

[1] Ke Stolypinovi viz: https://en.wikipedia.org/wiki/Pyotr_Stolypin


Vize, jakou potřebujeme/397 Perspektiva univerzit – část 3/1.

Dynamická digitalizace, nástup umělé inteligence, Průmysl 4.0 či 5.0.:

Jakou produkci univerzit si to vyžaduje? – část 3/1.

První díl jsme ukončili otázkou: Co brání tomu, aby tímto směrem poskočily naše univerzity a abychom na základě toho dosáhli výrazně lepšího postavení ve světě?

Abychom na ni odpověděli, činím ještě dva dílčí kroky:

Včera jsem uveřejnil první, dnes druhý a podstatnější: V návaznosti na představu o tom, kam by se měla posunout vzájemně propojená vzdělávací a výzkumná činnost univerzit, jak jsem o tom psal v předcházející části, lze zformulovat následující doporučení akademickým pracovníkům, zejména těm, kteří mohou z titulu své pozice něco ovlivnit. Čtenáře laskavě prosím, aby si při čtení tohoto textu neustále kladl otázku – "Proč to nejde, co tomu brání?". Nyní již avizovaná doporučení:

1. Každá univerzita by měla mít svou transparentní vizi, která by měla být:

- Základem její marketingové kampaně, tj. dávat odpověď na otázku "Proč studovat právě naši univerzitu?".

- Východiskem ze kterého vychází evaluace (hodnocení) příslušné univerzity orgány, které rozhodující o akreditaci studijních programů a přidělení prostředků na výzkumnou činnost.

2. Tato vize by měla vycházet z představy dané univerzity o vizi vývoje společnosti země, ve které působí, v globálním kontextu. K tomu:

- Firemní vize je v odborné literatuře velmi frekventovaný pojem, kupodivu univerzity s tímto pojmem nepracují dostatečně.

- Problém firemních vizí je v tom, že většinou nepropojují svou představu o vývoji země (zemí), ve které (kterých) působí s vlastní, tj. firemní vizí. Toto propojení by tím spíše mělo začínat zejména a právě u univerzit. Otázkou je, proč k tomu nedochází.

3. Pokud má univerzita fungovat jako univerzita, mělo by na ní působit několik (alespoň několik málo) akademických entit, které se dříve nazývaly "školy". Tj. seskupení osob, které:

- Mají svého reprezentanta.

- Mají charakter tvůrčího mezigeneračního týmu.

- Jejich součástí jsou studenti, akademičtí pracovníci i další osoby z jiných výzkumných institucí či oblastí praktické aplikace.

- Takovou školou byl například tým Radovana Richty, ze kterého vzešla slavná "Civilizace na rozcestí", Armina Delonga, která přetrvala dodnes a jejíž zásluhou jsme po více než 60 let zemí vyvíjející a vyrábějící špičkové elektronové mikroskopy, nebo – z jiného soudku – škola estetiky v pojetí Jana Mukařovského, jejímž pokračovatelem byl Sáva Šabouk. První, co by mělo být na každé univerzitě hodnoceno, je, zda zde nějaká škola tohoto typu působí. Dnes by za takovouto školu mohl být považován tým Martina Pumery působící na VŠCHT, který se zabývá vývoje nanorobotů, či tým Tomáše Mikolovského působící na ČVÚT, který se zabývá umělou inteligencí.6[1]

- Hodnocení univerzit by mělo být založeno na hodnocení "škol" (tvůrčích týmů) výše uvedeného typu, pokud nějaký tým tohoto typu zde působí, měl by být podporován (a nikoli omezován) adekvátními nástroji a z existence takového týmu by měla vycházet možnost institucionální akreditace programů.

4. Transparentní vize univerzity napojená na její představu o vývoji země, ve které působí (s uvážením globálního kontextu) sice přiláká řadu studentů, nicméně nic není dobré ponechávat na náhodě a každý student při příchodu na univerzity:

- By měl být seznámen s vizí univerzity, na kterou byl přijat.

- By měl být seznámen se "školami" (tvůrčími mezigeneračními týmy), které na univerzitě působí.

- Metodicky veden k tomu, aby se do některého týmu zapojil.

(Imprimace je velmi důležitý nástroj, proto by začlenění čerstvého studenta do týmové práce mělo být hned na začátku studia.)7[2]

K tomu otázky:

- Jaký je současný stav?

- Proč jsou tak málo využívány možnosti, které se doslova nabízejí?

- Proč hodnocení univerzit a rozhodování o akreditacích, grantech, finančních prostředcích na výzkum jde (slušně řečeno) hodně mimo využití uvedených možností?

- Proč se některé aktivity, které lze realizovat i bez podpory "shora" nerozvíjejí na univerzitách v rámci možností?

- Kde jsou největší bariéry zásadní změny v roli univerzit?

- Jak tyto bariéry překonat?


Vize, jakou potřebujeme/398 Perspektiva univerzit – část 3.2.

Dynamická digitalizace, nástup umělé inteligence, Průmysl 4.0 či 5.0.:

Jakou produkci univerzit si to vyžaduje? – část 3/2.

První díl jsme ukončili otázkou: Co brání tomu, aby tímto směrem poskočily naše univerzity a abychom na základě toho dosáhli výrazně lepšího postavení ve světě?

Abychom na ni odpověděli, činím ještě dílčí kroky: V návaznosti na představu o tom, kam by se měla posunout vzájemně propojená vzdělávací a výzkumná činnost univerzit, jak jsem o tom psal v předcházejících částech, lze zformulovat následující doporučení akademickým pracovníkům, zejména těm, kteří mohou z titulu své pozice něco ovlivnit. Čtenáře laskavě prosím, aby si při čtení tohoto textu neustále kladl otázku – "Proč to nejde, co tomu brání?". Nyní již avizovaná doporučení (druhá část):

5. Student by měl být od počátku veden ke zpracování samostatných (byť velmi stručných) seminárních a ročníkových prací, a to týmovým způsobem:

- Je mu nabídnuto několik témat, které souvisí s hlavními výstupy výzkumné činnosti univerzit.

- Výběr tématu je spojen s jeho zapojením do týmu, který se sestává ze studentů všech úrovní studia (základního-bakalářského, středního-magisterského, vyššího-doktorského), přičemž:

-- Studenti vyšších úrovní studia plní i určité organizační funkce (učí se tím organizovat výzkumnou činnost a pracovat v týmu).

-- Témata, která si studenti vybírají, jsou komplementární (vzájemně se doplňují).

-- Hodnocen je nejen individuální výkon, ale schopnost studenta pracovat v týmu, případně organizovat týmovou práci.

-- Během práce na tématech je student veden k tomu, aby pochopil význam a přínos jednotlivých předmětů, které studuje, pro finální výstup výzkumné činnosti univerzity.

-- Vyvrcholením této činnosti je závěrečná práce (bakalářská, diplomová, doktorská).

-- (A pozor – velmi důležité!): Každý student je od počátku veden k tomu, aby svůj vlastní přínos vymezil oproti tomu, co již bylo při řešení daného tématu uděláno.8[1]

6. Na tomto základě by měla univerzita pěstovat komplementární týmy, a to:

- Mezi studenty z různých úrovní studia (základní, střední a vyšší stupeň).

- Mezi studenty z různých oborů (aby se naučili využívat interdisciplinární přístup).

- Mezi studenty z různých zemí (aby si univerzita vytvořila mezinárodní kontakty).

7. Takový styl studia umožňuje posunout produkt univerzity na řádově vyšší úroveň. Nikoli jen absolvent dobře připravený na své uplatnění, ale průběžně a trvale doplňovaná absolventská síť, prostřednictvím které noví absolventi nacházejí uplatnění s využitím kontaktů na ty absolventy, kteří se již v praxi osvědčili, resp. kteří se v praxi uplatňují ve významných pozicích.

8. Důležité je využít toho, že právě při týmové práci vyúsťující do praxe, jejíž součástí je i rozložení výzkumných aktivit do komplementárních témat dochází k následujícímu:

- Studenti si uvědomují a v dosahu vlastních zkušeností ověřují význam teorie pro praxi.

- Mezi studenty se vytvářejí přirozené pracovní kontakty, které jim umožňují při přechodu do praxe navázat na studium v oblasti praktického uplatnění (a to i s těmi, se kterými měli již pracovní kontakty dříve a kteří absolvovali univerzitu dříve).

- Přechod může být plynulý, tj. student ještě během studia může pracovat v oblasti svého absolventského uplatnění.

- Právě princip uplatnění čerstvých absolventů prostřednictvím těch, kteří již našli uplatnění v praxi, je výrazně motivující pro zapojení studentů do zpracování skupinových témat.

- Ne nepodstatným efektem je, že výše uvedenou cestou dochází i k mnohem účinnějšímu spojení výzkumné činnosti s praxí, studenti univerzity mají obrovskou konkurenční výhodu v tom, že mají přístup k nejnovějším poznatkům ve svém oboru.

9. Pokud se na danou problematiku budeme dívat z opačného hlediska, pak koncepce univerzity založená na propojení vize, týmového zpracování závěrečných prací a tvorbě absolventských sítí umožňuje řádově účinnější propojení výzkumné činnosti univerzity s praxí. A naopak – aby si univerzita udržela funkční absolventskou síť, je nucena produkovat původní teoretické poznatky využitelné v praxi, které mohou být poskytovány různou formou:

- Veřejně přístupnými publikacemi či přednáškami.

- Placenými přednáškami.

- Placenými i neplacenými konzultacemi absolventů působících v praxi s odborníky působícími na univerzitě.

- Podílem univerzity na řešení konkrétních témat v praxi (přičemž do tohoto řešení mohou být zapojeny i týmy složené ze studentů různých stupňů studia).

10. Uvedený způsob spojení studia se zapojením studentů do výzkumné práce je právě z hlediska jejich budoucího uplatnění vysoce motivující.

K tomu otázky:

- Jaký je současný stav?

- Proč jsou tak málo využívány možnosti, které se doslova nabízejí?

- Proč hodnocení univerzit a rozhodování o akreditacích, grantech, finančních prostředcích na výzkum jde (slušně řečeno) hodně mimo využití uvedených možností?

- Proč se některé aktivity, které lze realizovat i bez podpory "shora" nerozvíjejí na univerzitách v rámci možností?

- Kde jsou největší bariéry zásadní změny v roli univerzit?

- Jak tyto bariéry překonat?

9[1] Velkým nešvarem a obrovskou ztrátou kapacit univerzity je to, že studenti znovu a znovu řeší to, co již bylo na dané univerzitě řešeno, aniž by vůbec tušili, že na dané téma již bylo na dané univerzitě zpracováno více prací. Místo postupu vpřed a pěstování afinity studenta k výsledkům práce univerzity se přešlapuje na místě. Mj. navrhovaný styl práce fakticky neumožňuje, aby student práci opsal či nechal si napsat někým jiným.

Vize, jakou potřebujeme/399 Perspektiva univerzit – část 4.

Dynamická digitalizace, nástup umělé inteligence, Průmysl 4.0 či 5.0.:

Jakou produkci univerzit si to vyžaduje? – část 4.

Nyní se dostáváme k odpovědi na otázku: Co brání tomu, aby výše uvedeným směrem poskočily naše univerzity a aby na základě toho dosáhla naše země výrazně lepšího postavení ve světě? Tj.:

- Aby univerzity měly zpracovanou vizi vlastního rozvoje, která by vycházela z jejich představy perspektivní, realistické a přitažlivé vize naší země uvažované v globálním kontextu.

- Aby tuto vizi pravidelně aktualizovaly a využívaly k tomu i výsledků svých konkurentů, tj. toho, jaká zlepšení přinesou jiné univerzity.

- Aby z vize univerzity vycházela její marketingová strategie, tj. aby zájemci o studium si vybírali, kde chtějí studovat, podle toho, na čem se chtějí aktivně podílet.

- Aby tato vize vycházela z pochopení role vzdělání v kontextu dynamická digitalizace, nástup umělé inteligence, Průmyslu 4.0 či 5.0.

- Aby vize kladla důraz na přenos poznatků a nabytí schopností v oblastech, které jsou nezaměnitelné umělou inteligencí, tj. které spadají do oblasti specificky lidských schopností, jejichž význam poroste (a aby věděla, které schopnosti to jsou).

- Aby tato vize vycházela z potenciálu tvůrčích týmů (tj. toho, čemu se dříve říkalo "škola") působících na univerzitě a – pochopitelně – aby takové týmy na univerzitě existovaly a byla jim poskytována podpora.

- Aby studenti od počátku studia byli zapojováni do týmové práce a postupně (na vyšších stupních studia a ve vyšších ročnících) se podíleli na její organizaci.

- Aby závěrečné práce byly orientovány na komplementární zpracování odborně a společensky relevantních témat (tj. aby se vzájemně doplňovaly).

- Aby u každé práce bylo doloženo, v čem posouvá původní výzkum univerzity v dané oblasti o kousek dál (přičemž forma a velikost posunu odpovídá úrovni studia ve smyslu základní-bakalářské, střední-magisterské, vyšší-doktorské).

- Aby se na základě takto přirozeně vytvořených kontaktů čerství absolventi uplatňovali prostřednictvím těch, kteří již našli dobré uplatnění, a to zejména v tvůrčích mezigeneračních týmech.

- Aby absolventi univerzity byli průběžně vybavováni nejnovějšími poznatky v daném oboru včetně původních vycházející z výzkumné činnosti univerzit, a to bylo jejich nejvýznamnější konkurenční výhodou.

- Aby univerzitě trvale rozšiřovala svoji absolventskou sít nejen v národním, ale i mezinárodním měřítku, na základě toho nejen konkretizovala svoji vizi, ale i zvyšovala svůj potenciál podmiňující její vliv a zvyšující její podíl na realizaci perspektivní, realistické a přitažlivé vize dané země (vize, která se stává tím realističtější, čím více si univerzity plní tuto svoji roli, kterou za ně nikdo neudělá).

Nyní můžeme přistoupit k odpovědi na otázku:

Proč nepozorujeme dostatečně výrazný posun výše uvedeným směrem?

Pokuste se sami vybrat jednu z možných odpovědí, případně navrhnout vlastní:

- Zatím to ještě nikoho nenapadlo.

- Je to příliš náročné jak pro akademické pracovníky, tak i pro studenty.

- Po univerzitách se takový způsob výkonů nevyžaduje, spíše naopak.

- Kritéria evaluace univerzit a výsledků výzkumné činnosti pro potřeby akreditace, přidělení finančních prostředků a grantů nepodporují takový způsob práce, zejména v případě veřejných univerzit.

- Univerzity, zejména ty, které jsou financovány z veřejných zdrojů, se nacházejí v demotivujícím prostředí, což má za následek prosazování osob, které nemají zájem na vytvoření prostředí umožňujícím působení osobností, schopných vytvářet tvůrčí týmy a realizovat další atributy univerzity se skutečnou vizí.

- Vzhledem k tomu, že k využití výše uvedených možností nedošlo v žádné ze zemí našeho civilizačního okruhu, bude negativní roli hrát patrně institucionální pojetí harmonizace vysokého školství v EU (tj. to, co vyžaduje tzv. Boloňský proces).

- Žádná univerzita si sama netroufne systematičtěji využívat naznačené možnosti, protože by se mohla dostat pod tlak ostatních univerzit a jimi ovlivňovaných institucí podmiňujících její přežití.

Možná, že příčiny lze hledat i jinde. Spíše se však bude jednat o synergický efekt některých z výše uvedených příčin. Přesto se domnívám, že cesta k podstatnému zvýšení efektivnosti univerzitního vzdělání existuje a že v naší zemi k tomu můžeme učinit významné kroky. Třeba či právě proto, že nás čeká těžké období.


Vize, jakou potřebujeme/400 L. Zelinka: Ke stručné verzi vize – část 1.

Ladislav Zelinka: Připomínky ke stručné verzi vize – část 1.

Protože – jak vyplyne z dalšího textu – považuji "vizi" za špatný krok špatným směrem (aniž by zde došlo k negaci negace), nezapojuji se do diskuse ve smyslu jejího posledního odstavce. Pro pochopení mého odmítavého stanoviska připojuji několik připomínek a poznámek, jež to snad event. zájemci osvětlí. Aby bylo možno s textem "vize" pracovat, rozčlenil jsem jej do odstavců označených římskými číslicemi.

Vize – stručná, jasná, motivující

I.)                 Tato vize je určena těm, kteří za přirozené naplnění svého života považují rozvíjení a uplatňování svých schopností (nabývání vědomostí, získávání zkušeností, plnější chápání toho o co jde, a využití tohoto ve svém profesním, rodinném i společenském životě). Bez ohledu na to, ke které generaci patří, neuzavírají se vůči alternativním názorům a ve vzájemném sdílení nového vidí i cestu ke vzájemné sounáležitosti.

Připomínka: Úvodní pasáže obdobných textů bývají vzletné. Ani tento není výjimkou. Doporučil bych onen vzlet poněkud umravnit/korigovat doplněním toho zcela hlavního a zásadního, jež zde bohužel chybí. Totiž cílového směřování, jímž teprve uvedený vzlet získá smysl. Řečeno stručně a srozumitelně: doplnit k čemu mají nabyté vědomosti – získané zkušenosti – pochopení reality - vlastně sloužit. Za sebe doporučuji doplnit využití vyjmenovaných faktorů k: 

- uchování lidského rodu,

- vytvoření podmínek pro jeho lepší/kvalitnější existenci,

- to obé nejen pro krátké období, ale i s důrazem na dlouhodobou perspektivu.

