Aleš Přichystal: Ve službě vlasti (Domobrana u nás a ve světě)

5
(3)

Domobrana – zbytečný výmysl nové doby nebo historicky ověřená forma kolektivní sebeobrany? Jsou domobranecké organizace zbytečné, když máme dobře pracující policii a armádu (která je více na zahraničních misích, než aby bránila území naší země)? Skutečně se české domobrany chystají na partyzánské boje proti migrantům, jak hlásá dezinformační mediální mainstream? Existují také v jiných zemích uskupení domobraneckého nebo miličního typu?

A opravdu jsou členové českých domobran, ve své většině pracující tátové nebo dědové od rodin, nebezpeční extrémisté, kteří by měli být postaveni mimo zákon? Nebo to jsou „neškodní blázni“, běhající ve svém volném čase po lesích, hrajíce si na vojáky? Nebo to jsou upřímní vlastenci, kteří se ve svém volném čase a za své peníze (na rozdíl od činnosti většiny bohatě dotovaných politických „neziskovek“) učí připravovat na různé krizové situace, aby dokázali efektivně ochránit a ubránit své rodiny a svou zemi?

Na tyto a mnohé další otázky odpovídá autor Aleš Přichystal, bývalý náčelník štábu Zemské domobrany, ve své politicky nekorektní knize Ve službě vlasti.

V první kapitole je představena role domobran v historii, včetně domobrany v rakousko-uherské monarchii a nástupnické Československé republice. Druhá kapitola je zaměřena na současné domobranecké a miliční formace v evropských a mimoevropských zemích, od Slovenských branců až po Národní gardu v USA. Třetí kapitola popisuje počátky a působení domobraneckých organizací v České republice, s podrobným popisem Národní a Zemské domobrany a Čs. vojáků v záloze za mír.

Zde je malá ochutnávka:

Operace Informační vítr

Z neznámých a nepochopitelných důvodů byla činnost domobrany od svého prvopočátku předmětem neutuchajícího zájmu pracovníků Ministerstva vnitra i Bezpečnostní informační služby. Snahy mnoha čestných lidí, kterým není lhostejný osud jejich domovů a vlasti, byly z prapodivných důvodů brány jako nebezpečí pro stávající liberálně-demokratický režim. Režim, který se ohání demokracií a svobodami, zejména pokud nejsou aplikovány v jiných zemích podle jejich představ. Přitom domobrany nikdy neplánovaly žádný státní převrat, žádnou změnu režimu (byť s některými prvky nemohli jako skuteční demokraté a vlastenci souhlasit) a na rozdíl od mnoha politiků a politických stran se demokracií nejen zaštiťovaly, ale dokonce ji i ctily.

Odbor bezpečnostní politiky Ministerstva vnitra publikuje na svých webových stránkách pravidelně zprávy o extremismu pod názvem „Projevy extremismu a předsudečné nenávisti. Souhrnná situační zpráva“. Svou část zde mají domobrany, a to pod označením „Paramilitární a domobranecké skupiny“.

Vydávání čtvrtletní zprávy o extremismu bylo vždy domobranci netrpělivě očekáváno, neboť její čtení přivádělo zasvěcené čtenáře do stavu značného veselí. Stejně jako kdysi čtení humoristického časopisu Dikobraz blahé paměti. Ministerští úředníci si opravdu zasloužili svůj plat, a pokud by ještě zmiňovaný časopis existoval, mohli by v případě odchodu z ministerstva ihned nastoupit jako fundovaní redaktoři humoristického časopisu.

Velení domobrany totiž zaregistrovalo, že veškeré informace uvedené ve zprávě o extremismu, jsou vlastně jen převzatá a špatně interpretovaná fakta, která o sobě domobranecké organizace napsaly na svých webových stránkách, časopisech a sociálních sítích. Jednoduše řečeno – co sami domobranci o sobě veřejně nenapsali, to vnitro ani BISka nevěděla. Což samozřejmě svědčí o kvalitě jejich zpravodajské práce, placené z daní daňových poplatníků, tedy vesměs i samotných domobranců (protože domobranec a pobírač sociálních dávek, to skutečně nejde dohromady).

