Dělící linie

0
(0)

Vidlák: Dnes budu rozvíjet včerejší text o tom, že se v podzimních volbách neschyluje k třídnímu boji, ale spíše k domácí zabijačce a bratrovražedné bitvě, která ovšem postihne především alternativu a národní hnutí. Koronavirus vidím jako určitou příčinu tohoto stavu, ale také za spouštěč animozit, které tu už byly přítomny dřív, jen existoval společný zájem je překonat. Dnes chci mluvit především o tom, kde ty dělící linie vidím já a proč si myslím, že výsledkem bude jen spálená země alternativy a jakýkoliv restart bude v nedohlednu.

Včera jsem naznačil, že koronavirus rozštípnul dotehdy jasné dělení na národní a nadnárodní. Dělení chudí a bohatí. Úspěšní, kteří z globalizace profitují a neúspěšní, kteří se propadají dolů i když roste HDP. Problém je v tom, že to koronavirové štípnutí nebylo jako příčný řez, ale mnohem víc se podobá kameni hozenému do okna.

Kupodivu méně se toto štípnutí týká naší pražské kavárny a líbodémo všeobecně. Ale nebudu zakrývat, že i oni se rozdělili na odpůrce a příznivce očkování. I oni mají své popírače epidemie, mají své Pekové i Smejkaly. Ale štípanec to není zase až tak hluboký. Oni prostě jasně vědí, že za to všechno může Babiš a Zeman a náš podivná vztah k EU. Jsou přesvědčení, že kdyby o očkování a o opatřreních rozhodovala Evropská komise nebo nějaký jiný ojroorgán, tak by bylo všechno v pořádku. Odpůrci a příznivci očkování v řadách pražské kavárny spolu vedou poměrně kultivovanou diskusi a jejich spory ukončují oboustranně snesitelným požadavkem, že očkování má být dobrovolné.

Směrem k alternativě jsou ovšem škody podstatně větší. Tam nedošlo k jednomu řezu, který by národovecké síly rozdělil celkem čistě na odpůrce a příznivce očkování. Národovecká scéna je rozštípána na mnohem více částí, které vlastně ani nemají šanci být znovu stmeleny, protože jim chybí společný objekt nenávisti. Pražská kavárna se sice také hádá o očkování, ale naštěstí mají svého arciďábla na Hradě, který je kdykoliv znovu stmelí. Alternativa je na tom hůř.

Zkusím vyjmenovat hlavní dělící linie:

Jednak jsou tu ti, kteří za koronavirem vidí řízené síly, které virus vypustily za účelem ovládání lidí. Tito lidé obviňují stát z toho, že toto spiknutí nerozpoznal nebo že se na něm všemi silami podílí. Vadí jim, že stát zavedl opatření, protože virus neexistuje/existuje, ale nějak divně/umírá se nikoliv na koronavirus, ale na zanedbanou péči a v nemocnicích bylo plno, nikoliv protože tam umírali lidé, ale proto, že za covidového pacienta bylo hodně peněz a tak se doktoři postarali, aby měli plno. Pro tuto skupinu je stát viníkem, protože od začátku nedělal opatření za účelem omezení viru a ochrany populace, ale za účelem vytvoření koncentráku. Mezi tyto lidi patří třeba tady u nás Vlastimil.

Pak jsou tu ti, kteří stát obviňují z toho, že svá opatření prosazoval silou. Že nedal lidem svobodu se rozhodnout pro míru rizika, určit si priority a postupovat samostatně. Díky silovému postupu se lidé zatvrdili, opatření nedodržovali, což vláda nemohla uznat, protože by musela přiznat, že ji nikdo neposlouchá a ona nemá páky na prosazení svých opatření. Vláda si pak pomáhala řečmi o nakažlivých mutacích, aby nějak zdůvodnila, že se virus šíří i když zavedla spoustu omezení. Kdyby vláda opatření neprosazovala a nechala lidem samostatnost, tak by dopady epidemie byly mnohem menší. Do této skupiny bych zařadil mého bratra Mastera.

Další skupina jsou ti, kteří naopak stát obviňují z toho, že nepostupoval s větší rozhodností. Že tváří v tvář obrovské krizi ukázal slabost, že nepoužil represivní aparát, aby si vynutil svou vůli. Kdyby stát postupoval se vší rozhodností a řekněme i trochu s brutalitou, tak by dopady epidemie byly mnohem menší, stejně tak by se snáze vzpamatovalo hospodářství. Stejně tak může někdy přijít jiná horší krize – třeba válka nebo uprchlíci na hranicích, kdy stát bude muset postupovat velmi přímočaře a možná ještě více podřídit život lidí nové krizi a teď se ukazuje, že stát toho nebude schopen. Do této skupiny bych zařadil u nás Laca.

Další skupinou jsou ti, kteří poukazují na to, že se u nás nenašel n alternativě vůbec nikdo, který by se chopil příležitosti podobně jako to udělaly nadnárodní korporace a pokusil se v této krizi převzít moc nebo alespoň že by se pokusil svoji současnou moc upevnit. Do této skupiny bych zařadil třeba Petra Hampla, který už delší dobu upozorňuje, že kupříkladu Trump přišel o moc, protože podcenil své politické soupeře a nevybudoval si žádnou podpůrnou strukturu. To samé platí pro Babiše, ale i o Okamuru. Měli dost času si vybudovat zázemí. Já sám jsem mnohokrát poukazoval na to, že se Babiš pokoušel vlísat do přízně těch nejmocnějších, což se mu nedaří, ale nikdy nevyužil té druhé možnosti – opřít se o své voliče. To dělá tak trochu teď, ale image českého Orbána si už asi nevybuduje.