Bez takovéhoto doplnění jde o manifest na podporu vědomostí a zkušeností Hannibala Lectera a jejich využití v rámci jeho profesního, rodinného i společenského života.

Poznámka pod čarou: Vědomosti a zkušenosti (knowledge and experience) jsou málo, úplně vypadly "dovednosti" (skills). Skutečnost, že toto omezení hned na počátku háže přes palubu všechny, kteří nejsou nadutě pyšní na své schopnosti, ale chtějí rozvíjet a pečovat kupř. o lidské kulturní dědictví (world cultural heritage), přírodní bohatství atp. raději ani nekomentuji.

II.)              Základem této vize je uvědomění si skutečnosti, že žijeme na prahu změny srovnatelné s průmyslovou revolucí, změny ještě výraznější, při které se dominantním ekonomickým sektorem stávají odvětví přispívající k nabývání, uchování a uplatnění schopností. Jakkoli je tato změna bolestivá a přináší značná civilizační rizika, bude jejím výsledkem pozvednutí společnosti na úroveň, kdy lidstvo pochopí své místo ve vývoji přírody a každý člověk své místo ve vývoji společnosti.

Připomínka: V tomto odstavci lze souhlasit snad toliko s výrokem, že lidstvo se nachází na prahu změny výraznější, než byla průmyslová revoluce. Vše dál je už jen pouhý dohad, kde přání je prevalujícím otcem myšlénky.

Není pravdou, že dominantními odvětvími se teprve stávají (nebo se někdy v budoucnu stanou) ta, jež spočívají na nabývání, uchování a uplatnění lidských schopností. Toto tvrzení je zcela mimo mísu historického materialismu. V dějinách moderního člověka vždy v prvé řadě šlo o využití lidských znalostí, dovedností a zkušeností (lidského potenciálu) – samozřejmě nejen "živých", ale i tzv. "zmrtvělé" lidské práce (kulturní krajina, vybudovaná infrastruktura atp.). Etapizace těchto dějin byla vždy dominantně závislá na míře/stupni možnosti toho všeho využít. Každá nová etapa se od té předešlé lišila tím, že skokově zvýšila míru/efektivitu využívání uvedených faktorů, dosáhla svého rozkvětu, po té započala degenerovat (míra/efektivita zapojení uvedených faktorů upadala), až nastoupila etapa další,odhraničená právě skokovým navýšením zapojení/efektivním využitím těchto faktorů (lidského potenciálu).

Práh, na němž nyní lidé stojí, je tedy zcela jiný, než se nám snaží podsouvat tato připomínkovaná "vize". Nacházíme se v časovém úseku, kdy prudce degenerující současná vývojová etapa (ve své patrně konečné fázi) stojí před fatálním rozcestím: Buď dojde, tak jako v předchozích případech, ke kvalitativní změně ve využívání lidského potenciálu směrem k lepšímu, nebo nastane zničující pád o několik vývojových etap zpět, ne-li k praktickému zániku lidstva jako "kulturního" druhu.

Poznámka pod čarou: Zájemcům o podrobnosti mohu doporučit podívat se do díla Egona Bondyho, kde (zvláště v "Pracovní analýze") jsou důkladně rozvedeny odpovědi na otázky, zda po končící přežilé formaci musí zákonitě nastoupit formace vyšší, či zda je to jen možnost (nikoli zákonitá nutnost), resp. co se stane (jak bude probíhat další vývoj), pokud lidé šanci na tuto změnu propásnou.

III.)            Jako vždy v dějinách, každé nové vzniká překonáváním bariér, které mají svůj původ v privilegiích výchozí stavu a které bezprostředně souvisejí se snahou využít majetkovou výhodu k diskriminaci těch, kteří chtějí svůj život založit na rozvoji a uplatňování svých schopností. Situace je o to dramatičtější že přerostla v globální fenomén zrychlujícího se bohatnutí bohatých a chudnutí chudých, přičemž dochází k propojování moci pocházející ze zneužívání majetku s mocí pocházející ze spolčování těch, kteří porušují obecně přijaté zásady (zákony i morální pravidla).

Připomínka: Lze souhlasit s tezí, že nástupu nových etap bránívají "brzdné mechanismy", opřené o privileje výchozího stavu. Stará etapa – byť umírající – se dobrovolně nevzdává. Naopak bych zde neuváděl poněkud naivní konstrukce o tom, že znamením doby je boj bohatých proti těm, kdy by chtěli uplatnit své schopnosti, či neférové jednání bohatých, kteří porušují pravidla atp. S takovými věcmi už se dávno a causálně vypořádal K. Marx a B. Engels ("cinknutá" buržoazní morálka a z ní vyvěrající "cinknuté" právo) a V. I. Lenin (který na sklonku života pochopil, že role nominálního majetku je zástupná).

Poznámka pod čarou: Protože jde o klíčový bod, pokusím se jej přeložit do obecné češtiny. Nejde o boj neschopných bohatých a schopných nebohatých. Na obou stranách barikády jsou schopní, na začátku je dokonce na straně obhájců "starého" těch schopných více (a schopnějších). Jedná se boj mezi společenským uspořádáním, které stlačuje lidstvo pod jeho aktuální potenciál a mezi uspořádáním, jež umožňuje se tomuto potenciálu se plně rozvinout. Nejde tedy o konflikt neschopných a schopných, ale o spor mezi tím, co má budoucnost a tím, co odchází, slušně řečeno, "kamsi". Podrobněji se tomu věnuji ve svém "Posmutnělém manifestu", jehož úryvek připojuji na konci těchto svých připomínek.


Vize, jakou potřebujeme/401 L. Zelinka: Ke stručné verzi vize – část 2.

Ladislav Zelinka: Připomínky ke stručné verzi vize – část 2.

Protože – jak vyplyne z dalšího textu – považuji "vizi" za špatný krok špatným směrem (aniž by zde došlo k negaci negace), nezapojuji se do diskuse ve smyslu jejího posledního odstavce. Pro pochopení mého odmítavého stanoviska připojuji několik připomínek a poznámek, jež to snad event. zájemci osvětlí. Aby bylo možno s textem "vize" pracovat, rozčlenil jsem jej do odstavců označených římskými číslicemi.

I.)                 Globální moc má téměř vše: Může si neomezeně tisknout, resp. elektronicky vyrábět dolar a za takto vyrobené nic si kupovat všechno. Může globálně špiclovat, vydírat a vydíratelné dosazovat do jakýchkoli pozic v politickém systému, v soudnictví, v mediích, ve zpravodajských službách. Jediné, co nemá, je vize řešení současných problémů. A tak se svoji vyprázdněnost a bezradnost snaží překrýt vyvoláváním konfliktů, které nabývají stále nebezpečnější podobu.

Připomínka: Je patrně pravdou, že ještě nikdy nebyly tyto brzdné mechanismy tak propojené a koordinované, jako v současné "informační společnosti" a nikdy neměly na své straně tolik kumulované moci. Naproti tomu se obávám, že stávající "moc" svou vizi má (a ne, že ne), a to dokonce zcela jasnou - již v zárodku utnout byť jen náznaky pokusů o její odstranění všemi prostředky. Část z ní (té vize) je pro běžné lidi neviditelná; viditelná část jde od líbivých konstrukcí Klause Schwaba až po cynické genocidy. Považoval bych za krajně nebezpečné a neodpovědné vykreslovat obraz oné "moci" jako bezradné a vyděšené naivky, která se hystericky ohání po imaginární vose, dupe nožičkami a chaoticky poráží nábytek. V teologických kruzích se objevuje bonmot, že největším úspěchem ďábla bylo přesvědčit lidi, že není. Ve vojenství je známo, že nejvíce hraje nepříteli do karet, když vás přesvědčí, že už je skoro poražen. V tomto je připomínkovaná "vize" opět zcela vedle. To, co vede ke zmíněnému "vyvolávání konfliktů" je všechno ostatní, jenom ne bezradnost.

II.)              V důsledku toho v ekonomickém systému převládl diktát přerozdělování (pochybné dotace a předražené zakázky) nad inovační aktivitou, pozičně silnější se snaží o co největší omezení nezávislosti slabších, jeho vývoj směřuje od ekonomiky přebytku k ekonomice všeobecného nedostatku.

Připomínka: Redundantní výčet nepříliš reprezentativních znaků degenerující epochy. Nepravdivé tvrzení o vývoji od ekonomiky přebytku k ekonomice nedostatku. Světová ekonomika nikdy nedosáhla ekonomiky přebytku, nacházíme se na jiné trajektorii – ekonomické ukazatele sice mohou nominálně růst, ale daleko rychleji roste záporný rozdíl mezi dosaženým výkonem a potenciálem. Jsme tedy v ekonomice nedostatku, který je zdánlivě umenšován nominálním růstem ekonomických ukazatelů. Ale ve skutečnosti tento nedostatek dramaticky narůstá komparativně vůči aktuálně dosažitelnému potenciálu.

Poznámka pod čarou:

Odpověď na otázku, zda není ještě příliš brzo na změnu (přechod do další etapy), když nám to postaru tak hezky šlape, proto zní: Není.

III.)            Perspektivní (vidící za horizont řešení problémů), realistická (schopna opřít se o dostačující společenské síly), přitažlivá (bezprostředně spojená s orientací na reálné naplnění života) vize obsahující projekt komplexních reforem je nezbytná k získání spojenců z řad těch, kteří pociťují fatální důsledky snahy udržet moc založenou na privilegiích i za cenu rozkladu společnosti, ohrožení její existence a degeneraci globální moci samotné.

Poznámka: Tak přesně takovýmito velkohubými žvásty nejen, že nelze nikoho získat, nýbrž lze spolehlivě odpudit ty, již by snad k této "vizi" chovali nějaké sympatie. Posouzení toho, zda nějaká vize byla perspektivní, realistická a přitažlivá přísluší až dějinám. O létajících pečených holubech v podobě "projektu komplexních reforem" ani nemluvě.

IV.)            Vize, kterou nabízíme, slibuje velmi málo: Orientaci v současné turbulentní době, odolnost vůči manipulaci, možnost najít společnou řeč a sjednotit se na akčním postupu.

Tato vize však požaduje velmi mnoho:

1. Poctivé a důsledné promyšlení každého z jejích základních prvků obsažených ve výše uvedeném.

2. Individuální kritickou reflexi vize (s čím souhlasím, s čím, ne, čemu dostatečně nerozumím) a na základě toho dosažení dostatečné míry jejího sdílení (včetně případného dopracování základních prvků vize).

3. Využití možností doplňování vzdělání jak pokud jde o pochopení vývoje společnosti a společenského kontextu oblasti profesní angažovanosti, tak i o oblast mezilidských vztahů, včetně mezigeneračních.

4. Průběžné seznamování se s tím, jak probíhá rozpracování širší verze vize – komplexních reforem, resortních průmětů, teoretické nadstavby apod.

5. Aktivní účast na rozšiřování této vize do povědomí co největšího množství lidí (přispět k tomu, aby se vize stala fungujícím a vlivným memplexem).

6. Zapojení do konkrétních aktivit zaměřených na nápravu stavu, soustředění se na odhalení toho, na co a proč pozitivní aktivity narážejí a co je potřeba k tomu, aby byly úspěšné, propojit vyhodnocení zkušeností s plnějším chápání vize.

Připomínka: Stejně jako předchozí odstavec jde o ukázku toho, jak se postupovat nemá. Žádnou použitelnou vizi nelze dávat dohromady postupem, jakým se vede diplomová práce. Lze to ilustrovat na příkladu postupu pedagoga, sochaře a zahradníka. Pedagog vede studenta, aby napsal práci, jež projde obhajobou a pak slouží toliko jako doklad o tom, že student je schopen určité míry samostatného myšlení a samostatné práce. Práce ožije, jen pokud ji někdy někdo vytáhne ze šuplíku a ocituje ji. Sochař vdechne mrtvé hlíně život a ta – pokud zaujme diváky – žije dál v tom, že je občas esteticky inspiruje. Ale zahradník šlechtí rostlinu (netvoří ji, ona roste sama) a je-li úspěšný, rostlina se množí, rozrůstá, žije dál bez jeho pomoci a dokáže přinést užitek všem.


Vize, jakou potřebujeme/402 L. Zelinka: Ke stručné verzi vize – část 3.

Ladislav Zelinka: Připomínky ke stručné verzi vize – část 3.

Čistě jen pro zpestření připojuji citaci z díla autora, jejž by zde čtenář asi nečekal – totiž V. Havla, který se ve své Moci bezmocných obdobnou otázkou zabývá:

"... patří přece k podstatě takovéto ‚post-demokracie‘, že může vyrůstat jen via facti, průběžně, ze života, z jeho nové atmosféry a nového ‚ducha‘ (byť přirozeně za účasti politické reflexe – ovšem jako průvodce života, nikoli jeho dirigenta)."

A nakonec úryvek z "Posmutnělého manifestu", týkající senáčrtu podoby nositele příští změny (tzv. "revoluční strany"):

Zatímco v rámci starého paradigmatu se předpokládalo, že "nenažranost" kapitalistů vžene proletáře (v zásadě proti jejich vůli) do výbuchu revolty, jež celou kapitalistickou formaci smete, nyní se spíše ukazuje jiný pravděpodobnější scénář. Že totiž na základě všeobecného znechucení z rozkládající se formace dojde k poměrně širokému konsenzu – právě v těch ekonomicky nejvýznamnějších zemích světa – že takhle už to dál nejde. Že v takovémhle světě už lidé nechtějí žít.

Lidé napříč společností budou vyjadřovat svou vůli k tomu, aby už ty staré pořádky skončily a začalo se budovat něco lepšího. Pro takovouto situaci je ale neúčelné budovat polovojenskou partajní organizaci uzavřeného typu, ale naopak co nejšíře rozkročené a otevřené volební hnutí, netvořící žádnou avantgardu či předvoj, ale naopak poskytující organizační a ideové zázemí jednotlivým avantgardním proudům, jež teprve vzniknou a jež ani neumím předpovědět. Toto hnutí by mělo mít v zásadě jen poměrně jednoduchý program – spojit všechny nespokojené, jimž se nechce umřít ve jménu (a pro zájmy) nadnárodního finančního kapitálu. Uchovávat základní marxistické myšlenky a poznatky a vychovávat nové lidi po novou dobu.

Tím se vytvářejí předpoklady pro nesmírně širokou frontu, jdoucí od levicově orientovaných věřících v různá náboženství přes všechny za mzdu či platy pracující lidi až po určitou část kapitalistů, kteří si uvědomí, že extrapolací starých pořádků do budoucna je nečeká nic dobrého.

Poznámka: Dokonce, a za tím si stojím, se součástí tohoto společenského pohybu může stát i ta část finančních monopolistů, která už také nechce v takhle špatně řízeném světě žít - viz Patriotic Millionaires  v USA nebo "Appel für eine Vermögensabgabe (Výzva k dávce z majetku)" v Německu, popř. aktivity Liliane Bettencourtové ve Francii. Nebo viz ty z nich, kteří už tuší, že na téhle planetě jim bez změny poměrů pšenka nepokvete - ale protože zatím mají myšlenkový blok, raději plánují včas uprchnout do stálých orbitálních stanic, do kolonií na Měsíci či na Marsu atd.

Tím se také značně mění odhad možné podoby budoucí "revoluční" změny. Samozřejmě není možné úplně vyloučit i nějakou míru použití násilí. Dějiny nás učí o tom, že jen málokdy to reprezentanti odcházející formace odpískají dobrovolně. Bohužel spíše platí, že umírající kobyla kolem sebe nejvíc kope. Ale lze si i představit v zásadě nenásilné "revoluce" s přelivem ze státu do státu, jaké jsme mohli monitorovat naposledy v období tzv. "arabského jara".

A tím se ale také mění obraz "revolucionáře". Namísto zaníceného bojovníka typu Che Guevary, připraveného se k úspěchu revoluce třeba i prostřílet, by se mělo jednat o osobnosti schopné sjednocovat všechny nespokojené, bez ohledu na to, z jaké části politického spektra přicházejí, a nabízet jim jako společný úkol transformovat nefunkční individualistickou formaci ve formaci kolektivistickou. Co bude ale naprosto zásadní a "revoluční" je to, že se musí jednat o nadnárodní/mezinárodní/internacionální projekt.

A protože komunismus je – a bohužel už asi navěky bude – v myslích lidí spojován s ozbrojeným bojem, násilím a vyvlastňováním, s tupým pokusem aplikovat filosofii napřímo bez zprostředkování jinými disciplínami, asi nebude vhodné o tuto "trade mark" či "brand" nějak zvláště bojovat. Pod jakým jiným názvem se takovéto sjednocující hnutí vydá do světa, to nevím. Ale vydá se – tím jsem si skoro jist. Samozřejmě s výhradou – pokud se do té doby lidstvo nezničí.


Vize, jakou potřebujeme/403 Vize jedné univerzity - 1. část

Jak tento text vznikl

Každá univerzita by měla mít svoji vizi. Pochopitelně, že vizi realistickou, perspektivní a přitažlivou. Z řady důvodů, o kterých pojednám později. Ještě před tím zařazuji několik bodů, které považuji za důležité z hlediska lepšího pochopení nejdůležitějších pasáží tohoto textu.