Po domluvě velitelů Zemské a Národní domobrany bylo rozhodnuto – tento zpravodajský šlendrián bude následně využit proti těm, kteří domobrany špiní a snaží se je zařadit do škatulky režimu nebezpečných extrémistických organizací. Počínaje druhou polovinou roku 2018 tak byla spuštěna dlouhodobá zastírací zpravodajská operace s názvem Informační vítr. Principem této zpravodajské hry bylo zmatení nepřítele tím, že nyní veškeré informace, které domobrany zveřejňovaly, vždy obsahovaly přibližně jednu třetinu pravdy, třetinu polopravdy a poslední třetina, to již byla čirá fantazie autora zveřejňované zprávy. Velitelé i většina členů samozřejmě byli o tomto záměrném matení včas zpraveni, takže se nemuseli divit zveřejňovaným zprávám o akcích, kterých se zúčastnili, a které jen částečně odpovídaly realitě.

Dobrá práce se zdařila a výsledky se dostavily poměrně brzy. Vnitro i BISka chytili informační vítr pořádně za pačesy a výsledkem byly „paramilitaristické a domobranecké“ pasáže ve zprávách o extremismu, které nyní odpovídaly v podstatě čemukoliv, jenom ne holé realitě. A protože z uvedených zpráv našich zpravodajských elit v podstatě čerpají také prorežimní média, rozšířil se Informační vítr také do tištěných nebo internetových médií. Osoby, které se již jen ze setrvačnosti nazývají novináři, tak pomáhaly šířit záměrně podstrčené dezinformace, za což jim bylo několikrát na domobraneckých velitelských cvičeních vysloveno upřímné poděkování.

Skoro dva roky takto pokračovala úspěšná zpravodajská operace domobrany, aniž byla odhalena. Teprve v listopadu roku 2019 byla odtajněna během diskusního pořadu Svobodného vysílače, ve kterém ji přiznali a patřičně komentovali samotní její autoři.

Zmocňovací zákon – bič na domobrany

Česká vláda se rozhodně nechová jako moudře jednající skupina lidí, mající za úkol zajistit nejen blaho, ale hlavně bezpečnost lidí, kteří si je zvolili do svého čela. V časech, kdy se bezpečnostní situace ve světě, v Evropě i v naší zemi rapidně zhoršuje a hrozby různého charakteru jsou stále silnější, nabídky pomoci od občanů, zapojených do dobrovolných občanských iniciativ, jsou nejen odmítány, ale lidé, kteří pomoc nabízejí, jsou kriminalizováni a dehonestováni. Často od těch, kteří sami nejsou schopni pro bezpečnost sebe, svých rodin ani svého okolí udělat vůbec nic, a naopak k likvidaci relativního bezpečí naší země intenzivně přispívají.

V následující kapitole se budeme zabývat stálými snahami ministerstva vnitra, BIS, pisálků z mainstreamu i pochybných sluníčkářských aktivistů dostat domobranecké organizace mimo zákon a jejich představitele a členy potrestat.

Dobře organizovaná a vycvičená domobrana je nezbytná v zájmu bezpečnosti svobodného státu; právo lidu držet a nosit zbraně nesmí být proto omezováno. Pokud se nějaký režim snaží odzbrojit své občany a iniciativy občanů, snažících se o domo-obranu, postavit mimo zákon, jedná se jednoznačně nikoliv o projev demokracie, ale totality!

Významným vnitropolitickým tématem se v prvních dnech roku 2020 stal návrh Zákona o nakládání se zbraněmi v některých případech ovlivňujících vnitřní pořádek nebo bezpečnost České republiky, sněmovní tisk č. 669. Tento návrh předložila skupina poslanců napříč politickými stranami a podle předkladatelů je cílem zákona „upravit nakládání se zbraněmi v některých případech ovlivňujících vnitřní pořádek nebo bezpečnost ČR“. Ovšem v důvodové zprávě se hned na začátku uvádí cíl jiný: „znemožnit, aby se paramilitární skupiny fungující mimo relevantní bezpečnostní systém ČR vyzbrojovaly a aby se zbraněmi usilovaly o prosazování svých ideologických cílů; činnost takových uskupení je neslučitelná s demokratickou podstatou ČR“.

