Evropa (z)chudne

0
(0)

Vidlák: Jistě jste v poslední době postřehli v internetovém eteru sérii článků o tom, jak se ekonomicky Evropa posouvá do míst, kde se lidské tělo setkává se židlí. Všechny tyto bohužel pravdivé predikce z úst různých ekonomů, odborníků i znalců na všechno typu Jiří Pehe se sbíhají k jednomu tématu a sice k Zelenému údělu, kterým nás chce svaz evropských socialistických republik oplodnit. Zelený úděl by zasloužil separátní článek. Já ale napíši několik odstavců, proč si i já myslím, že se Evropa a potažmo ČR posouvá ke krachu a není to zdaleka jen problém ekologie a ochraně klimatu.

Problém sociálního státu a „selhání“ kapitalismu

Není žádným tajemstvím, že stát vynakládá každým rokem více a více peněz ve formě tzv. mandatorních výdajů. O některé skupiny obyvatel, které tam patří, jsem se otřel v mém minulém článku, za což jsem si od některých diskutujících vykoledoval místní nálepku o mladém progresivním cosi.

Asi vás Targusi a ostatní zklamu, mladý nejsem a cítění mám. Kromě toho, že už jsem daroval asi 12 litrů své krve už jsem několikrát na život poslat peníze lidem, ke kterým se osud nezachoval zrovna košer, tak také tvrdím, že jsem doživotním dlužníkem svých rodičů. A krom toho si chovám úctu důchodcům mnohem více, než k ostatním. Ale se sociálním smírem na mě nechoďte. Protože vidím, že uplácení lidí státem přerostlo do katastrofálních výšin. Protože také vidím, jak spousta lidí totálně zlenivěla a ztratila disciplínu. Den ode dne vidím, jak spousta lidí stále po kouscích povoluje svá stavidla. Proč se starat o své zdraví, když dnes medicína dělá divy a já přece platím daně, tak mám nárok na péči. Zdravotnictví polyká rok co rok více peněz, protože je třeba provádět stále více nákladných výkonů a to u stále mladších a mladších lidí. Spousta lidí zapomněla na to, že se svobodou se pojí odpovědnost. Ovšem systém je naučil jednotlivce jednat svobodně a jejich následky hodit na bedra státu. Když slyším takovou existenci jako je Maláčová a její „my jim přeci musíme pomoci“ nebo „plytká diskuze na téma, kde na to vezmeme“, berou mě mory. Český sociální stát se prostě stal chůvou a zároveň donátorem spousty lidí, kteří tuto roli nemohoucího rádi přijali, přestože by vůbec nemuseli a uživili by se sami. Nemusím asi připomínat, že na druhé straně se nacházejí lidé a subjekty, jejichž „podnikání“ je na takových existencích závislé. Viz sociální bydlení. Víte, stojím si za tím, že čím více bude stát strkat všude svoje pařáty a garantovat, tím více se bude zdražovat. Proč bych ti nezdražil bydlení, když ti to stát zaplatí, no ne? Stejným systémem fungují zemědělské dotace. Veškeré stránky lidského života (bydlení, zdravotnictví, doprava, vzdělávání) je stále nákladnější a nákladnější a část každého tohoto aspektu platí stát..

Pokud by mi někdo z vás chtěl argumentovat extrémem a nulovou státní pomocí, dejte si prosím na šourek studený obklad. Nikde toto nepíši a ani to nepovažuji ne reálné. Jen se snažím poukázat na morální degradací a ne-motivaci čím dál více lidí, kterým stát dává koláče bez práce. Snažím se poukázat na stále se snižující se ochotu a disciplínu lidí držet slovo, pracovat na sobě, udržovat se v kondici apod. A ruku na srdce, celý sociální smír padne v momentě, kdy už nikdo našemu státu nepůjčí, nebo až se tady těch pár lidí tvořící hodnoty a platící daně na to vy.ere.

Dost často také slyším, že kapitalismus selhal. Nechci tady žonglovat definicemi a termíny, ale on tady nějaký je? V zemi, kde se rozdávají dotace soukromým subjektům z peněz všech? Nebo je snad normální, že země s násobně vyššími pracovními náklady vyvážejí své produkty do levnějších zemí?

Problém „tvorby hodnot“

Přestože spousta z nás jsou v pozitivní náladě, protože naše HDP a průměrná mzda roste, mnozí z nás reálně pociťují opak. Do jisté míry totiž není úplně směrodatné, kolik člověk vydělá, ale kolik zůstane po zaplacení nákladů. Možná někteří z nás vydělávají o pár stovek více, ale peněz zůstává jaksi méně. Asi nikomu z nás neuniklo pro mě například nepochopitelné zdražení potravin, přestože výkupní ceny zemědělských surovin jsou na stejné úrovni. Samozřejmě extrémem jsou stavebniny a dřevo. To je to, co je vidět každým z nás. Na co ale narazíte až časem, je totální nedostatek manuálně pracujících lidí a řemeslníků. O zubních lékařích raději psát nebudu. Úplně na tvrdku napíšu, že je problém najít třeba tesaře, zatímco překupníků se dřevem najdete desítky. Je problém najít zedníka, obkladače, zatímco pomalu v každé vesnici je někdo, kdo „prodá vaši nemovitost“. Furt mi někdo volá, že mi zlevní energie, poradí s financemi, bydlením a podobně. Sháníte dřevo třeba na bazoši, abyste zjistili, že jsou to všechno překupníci. K tomu si připočtete neuvěřitelné množství různých rohlíků.cz, dámejídlo.cz a dalších éééšopů s čímkoliv, ať už se to jmenuje jakkoliv a specializuje na cokoliv. Všichni si myslí, že nakoupí v Čajně zboží na pár kaček, u nás tomu dají 500 % marži a mají zarobeno. To se tady opravdu všichni zbláznili a myslí si, že si tady budeme přeprodávat cizí zboží? Je taková ekonomika smysluplná a udržitelná? Pokud by mi někdo z vás, vcelku logicky, argumentoval tím, že „si to od něj kupovat nemusím“, pak vás zklamu. Už jsem se několikrát přesvědčil, že v podstatě není, kde koupit levněji. Je úplně jedno, jestli si koupím florbalovou hůl v Prahéé, Brně nebo Ostravě, protože všichni mají stejné ceny. Já jsem například loni kupovat zahradní traktor české výroby. Cena v podnikové prodejně stejná, jako u dealera v 200 km vzdáleném obchodě. 

Papírově to tedy vypadá, že země bohatne, ale dle mého názoru je ekonomika, kde se přidaná hodnota tvoří pouze přeprodejem neboli umělým navyšováním cen, nestabilní a křehká. Jistě, bez obchodu by to nešlo, ale v momentě, kdy obchod přeroste výrobu, máme problém. Zatím je co prodávat, Čína šlape a dodává, ale kdo ví, co bude. Myslím, že spoustě z nás covid otevřel oči v tom smyslu, že fráze netřeba vyrábět-dovezem, je jaksi mimo.

Zdroj a diskuze zde.

Souhlasíte s článkem?

Průměrné hodnocení 0 / 5. Vote count: 0

Zatím nehodnoceno, budete prvním

Napsat komentář