Nejdřív k tomu, jak tento text vznikl. Již více než rok připravujeme s kolegy z našeho týmu monografii na téma "Metodologická role vize". Při jejím zpracování jsme narazili na problematiku vztahu firemní a společenské vize. Vize firmy (jaká by měla být, co by měla obsahovat, jak postupovat při její tvorbě apod.) je tradiční téma a v odborných časopisech je této otázce věnována poměrně velká pozornost. Narazili jsme však na jeden zajímavý problém. Firemní vize by měla obsahovat určitou reflexi společenského kontextu, resp. měla by obsahovat představu firmy o vizi země (zemí), v které (v nichž) firma působí. Společenský kontext, resp. pohled na vývoj prostředí, ve kterém firma působí, je podstatný a vize firmy nemůže být dostatečně konkrétní a komplexní, když ho neobsahuje. Teoretická literaturu k problematice tvorby firemní vize i ty konkrétní firemní vize, které jsou k dispozici, ovšem tento aspekt nejen často, ale dokonce i zpravidla neobsahují. Jako výzkumné téma by tuto problematiku bylo možné formulovat jako vztah vize zpracované na úrovni firmy a vize společnosti (země), kterou si firma vytváří nebo přebírá od někoho, kdo ji vytváří (od toho, čí vizi firma považuje z hlediska své vize za nejvhodnější).

Nezávisle na tom probíhaly práce na řešení otázky, jak by mohla a měla vypadat vize univerzity. Odtud byl již jen krůček k tomu, abychom došli k logickému závěru, že by to měly být právě univerzity, jejichž vize by se mohla kvalifikovaným způsobem propojovat s jimi zpracovanou představou o vizi země, ve které působí (a to i s uvážením globálního kontextu). Vždyť právě univerzity mají, nebo by měly mít dostatečný potenciál ke zpracování své verze vize určité země v globálním kontextu, zejména pokud k tomu mohou využívat výsledky jiných univerzit.

Zde ovšem vyvstal další problém. Velmi obtížně se hledá (a patrně ani nenajde) univerzita, která by měla něco obdobného, jako je vize vlastního rozvoje ve společenském kontextu, zpracovanou. Přitom není těžká odpověď na otázky (spíše řečnického charakteru):

1. Kde jinde než právě na univerzitách existuje dostatečně velký a dostatečně interdisciplinární odborný potenciál ke zpracování perspektivní, realistické a přitažlivé vize země, ve které univerzita působí?

2. Jak velký význam by mohla mít dobře zpracovaná vize univerzity pro její činnost?

3. Kde (v jaké instituci) by mohlo nejdříve dojít k propojení vlastní vize s vizí společenskou (dané země v globálním kontextu)? Kdo je k tomu nejlépe vybaven?

4. Jaký efekt by mělo, pokud by si vlastní vizi ve společenském i globálním kontextu zpracovalo více univerzit a vzájemně se při její konkretizaci a aktualizaci obohacovaly?

5. Čím to je, že v současné době v této oblasti nepozorujeme dostatečný odborný ruch, o který by nepochybně měla zájem i značná část veřejnosti?

6. Bylo by hodně obtížné udělat povinnou součástí evaluace univerzit zpracování její vize ve společenském kontextu (mj. to, jak vidí problémy společnosti a své možnosti podílet se na jejich řešení)?

Nejlepší způsob jak na tyto otázky dát odpověď je představit konkrétní vizi, jakou by mohla univerzita mít, a to i včetně představy společenské vize, kterou tato univerzita má. Budeme postupovat následujícím způsobem:

- Představíme těžiště vize univerzity, které je specifické právě pro instituce typu univerzit.

- Na základě tohoto stanovíme hlavní cíle vize univerzity.

- Uvedeme přínosy, resp. funkce vize pro cíle, které univerzita má.

- Budeme se zabývat otázkou využití možností, které univerzita na naplnění své vize má.

- Ukážeme, jak by mohla vypadat verze společenské vize popisující kontext, v němž univerzita realizuje svoji vizi.

Ještě před tím uděláme malou vsuvku: Stručně shrneme, jak je v současné době v teoretické literatuře chápána problematika vize firmy (tj. jaká by měla být, čemu slouží a jak ji zpracovat).

Vize, jakou potřebujeme/404 Vize jedné univerzity - 2. část

Od názorného vyjádření těžiště problematiky vize univerzity ve společenském kontextu se dostáváme k jedné z nejzajímavějších částí: Jaký význam má vize univerzity, co komu přinese?

Vize jedné univerzity - 2. část

Dříve, než přejdeme k tomu nejdůležitějším, k tomu že si názórně ukážeme, v čem spočívá podstata univerzitní vize, uvedeme stručný přehled toho, jak jsou chápány firemní vize v současné odborné literatuře.

Výsledky vyhledávání v databázích Google Scholar a IDEAS/RePEc search (údaje ke dni 12.1.2022)

Klíčové slovo              Google Scholar          IDEAS/RePEc search

vision company           6 440 000                    909

vision statement          3 830 000                    184

vision economy           5 650 000                    2138

vision government      3 680 000                    1547

Society vision              5 330 000                    1532

Vnitropodniková vize má dlouhodobý charakter. Vize je v tomto ohledu prakticky obrazem budoucího (žádoucího stavu). Na základně znalosti vize a dalších proměnných dochází ke stanovení cíle/cílů a strategií. Na tomto přístupu v rámci vnitropodnikového prostředí se shodují autoři napříč odbornou literaturou (Dobrinic a Fabac, 2021; Ashkenas a Manville, 2018; Synek a Kislingerová, 2010; Zuzák, 2011 a další) V neposlední řadě je vhodné zdůraznit, že podniková vize by měla být v souladu taktéž s vývojovými trendy ekonomiky (Negoianu, 2017), tedy s dalšími externími faktory.

Tvůrci vizí jsou v podnikovém prostředí manažeři, kteří se v hyperkonkurenčním prostředí stávají vizionáři a to nejen co do tvorby vize, ale také její sdílení a vysvětlování (Zuzák, 2011; Ashkenas a Manville, 2018). Není tedy stěžejní jen vizi vytvořit, ale sdílet ji a podněcovat změnu.

Z výzkumů dále vyplývá, že vize firmy je chápána jakožto manažerská deklarace budoucnosti (Barringer, B. R., Jones, F. F., & Neubaum, D. O. 2005).

V případě podniků pak pro 21. století přichází výzva v podobě naplňování vize pod tlakem krátkodobých výsledků (Ashkenas a Moore, 2022). Kvůli tlaku na výkon v kratším období není vize hnacím motorem strategie. Tímto motorem jsou typicky roční plány a roční KPI.

Příkladem toho, jak vybalancovat tlak na krátkodobý výkon s dlouhodobou vizí může být ilustrován pomocí přístupu výkonného ředitele Salesforce Marc Benioffa. Ten využívá metodu plánování, která začíná jeho ustálenou celkovou vizí firmy a jejím přístupem jako software jako služba. Svou metodu nazývá V2MOM — vize, hodnoty, metody, překážky a opatření. Na začátku každého roku Benioff navrhne jednostránkový list pro celou společnost, který, jak zkratka napovídá, nejprve vyjadřuje celkovou vizi firmy a poté vysvětluje své myšlenky o klíčových krocích potřebných k tomu, aby se k ní přiblížil. (Vize zůstává rok od roku do značné míry stabilní, zatímco priority a metody implementace se mění.) Poté předá dokument každému ze svých přímých podřízených a požádá je, aby spolupracovali se svými týmy na vytvoření dokumentu V2MOM pro jejich vlastní skupiny. Vedoucí tým poté prochází všemi V2MOM, aby dosáhl úplného celopodnikového sladění a oddanosti svému strategickému záměru na příštích 12 měsíců. Tímto způsobem lze zaručit, že každý jednotlivec ve firmě rozumí rovnováze mezi krátkodobými cíli a dlouhodobou vizí (Benioff, 2020).

Dalo by se očekávat, že firmy budou své vize komunikovat i vůči veřejnosti, obzvláště kvůli zainteresovaným subjektům, jako akcionáři, investoři či další zainteresované skupiny.

O co překvapující jsou výsledky výzkumu autorů (Dumitrascu a Feleaga, 2019) , kteří přicházejí se zjištěním, že pouze 62 % firem zveřejňuje informace o své vizi, 85 % z nich zveřejňuje informace o svém poslání a 54 % společností zveřejňuje své hodnoty. Toto zjištění je o to pozoruhodnější v návaznosti na poznatek (Akter, 2021), že je bez komunikované vize je velice obtížné vybudovat reputaci firmy.

Dle literární rešerše je jedním z aktuálních trendů spojení vize s CSR a dlouhodobou udržitelností (Lesnikova & Schmidtova, 2020; Dumitrascu a Feleaga, 2019)

Seznam zdrojů:

Akter, S. (2021). Companies' vision, mission, and core values focus on human resource management. International Journal of Financial, Accounting, and Management (IJFAM), Vol 2, No 4, pp. 343-355.

ASHKENAS, Ron a Brook MANVILLE. Harvard Business Review Leader's Handbook: Make an Impact, Inspire Your Organization, and Get to the Next Level. Harvard Business Review Press; 1st edition, 2018. ISBN 978-1633693746.

ASHKENAS, Ron a Peter D. MOORE. Keeping Sight of Your Company's Long-Term Vision. Harvard business review [online]. 2022 [cit. 2023-01-12]. Dostupné z: https://hbr.org/2022/04/keeping-sight-of-your-companys-long-term-vision

Dumitrascu, M., Feleaga, L. (2019), Mission, Vision, and Values of Organizations, the Catalysts of Corporate Social Responsibility, Audit Financiar, vol. XVII, no. 1(153)/2019, pp. 142-148, DOI: 10.20869/AUDITF/2019/153/007

Barringer, B. R., Jones, F. F., & Neubaum, D. O. (2005), A quantitative content analysis of the characteristics of rapid-growth firms and their founders, Journal of Business Venturing, 20, 663–687.

BENIOFF, Marc. Create Strategic Company Alignment With a V2MOM [online]. 2020 [cit. 2023-01-12]. Dostupné z: https://www.salesforce.com/blog/how-to-create-alignment-within-your-company/

SYNEK, Miroslav a Eva KISLINGEROVÁ. Podniková ekonomika. 5. Praha: Beck, 2010. ISBN 978-80-7400-336-3.

ZUZÁK, Roman. Strategické řízení podniku. Praha: Grada, 2011. ISBN 978-80-247-4008-9.

Nicoleta Negoianu, 2017. "The exercise company - alive company," Social-Economic Debates, Association for Entreprenorial Spirit Promotion, vol. 6(1), pages 6-10, April.

Lesnikova Petra & Schmidtova Jarmila, 2020. "Development of Corporate Sustainability in Enterprises through the Application of Selected Practices and Tools," Organizacija, Sciendo, vol. 53(2), pages 112-126, May.

Dobrinic, D., Fabac, R. (2021). Familiarity with Mission and Vision: Impact on Organizational Commitment and Job Satisfaction. Business Systems Research, vol. 12, no. 1.


Vize, jakou potřebujeme/405 Vize jedné univerzity - 3. část

Nyní přejdeme k tomu nejdůležitějšímu. To, co by mělo být základem vize univerzity, zvýrazníme názorně.

Vize jedné univerzity - 3. část

Těžiště vize univerzity

Obecnou historickou tendencí je, že roste role lidských schopností, to zejména těch, které bezprostředně souvisejí s rozvojem lidského poznání, především vědy. V podmínkách, kdy do ekonomiky, správy společnosti i běžného lidského života vstupuje umělá inteligence, roste poptávka zejména po těch schopnostech člověka, které jsou specificky lidské, tj. tzv. umělou inteligencí nesubstituovatelné.

Následující schéma se netýká jen těch univerzit, na nichž jsou realizovány vyučovací programy ekonomického či společenského zaměření, ale i těch, kde převažují obory technické či přírodovědní.

Mj. například při permanentním vyjasňování toho, které lidské schopnosti jsou nesubstituovatelné umělou inteligencí, by měly univerzity společenskovědního zaměření spolupracovat s univerzitami technického zaměření, které se matematickými a technickými základy umělé inteligence zabývají. A není to jediná oblast, ve které by byla spolupráce univerzit různého zaměření přínosná. Touto problematikou se budeme zabývat později. Nyní přejdeme přímo k jádru toho, v čem spočívá v současné době role univerzit.

Ukážeme to následujícími schématy. První schéma je záměrně zjednodušené, druhé vychází z reálných dat.

Schéma 1: Efekty odvětví, která jsou zaměřena na rozvoj, uchování a uplatnění lidských schopností (zjednodušená verze)

K tomu:

* Všechna odvětví produktivních služeb, tj. služeb přispívajících k nabývání, uchování a uplatnění schopností člověka (např. vzdělání, péče o zdraví, výchova v rodině, různé formy sociální práce) vedou k některému efektu či vícero efektům ve výše uvedeném schématu.

* Tyto efekty bezprostředně souvisejí s růstem HDP, tj. čím jsou tyto efekty větším, tím jsou vyšší i přírůstky HDP. A nejen to. Zvyšováním efektů v této oblasti se pozitivním směrem mění i charakter ekonomického růstu, který více přispívá k reálnému naplnění lidského života a stává se více nezávislým na množství využívaných přírodních zdrojů a zásazích do přírody.

* Univerzity mají v této oblasti nejen významnou, ale zejména dvojí roli:

- Jednak jsou typickým případem odvětví produktivních služeb, přitom jejich efekty jsou orientovány všem výše uvedenými směry. Jde zejména o poskytování vzdělávacích služeb.

- Jednak – a to by nemělo být přehlíženo – zaměření jejich výzkumné činnosti by mělo být podstatným způsobem orientováno na otázku, jak zvýšit výše uvedené efekty.

Oba dva směry univerzitních aktivit v dané oblasti by přitom měly být propojeny. Tj. univerzity by měly nejen poskytovat takové vzdělávací služby, které by umožnily jejich absolventům umožňovat rychlejší kariérní růst, dosažení co nejvyšší kariérní úrovni v příslušné profesi a prodloužení zenitu i horizontu výdělečného uplatnění, ale měly by se obecně zabývat společenskou vizí z hlediska rostoucí role produktivních služeb v dalších oblastechekonomiky.

V dalším pokračování dáme konkrétnější schéma efektů odvětví, která jsou zaměřena na rozvoj, uchování a uplatnění lidských schopností s využitím dat konkrétní univerzity. Návazně budeme stručně charakterizovat oblasti, ve kterých jsou největší nevyužívané možnosti univerzitního vzdělání z hlediska výše uvedených efektů.


Vize, jakou potřebujeme/406 Vize jedné univerzity - 4. část

Dostali jsme se k tomu nejdůležitějšímu. To, co by mělo být základem vize univerzity, zvýrazníme názorně, v této části již podrobněji a s konkrétními údaji.

Vize jedné univerzity - 4. část

Těžiště vize univerzity

(Pokračování)

Následující schéma je výsledkem zprůměrování a odhadu toho, jak se vyvíjel příjem některých absolventů jedné konkrétní univerzity. Jedná se nikoli o reprezentativní, ale ilustrativní čísla. Abychom mohli uvést příklad celoživotního vývoje příjmu, museli jsme spojit data o vývoji absolventů, kteří absolvovali univerzitu (magisterské studium) před 15 léty v běžném absolventském věku prezenčního studia 24-25 let s daty absolventů z téže doby, ale kombinovaného studia, kteří absolvovali univerzitu ve věku 55-60 let (jednalo se o pracovníky státní správy, kteří si doplňovali vzdělání v souvislosti s přijetím zákona o státní službě). Byla využita data pouhých třech osob z obou kategorií (tedy celkem 6 osob). Výše mzdy v grafu odpovídá cenám z roku 2020.

Schéma 2: Efekty odvětví, která jsou zaměřena na rozvoj, uchování a uplatnění lidských schopností (konkretizovaná verze)

Zdroj: Vlastní výtvor

K tomu:

* Plná lomená čára – průměrný nárůst příjmu

* Přerušovaná čára – o kolik by se mohl zvýšit příjem v nejbližší době po realizaci opatření, které v rámci univerzitní vize navrhneme a popíšeme i jednotlivé kroky při jejich realizaci.

* První nárůst z 0 na 10: Zapojení studenta jako pomocné vědecké síly.

* Nárůst ze 10 na 40: První zaměstnání absolventa.

* Postupný nárůst až na 80 tisíc ve věku kolem 50 let: Kariérní vzestup, vzestupná část profesní kariéry.

* 50-60 let (s určitými menšími výkyvy): Vrcholná část profesní kariéry.

* Sestup na 50 tisíc: Zaměstnání po odchodu do důchodu na nižší pozici a na jiném pracovišti.

* Po 70 letech: Klesající příležitostné výdělky.

(Dlužno zdůraznit, že ve všech případech šlo o velmi úspěšné studenty a absolventy.)

Nástin opatření umožňujících zdvojnásobení životního příjmu (což je v případě hromadného efektu současně významným    faktorem zrychlení a zkvalitnění ekonomického růstu):

Rychlejší kariérní růst: Částečné zapojení studenta již během studia do tvůrčích mezigeneračních týmů, v nichž působí stávající absolventi, umožnění prvních výdělků již během studia a následné uplatnění absolventů v tvůrčích mezigeneračních týmech.

Dosažení vyšší kariérní úrovně: Působení v tvůrčích mezigeneračních týmech a konkurenční výhoda napojení absolventa na absolventskou síť, konkurenční výhoda založená na poskytování nejnovějších a původních poznatků získaných sledovatelskou a původní výzkumnou činností univerzity.