Běžný čtenář těchto vět by se jistě nad významem těchto slov ani nezamýšlel, vždyť nikdo z nás nechce, aby se nám tady nelegálně vyzbrojovaly různé teroristické skupiny, které se následně budou snažit o zavedení jiného zřízení, například dle práva šáría. Jenže – pravá podstata části návrhu zákona jednoznačně směřuje k zákazu stávajících domobraneckých skupin.

Domobrany jsou pro současný režim nebezpečnější než Al-Kajda

V ČR vzniklo v minulých letech několik větších i menších domobraneckých uskupení. Domobrany od počátku své činnosti deklarovaly jako hlavní smysl své existence snahu chránit své rodiny, své přátele i svou vlast, Českou republiku. Hlavní náplní činnosti domobran se stal výcvik pro zvládání mimořádných situací, které mohou v naší zemi nastat. Domobrany se přitom mnohokrát snažily nabídnout svou pomoc orgánům státní správy i samosprávy. Paradoxně čím více se snažily státu pomoc svých vycvičených a vybavených členů nabízet, tím více je za to stát prostřednictvím ministerstva vnitra odsuzoval.

Podstatu snahy režimu zakázat domobrany ukázal v celé nahotě článek, kde se psalo: „Cílem představitelů domobraneckých uskupení je legalizace domobran jejich zakotvením v právním řádu ČR. To jde ale zcela proti aktuálním snahám státu. Ministerstvo vnitra se proto chystá domobrany zakázat“.

Kampaně proti domobranám v mainstreamu však na diskreditaci domobrany nestačily. Naopak se ukázalo, že za domobranami stojí velká část veřejnosti, která si uvědomuje jejich důležitost v dnešním nebezpečném světě. V září loňského roku proběhly tiskem informace, že ministerstvo vnitra v rámci balíčku nové zbraňové legislativy připravilo tzv. Nadstavbový zákon, který měl mimo jiné řešit zákaz „vytváření ozbrojených skupin, které mají povahu domobrany, milice nebo politické strany a chtějí zbraněmi prosazovat náboženské, politické či obdobné společenské cíle“. V závěru důvodová zpráva uváděla: „za ozbrojenou skupinu jsou považovány organizace, ať již existující formálně nebo i toliko neformálně (fakticky), pokud mají povahu domobrany, milice nebo jiné ozbrojené složky. Pojmy domobrany, milice a jiné ozbrojené složky nejsou v návrhu nadstavbového zákona definovány, neboť zde nepředstavují pojmy nesoucí samotný obsah (hypotézu) zakotvované právní normy, ale jedná se o pojmy vysvětlující, které upřesňují koncept ozbrojené skupiny“.

To však nestačilo hlavnímu čučkaři, věčnému plukovníku Koudelkovi, který navrhoval rovnou domobrance zavírat do vězení. Bezpečnostní informační služba navrhovala, aby členství v domobranách bylo v nejvážnějších případech (konkrétně „když dojde k vytvoření reálně ozbrojené skupiny s velkým množstvím členů“) rovnou trestným činem. BIS tak chtěla ještě zpřísnit nový zákon, který připravoval ministr vnitra Hamáček.

Hamáčkova ďábelská lest

Protože se ukázalo, že přímý zákaz domobraneckých organizací by mohl v Poslanecké sněmovně narazit a u části poslanců vyvolat negativní postoje, podařilo se ministrovi vnitra v novém návrhu zákona změnit formulace paragrafů, které mají postihovat domobrany tak, aby zde domobrana již nebyla přímo citována. Místo pojmu „domobrana“ se zde hovoří o „ozbrojené skupině, která má povahu paramilitární ozbrojené složky, je určena k ozbrojenému prosazování cílů založených na politické, náboženské nebo jiné ideologii, a nakládá se zbraněmi, usiluje o získání přístupu ke zbraním, nebo organizuje osoby, které zbraněmi nakládají. Zároveň se mu podařilo přesvědčit poslance SPD i KSČM, že jde o zákon proti vzniku islamistických milic, buněk Islámského státu, šáríatských hlídek, ozbrojených anarchopirátských skupin typu sdružení ANTIFA, anebo o jiné nepokrytě teroristické skupiny, což potvrdil ve svých vystoupeních předseda SPD Tomio Okamura.

