Babiš neuměl využít potenciál daru Zemana
Jiří Vyvadil: Přiznávám se, že jsem nesledoval volební mumraj na ČT, protože tam stačilo si ji opětovně pustit a opět to jednostranně jelo proti Babišovi, ale program na Nově, vedený skvěle moderátorem Rey Korantengem za exlusivní účasti bývalých předsedů vlád Jiřího Paroubka (ČSSD) a Petra Nečase (ODS), kteří skutečně byli schopni kompetentně a zároveň pluralisticky věci komentovat a ukazovat vzájemnou slušnost a korektnost, což je dnes už neobvyklé, Petr Nečas potvrdil mou tézi o existenci zemanovského a protizemanovského politického spektra, s čímž plně souhlasím, ale dál ji rozvedu.
Od volby Miloše Zemana prezidentem je lid politický rozdělen přibližně na polovinu a ta hranice mezi nimi se pohybuje +- 10 % dle situace.
Očekával jsem, že strany zemanovského křídla, kterou tvořily ANO, SPD, ČSSD, KSČM by mohly v případě intenzivní spolupráce, či obdobné formy koalice podle nesporně skvělé taktiky zejména SPOLU oslovit nejméně 60%, ovšem cca 10 a možná 15% hlasů propadlo, protože zemanovské křídlo ukázalo, že toho nebylo schopno. A tak se do Sněmovny nedostala ČSSD a KSČM, SPD odebrala hlasy Trikolóra a Volného blok svou samostatnou kandidaturou. A hlasy pro svou neschopnost spojovat ztratil i Babiš. Fiala svou nadutostí a podporou nároků sudetských Němců je pro mne nepřijatelný, ale spojovat protibabišovskou frontu rozhodně uměl.
Tam, kde protibabišovská fronta byla jednotná, se zemanovské spektrum nedovedlo rozhodnout, že rozhodujícím odpůrcem všech i jedné jednotlivé strany jsou koalice SPOLU a Pirstanu, ale vlastně trvale bojovalo a bylo předpojaté navzájem a hlavně proti Babišovi.
Schizofrenie.
Ryba ovšem smrdí od hlavy. Andrej Babiš, neuměl tvůrčím způsobem pracovat s tím, co mu prezident vnesl coby dar do jejich vztahu: potenciál 55% voličů zásadně namířených proti liberálním voličům bruselského mainstreamu a ochotných proti němu bojovat vhodnými prostředky.
Měl se stát exekutivním vůdcem a rozhojňovatelem zemanovského křídla protiliberální orientace, ale místo aby například pořádal společné konzultační porady šéfů těchto stran alespoň 1x za měsíc a hledat v čem by mohl respektovat jejich potřeby, zdá se, že se neradil s nikým.
Bohužel sám drolil tuto koalici i tím, že stále více nadbíhal opozici. Začalo nejdříve tím, že zlikvidoval zjevně nejlepšího proticovidového odborníka prof. Prymulu, címž nepochybně zapříčinil více úmrtí o cca 15 tisíc osob, poté akcí Vrbětice a zničením vztahů s Ruskem . A když těsně před volbami nechal svého místopředsedu vlády vypadnout zejména Rusko, ale i Čínu. V tom okamžiku bylo jasné, že opět ztratil ihned nejméně 3%. Jeho trvalé chválení Fialy, které mělo místy až podlézavý charakter bylo tak očividnou snahou o spojení s ODS, že tím samozřejmě nabourával jakoukoliv možnost pevné a jednotné akce proti bývalému demobloku.
Chyby mají samozřejmě i jednotlivé strany tohoto faktického uskupení.
Nebudu řešit fatální chyby ČSSD, jako byly Vrbětice a následná likvidace česko- ruských vztahů vyhoštěním desítek ruských diplomatů. Doslova jsem dostával křeče v žaludku, když jsem Hamáčka slyšel, jak se touto akcí vychloubá a až s odstupem několika měsíců mimoděk přiznal, že ho to stálo 20% podpory.
Hlavní v této úvaze o neschopnosti vytvořit jednotnou frontu proti koalici SPOLU a Pirstanu je u ČSSD svou ideologická až nenávistná předpojatost proti komunistům a SPD a rovněž určitou snahou přednostně komunikovat s pravicovou opozicí také vysílala podivné signály. A když každé vystoupení lídrů se z 80% setkávalo s uplakanou verzí, jak je ten Babiš zlý, ačkoliv prosadila takřka 90% toho, co už zřejmě Ve Sněmovně zde nikdy prosazeno nebude.
A jinak, pokud je to pravda a Babiš nabízel asi před půl rokem ČSSD koalici a Hamáček, to odmítnul, pak se stal hrobařem své strany.
Jinak ale předpokládám, že přijde se svou analýzou ohledně stavu v ČSSD, jak sliboval na Primě a že do vezme od podlahy. Konečně, vedle Zemana to byl druhý nejschopnější předseda strany, což ty dnešní zombie ve vedení strany s výjimkou vlastně nejviditelnější Maláčové nechápou
Také KSČM se vložilo do politické rakve, volebního klání v rámci půlročního klání řešilo, kdo by měl být předseda a hlavně vůbec nepostřehli, že protivníkem není už Babiš, ale bývalá pravicová koalice.
Chyby dělal ovšem Tomio Okamura. Jakmile najel na dráhu tzv. kovidofašismu, jak to idiotsky udělali i rakouští Svobodní či němečtí, ale nikoliv italské tzv. vlastenecké scény, sklouzl k 10%, protože takovou politiku fakt mohou zastávat jen magoři. Mimochodem, italské vlastenecké strany mají stále reálnou šanci v příštích volbách jasně zvítězit.
Ale budiž. Horší je, že nikdy neměl vyrazit Volného. Samozřejmě se Volný odpoutal. A s Trikolórou rozhodně měl se pokusit co nejvíce spolupracovat. Když mohl vzít na kandidátku Baštu, což rozhodně žádná hvězda není, mohl vzít na kandidátku 2-3 lidi od Trikolóry.
Já vím, že je vždy dobré hledat vinu u druhých. Ale to, že se strany zemanovského kruhu neuměli přizpůsobit změněným podmínkám a jednoduše vytvořit koalice tak jako to udělal bývalý demoblok, není to chyba Rychetského, ale jen a jen jejich.
A na závěr: Skvělým důsledkem těch koalic je též, že voliči STANU vykroužkovali nejnebezpečnější uskupení této zemi: Piráty. Když si uvědomíme, že byli nejmilitantnějšími udavači a agresory proti Babišovi a spol. pomyslný Bůh voleb se alespoň trochu zmírnil jejich zklamání.