Prodloužení zenitu nejvyšší kariérní úrovně: To, co v předešlé části a k tomu cílený upgrade dosažených poznatků a nadstandardní zdravotní péče zaměřené na uchování fyzických a psychických předpokladů pro výdělečné uplatnění ve vyšším věku financovaná z odvodů z vyššího příjmu.

Prodloužení horizontu výdělečného uplatnění při postupném rozvolňování výdělečných aktivit: Zejména nadstandardní zdravotní péče (včetně lázeňské, na jejímž kulturním, resp. vzdělávacím programu v lázeňských domech se univerzita podílí) zaměřené na uchování fyzických a psychických předpokladů pro výdělečné uplatnění ve vyšším věku financovaná z odvodů z vyššího příjmu.

Konkrétní opatření v uvedených oblastech (ve stylu "kuchařky") budou dána v dalších pokračováních. Ještě před tím se však budeme věnovat otázkám:

- Jaký komplex funkcí má perspektivní, realistická a přitažlivá vize univerzity ve společenském kontextu pro její postavení a její společenskou roli.

- Co je základním východiskem představy univerzity o společenském kontextu jejího rozvoje a realizace jejího společenského poslání.


Vize, jakou potřebujeme/407 Vize jedné univerzity - 5. část

Od názorného vyjádření těžiště problematiky vize univerzity ve společenském kontextu se dostáváme k jedné z nejzajímavějších částí: Jaký význam má vize univerzity, co komu přinese?

Vize jedné univerzity - 5. část

Význam vize univerzity

Rozlišíme význam vize pro zájemce o studium, členy akademické obce dané univerzity a pro společnost. Zjistíme zajímavou věc: Vize univerzity, pokud by ji univerzity měla, má tak velké přínosy, že vznikají otázky:

- Proč si univerzity nevytvářejí svou vizi?

- Proč to od nich akreditační orgány nevyžadují?

- Je to jen proto, že to zatím nikoho nenapadlo?

Nyní již k jednotlivým aspektům významu vize.

1. Marketingový význam vize univerzity pro zájemce o studium:

V případě, že by měla univerzita zpracovanou vizi zaměřenou na svůj vlastní rozvoj a svoji roli z hlediska toho, jak vidí vývoj společnosti, mohla by zájemcům o studium nabídnout:

- To, jak vidí společenské problémy a cestu jejich řešení.

- Jak umožní zapojení svým studentům a následně absolventům do jejich řešení.

- Co k tomu musí znát.

- Jak se mohou zapojit do výzkumné činnosti, jak řešení odborných problémů souvisí s konkretizací vize.

- Jak se studenti mohou uplatňovat prostřednictvím absolventské sítě univerzity.

- Jaké jsou dosavadní výsledku a zkušenosti z působení univerzity.

- Co chce univerzita zdokonalit v krátké a delší perspektivě.

2. Význam vize univerzity pro společnost:

Nikdo nemá patent na rozum, ani nejlepší univerzita, která má svůj brain trust ví jen přibližně a neúplně, co je příčinou problémů země, ve které působí, a jak tyto problémy řešit. Nicméně pro společnost (i veřejnost) by bylo velmi přínosné znát:

- její pohled na to, jak vidí problémy společnosti a cestu jejich řešení,

- možnosti svého přínosu při jejich řešení,

- otázky, které je nutné si průběžně vyjasnit, včetně vymezení toho, na co jsou i na půdě dané univerzity odlišné názory.

Už proto, že právě na akademické půdě univerzity by bylo možné dosáhnout vyšší míry shody na řadu otázek, včetně těch, které lze považovat za citlivé.

Pokud aktivitu univerzit v této oblasti nezaznamenáváme, svědčí to přinejmenším o následujícím:

- Projevuje se určitý alibismus.

- V prostředí akademické obce se projevuje se nízká úroveň týmovosti.

Veřejnost by nepochybně uvítala, pokud by univerzity zveřejňovaly svoji představu o tom, jak se společnost vyvíjí a jak si v rámci této představy představuje univerzita svou roli. Lze přitom předpokládat, že by na některé důležité otázky byly prezentovány alternativní pohledy včetně argumentace v jejich prospěch i v jejich neprospěch.

3. Metodologický význam univerzity pro akademickou obec:

Je téměř nereálné uplatnit dílčí poznatek, který se týká významných otázek zaměřených na řešení společenských problémů v praxi. Dokonce je téměř nereálné, aby dílčí pohled na nějaký společenský problém mohl dospět k nějakému relevantnímu poznatku, který by našel praktické uplatnění.

Pro praxi může mít přínos jen interdisciplinární týmová práce, která svoji odborně fundovanou pozornost zaměří též na problematiku praktického využití získaných poznatků. Z tohoto hlediska vize univerzity plní metodologickou roli v následujících oblastech:

- Při organizování výzkumu zaměřeného na řešení praktických problémů (jak si rozdělit práci, která témata je nutné řešit).

- Při zabezpečení interdisciplinárního přístupu (jak propojit dílčí poznatky z různých oborů a které problémy v jednotlivých oborech řešit).

- Při inspirování a orientování výzkumu (na co zaměřit pozornost).

- Při řešení otázky, jak dosažené poznatky uplatnit (co brání tomu, aby stávající poznání bylo využito v praxi).

Z hlediska metodologické role lze považovat vizi za otevřený a vyvíjející se systém poznatků, který je interakcí s praxí (okolím univerzity), zejména z hlediska jejího uplatnění v praxi, neustále obohacován a konkretizován.

Jakmile začne vize takto metodologicky fungovat, nejenže se podstatným způsobem zvýší kvalita odborných výstupů, ale dojde i k nárůstu sounáležitosti mezi členy akademické obce.

4. Role vize univerzity pro spolupráci s domácími i zahraničními partnery:

Pokud by měla univerzita transparentní a srozumitelnou vizi svého vlastního rozvoje z hlediska toho, jak vidí vývoj společnosti (země, ve které působí, v globálním kontextu), jaké jsou její

priority, které odborné problémy řeší apod., nacházela by mnohem snadněji partnery:

- Tuzemské z řad univerzit (např. při spolupráci ekonomicky či právně zaměřených univerzit s technickými při řešení velkých projektů, typickým příkladem jsou SMR (malé modulární reaktory).

- Zahraniční z řad univerzit při zpracování mezinárodních projektů.

- S resortními orgány a firmami.

Atd.

V dalším pokračování se pokusíme odpovědět na otázku, jak lze začít vizi vytvářet krok za krokem a proč by to bylo přínosné už od počátku.


Vize, jakou potřebujeme/408 Vize jedné univerzity - 6. část

Dostáváme se k otázce, jak začít budovat vizi univerzity. V předcházející části jsme si uvedli to, jaký přínos by mohlo zpracování vize pro univerzitu mít. Efekty jsou tak velké, že nastolují otázku, zda je jejich dosažení reálné. Tak se podívejme, jak začít a kam lze dojít.

Vize jedné univerzity - 6. část

Předpoklady budování vize univerzity

Aby bylo možné začít vizi vytvářet, je nutné nejdřív splnit dva předpoklady. Každý z nich má odborný a organizační aspekt:

1. Vytipovat priority výzkumné činnosti univerzity.

2. Přejít ke skupinovému a postupně i týmovému zpracování závěrečných prací.

Začneme nejdříve prvním předpokladem.

Vytipovat priority výzkumné činnosti univerzity:

Jde o to najít témata, která splňují následující předpoklady:

- Jsou širší, dávají prostor pro zapojení více lidí a jejich řešení má dlouhodobější charakter s průběžnými výstupy.

- Univerzita má určitou tradici v jejich řešení, tj. jsou zde lidé, kteří se mohou podílet na jejich řešení včetně těch, kteří v dané oblasti patří mezi přední odborníky.

- Výsledky práce lze publikovat v odborných časopisech, na daná témata lze zpracovat závěrečné práce.

- Mají nepopiratelnou společenskou relevanci, tj. jejich řešení je společenský přínosné.

- Mají přínos i pro univerzitu samotnou a jejich řešení přispívá k rozvíjení vize univerzity ve společenském kontextu.

- Odpovídají akreditovaným programům, případně programům, pro které chce univerzita akreditaci získat.

Témat tohoto typu lze zformulovat desítky, vybírám tři příklady, které jsou nejblíže mé parketě:

1. Reforma penzijního systému zaměřená na podporu motivační role penzijního systému k prodloužení doby (zenitu i horizontu) dobrovolného individuálního výdělečného uplatnění:

O této problematice jsem psal již tolikrát, že se mi to ani nechce připomínat, takže jen jeden odkaz: https://radimvalencik.pise.cz/10644-vize-jakou-potrebujeme-365.html

Téma vyhovuje všem aspektům, počet osob, které se mohou efektivně podílet na jeho řešení, i období, po které jej lze řešit jsou prakticky neomezené. K prodloužení období výdělečného uplatnění může přispět.

- Úroveň zdravotní péče.

- Kvalita vzdělání.

- Firemní kultura.

- Dobře nastavený penzijní systém.

Atd. Každá složka má svůj význam a jde zejména o jejich synergické efekty. Základem musí být dobré nastavení systému k tomu, aby motivoval všechny zúčastněné subjekty (tj. klienty, poskytovatele i zprostředkovatele produktivních služeb) v příslušné oblasti.

Velmi důležité je, že téma má význam i pro samotnou univerzitu: Z jeho řešení vyplývají i konkrétní závěry v oblasti toho, co a jak by se mělo učit, jak by sám student měl přistupovat k tomu, co se učí, aby se dobře připravil na celoživotní dráhu rozvoje a uplatnění svých schopností. Vyplývají odsud i závěry týkající se absolventské sítě univerzit.

Současný stav: V této oblasti se pracuje na naší univerzitě velmi intenzivně, týmově a s dobrými výsledky. K problémům, které zde vznikají, se dostanu později.

2. Současný stav a perspektivy rozvoje tvůrčích mezigeneračních týmů:

Jedná se o téma, ke kterému jsme zpracovali samostatnou monografii. Je online přístupná zde: https://www.vsfs.cz/?id=2479-monografie

I toto téma vyhovuje všem aspektům, počet osob, které se mohou efektivně podílet na jeho řešení, i období, po které jej lze řešit jsou prakticky neomezené. Výhody tohoto tématu jsou mj. v následujícím:

- Dává značný prostor pro práci v terénu (doposud neexistuje reprezentativní zmapování tvůrčích mezigeneračních týmů u nás).

- Je velmi dobrou oblastí pro spolupráci ekonomických, resp. obecně společensky zaměřených a technických či přírodovědeckých univerzit.

- Je to téma výrazně interdisciplinární.

Kromě toho má toto téma zásadní význam i pro univerzitu samotnou. Na dobré univerzitě by mělo působit několik tvůrčích mezigeneračních týmů, zejména však by do oblasti působení a iniciování vzniku tvůrčích mezigeneračních týmů měly vyúsťovat absolventské sítě univerzitě. Perspektivy v této oblasti jsou obrovské. Patrně právě zde se budou odehrávat procesy výrazného růstu role produktivních služeb spojené s vytvářením vztahů vedoucích k vyšší míře reálného zespolečenštění.

Současný stav: V této oblasti se rovněž pracuje na naší univerzitě velmi intenzivně, týmově a s dobrými výsledky. Velmi příznivé je, že o toto téma mají studenti velký zájem a bylo k němu zpracováno několik velmi dobrých závěrečných prací. K problémům, které zde vznikají, se též dostanu později.

3. Identifikování a vztah specificky lidských (umělou inteligencí nesubstituovatelných) lidských schopností a umělé inteligence (uvažované i z hlediska její perspektivy):

Téma vzrušující a zcela nedostatečně řešené, a to i z hlediska aktuálních potřeb univerzit. Každá perspektivní univerzita by měla mít jasnou a ve spolupráci s odborníky na umělou inteligenci podloženou představu o tom, které schopnosti jsou specificky lidské a umělou inteligencí nesubstituovatelné, a to i z hlediska dlouhodobějších perspektiv umělé inteligence. Zde se nabízí velké příležitosti při spolupráci společensky a technicky zaměřených univerzit (která má i širší prakticko-společenský význam). K tomu viz: https://radimvalencik.pise.cz/10100-vize-jakou-potrebujeme-66.html

Jde zejména o to, aby se univerzita zaměřila právě na podporu rozvoje těch schopností svých studentů a absolventů, které jsou umělou inteligencí nesubstituovatelné a po kterých v důsledku digitalizace poroste poptávka.

Současný stav: Doposud jsme na naší univerzitě nezahájili intenzivní odbornou činnost směřující ke zpracování tohoto tématu, ale dle určitých indikací by o ni studenti měli velký zájem.

Jeden příklad navíc: Abych neuváděl jen témata, která řeším či na jejichž řešení se podílím, uvedu ještě jedno, ve kterém je naše univerzita dobrá, je dobře definováno, organizačně i odborně podložené, umožňuje spolupráci s domácími i zahraničními partnery, do jeho řešení je zapojen větší počet studentů: Rodinné firmy.

Shrnutí: Práce na týmovém řešení témat, která jsou společensky relevantní a při jejichž řešení by mohly vznikat funkční absolventské sítě, probíhá, ale ne s dostatečnou intenzitou. V dalších pokračování se pokusíme odpovědět na dvě otázky:

- Jak tuto práci zintenzívnit.

- Co vytváří určité bariéry a jak je překonat.


Vize, jakou potřebujeme/409 Vize jedné univerzity - 7. část

Nyní již můžeme přejít k otázce, jak nastartovat týmovou práci, která by vedla k posunu "finálního produktu" univerzity na úroveň tvorby absolventských sítí, a tím podstatně zvýšit efektivnost činnosti univerzity a posílit její postavení. Budu záměrně velmi konkrétní, abych předešel námitkám, že se jedná o něco, co jev praxi nerealizovatelné.

Vize jedné univerzity - 7. část

Jak nastartovat týmovou práci

Klíčovou roli má výběr tématu  závěrečné práce a procedura jeho přijetí:

1. Začlenění tématu závěrečné práce do některé z priorit:

V předcházející části jsme ukázali, jakou podobu by měly mít priority výzkumné činnosti. Každá ze závěrečných prací by měla přispívat k řešení některého z témat, která jsou vedením univerzity stanovena jako prioritní.

Poznámka:

To neznamená, že nemohou být výjimky. Student může přijít s vlastním tématem. Uvedu konkrétní příklad. Před patnácti léty jeden ze studentů projevil zájem zpracovat téma "kryptoměny", které se na naší univerzitě na daném oboru a z daného zorného úhlu ještě neřešilo. Rozhovorem jsem si ověřil, že se v daném tématu orientuje a že má předpoklady pro jeho zvládnutí. Podobně tomu bylo přibližně před sedmi léty, kdy jiný student projevil zájem o téma politického marketingu. Obě závěrečné práce byly obhájeny a později bylo na dané téma zpracováno více prací.

2. Návaznost na dosavadní závěrečné práce:

Toto je klíčový moment. Na některých univerzitách dochází k tomu, že jsou obhájeny práce, které nevycházejí z toho, co bylo v dříve obhájených prací řešeno, tj. že není posun vpřed, ale zpracovává se zpracované a řeší řešené. Přitom dříve obhájené závěrečné práce jsou přístupné. Proto je logické požadovat, aby při zadání práce student uvedl: "Na dané téma bylo na naší univerzitě zpracováno více prací, z hlediska mého přínosu považuji za relevantní tyto:..." Následně by pak měl uvést nejméně tři na úrovní bakalářského studia, pět na úrovni magisterského studia.

Poznámky:

- Seznámení se s dříve obhájenými pracemi je pro studenta jednak inspirující, jednak mu poskytuje určitou oporu.

- Student je takto veden k určité úctě k tomu, co již bylo vykonáno (oproti stavu, kdy v případech některých univerzit studenti ani neví, jaké jsou výsledky univerzity v oblasti výzkumu a jací odborníci na ní působí).

- Student, který píše závěrečnou práci, si uvědomí, že i jeho práce bude studována dalšími, čímž se výrazně snižuje riziko plagiátorství.

3. Předpoklad schválení tématu:

Po prostudování prací, ze kterých bude student vycházet, by měl v kontaktu s pedagogem uvést: "Oproti pracím, které již byly na dané obhájeny, obsahuje moje práce tento přínos:...". Teprve na základě toho může být práce přijata.

Poznámka:

V případě bakalářské práce se může jednat například jen doplnění práce rozborem nově publikované teoretické literatury či zahraniční literatury k danému tématu. Posun nemusí být výrazný, ale musí být doložitelný. U diplomové práce na úrovni magisterského studia by měl být posun významnější. Tímto se jednak podpoří řešení témat, kterými se univerzita zabývá, jednak se studenti naučí to nejdůležitější – samostatně myslet.

4. Začlenění studenta do pracovní skupiny v rámci tvůrčího týmu:

Ještě před schválením tématu je student zapojen do pracovní skupiny v rámci tvůrčího týmu tak, aby si osvojil návyky týmové práce a získal zkušenosti z týmové práce.

Poznámky:

Pracovní skupina by se měla sestávat ze tří studentů bakalářské studia, dvou studentů magisterského studia, jednoho studenta doktorského programu a vedoucího pracovní skupiny z akademické obce (pedagoga). Možné je například i složení 4+3 (bez doktoranda, kterých je nedostatek) apod. Pracovní skupina pracuje částečně autonomně, aby si její členové osvojili organizační návyky, vedoucímu skupiny (který vede jednotlivé práce) předkládá výsledky pracovní schůzky.