Domobrany se však obávají, že páni poslanci pouze sedli ministru Hamáčkovi, jehož nenávist k domobranám a naopak náklonost k organizacím typu Antifa, je obecně známa, na lep. Zmíněný paragraf 3 návrhu zákona sice přímo o domobranách nehovoří, ale zcela popisuje jejich principy činnosti. Podle důvodové zprávy k návrhu zákona (8) je za paramilitární ozbrojenou složku považována skupina, která:

  1. má určitou vnitřní hierarchickou organizační strukturou – domobrany mají vlastní velitelskou strukturu
  2. musí se jednat o organizace paravojenského, popř. „parapolicejního“ či obecněji „parabezpečnostního“ typu – podle dříve publikovaných vyjádření MV a BIS jsou domobrany „paravojenský, popř. „parapolicejní“ subjekt
  3. tyto pojmy odkazují ke konkrétním příkladům ozbrojených skupin, které na území republiky vznikaly a vyvíjely činnost v minulosti, ať již byl jejich název jakýkoli – domobrany již existují. Pozn. Všimněte si, že se zde nehovoří o skupinách, které teprve mohou vzniknout, jako např. šáríá hlídky,…

Podle výše uvedené důvodové zprávy „stanovovaný zákaz však nestojí toliko na definici povahy zakazované ozbrojené skupiny, dalšími kritérii, která musejí být naplněna, aby se v konkrétním případě jednalo o ozbrojenou skupinu ve smyslu tohoto zákazu, jsou dále tato hlediska:

  1. musí se jednat o skupinu, která sleduje prosazení určitých politických, náboženských nebo obdobných společenských cílů, založených na určité ideologii – domobrany sice tuto podmínku nesplňují, protože nesledují prosazení určitých politických nebo náboženských cílů. Ovšem co jsou to „společenské cíle“? To není nikde definované, proto je možné tuto formulaci ze strany ministerstva vnitra bez větších problémů ohnout a volně vyložit, kdy např. kritika stávajícího liberálně demokratického režimu bude brána jako „společenský cíl“ a naráz takto budou domobrany splňovat i tento bod.
  2. dosažení těchto cílů musí zahrnovat (nebo aktivně připouštět) i právě jejich ozbrojené prosazení – domobrany se rozhodně o žádné další cíle než vlastní sebe-obranu nesnaží, ale pokud budou na ministerstvu vnitra schopni prokázat uvedené „společenské cíle“, bude pro Hamáčka a jeho lidi jednoduché vytvořit konstrukt, že toho domobrany chtějí dosáhnout ozbrojenou silou.
  3. „ozbrojenost“ skupiny může spočívat jak v tom, že se zbraněmi nakládá samotná skupina (zejména, má-li právní osobnost), o získání přístupu ke zbraním určitým způsobem usiluje, nebo pokud pouze s cílem jako ozbrojená skupina ve výše uvedeném smyslu organizuje osoby, které jinak se zbraněmi nakládají (např. coby držitele zbrojních oprávnění) – i tuto část domobrany splňují, velká část domobranců je legálními držiteli zbrojních průkazů, chodí cvičit na střelnice, atd.

Trestná bude i kritika

Nově navrhovaný zákon myslí opravdu na vše. Zakazuje dokonce i kritiku špatné práce policie nebo armády, případně nepřipravenost státu na mimořádné situace. Nevěříte? V důvodové zprávě se v části „Zhodnocení dopadů na bezpečnost nebo obranu státu” hovoří takto: „Návrh zákona tak sleduje účel posílení sféry vnitřní bezpečnosti i obrany státu zejména v těchto oblastech:

– zabránění vzniku autonomních ozbrojených skupin, které by měly aspiraci nahradit či v souladu s vlastními cíli doplnit, a popř. problematizovat či snížit důvěru v bezpečnostní mechanismy státu, a to i v případech, pokud by se o dosažení těchto cílů dané autonomní entity pokoušely formálně v rámci legálních prostředků právního řádu ČR,…“

Domobrany dlouhodobě analyzovaly bezpečnostní mechanismy státu a se znalostí dané problematiky (neboť členy nebo sympatizanty domobran jsou bývalí vysocí důstojníci a generálové jak armády, tak policie, i bezpečnostní experti, kteří znají reálný, tedy ne pouze deklarovaný – neboť tyto dvě věci se značně liší – stav armády a bezpečnostních složek) často konstatovaly, že oprávněně nemohou mít plnou důvěru ve stávající bezpečnostní mechanismy státu, které jsou dlouhodobě cílevědomě podkopávány a nejsou připraveny v případě vzniku mimořádné situace velkého rozsahu účinně zasáhnout ve prospěch občanů tohoto státu.

