Kudy povede cesta?

5
(1)

Jindřich Kulhavý: Evropa řeší problémy kolem všeobecné nespokojenosti s vládami a jejich přístupem ke stávající situaci na kontinentu. Rozvrácenost společnosti se zdaleka netýká jen nás, stačí se podívat do Německa, Francie, Itálie a dalších zemí. Navíc z Bruselu se stalo hadí hnízdo odtržené od reality s nápady rovnajícím se průměrnému stupni idiocie. Způsobuje to moc vložená do rukou nevolených elit, neskutečně vysoké platy a nulová individuální zodpovědnost. Ryba opět smrdí od hlavy. A tentokrát je ten zápach už nesnesitelný.

Z výše uvedeného vyplývá, že každá ze stran, která propaguje Evropskou unii, vidí v ní budoucnost a dělá vše pro těsnější spojení, je nebezpečná. U nás jsou navíc i takové, které usilují o přechod na euro. Jako by nestačilo, že si s námi v Evropě tak nějak, jak to říct slušně? Prostě s námi zametají. A většina naší politické reprezentace s bruselskou klikou kolaboruje. Svědčí o tom bez odporu přijímané směrnice v Parlamentu ČR, podílení se našich europoslanců na hlasování přímo v Evropském parlamentu i špinavá práce eurokomisařky Jourové. Z tohoto pohledu se máme za co stydět a vytratila se národní hrdost. Z parlamentních stran se k Evropské unii hlasitě hlásí Piráty, Top09, STAN, ODS, ANO, ČSSD, KDU-ČSL. Některé z nich navíc spojuje sympatie s Landsmanschaftem, tedy s potomky Sudetských Němců. To naznačuje riziko nedostatečné obrany Benešových dekretů, ještě větší podřízení se zvůli Bruselu i Berlína a totální ztrátu svrchovanosti.

Svou vinu na nastalé situaci nesou i média. Jejich liberálně-prounijní zaměření absolutně degraduje pojmy, jakými jsou demokracie, vyváženost, politická nezávislost. Ortodoxně pravicová jsou v útlumu a ve skutečnosti nejsou schopná podpořit strany pohybující se napravo od středu. Nesmíme zapomenout ani na internet a sílu sociálních sítí, jejich cenzuru a schopnost internetových obrů zlikvidovat lusknutím prstů konkurenci. To se projevovalo především v době amerických prezidentských voleb, o konci Parleru jeho vypnutím na serverech Amazonu a totální ignoraci tehdejšího prezidenta Trumpa víme všichni. Navíc v době lockdownů nemá plno lidí co dělat a v podstatě jsou obětí jednostranné propagandy.

I přes všechny tyto úkazy se prohlubuje nespokojenost společnosti a plno lidí hledá východisko. Jistě, mohly by jím být blížící se volby. Běžně je možné je považovat za demokratický nástroj, ovšem po dění v USA lze o jejich čistém průběhu pochybovat. Navíc většina stran ve svých předvolebních slibech blafuje a reálně se projevuje až po volbách a sestavení vlády. To se týká sice vítězů, ovšem často ani opozice se vždy nechová tak, jak se tvářila před volbami. Běžně se tak stává, že nám 4 roky vládnou úplně jiní lidé, než které jsme volili. Jejich změna je často naprosto evidentní. Co ale s tím? Cestu naznačili v Rumunsku. Lid vyšel do ulic a během půl roku seděli ve vazbě dva poslední premiéři, začaly se řešit přehmaty, korupce a rozkrádání. Obavu musel mít každý státní úředník, který měl ke strachu důvod. Rumuni ukázali již podruhé, že to jde. Pravdou je, že k tomu je potřeba určitá názorová blízkost vůdců davu a ochota zariskovat.

Rumunsko se stalo vzorem pro země, kde nespokojenost graduje. Otázkou zůstává, dozraje li k tomu doba i u nás a v některých dalších zemích. Nicméně začít s jistým úklidem by nebylo na škodu. Věřit, že volby něco razantně změní k lepšímu, by momentálně bylo naivní. Můžeme to zkusit, ale je velmi pravděpodobný scénář, který skončí buď velkým průšvihem nebo tragickým patem. Pozorujete li dění kolem sebe, možná tušíte povolební velkou koalici složenou z pěti stran, tedy Pirátů, STAN, ODS, Top09 a KDU-ČSL. Což by znamenalo minimálně další 4 roky podřizování se EU. Nestane li se zázrak a neobjeví se jiné řešení odchodu Babiše z vedení země, není se na co těšit. Tedy pokud se nevzepřeme dosavadním prognózám. Ale je nás dost takových, kteří si to uvědomujeme?

Zdroj

To poznání rozeštvání je strašidelné

Rate this post

Souhlasíte s článkem?

Průměrné hodnocení 5 / 5. Vote count: 1

Zatím nehodnoceno, budete prvním