- Vhodné je interdisciplinární složení (tj. zapojení studentů z více studijních programů) a případně i účast některého studenta za zahraničí.

- Přínosné je i to, pokud jsou v akademické obci i absolventi univerzity působící v praxi, kteří jsou napojeni na absolventskou síť. To sice v současné době naráží na určitá administrativní omezení, ale je i v rámci současných podmínek realizovatelné. Přispívá to k tvorbě absolventských sítí a přenosu poznatků do praxe.

Tvůrčí tým (pokud možno mezigenerační) se sestává z akademických pracovníků a pracovních skupin, které vedou, má interdisciplinární složení, řeší některé z prioritních témat.

- Tvůrčí tým pravidelně pořádá teoretické semináře či workshopy, kterých se účastní i studenti z pracovních skupin. Na nich předkládá významnější výsledky své práce či připravované projekty v rámci prioritního tématu nejen členům týmu, ale i absolventům, kteří si s "mateřskou" univerzitou udržují kontakt.

Závěrečná poznámka:

Uvedený styl práce sice na jedné straně klade určité nároky, na druhé straně výrazně zvyšuje efektivnost vedení závěrečných prací a hlavně jejich přínos pro výzkumnou činnost univerzity a pro studenty samotné. Student, který je takto zapojen do týmové práce, má mnohem větší předpoklady pro své uplatnění v absolventské síti. Přechod na uvedený styl práce nelze uspěchat. Důležité je, aby v rámci podrobné a aktualizované verze vize byly stanoveny konkrétní kroky posunu výše uvedeným  směrem.

Vize, jakou potřebujeme/410 Vize jedné univerzity – 7a. část


Tuto část jsem zpracoval dvakrát, protože jsem nemohl najít tento původní text. Uveřejňuji jej ze dvou důvodů:

- Některé formulace jsou v něm vhodnější a obsahuje některé důležité body, což platí i pro včera zveřejněný text ve vztahu k tomuto.

- Jedná se o tak významný díl série, že je dobré si ho přečíst ve dvou mírně odlišných podáních.

Dostáváme se k velmi konkrétní problematice: Jak odstartovat podstatné zvýšení efektivnosti vzdělávání na univerzitě a posílení její pozice ve společnosti aktivní tvorbou absolventských sítí s využitím vize dané univerzity obsahují i společenský kontext její role.

Tato část vychází ze zkušeností univerzity, na které působím už čtvrtstoletí a kde se v daném směru podařilo ujít velký kus cesty. Přesto si myslím, že lze postoupit ještě o značný kus dál.

Protože nepochybně někteří čtenáři budou mít určité výhrady v tom smyslu, že některá doporučení jsou nereálná, pokusím se být velmi konkrétní, abych předešel námitkám.

Vize jedné univerzity - 7. část - druhá verze

Jak odstartovat propojení činnosti univerzity s tvorbou její vize ve společenském kontextu

Klíčovou roli při pozvednutí úrovně univerzity na vyšší stupeň má zadávání závěrečných prací. Jedná se zdánlivě o maličkost či technický detail, ale zde je, jak se říká, skryto "jádro pudla". Je nutné důsledně splnit tři zásadní předpoklady:

1. Zadávaní prací musí vycházet z priorit výzkumné činnosti univerzit, tj. z práce týmů a skupin, případně i jednotlivců, které (kteří) se dokázaly (dokázali) prosadit svými výsledky a řeší perspektivní témata, viz předešlá část.

Poznámka:

To neznamená, že nemohou být výjimky. Uvedu konkrétní příklad. Student přijde s návrhem, že bude zpracovávat problematiku kryptoměn (osobně se mně stalo před patnácti léty) či politického marketingu (před sedmi léty). Uvedená témata se na univerzitě do té doby neřešila. Osobním pohovorem jsem zjistil, že student je schopen náročné téma zvládnout, že je k tomu dostatečně motivován a vedení práce se ujal. Podobné zkušenosti mají i kolegové. Dnes již existuje více prací na toto téma, které se stalo jedním ze směrů výzkumu.

2. Při vyplnění zadávacího protokolu a jako jeden z prvních kroků zpracování tématu, musí student uvést tuto či obdobnou formulaci: "na naší univerzitě bylo obhájeno více prací na dané téma, z hlediska svého podílu na řešení daného tématu považuji za relevantní zejména tyto...". Návazně pak, až začne zpracovávat úvod, by měl uvést, v čem oproti dosavadnímu zpracování půjde dál, tj. kam posune hranici zpracování daného tématu. Podle toho pak bude práce hodnocena.

Poznámky:

- Samozřejmě, že v návaznosti na poznámku k předešlému budu, může student uvést též: "Na dané téma ještě nebyla na naší univerzitě žádná práce obhájena. Považuji však za důležité téma zpracovat, protože je významné a perspektivního z tohoto důvodu..."

- Určitým nešvarem (nedotažeností) je, že někteří studenti přistupují ke zpracování tématu, aniž by se seznámili s pracemi, které již na univerzitě byly obhájeny, přestože mají k těmto pracím přístup. Místo pohybu vpřed se tak zpracovává zpracované, řeší vyřešené.

- Seznámení se s již existujícími výsledky je pro studenta velmi přínosné, často i návodné a inspirující, především však významně eliminuje možnost, že si nechá práci napsat někým jiným.

- Seznámení se se 2-3 (na bakalářském stupni) či 4-5 (ne magisterském stupni) kvalitními pracemi vytváří i určitý vztah k mateřské univerzitě, úctu k tomu, co univerzita dokázala (zde je důležitá role pedagoga). Jde mj. o to, aby student věděl, v čem je univerzita dobrá, jací odborníci na ni působí, jaké významné absolventy má. Student by měl mít pocit hrdosti na to, že studuje na dané univerzitě, ale také by měl znát, v čem mu může být univerzita oporou.

- To, že každý student musí počítat s tím, že z jeho práce budou vycházet jeho nástupci, je významnou formou obrany proti plagiátorství.

- Nejdůležitějším efektem je však právě to, že takovýto přístup k zadávání prací otevírá cestu ke zpracování skupinových a týmových témat.

3. Součástí přijetí zadání tématu musí být začlenění studenta do určité pracovní skupiny v rámci určitého týmu.

Poznámky:

Pracovní skupina by měla mít cca šest členů (3 studenti bakalářského programu, 2 studenti magisterského programu, 1 student doktorského programu) + vedoucího z řad akademické obce univerzity. (Navržené složení je přibližné, zejména studentů doktorského studia se zpravidla nedostává a pro některé obory je ani univerzita nemusí mít, tak lze třeba pracovat ve formátu 4+3.)

- Žádoucí by bylo, pokud by mezi akademickou obec patřili i absolventi univerzity, kteří jsou nějakým způsobem zapojeni do jejího výzkumného programu. V současné době sice existují určité administrativní bariéry, ale ty lze překonat i při dodržení platných předpisů. Využití této možnosti by podstatným způsobem přispělo ke kontaktu výzkumné činnosti univerzity s praxí, posílilo kapacity potřebné ke kvalitnímu individuálnímu přístupu při vedení závěrečných prací a napomohlo tvorbě absolventských sítí.

- V rámci pracovní skupiny mohou být i studenti z různých studijních programů, pokud si téma vyžaduje interdisciplinární přístup, což lze považovat za žádoucí.

- Část práce ve skupinách probíhá autonomně, bez přímé účasti akademického pracovníka (jako součást výchovy k samostatnosti, ke schopnosti vést kolektiv), ale s kontrolovatelnými výstupy.

Tvůrčí tým (pokud možno mezigenerační) se sestává z několika (i vícero) členů akademické obce, kteří řeší některé z prioritních témat, a skupin, které vedou.

- Tým má interdisciplinární složení.

- Tým pořádá semináře či workshopy k výsledkům své práce či k odstartování významnějších projektů, které řeší. Účastní se jich dle možností členové skupin, tj. studenti.

Závěrem:

Všimněte si, že na výše uvedených návrzích není nic nerealizovatelného, i když některé kroky jsou pracné (jiné zase pracnost některých výkonů snižují). Pokud by univerzita měla jako součást své vize postupné, kontrolovatelné kroky přechodu na tento systém zadávání závěrečných prací, mohla by podstatnou část výše uvedených parametrů řádově vyšší efektivnosti své činnosti splnit.

Vize, jakou potřebujeme/411 Vize jedné univerzity - 8. část

Nyní se dostáváme k jedné z nejdůležitějších možností, kterou lze využít pro podstatné zvýšení efektivnosti činnosti univerzity.

Vize jedné univerzity - 8. část

Absolventská síť univerzity

Připomeňme si schematické vyjádření efektů odvětví produktivních služeb a tudíž i těch, služeb, které poskytuje svým klientům (především studentům a absolventům) univerzita:

Schéma 1: Efekty odvětví, která jsou zaměřena na rozvoj, uchování a uplatnění lidských schopností (zjednodušená verze)

Obrázek je uveřejně na konci této stránky.

Tvorba absolventských sítí se týká především (ale nejen) zrychlení kariérního růstu. Nejvhodnější a velmi důležitou cestou k dobrému uplatnění absolventů bezprostředně po absolvování studia či dokonce ještě během něj je, aby se čerství absolventi v maximálně možné míře uplatňovali za pomoci a prostřednictvím těch absolventů, kteří již uplatnění v praxi našli. To ovšem za podmínky, že kvalifikovaní absolventi, kteří již dobré uplatnění našli, mají důvěru (pokud možné podloženou co nejkonkrétněji) v kvality těch, kteří budou působit na jejich pracovišti, v jejich tvůrčím týmu, případně při zrodu tvůrčího týmu.

Jak tuto důvěru získají? Dvojím způsobem:

- Jednak dlouhodobou péči univerzity o získání dobrého jména (kdy jednou z podmínek je perspektivní, realistická a přitažlivá vize, která je každoročně rozvíjena a konkretizována).

- Jednak je to týmový styl zpracování závěrečných prací (v pracovních skupinách spojených do tvůrčího týmu), o kterém jsme pojednali v předcházející části. Protože se jedná o zásadní podmínku, věnovali jsme mu značnou pozornost.

Nakolik je univerzita schopna generovat absolventské sítě, natolik je studium na ní atraktivní, natolik si postupně upevňuje svoji pozici na trhu i ve společnosti. Kromě samotného týmového zpracování závěrečných prací může k posílení absolventských sítí univerzita přispět i dalšími kroky:

1. Mapování tvůrčích (mezigeneračních) týmu v oblasti potenciálního uplatnění absolventů:

- Z hlediska těch, které již dlouhodobě fungují, ale i těch, kde jsou předpoklady pro jejich vznik.

- Zvláštní pozornost věnovat těm, kde již některý absolvent či absolventi působí.

- Iniciovat vznik startupů s perspektivou jejich přerůstání v tvůrčí týmy.

- Spolupracovat v této oblasti s jinými univerzitami včetně zahraničních.

2. Pořádat neformální akce, které umožňují udržovat a prohlubovat kontakty s absolventy, včetně nenáročných forem jako jsou výlety, poskytování prostor pro setkání absolventů, návštěva kulturních akcí a zejména prezentace výsledků práce na veřejně přístupných seminářích a workshopech.

3. Zapojení absolventů do různých forem výuky, zejména formou jejich podílu na vedení závěrečných prací. Pro absolventy, kteří již mají dobré uplatnění, to mj. znamená možnost získávání kvalitních spolupracovníků.

4. Nalezení vhodných forem poskytování nejnovějších poznatků, které univerzita získá vlastní i sledovatelskou výzkumnou činností, včetně poskytování výzkumných služeb. Absolventi musí cítit, že intelektuální potenciál univerzity za nimi stojí a poskytuje jim po celé období jejich profesní kariéry konkurenční výhodu.

Taktické doporučení:

Při tvorbě absolventských sítí platí – nic neuspěchat, postupovat krok za krokem tak, aby se systematická tvorba absolventské sítě měnila v trvale působící mechanismy, které neznamenají práci navíc, ale naopak, dosažení významných efektů na základě toho, co se vžilo a odpovídá přiměřeným nárokům na pracovní vytížení zaměstnanců univerzity i jejích absolventů.


Vize, jakou potřebujeme/412 Vize jedné univerzity - 9. část

Otázka zdánlivě jednoduchá: Co učit? – Ukážeme si, že tak jednoduchá není

Vize jedné univerzity - 9. část

Co učit? – Aneb jak reagovat na nástup umělé inteligence (AI)?

Digitalizace a zejména nástup AI velmi nastoluje otázku strategického významu. Na co klást ve výuce důraz, aby vzdělání, které se studentovi dostane, nezastaralo dříve, než najde dostatečné společenské uplatnění. Přesněji řešeno, univerzita by měla využít svůj odborný potenciál k tomu, aby odpověděla na otázku: Které schopnosti jsou specificky lidské, tj. nesubstituovatelné umělou inteligencí?

Kvalifikovanou odpověď na tuto otázku nastolila současná doba se vší naléhavostí a nelze ji odkládat. Odpověď na ni musí vycházet ze znalosti matematických základů a způsobu technické realizace umělé inteligence tak, aby respektovala reálné možnosti, které se v této oblasti nabízejí.

Zkušenost ukazuje, že odborníci z oblastí, které se nezabývají již zmíněnou problematikou matematických základů a způsobu technické realizace umělé inteligence, mají tendence AI přeceňovat. Na druhé straně odborníci z oblasti AI nemají podrobnou znalost lidské psychiky, aby dostatečně přesně identifikovali ty specificky lidské schopnosti, které jsou AI nesubstituovatelné. Spolupráce mezi univerzitami v této oblasti se přímo nabízí a je velmi aktuální. Důraz na ni není dán jen tím, že bez dostatečně kvalifikované odpovědi na ni se vize univerzity může míjet s realitou, ale i tím, že se jedná o poměrně atraktivní oblast, kde může dojít k efektivní spolupráci, kterou dnes potřebujeme nejen v této oblasti.

Možná, že v této oblasti stačí dát vhodný počáteční impuls a najde se dost kvalifikovaných osob, které se řešení dané problematiky ujmou. Je to i zodpovědnost vůči mladým lidem, aby to, čím je univerzity vybavují, je ještě v poměrně raném věku neučinilo nepotřebnými.

Každopádně by výše nastolená otázka, resp. hledáni odpovědi na ni, mělo být explicitně vyjádřeno jako součást vize univerzity.

K tomu:

a) Z obsahového hlediska je specificky lidskou schopností:

- Představivost, tj. každý předmět (matematikou počínaje) by měl rozvíjet zejména představivost, schopnost studentů pracovat s abstraktními pojmy a modely, prostřednictvím nich identifikovat v realitě to nejvýznamnější a odhalit konkrétní podobu toho, o co jde.

- Rozvíjení poznání jako otevřený, vnitřně provázaný systému poznatků. Studenti by měli chápat souvislost mezi jednotlivými předměty a umět pojmy používané v jedné oblasti aplikovat v oblastech více či méně vzdálených.

- Nezaměnitelnou lidskou schopností je schopnost přesahu stávající poznání, tj. že doposud platilo, že "něco se má tak a tak a ne jinak", nyní víme, že za určitých (nám známých) podmínek to může být i jinak. Přesah má formální stránku, kdy říkáme, víme či tušíme, že "to může být jinak", ale nevíme "jak jinak to může být", a pak obsahovou, kdy si na základě kontaktu s realitou (prostřednictvím experimentu či zkušenosti) vytváříme představu toho, "jak jinak to je". Tuto schopnost invence ještě dlouho bude mít pouze člověk.

a) Z organizačního hlediska je specificky lidskou schopností:

- Mít vizi, být vizí motivován, být pro ni zapálen, nalézat v ní smysl. Proto by univerzita měla klást velký důraz na to, aby její studenti od počátku studia co nejvíce její vizi, a to vizi v podrobnější verzi, v co největší míře sdíleli.

- Vytvářet si návyky týmové práce doprovázené schopností orientovat se v mezilidských vztazích (i konfliktech), chápat druhého (mít empatii), překonávat prvky rivality a hledat synergické efekty na základě komplementarity rolí a pozic v týmu atd. Proto by od počátku měla univerzita učit studenty pracovat ve skupinách, a to již v prvním ročníku při zpracování ročníkových prací.
Zdroj: https://radimvalencik.pise.cz/10711-vize-jakou-potrebujeme-412.html


Vize, jakou potřebujeme/413 Vize jedné univerzity – 10/1. část

Dostali jsme se k části, která je velmi náročná na zpracování. Dát koncept perspektivní, realistické a přitažlivé vize univerzity ve společenském i globálním kontextu, který zaujme a proti kterému nebudou zásadní výhrady, není jednoduché.

Prorože z hlediska a) svých představ o vizích, které zveřejnily některé naše univerzity[1], b) využívání možností, které jsou popsány v předcházejících částech, c) prioritách výzkumu a portfoliu studijních programů jsou na tom tyto instituce různě různě, neobsahuje koncept konkrétní body toho, co by v té či oné části mělo být uvedeno. V některém z pokračování ukážu, co by tamnapříklad mohlo být.