Takže vlastně i oprávněná kritika stávajícího stavu ze strany domobraneckých organizací může být brána jako „problematizování či snížení důvěry v bezpečnostní mechanismy státu, a to i v případech, pokud by se o dosažení těchto cílů dané autonomní entity pokoušely formálně v rámci legálních prostředků právního řádu ČR”. Neučili nás náhodou někdy někde, že kriminalizování oprávněné kritiky se nazývá totalita?

Ministerstvo vnitra v roli žalobce, soudce i vykonavatele rozsudku

Další Hamáčkovou ďábelskou lstí je Paragraf 18 Přestupky, odst. 2, bod a, tohoto zákona. Za členství v „paramilitární organizaci“ dle § 3 (tedy ve skutečnosti v domobraně) bude uložen peněžitý trest až 200 tisíc korun. Přitom o spáchání přestupku podle tohoto zákona rozhoduje právě ministerstvo vnitra.

K čemu tedy může reálně dojít? Po nabytí účinnosti zákona, tedy po 1. červenci 2020, začnou domobrancům docházet z Ministerstva vnitra usnesení o spáchání přestupku a uložení peněžitého trestu ve výši 200 tisíc korun. Odvolání je přípustné pouze dovoláním k ministrovi vnitra, tedy k Hamáčkovi. Dále je přiloženo číslo účtu, na který se musí za spáchání přestupku zaslat pokutu ve výši 200 tisíc korun. Pokud to odsouzený „domobranec – přestupkář“ neudělá – a je jasné, že téměř nikdo z domobranců po ruce žádných 200 tisíc korun nemá – tak se dostane do exekuce. Tedy reálně žádná možnost, že se případ dostane před nezávislý soud. Ministerstvo vnitra udělá krátký a existenčně likvidační proces, s domobranci a jinými ztroskotanci se mazlit rozhodně nebude.

Apel

Až vám bude v případě nějaké velké mimořádné události skutečně ouha, se zděšením naráz zjistíte, že vám nemůže pomoci policie, protože má personální podstav a stejný problém, jako je u vás, bude řešit na desítkách nebo stovkách dalších míst. A že vám nepomůže ani armáda, protože se k vám nebude moci rychle dostat z Afganistánu, Mali či jiných bohem zapomenutých zemí naší zeměkoule, kde hájí zájmy jiných mocností nebo koncernů. Určitě vám také nepomůže červená mikina ministra vnitra Hamáčka nebo vyznamenání CIA pro šéfa BIS Koudelku.

​_

Mohou vám však pomoci vaši sousedi, sdružení do skupin domobrany, jednotek Civilní stráže nebo České gardy. Protože to jsou vaši sousedi, vy znáte je a oni znají vás. Navíc mohou být dobře vycvičeni a vybaveni na řešení podobných situací.

Proto prosím pomozte zachovat tyto iniciativy vašich sousedů, kteří se připravují ve svém volném čase a za své peníze na řešení krizových situací. Přesvědčte své politiky, že to nejsou žádní extrémisté a zločinci, ale naopak zákona dbalí občané, kterým není lhostejný osud jejich rodin a přátel. Že to mohou být i oni, kteří pomohou, až to bude zapotřebí!

Článek vyšel v měsíčníku MY 12/2020 který si můžete výhodně předplatit zde, případně zakoupit jeho digitální verzi (a podpořit tím jeho další tvorbu v nelehké době) zde.

Souhlasíte s článkem?

Průměrné hodnocení 5 / 5. Vote count: 3

Zatím nehodnoceno, budete prvním

Napsat komentář