Tou poslední skupinou, kam řadím sám sebe, jsou ti, kteří tvrdí, že stát fungoval tak, jak bylo v současných podmínkách současného světa možné. Že se v rámci možností své úlohy zhostil, že udělal maximum možného a celý jeho postup od začátku do konce byl kompromis. Vláda nevládla sama. Vstupovaly do toho soudy, profesní organizace, odborníci neměli jednotný názor, do procesu vstupovala Evropská unie a to přes různé své skupiny. Vláda postupovala sice málo rozhodně, ale maximálně v rámci svých kompetencí. Zároveň vláda nezavedla diktaturu, nepřevzala moc a všechna omezení procházela přes parlament a byly omezeny soudní mocí. Babiš svou osobní moc nijak neposílil, volby se nezrušily, je stále dovoleno vládu kritizovat a fejbůk se tou kritikou jen hemží. Babiš si v rámci možností prosadil svou a to tím, že připravil podmínky pro masové očkování, které ale zůstalo dobrovolné a ve všech covid pasech není jen jediná varianta očkování, ale také prodělání nemoci a testování.

Napříč popsanému dělení si ještě přidejte postoj k očkování. Od postoje, že naočkovat se je zrada, kterou udělá jen ovce, až pod postoj, že očkování by mělo být povinné, protože to je jediná cesta k bezrouškové budoucnosti.

Teď budu mluvit za sebe. Nikomu to nevnucuju…

My na alternativě jsme chtěli vystoupit z EU. Protože to pro nás dole není výhodné. Protože globalizace nám bere práci a budoucnost. Protože nám bere suverenitu a možnost rozhodovat o nás tady doma. Protože nám berou právo rozhodnout se, koho si do země pustíme a za jakých podmínek. Protože nám zasahují do volebního procesu tím, že jakési neziskovky bez jakékoliv odpovědnosti posuzují vhodnost našich kandidátů a určují, kdo z nich mluví pravdu a kdo ne.

Ale řekněte mi, jak chcete získat zpátky naší suverenitu, když čtyři pětiny alternativy teď urputně bojují proti vlastnímu státu, protože je z různých důvodů zklamal. Svým způsobem si globalisti nemohou přát nic lepšího… národovci bojují proti svému státu, proti svému premiérovi, proti postupům, které schválil náš parlament. I kdybychom nakrásně z EU vyklouzli, k čemu to je, když přece všichni ti papaláši jsou zaprodanci globalistů a nebo nerozpoznali, jak jsou ovládáni ilumináty…

K čemu nám bude stát, který bude rozsekán na maličké straničky, které si nemohou přijít na jméno, které se neshodnou ani na tak jednoduché věci jako je pandemie? Co když přijde válka? Ta skutečně hybridní – kdy nepůjde snadno rozpoznat, kdo je proti komu. Budeme se zase hádat, kdo je náš přítel a kdo nepřítel? Postaráme se, aby nikdo nedostal do rukou žádné kompetence ze strachu, aby se neodrodil a nešel poklonkovat globalistům?

Tohle jsme chtěli? Aby se nakonec se skřípajícími zuby stal oligarcha miliardář zase jedinou reálnou možností? S jeho vlažným adorováním Orbána a vlažným vymezování vůči EU? Chtěli jsme, aby alternativou Babiše byla strana, která by chtěla proti epidemii postupovat tak, že epidemie neexistuje a budeme virus léčit vitamíny? Myslíte, že kdyby vládl Volný, tak máme možnost se naočkovat? Nebo by tam spolu s Vlastimilem demokraticky rozhodli, že žlabuňka je nevykoušená a tak je třeba ji odmítnout?

Jestli ten koronavirus přišel uměle, tak se podařilo spojit globalisty s alternativou, aby bok po boku bojovali proti svému státu. Každá skupina má jiné důvody, ale společnou rukou se teď starají, aby ze státu nezbylo skoro nic. Aby byl parlament ještě více nejednotný, aby vláda byla ještě více bezzubá, aby se nedalo věřit nikomu a nikde. Prostě abychom byli ideální kořist.

Začínám si myslet, že už nejde o nějakou růžovou budoucnost nebo o šanci na ní. Ono to vypadá, že půjde o ty úplně základní fundamenty naší společnosti. Už nepůjde o to, abychom nebyli otroci. Už půjde o to, zda budeme otroci každý osaměle nebo zda budeme otročit alespoň jako národ. Už nejde o to, že nás vykrádají, že si hledí na své zájmy, ale jde o to, jestli chudí a ožebračení alespoň zůstaneme pohromadě. Už nejde o to, zda budeme ekonomicky v područí Německa a Francie, ale o to, aby s to tu vůbec jmenovalo Česká republika. Protože bez zachování alespoň toho základního je všechno nad tím jedno.

Pro mě začínají být volby jednoduché – hodím to tomu, kdo nechce tento stát zničit.

Zdroj

Souhlasíte s článkem?

Průměrné hodnocení 0 / 5. Vote count: 0

Zatím nehodnoceno, budete prvním

Napsat komentář