Vize jedné univerzity - 10. část/1

Koncept vize univerzity ve společenském a globálním konceptu

Úvod:

Růst role služeb, které přispívají k rozvoji, uchování a uplatnění schopností člověka, tj. produktivních služeb, je dlouhodobou historickou tendencí. Nyní se celá globální společnost dostala na pokraj zásadních proměn společnosti, které ji mohou pozvednout na vyšší úroveň, na úroveň, kdy se odvětví produktivních služeb může stát dominantním ekonomickým sektorem a podstatným způsobem přispět k vyšší míře reálného zespolečenštění, tj. vyšší kvalitě mezilidských vztahů. Procházíme obdobím historického zlomu srovnatelného s průmyslovou revolucí, které je jako vždy, když se rodí nové, poznamenáno důsledky setrvačného vývoje v oblastech, v nichž již nastal čas změn.

Technologickými podněty a prostředky této změny jsou procesy označované jako digitalizace, Průmysl 4.0 či dokonce Průmysl 5.0, především však nástup umělé inteligence. Z tohoto hlediska musí univerzita, a to již ve střednědobé perspektivě svého rozvoje, vycházet z identifikování těch schopností, které jsou specificky lidské a tudíž nesubstituovatelné umělou inteligencí. Pokud by to neudělala, vystavovala by své absolventy riziku ztráty uplatnitelnosti, tj. potřebnosti. Za specificky lidské schopnosti, na jejichž pěstování klade univerzita důraz, jejichž role poroste a které jsou podmínkou dlouhodobého uplatnění absolventů, univerzita považuje: ­­­­­_______________

Změny, o kterých hovoříme, se každé, a tedy i naší univerzity, týkají dvojím způsobem:

- Jednak je jedním z nejvýznamnějších poskytovatelů produktivních služeb.

- Jednak v rámci své výzkumné činnosti řeší jako prioritní výzkumná témata též problematiku, která s růstem role produktivních služeb a překonáním bariér zvyšení jejich efektivnosti bezprostředně souvisejí. Dřív, než dáme podrobný výčet prioritních výzkumných témat, uvádíme ta, která z hlediska současných problémů vývoje společnosti považujeme za nejvýznamnější: ­­­­­_______________

Zvýšení efektivnosti produktivních služeb poskytovaných univerzitou:

Obecným cílem vzdělávacích a dalších služeb poskytovaných univerzitou je dosáhnout toho, aby:

- Každý student měl co nejrychlejší kariérní růst, který začíná zapojením do praxe již během studia.

- Absolventi ve středním období dosáhli významné kariérní pozice v oblasti svého uplatnění.

- Z hlediska celoživotní dráhy jejich uplatnění byli otevřeni novým poznatkům, byli schopnosi si je začleňovat do uceleného pohledu na svět a do oblasti své odborné přípravy a aby na základě toho mohli prodloužit zenit i horizont svého profesního a společenského uplatnění.

Za nejdůležtější podmínku splnění těchto cílů považuje univerzita systematické a koncepční vytváření absolventské sítě:

- Prostřednictvím které nacházejí noví absolventi dobré uplatnění a do které jsou zapojováni již během studia.

- Původní a sledovatelský výzkum, s jehož výsledky efektivními formami univerzita seznamuje své absolventy po celý život tak, aby v této oblasti měli významnou konkurenční výhodu.

K naplnění těchto obecných cílů univerzita:

1. Předkládá veřejnosti marketingově zpracovanou verzi vize, jejímž cílem je informovat veřejnost o své činnosti, zaujmout ji a získat zájemce o studium. Odkaz na marketingovou verzi vize ­­­­­_______________

2. Definuje své priority v oblasti výzkumné a návazně vzdělávací činnosti, kterými jsou: ­­­­­_______________

3. Od začátku studia klade univerzita důraz na zpojení studentů do týmové práce tak, aby získali zkušenosti v této oblasti, osvojili si nezbytné návyky a získali předpoklady pro uplatnění v absolventských sítích. K tomu seznamuje studenty se svou vizí, již v prvním ročníku spojuje výuku se zpracováním ročníkových prací, současně se zadáním tématu je zapojuje do týmové práce ve skupinách a tvůrčích týmech:

Hodnocení současného stavu, dosažených pozitivních výsledků, neřešených problémů a příčin těchto problémů: ­­­­­_______________

Konkrétní kroky ke zlepšení situace, překonání problémů a využívání možností: ­­­­­_______________

4. Spolupracuje s domácími i zahraničními univerzitami, konkrétně:

- Univerzita: ­­­­­_______________, důvod spolupráce: ­­­­­_______________, hodnocení výsledků, další kroky v rozvíjení spolupráce: ­­­­­_______________

5. Vyhodnocuje výsledky svého působení:

- Trvalým kontaktem s absolventy, kde se osvědčují zejména tyto formy: ­­­­­_______________ V rámci toho hodnotí spolupráci s firmami a institucemi, kde absolventi působí, konkrétně: ­­­­­_______________. V dalším období se v této oblasti zaměří zejména na následující: ­­­­­ ­­­­­_______________

- Analýzou ohlasů veřejnosti na její činnost, konkrétně těchto: ­­­­­_______________

- Průběžným vyhodnocováním ohlasů studentů na výuku získaných systematicky i příležitostně následujícími formami: ­­­­­_______________ V dalším období se univerzita v této oblasti zaměří zejména na: ­­­­­_______________

- Rozborem evaluace její činnosti kompetentními orgány a vyvození závěrů z tohoto hodnocení, konkrétně: ­­­­­_______________

6. Podrobně rozebírá problémy při uplatnění výsledků řešení výzkumných priorit, které nespadají do oblasti produktivních služeb (svých i partnerských univerzit), identifikuje problémy, příčiny problémů a navrhuje cesty jejich řšení, konkrétně: ­­­­­_______________

7. Z hlediska úspěchů, nedostatků i problémů svého působení analyzuje společenské podmínky svého působení s uvážením globálního kontextu, z toho vyplývají následující závěry: ­­­­­_______________. Návazně na to formuluje svůj pohled na problémy země, ve které univerzita působí, jejich příčiny a možnosti řešení, konkrétně a v alternativách (na některé otázky v této oblasti jsou z přirozených důvodů názory akademické obce odlišné): ­­­­­_______________.  Následujícím způsobem promítá poznatky získané v této oblasti do priorit výzkumné činnosti: ­­­­­_______________
Zdroj: https://radimvalencik.pise.cz/10712-vize-jakou-potrebujeme-413.html


Vize, jakou potřebujeme/414 Vize jedné univerzity – 10/2. část

Pokračování toho nejdůležitějšího:

Vize jedné univerzity – 10/2. část

Možnosti zvýšení efektivnosti produktivních služeb v zemi, ve které univerzita působí, a univerzitní verze společenské vize zpracovaná s přihlédnutím ke globálnímu kontextu:

1. V této oblasti univerzita vychází zejména z problémů, které vznikají při využívání výsledků získaných v oblasti:

- Témat zaměřených na zvýšení efektivnosti produktivních služeb ve společnosti, konkrétně: ­­­­­_______________

- Při řešení ostatních témat, v rámci kterých byly dosaženy výsledky, která by pozitivním způsobem mohly přispět k ekonomickému a sociálnímu rozvoji země, konkrétně: ­­­­­_______________

Analyzuje problémy a jejich příčiny, promítá je do své představy společenské vize zpracované s uvážením globálního kontextu, konkrétně: ­­­­­_______________

2. Při identifikování problémů vývoje společnosti a jejích příčin univerzita využívá poznatky od svých absolventů, z nichž mezi nejobecnější závěry patří zejména: ­­­­­_______________

3. Výše uvedené poznatky univerzita promítá do své verze společenské vize zpracované s přihlédnutím ke globálnímu kontextu, která je v této podobě určena pro odbornou i laickou veřejnost, zde: ­­­­­_______________

Na závěr:

Naprosto nejdůležitější je, aby se na univerzitě vytvořily mechanismy zpětné vazby mezí její snahou o společenské uplatnění její role ve všech výše uvedených oblastech a analýzou bariér či problémů, které při tomto uplatnění její role vznikají, i příčin vzniku těchto bariér a problémů. V každé z oblasti či v každém směru této analýzy je nutné dojít až k tomu, co umožňuje problémy řešit. Spolupráce mezi univerzitami je z toho hlediska významná.

Realizační problémy jsou nejvýznamnějším zdrojem poznatků přispívajících ke konkretizaci její vize jak v oblasti využití vnitřních možností, tak při plnění jejího společenského poslání. Pokud si univerzita tuto zpětnou vazbu nevytvoří, je do určité míry slepá (a hluchá), pokud jde o pochopení toho, o co ve společnosti jde.

Univerzita je společenský subjekt nejlépe vybavený k tomu, aby mohl při poznávání příčin společenských problémů vycházet z výsledků svého působení. V současné době subjektem nejvýznamnějším, ne-li jediným, kdo může svým působením umožnit obrat k lepšímu, k vymanění společnosti z krize. A jak říká doktor v jedné z nejslavnějších a eticky nejzdařilejších českých filmových hlášek hlášek, když je někdo jediný, kdo může, tak musí.


Vize, jakou potřebujeme/415 Vize jedné univerzity – 11/1. část

Dostáváme se ke zcela konkrétním otázkám: Podíváme se na současné vize vybraných univerzit a řekneme si, kam a jak by se mohly posunout.

Vize jedné univerzity – 11/1. část

Vize vybraných univerzit jsou uvedené v abecedním pořadí a upraveny do shodného formátu. Nejpřínosnější momenty jednotlivých vizí, které odpovídají realitě toho, co se na univerzitách odehrává, jsem zvýraznil tučně.

Podklady poskytla Naďa Petrů.

Vize Mendelovy univerzita v Brně

Posláním Mendelovy univerzity v Brně je být otevřenou univerzitou nabízející vzdělání reflektující potřeby 21. století a přispívající k obecnému rozvoji tvůrčí činnosti relevantní pro společnost a současně být dynamickou multikulturní institucí utvářející širší společenský vývoj.

Naše vize: Chceme být uznávanou univerzitou nejen na národní, ale také na mezinárodní úrovni, poskytovat unikátní kombinaci vzdělávacích, tvůrčích a profesně zaměřených aktivit. Tato vyvážená kombinace ve spojení se širokými možnostmi praktické výuky bude sloužit pro výchovu kvalitních a dobře uplatnitelných absolventů.

V oblasti vzdělávání chceme:

• vybavit každého studenta komplexním souhrnem znalostí, dovedností a kompetencí, včetně schopnosti kritického myšlení, tj. kvalitním vzděláním;

nabízet relevantní vzdělávání reflektující potřeby 21. století;

být otevřenou institucí ve vztahu k vnitřnímu i vnějšímu prostředí.

V oblasti tvůrčí činnosti chceme:

přispívat k obecnému rozvoji poznání relevantního pro společnost;

spolupracovat se všemi relevantními partnery;

• přispívat k obousměrnému přenosu vědění mezi akademickou a aplikační sférou.

V oblasti třetí role chceme:

být multikulturním prostředím, které umožní vytvářet nové hodnoty;

být dynamickou institucí utvářející širší společenský vývoj v ČR i ve světě.

Rovné zacházení, zásada stejné příležitosti. Pro MENDELU je pevnou zásadou stejné zacházení se všemi. Všichni mají stejnou příležitost k dalšímu profesnímu růstu, a to bez ohledu na svoji rasu, etnický původ, národnost, ideologii, náboženské vyznání, víru, světový názor, věk, pohlaví, sexuální orientaci, fyzický handicap, sociální původ nebo majetkový poměr. Každý z nás má tedy stejnou startovací pozici se všemi ostatními a nyní již bude záležet jen na něm samotném. Více k diverzitě a rovným příležitostem na MENDELU.

Na univerzitě ctíme a dodržujeme pravidla, jak ta obecná, která nás provázejí každodenním životem, jako jsou například pravidla slušného chování, tak i standardy, které stanovuje náš Etický kodex. Oblast výzkumu upravuje Prohlášení o politice zajišťování integrity výzkumu na Mendelově univerzitě v Brně.

Vize TU Liberec

Technická univerzita v Liberci se jasně profiluje v oblasti technických věd a matematiky, společenských a pedagogických věd, umění a zdravotnictví. Cíleně směřuje k budování několika špičkových laboratorních pracovišť a týmů v oblastech, v nichž dosahuje celosvětově významných výsledků. Z hlediska výuky se v souladu s poptávkou po absolventech zaměřuje na obory, v nichž dosahuje v základním i aplikovaném výzkumu velmi dobrých výsledků. Opírá se o kvalitní a rozvinuté vědecké zázemí, využívá synergického efektu jednotlivých součástí univerzity, akcentuje interdisciplinaritu ve výuce, výzkumu a vývoji. Systematicky spolupracuje s univerzitními a vědeckými pracovišti v zahraničíMezinárodní spolupráci naplňuje formou projektové spolupráce, tvůrčí činnosti vědeckých a pedagogických pracovníků a ve studentských a docentských mobilitách.

Vize TU Ostrava

Jsme sebe-vědomá, průmyslem respektovaná univerzita, úspěšně rozvíjející individuální odborné i osobnostní předpoklady budoucích absolventů. Jsme unikátní živou laboratoří s profilovaným a mezinárodně uznávaným výzkumem řešícím budoucí výzvy společnosti v aktuálním čase. Každý na univerzitě přispívá k budoucím úspěchům jedinců, univerzity i společnosti.

Vize Univerzity Tomáše Bati

Naše univerzita je tu především pro studenty. Snažíme se, abychom jim poskytli co nejlepší podmínky pro co nejlepší přípravu na budoucí povolání. S tímto cílem budujeme univerzitu s pevným renomé ve vzdělávacím systému vysokoškolského vzdělávání, zajišťujeme kvalitní výzkum, rozvíjíme přirozené mezinárodní prostředí, a to při zachování sociální odpovědnosti uvnitř i navenek. Mezinárodní prostředí pomáhají vytvářet zahraniční studenti, jichž je na UTB zhruba 10 % a pocházejí z celého světa. Čeští posluchači pak jsou vedeni k výuce angličtiny a dalších cizích jazyků. Maximálně jsou podporovány všechny formy mezinárodní spolupráce a snažíme se, aby každý student, který projeví zájem, mohl alespoň část studia absolvovat v zahraničí.

Naše škola pracuje v konceptu podnikatelské univerzity. Co to znamená? Že univerzita klade důraz na předměty zaměřené na podnikatelství a vede své posluchače k tomu, aby sami byli schopní zrealizovat své podnikatelské záměry. Také škola sama podniká a podporuje vznik start-upových firem svých absolventů. Takže posluchači, kteří v sobě mají podnikatelského ducha, se u nás cítí jako doma. Stejně intenzivně se ale věnujeme i studentům, kteří se do budoucna vidí spíše jako zaměstnanci v některé zavedené firmě nebo instituci. Jde nám o to, abychom každému posluchači pomohli rozvinout potenciál, který v něm je.

Vize, jakou potřebujeme/416 Vize jedné univerzity – 11/2. část

Dostáváme se ke zcela konkrétním otázkám: Podíváme se na současné vize vybraných univerzit a řekneme si, kam a jak by se mohly posunout.

Vize jedné univerzity – 12/2. část

Vize vybraných univerzit jsou uvedené v abecedním pořadí a upraveny do shodného formátu. Nejpřínosnější momenty jednotlivých vizí, které odpovídají realitě toho, co se na univerzitách odehrává, jsem zvýraznil tučně.

Podklady poskytla Naďa Petrů.

Vize VŠFS, a.s.

                    Budovat a rozvíjet plnohodnotné vysokoškolské pracoviště univerzitního typu.

                    V odborném zaměření se přednostně koncentrovat na podnikatelský management, marketingovou komunikaci, finance, oblast regionálního rozvoje a veřejné správy, informatiky, aplikovaného práva, bezpečnosti a kriminalistiky.

                    Zapojovat se do studijních a pedagogických aktivit evropského vzdělávacího prostoru.

                    Soustředit se na inovaci a aktualizaci studijní nabídky, rozvoj vysoké kvality a úrovně zabezpečování vzdělávacího procesu a souvisejících služeb.

                    Průběžně inovovat a dále rozšiřovat portfolio neakreditovaných vzdělávacích produktů.

                    Nabízet speciální vzdělávací programy mezioborového charakteru pro absolventy jiných vysokých škol.

                    V systému celoživotního učení zabezpečovat nové programy odpovídající aktuální poptávce.

                    Ve vědecko-výzkumné práci zvýšit podíl základního výzkumu financovaného z vnějších zdrojů (GA ČR, TA ČR, operační programy atd.) a zapojení do mezinárodních projektů.

                    Ve spolupráci s partnery průběžně zvyšovat manažerskou přitažlivost programů MBA.

                    Poskytovat další služby studentům v mimoškolní činnosti, vytvářet síť absolventů a program podpory nadaných studentů.

                    Poskytovat absolventům informační servis využívající výzkumnou činnost a její původní výsledky.

                    Rozvinout vlastní plnohodnotnou nakladatelskou a vydavatelskou činnost pro vnitřní i vnější trh.

                    V řízení školy uplatňovat moderní metody odpovídající nejlepší praxi.

                    Vysokou úrovní materiálního a technického vybavení školy vytvářet účinnou podporu pro všechny oblasti její činnosti.

Vize VŠE

Cílem/vizí VŠE je zaujmout vedoucí postavení na trhu manažerského, ekonomického a informatického vzdělávání v zemích střední Evropy. VŠE chce být vyhledávanou mezinárodně respektovanou výzkumnou univerzitou poskytující elitní bakalářské, magisterské a doktorské vzdělání v manažerských, ekonomických, informatických a příbuzných oborech na všech fakultách, a kvalitní programy celoživotního vzdělávání určené špičkovým manažerům. VŠE si přeje vychovávat takové absolventy, kteří budou mít potřebný potenciál posilovat v rámci svého profesního působení širší sociálně-morální a environmentální odpovědnost ve společnosti.

Vize VUT Brno

Být mezinárodně uznávaným pracovištěm, které:

                    spojuje excelentní výzkum s kvalitním vzděláváním,

                    překračuje hranice jednotlivých vědních oborů,

                    přináší nové hodnoty ve formě inovací, které mají přínos pro společnost,

                    udává trendy v naplňování rolí moderní univerzity,

                    je náročné ke studentům a zaměstnancům,

                    vytváří přátelské a inspirující prostředí.

Hodnoty: Odpovědnost. Integrita. Excelence. Sebevědomí. Náročnost. Přívětivost.

Vize ZČU Plzeň

Posláním ZČU je zajistit kvalitní komplexní vzdělávání včetně doktorských studií českých i zahraničních studentů, opírající se o objektivní poznatky a vědeckou a tvůrčí činnost vysoké úrovně; být nezávislou platformou široké společenské diskuze i  hybatelem vzdělanostního potenciálu v západních Čechách, překračujícím jak hranice geografické, tak i hranice oborů a zažitých myšlenkových schémat.

Vize 2025 - Vzdělávat mladé lidi tak, aby pochopili širší souvislosti světa 21. století a mohli sami výrazně přispět k jeho pozitivnímu a udržitelnému rozvoji.

Základní hodnoty 

Pro dosažení vize respektuje ZČU následující základní hodnoty:

                    Svoboda, demokracie

                    Tradiční morální hodnoty evropské civilizace

                    Akademické svobody a odpovědnost

                    Odvaha, slušnost a obezřetnost

                    Profesionalita a sebedisciplína

Krédo ZČU: To nejlepší, co pro budoucí svět můžeme udělat MY, je napomáhat tomu, abyste to udělali VY.

Vize, jakou potřebujeme/417 Souhrnná poznámka k vizím univerzit

Místo závěru série uveřejníme poznámky, jak by bylo možné bez větších problémů posunout vize univerzit o kus dál.

Souhrnná poznámka k vizím univerzit

Patrně i laik si při čtení stávajících vizí univerzit povšimnul, že obsahují cenné momenty, z nichž některé vyjadřují to, co se univerzitě daří, že však je co zlepšovat z hlediska role, kterou vize pro univerzitu má (viz část "Význam vize univerzity"). Dáme některá doporučení, jak posunout vize dál, či ještě lépe, jak odstartovat tvorbu vizí tak, aby to posunulo roli a kvalitu působení univerzit o kus dál:

1. Převzít od univerzit to, co se jim nejlépe daří, a uplatnit v podmínkách příslušné univerzity:

K tomu přímým kontaktem ověřit, jak to na univerzitě, jejíž podnět přijímáme, funguje a proč se jí to daří. Jedná se o standardní nástroj výměny zkušeností, který může přispět i k navázání spolupráce mezi univerzitami.

2. Formulovat priority výzkumné činnosti, zaměřit se na oblasti, kde působí tvůrčí týmy či kde jsou předpoklady pro vznik tvůrčích týmů:

To je poměrně náročný krok. Členové akademické obce mají tendenci přeceňovat své výsledky, evaluační mechanismy nenahrávají podpoře komplexního a týmového přístupu. To je jeden z důvodů toho, proč univerzitní svět tak trochu stagnuje oproti nárůstu výzev, které přicházejí od reality samotné. Jakmile by však začalo hledání dlouhodobých priorit a jejich mezigeneračního personálního zabezpečení, posunula by se univerzita o kus dál.

3. Podpořit všechny kroky vedoucí k posílení týmové práce, zejména po linii pracovní skupiny studentů vedené zkušeným pedagogem – dlouhodobě působící tvůrčí týmy – absolventské sítě:

Orientace tímto směrem je spíše vstupem do prostoru, který umožňuje postupně zvyšovat kvalitu společenského poslání, které univerzita plní. Každý krok dál musí stát na zažitých a vnitřně akceptovaných mechanismech, současně však vycházet z představy dlouhodobější perspektivy. Zde existuje velká návaznost na předcházející bod. K výběru priorit může přispět odpověď na otázku, kde jsou předpoklady vzniku studentských pracovních skupin napojených na mezigenerační tvůrčí týmy.

4. Návaznost na vizi vývoje společnost: Docenění role produktivních služeb ve společnosti a univerzit jako jednoho z jejich nejvýznačnějších poskytovatelů z hlediska historické změny, o kterou ve společnosti jde:

Univerzita by se měla identifikovat s některou funkční vizí vývoje společnosti a modifikovat ji pro podmínky plnění svého poslání. Nemusí to být jedna vize a nemusí být domácího původu, ale měla by na ni explicitně odkázat. (V některých stávajících vizích takové náznaky jsou.)

Zde stojí za zdůraznění jeden důležitý moment. Univerzita se může identifikovat například s mezinárodně uznávaným Green Deal, který má v naší zemi konkrétní podobu vize prezentované pod jménem "Nová dohoda", viz:

https://novadohoda.cz/vyzva/

To nepovažujeme za nejvhodnější. V této vizi nejsou dostatečně doceněny možnosti, které se otevírají růstem ekonomické role produktivních služeb (vzdělání, včetně univerzitního, péče o zdraví, výchovy v rodině a působením kultury, mnohostrannou sociální prací zaměřenou na handicapované, znevýhodněné či vyloučené apod.). Tyto služby mohou:

* Plně využít lidský potenciál, který bude uvolňován v důsledku dříve popsaných technologických změn, zejména v důsledku růstu vstupu umělé inteligence do ekonomiky, správy společnosti i běžného života.

* Přesun těžiště osobní spotřeby či spotřeby domácností od konzumu k orientaci na rozvoj, uchování a uplatnění schopností:

- Vede k mnohem bohatšímu života, k naplnění reálného prožitkového bohatství lidského života, nalézání smyslu žití a bytí.

- Zásadním způsobem snižuje zátěž přírody jak z hlediska využívání zdrojů, tak i poškozování přírody odpadními produkty či znetvořováním krajiny, tj. činí ekonomický růst nejen trvale udržitelným, ale i neomezeným a dynamickým.

* Zvyšuje inovační potenciál společnosti, který se mění ve faktor radikálního snižování přírodních vstupů nutných k dosažení konečných efektů přispívajících ke kvalitě lidského života.

Jinými slovy – stávající "greendealovské" vidění řešení vztahu společenského vývoje a přírodního prostřední je příliš setrvačné, nereflektuje dostatečně ani roli univerzit samotných, univerzity mohou svou činností přispět v návaznosti na něj k postupnému vytváření a vnitřnímu sdílení perspektivnějších, přitažlivějších a realističtějších alternativ.

5, Vytváření zpětné vazby mezi analýzou toho, co se daří univerzitě realizovat a uplatnit ve společenské praxi na jedné straně, na straně druhé identifikováním vnitřních i vnějších příčin toho, co a proč se nedaří; využití této zpětné vazby pro konkretizaci vlastní a společenské vize:

Proto by univerzita měla formulovat konkrétní kroky zdokonalování svých vnitřních mechanismů a postupu v oblasti výzkumných priorit, podrobit to, co se nedaří, kvalifikované diskusi s cílem odpovědět na otázku, proč se to nedaří a jak dál. Zde je vhodné od počátku počítat s tím, že názory nebudou jednoznačné, tj. že je vhodné formulovat alternativní pohledy. Důležité je tyto alternativní pohledy zaznamenat.

Otázka místo úplného závěru: Na čem vázne posun aspoň o kousek dál?

Vize, jakou potřebujeme/418 Alternativa "kariérního postupu": Freelancing

Velmi přínosný příspěvek k podchcení změn na profesních trzích od Radka Novotného:

Alternativa "kariérního postupu" - Freelancing

Radek Novotný

Abych jen nekritizoval, ale nabídnul i jakou mám na mysli alternativu:

Zejména mezi mladými (ale i já to přes 20 let praktikuji) a Průmysl 4.0 s tím počítá jako s významnou formou práce je tzv. Freelancing.

Dnes je populární představovat freelancera jako mladého člověka, sedícího na pláži Indického oceánu, který má na kolenou notebook a pracuje na nějakém řešení pro firmu kdekoliv na světě. Bydlí v bungalovu, děti a žena si užívají čisté přírody a tepla.

Tím, že se lidé už od ZŠ orientují na tvorbu individuálního vzdělání podle jeho schopností a ne "osekávání lidí dobot", absolventi budou mít individuální soubor kompetencí a ty budou na trh nabízet "ad hoc" formou spolupráce na projektech.

Nebudou tedy lézt po kariérním žebříčku nějaké firmy, ale vytvářet si individuální portfolio podle toho, jak je daný konkrétní projekt osloví (smyspluplnost, etika, jejich osobní rozvoj).

A naopak firmy budou vytvářet ad hoc mezinárodní týmy z celého světa na 2-3 roky (trvání projektu).

Podle HR studií jednou ze základních vlastností pro příjetí do týmu (vedle zkušeností z projektů, na kterých a čím se uchazeč konkrétně podílel) je schopnost rozpuštěného EGA, neboli podpora i cizích nápadů, komunikativnost, nelpění a neobhajoba za každou cenu svých názorů a nápadů, ale orientace na úspěšnost týmu, pohodu / pozitivní energii v týmu.

Když víte, že v daném týmu či firmě už po projektu pracovat nebudete, nepotřebujete osobně uspět, prosadit se. Společně jim jde o to, aby se projekt zrealizoval - uspěl.

Takovému člověku je kariérní žebříček ve firmě, ale i zajištěný postup do vyšších platových tříd fuk.

Matchmaking probíhá podle měřítek:

(Nabídková strana), zaujalo mě to? Má pro mě účast na takovém projektu smysl? Obohatí mě zkušenost z práce na tomt o projektu v nečem?

A na druhé (poptávané) straně vyjednávání: "Čím uchazeč mému projektu přispěje? Jaký úhel pohledu na problém mi ještě chybí?"

Bez ohledu na nějaké vazby k nějakému uchazeči, či protislužbičky z minulých kšeftíčků.

K tomu ode mne:

Vynikající doplnění. Za jednoho z průkopníků Freelancingu můžeme považovat (koho jiného než?) jednoho z nejlepších sci-fi spisovatelů Arthura Clarka, který se přesídlil právě na pobřeží Indického oceánu, viz:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Arthur_Charles_Clarke

Mj. jeho případ dokumentuje, že přejít na takovou životní dráhu lze i ve vyšším věku.

Univerzity by se rozhodně měly touto perspektivní oblastí zabývat a alespoň formou specializací v rámci studijních programů připravovat odborníky pro tuto oblast. Formou zapojení do absolventských sítí by jednak zvýšily efekty, jednak zmenšila rizika, která takové profesní uplatnění má.

Pokud jsem v sérii o univerzitách zdůrazňoval příjmový aspekt (jde i o to, kolik člověk vydělá peněz), jde i o to, že je to současné ocenění jeho přínosu k tvorbě HDP a kvalitě ekonomického růstu. Pokud chceme jít cestou reálního zespolečenštění proti segregaci společnosti formou pozičního investování (to druhé je slepá ulička), tak je dobré docenit i příjmové efekty. Proto není nic špatného mluvit i o penězích (i když já sám je moc vydělávat neumím a většinu nejnáročnějších profesních výkonů dělám zadarmo, což mohou dosvědčit i moji studenti, kterým se snažím předat co nejvíce znalostí a zkušeností).

Vize, jakou potřebujeme/419 Hlavní oblast střetu: PENZIJNÍ SYSTÉM

Už je to tady. Byl spuštěn předem připravený scénář rychlých změn, které mají projít dříve, než lidem dojde, o co jde. Jednou z oblastí je ekonomiku devastující kvazireforma penzijního systému. Právě to, že v rámci perspektivní, realistické a přitažlivé vize byl zpracován projekt skutečné reformy, bylo možné velmi přesně předpovědět scénář budoucího vývoje. Zde je článek 8. prosinec 2022. Odlišuji jej barvou:

Hlavní oblast střetu: PENZIJNÍ SYSTÉM

Děje se velké množství velmi dramatických událostí. Proč právě boj o reformu penzijního systému by měl být hlavní oblastí střetu? – Tato otázka je zcela namístě. Předešlu několik důvodů:

1. V tomto boji se rozhodne o tom, zda systém našich veřejných financí a na něj napojený nejen penzijní systém, ale i systémy zdravotní péče, vzdělání, sociální práce apod. budou udržitelné.

2. V tomto boji se rozhodne o tom, jakou míru samostatnosti si uchováme.

3. V tomto boji se rozhodne o tom, jaký život budou mít lidé ve věku těch, kteří okupačně stávkují za klima.

4. V tomto boji se rozhodne o tom, jak se budou vyvíjet vztahy mezi generacemi.

5. V tomto boji se rozhodne o tom, zda se nám podaří uskutečnit přechod k trvale udržitelnému a současně neomezenému růstu, který nezatěžuje přírodní prostředí.

6. V tomto boji se rozhodne, zda se podaří udržet mantinely normálního fungování společnosti, nebo zda se propadneme do pekla fyzické likvidace politických odpůrců cizí moci teroristickými skupinami organizovanými cizí mocí.

7. V tomto boji se v plné nahotě projeví, jak to s námi tato vláda myslí, resp. zda je to vůbec vláda hájící zájmy lidí žijících v naší zemi, nebo zda jde proti nim.

Proč je otázka penzijního systému a o co v ní jde?

K tomu doporučuji pročíst vynikající materiál na toto téma od Jaroslava Šulce na stránkách Kudy z krize, zde:

https://www.kudyzkrize.cz/2022/12/04/jaroslav-sulc-k-duchodove-reforme/

A ještě lépe sledovat seriál Vize jakou potřebujeme na stránkách mého bloku od 8. prosince (ode dneška), ve kterém se této problematice věnuji v návaznosti na článek J. Šulce. Je tam podrobně rozvedeno to, o čem píšu v tomto shrnutí.

Penzijní systém není okrajová oblasti ekonomiky. Pokud by byl dobře nastaven a začleněn do systému systémů sociálního investování a sociálního pojištění (péče o zdraví, vzdělání, sociální práce), působil by jako jeden z nejvýznamnějších zdrojů ekonomického růstu, který přispívá nejen k jeho dynamice, ale pozitivně determinuje i jeho kvalitu.

Co je to výkonnost penzijního systému?

Zde musíme vyjít z analogie s jinými pojišťovacími systémy. Například havarijní pojištění, to je také povinné. Co je pojistnou událostí v tomto systému? To, že se stane havárie. Dobře nastavený systém havarijního pojištění v prostředí dobrého silničního značení, přiměřených silničních kontrol, dobré přípravy řidičů apod. výrazně sníží počet pojistných událostí.

Co je pojistnou událostí v penzijním systému? Nikoli to, že se člověk dožije vysokého věku, ale to, že v důsledku stárnutí ztratí schopnost být výdělečně činný v míře, která mu umožňuje důstojný život. Do této pojistné události spadají nejen ti, kteří jsou fyzicky či psychicky "opotřebovaní", ale i ti, kteří nenacházejí dostatečné naplnění svého žití v oblasti výdělečného uplatnění, ale chtějí s tím, co si v systému penzijního pojištění odložili pro svou budoucí spotřebu, realizovat aktivity odpovídající jejich zájmům. K uvedené pojistné události ovšem dochází u každého v jiném věku. U někoho dřív a u někoho později, a to s velkým rozptylem.

Výkonnost penzijního systému bychom tedy měli hodnotit podle toho, jak všechny účastníky motivuje k tomu, aby příslušná pojistná událost nastala co nejpozději, tj. podle toho, jak je vede k prodloužení doby výdělečného uplatnění.

Kdo jsou ti, které by měl penzijní systém motivovat?

Především samotní pojištěnci, a to již v době, kdy se začínají připravovat na svou profesní dráhu (od mateřské školky), když si vybírají startovní profesi, když později potřebuji upgrade svých předpokladů pro výkon profese apod.

Dále jsou to ti, kteří je na celoživotní dráhu připravují – rodina, ale hlavně vzdělávací systém.

Významnou roli hrají poskytovatelé zdravotních či lázeňských služeb (zdravotní či lázeňská zařízení) a jejich zprostředkovatelé (zdravotní pojišťovny). Ti rozhodují o tom, jak dlouho bude člověk fyzicky i psychicky fit, jakou bude mít chuť pracovat.

Ne nevýznamnou roli hrají i ti, kteří stojí na straně poptávky po zaměstnancích vyššího věku, mnohdy cennými tím, že jsou vybavení zkušenostmi, osobními kontakty a prověřeni časem. Nakolik jim vytvářejí pracovní příležitosti, možnost rozvolňovat pracovní aktivity či působit v tvůrčích týmech.

A bylo by možné uvést ještě další účastníky, či jak se moderně říká "stakeholdry", kteří by měli být dobře nastaveným penzijním systémem motivováni k zabezpečení jeho co nejvyšší výkonnosti. Rezervy jsou v této oblasti gigantické. Zvláště v našem do značné míry "zmršeném" penzijním systému, ve kterém se tluče několik protichůdných záměrů, který absurdním způsobem motivuje k předčasným odchodům do důchodu (Kalouskovo dědictví).

Co je nebezpečné?

V boji o výkonný penzijní systém hrozí dvě rizika – "zdola" a "shora". Je velmi důležité, aby si je veřejnost co nejvíce uvědomovala.

Riziko snížení výkonnosti systému "zdola" spočívá v příliš velkém rovnostářství, které naruší stimulující roli penzijního systému, sníží příjmy, zvýší výdaje a odnesou to právě ti nejchudší.

Riziko snížení výkonosti systému "shora" spočívá v tom, že se systém začne redukovat a tím rovněž ztratí stimulující roli, klesne jeho výkonnost.

Nabízí se jedna konkrétní a poměrně snadno realizovatelní možnost. Oddělit od "zflikované" základní části systému penzijního pojištění jakožto určitou "nadstavbu" nad ním "postgraduální" část, tj. část, ve které jsou pojištěnci výdělečně činní ve věku 65+, tuto část definovat jako NDC (tedy plně zásluhovou po (dejme tomu 5-10%) odvodu do solidární báze celého penzijního systému. Jinými slovy – tuto část penzijního systému budovat na principu, kdo tam co dal, dostane zpět podle pojistné matematiky v podobě doživotní renty. Tím se omezí případně diskuse o tom, co komu vzít, které stejně nikam nevedou.

Jaká je šance na racionální řešení?

Určitá naděje spočívá v tom, že ministr, pod kterého penzijní systém spadá, tedy M. Jurečka, z podstatné části ví, o co jde, a že sám navrhoval jít cestou motivace k individuálnímu dobrovolnému prodloužení doby produktivního uplatnění. Pak se ale – patrně pod tlakem – objevilo v jeho pohledu určité kolísání.

Pokud lidé, i ti mladší, alespoň částečně pochopí, o co jde, lze vyvolat protitlak.

Co vše je ve hře?

Vůbec nejde jen o penzijní systém, ale zejména o to, aby se ekonomika měnila v tu, která navrací člověka od konzumu k plnohodnotnému životu, životu, který je založen na rozvoji, uplatnění a uchování schopností, s tím spojeném naplněním smyslu. Ekonomika, v níž podstatně vzroste role služeb zaměřených na nabývání a uchování schopností člověka jako základu jeho celoživotního uplatnění nevede k drancování přírody, ale ani ne k asketismu. Umožňuje nalézat a prožívat skutečné hodnoty. Toto je cesta, kterou by měli a snad i mohli znát ti, kteří chtějí ochránit naši planetu a její klima. Už proto, že zde můžeme jako malá země vyslat přitažlivé poselství i těm mnohem mocnějším a – jak se ukazuje – i bezohlednějším v současné absurdní hře.

Pokud si uvědomíme, jaká perspektiva se tím nabízí, nebude moci projít záměr zničit naši zemi fyzickou likvidací všech, kteří si uchovají kvalifikovaný pohled na realitu opírající se o její poznání. Nebude možno zneužít podivným způsobem legalizovanou, ale i nelegalizovanou přítomnost velkých ozbrojených skupin na našem území ovládaných cizí mocí k vyvraždění skutečných elit, tak jak k tomu v některých zemích již došlo.

Co říci závěrem?

- Sledujme bedlivě, co se v oblasti diskusí o reformě penzijního systému odehrává.

- Prostudujme si důležité materiály, ten od J. Šulce je dobrým východiskem.

- Uvědomme si, že i v této složité době jsou problémy spojené se zajištěním plnohodnotného života všech, kteří v naší zemi žijí, řešitelné.

- Využijme dané téma k mezigeneračnímu dialogu, mj. i proto, abychom obnovili normální rodinné vztahy.

- Nebojme se na dané téma diskutovat, pokud máme odlišné názory.

- Neuzavírejme se do stereotypů a nepodceňujme naši schopnost chápat i složitější problematiku.
Viz:
https://radimvalencik.pise.cz/10650-hlavni-oblast-stretu-penzijni-system.html


Vize, jakou potřebujeme/420 13. report (12. 1.2023 – 9. 1.2023)

13. report (12. 1.2023 – 9. 1.2023)

Rozdělení práce do skupin přináší první výsledky.

Jak by mohly fungovat univerzity (a proč nejsou možnosti nevyužity?).

Důležitá kritická reflexe stručné verze vize.

Přesně předpovězený spor o podobu reformy penzijního systému právě odstartoval.

Přehled všech výstupů:

Vize, jakou potřebujeme/391

K nejstručnější verzi vize/7

https://radimvalencik.pise.cz/10683-vize-jakou-potrebujeme-391.html

Vize, jakou potřebujeme/392

K nejstručnější verzi vize/8

https://radimvalencik.pise.cz/10684-vize-jakou-potrebujeme-392.html

Vize, jakou potřebujeme/393

K nejstručnější verzi vize/9

https://radimvalencik.pise.cz/10685-vize-jakou-potrebujeme-393.html

Vize, jakou potřebujeme/394

8. online setkání k pěstování vize.

První výsledky práce ve skupinách – proměny na trhu práce

https://radimvalencik.pise.cz/10686-vize-jakou-potrebujeme-394.html

Vize, jakou potřebujeme/395

Dynamická digitalizace, nástup umělé inteligence, Průmysl 4.0 či 5.0.:

Jakou produkci univerzit si to vyžaduje? – část 1.
https://radimvalencik.pise.cz/10688-vize-jakou-potrebujeme-395.html

Vize, jakou potřebujeme/396

Dynamická digitalizace, nástup umělé inteligence, Průmysl 4.0 či 5.0.:

Jakou produkci univerzit si to vyžaduje? – část 2.

https://radimvalencik.pise.cz/10689-vize-jakou-potrebujeme-396.html

Vize, jakou potřebujeme/397

Dynamická digitalizace, nástup umělé inteligence, Průmysl 4.0 či 5.0.:

Jakou produkci univerzit si to vyžaduje? – část 3/1.

https://radimvalencik.pise.cz/10690-vize-jakou-potrebujeme-397.html

Vize, jakou potřebujeme/398

Dynamická digitalizace, nástup umělé inteligence, Průmysl 4.0 či 5.0.:

Jakou produkci univerzit si to vyžaduje? – část 3/2.

https://radimvalencik.pise.cz/10691-vize-jakou-potrebujeme-398.html

Vize, jakou potřebujeme/399

Dynamická digitalizace, nástup umělé inteligence, Průmysl 4.0 či 5.0.:

Jakou produkci univerzit si to vyžaduje? – část 4.

https://radimvalencik.pise.cz/10692-vize-jakou-potrebujeme-399.html

Vize, jakou potřebujeme/400

Velmi podnětné připomínky 400-402

Ladislav Zelinka: Připomínky ke stručné verzi vize – část 1.

https://radimvalencik.pise.cz/10697-vize-jakou-potrebujeme-400.html

Vize, jakou potřebujeme/401

Ladislav Zelinka: Připomínky ke stručné verzi vize – část 2.

https://radimvalencik.pise.cz/10698-vize-jakou-potrebujeme-401.html

Vize, jakou potřebujeme/402

Ladislav Zelinka: Připomínky ke stručné verzi vize – část 3.

https://radimvalencik.pise.cz/10699-vize-jakou-potrebujeme-402.html

Vize, jakou potřebujeme/403

Hlavní série tohoto období: Jak by mohly fungovat univerzity 403-418

Vize jedné univerzity- 1. část

https://radimvalencik.pise.cz/10700-vize-jakou-potrebujeme-403.html

Vize, jakou potřebujeme/404

Vize jedné univerzity - 2. část

https://radimvalencik.pise.cz/10719-vize-jakou-potrebujeme-404.html

Vize, jakou potřebujeme/405

Vize jedné univerzity - 3. část

https://radimvalencik.pise.cz/10702-vize-jakou-potrebujeme-405.html

Vize, jakou potřebujeme/406

Vize jedné univerzity - 4. část

https://radimvalencik.pise.cz/10703-vize-jakou-potrebujeme-406.html

Vize, jakou potřebujeme/407

Vize jedné univerzity - 5. část

https://radimvalencik.pise.cz/10704-vize-jakou-potrebujeme-407.html

Vize, jakou potřebujeme/408

Vize jedné univerzity - 6. část

https://radimvalencik.pise.cz/10705-vize-jakou-potrebujeme-408.html

Vize, jakou potřebujeme/409

Vize jedné univerzity - 7. část

https://radimvalencik.pise.cz/10706-vize-jakou-potrebujeme-409.html

Vize, jakou potřebujeme/410

Vize jedné univerzity - 7. část - druhá verze

https://radimvalencik.pise.cz/10709-vize-jakou-potrebujeme-410.html

Vize, jakou potřebujeme/411

Vize jedné univerzity - 8. část

https://radimvalencik.pise.cz/10710-vize-jakou-potrebujeme-411.html

Vize, jakou potřebujeme/412

Vize jedné univerzity - 10. část

https://radimvalencik.pise.cz/10711-vize-jakou-potrebujeme-412.html

Vize, jakou potřebujeme/413

Vize jedné univerzity - 11. část/1

https://radimvalencik.pise.cz/10712-vize-jakou-potrebujeme-413.html

Vize, jakou potřebujeme/414

Vize jedné univerzity – 11/2. část
https://radimvalencik.pise.cz/10713-vize-jakou-potrebujeme-414.html

Vize, jakou potřebujeme/415

Vize jedné univerzity – 12/1. část

https://radimvalencik.pise.cz/10723-vize-jakou-potrebujeme-415.htm

Vize, jakou potřebujeme/416

Vize jedné univerzity – 12/2. část

https://radimvalencik.pise.cz/10724-vize-jakou-potrebujeme-416.html

Vize, jakou potřebujeme/417

Souhrnná poznámka k vizím univerzit

https://radimvalencik.pise.cz/10721-vize-jakou-potrebujeme-417.html

Radek Novotný: Alternativa "kariérního postupu" - Freelancing

https://radimvalencik.pise.cz/10725-vize-jakou-potrebujeme-418.html

Vize, jakou potřebujeme/419

Přesně předpovězený spor o podobu reformy penzijního systému právě odstartoval.

Skvělá ukázka propojení teorie s praxí.

https://radimvalencik.pise.cz/10726-vize-jakou-potrebujeme-419.html

K tomu další články, které budou postupně zahrnuty do seriálu k vizi:

https://radimvalencik.pise.cz/10650-hlavni-oblast-stretu-penzijni-system.html

https://radimvalencik.pise.cz/10727-reforma-pnezijniho-systemu-ano-ale-ne-takto.html

https://radimvalencik.pise.cz/10728-v-bezdek-o-vyznamu-vize-a-proc-ji-nemame.html

https://radimvalencik.pise.cz/10740-penze-do-nich-dokud-jsou-zblbli.html

https://radimvalencik.pise.cz/10741-penze-dvoji-omyl-pekarove.html


Vize, jakou potřebujeme/421 J. Mihola - Prognostické úvahy – část 1.

25. ročník vědecké konference Lidský kapitál a investice do vzdělání, který pořádala v listopadu 2022 Vysoká škola finanční a správní, byl zaměřen přímo na problematiku Metodologická role vize při iniciování, orientování a praktickém uplatnění výsledků společenskovědního výzkumu. Na konferenci byla přednesena řada zajímavých příspěvků. Ukázky z nich postupně v rámci seriálu k pěstování perspektivní, realistické a přitažlivé vize uveřejním. Jeden z nejzajímavějších je od Jiřího Miholy, který přispěl již více podnětnými materiály k pěstování vize. Tento s využitím matematicko-statistických metod analyzuje a prognózuje globální kontext současného dění. Dospívá k některým překvapivým závěrům. Uveřejním ho v obvyklých "denních dávkách". Do první části zařadím přehled zdrojů a stručný nástin toho, o čem příspěvek pojednává. Od svého textu odlišuji barvou:

Jiří Mihola

Tento příspěvek je volným pokračováním úvah z monografie Produkční funkce jako nástroj zobrazování ekonomické reality. Praha, Vysoké školy finanční a správní, 2021, Edice SCIENCEpress, ISBN 978-80-7408-223-8

Stručný přehled:

Prognostické úvahy jsou kaleidoskopem různých prognostických vyjádření kvantitativní i kvalitativní povahy. Kvantitativní úvahy vychází z teorie publikované z uvedené monografii Produkční funkce jako nástroj zobrazování ekonomické reality. Časová produkční funkce je využita pro prognózování vývoje HDP ekonomik USA, Číny a Indie do roku 2030 respektive 2050. Prolongace absolutní výše HDP ukazuje, že se před USA kromě Číny, která již nyní je na prvním místě, dostane i Indie. Dále se predikuje, vzestup absolutního HDP Indonésie, stabilní pozice Ruska a ztráta elitního postavení Japonska a také Německa. Prognostické úvahy jsou doplněny dílčími tvrzeními z různých oblastí.

Literatura

BUSTA, David: Model ekonomického dopadu hypotetického zavedení garantovaného příjmu v České republice na základě dat z roku 2015, Bakalářská práce VŠE, 2017, s. 10 a 11., ISBN: 978-80-7408-138-5

BUSTA, David: Základní příjem v Česku, Hospodářské noviny 9. 8. 2017, s. 10 a 11., ISBN: 978-80-7408-138-5

Mihola, Jiří: Přehled českého školství, nakladatelství Občanské sdružení Melius, 1. vydání, Praha: 2014. 1220 s. ISBN: 978-80-87638-03-3

PAINE THOMAS NATIONAL HISTORICAL ASSOCIATION, Paine on Basic Income and HumanRights, [online]. [cit. 2017-10-10], Dostupné z https://thomaspaine.org/paine-on-basicincome-and-human-rights.html

VAN PARIJS, Philippe, Marek Hrubec, Martin Brabec a kol., Všeobecný základní příjem. Právo na lenost, nebo na přežití?, 2007, Filosofia, ISBN 9788070072592

HÄNI, Daniel a Enno Schmidt: filmová esej Základní příjem, přístupné on line na https://m.youtube.com/watch?v=2mP3b86zVvo

Další aktuální odkazy: https://www.zakladnyprijem.sk/?page_id=68

1 Prognostické úvahy

1.1 Vývoj USA, Číny a Indie dle HPD

Aktuálním příkladem využití časové produkční funkce je prognóza vývoje třech největších10[1] světových ekonomik USA, Číny a Indie. Výstupní veličinou této produkční funkce je HDP ve stálých cenách v paritě kupní síly (mezinárodní $ 2011) a vstupní veličinou je čas. Prolongace vývoje za období 1992 až 2020 na dalších 10 případně 30 let ukazuje, že s velkou pravděpodobností dojde ke změnám v pořadí největších ekonomik podle HDP. Lze předpokládat, že v obrovských národních ekonomikách zákonitě převládají na desetileté i delší prognózované období především setrvačné tendence. Ty jsou doplněny některými očekávanými i neočekávanými poruchami jako jsou např. dopady plošných restrikcí a vypínání ekonomik (tzv. lockdownů) vyvolaných snahou ovlivnit vývoj epidemie Covid 19.

V tabulce 1 jsou uvedeny 3 největší ekonomiky v pořadí podle absolutní výše HDP za rok 2020. Ve srovnání s rokem 1992 došlo k určitým změnám: Čína se dostala na 1. místo z 5 místa.; USA kleslo na 2. místo; Indie se dostala na 3. místo z místa 8. Prognóza do roku 2030 byla vypočtena jako součin prolongovaných údajů počtu obyvatelL a produktivity živé práceHDP/L, pro které byla využita polynomická funkce prvního, druhého i třetího řádu nebo exponenciální funkce podle odpovídající těsnosti měřené souhrnným koeficientem determinace R2. Tuto prognózu jsem zrealizoval také pro souhrnnou produktivitu faktorů místo pouhé produktivity živé práce. Vzhledem k tomu, že výsledné změny pořadí byly prakticky stejné, rozhodl jsem se publikovat pouze jednodušší a přehlednější variantu.

Tabulka 1: Prognóza vývoje třech nejsilnějších ekonomik na 10 let

Z estetických důvodů přikládám až za foto z přírody

Zdroj: vlastní provedení. Data za roky 1992 a 2020 jsou převzata z World Economic Outlook Database International Monetary Fund11[2]. Jsou v paritě kupní síly, mezinárodních $.

Vysvětlující proměnnou je ve všech případech čas t uváděný v rocích prostřednictvím letopočtů, např. 1990 nebo 2030. Velký počet desetinných míst, na které jsou uváděny regresní parametry, je nezbytný. Snížení počtu desetinných míst přináší výrazné odchylky naměřených a odhadovaných hodnot. U každé rovnice je uveden rovněž souhrnný koeficient determinace R2.

Regresní rovnice pro počet obyvatel L:

                    USA, = 0,9917

L = 2,5546.t - 4827,8 (1)

                    Čína, = 0,9980

L = -0,1274824170.t2 + 519,4496547752.t - 527 707,0728967320 (2)

                    Indie, = 0,7297

L = -0,20545319.t2 + 842,23139928.t - 861 584,35660050 (3)

Regresní rovnice pro hrubý domácí produkt na obyvatele HDP/L:

                    USA, = 0,9656

HDP/L = 677,46894719.t - 1 311 116,77411355 (4)

                    Čína, = 0,9992

HDP/L = -0,22921711.t3 + 1 397,47724405.t2 - 2 838 932,93517677.t + +1 921 697 385,47686000 (5)