Docent valenčík: Demonstrace nadčlověčenství v ČT.

0
(0)

Rozhovor PL: Prymula na fotbale jako symbol všeho zla. A Dvořák? Jen zmínka, jako by tam nebyl! „Vyžírkové, konjunkturalisté, ale i pomatenci, kteří si myslí, že nastal jejich čas…“ Vysokoškolský pedagog docent Radim Valenčík popisuje, že už bychom se dávno s epidemií vyrovnali, pokud by převládly „kooperativní hry“.

Místo toho lze uvést desítky případů politického parazitování od všech složek politického spektra. Docent popisuje i konkrétní momenty, kdy někteří využili své příležitosti. Na vině ještě hlubší krize není nová mutace, ale to, že se u nás podařilo doslova „vyšlechtit“ velmi nebezpečné portfolio vícenákazy. Docent předkládá zásadní popis alternativ vývoje naší společnosti.

Protichůdné názory i stanoviska se projevují čím dál zřetelněji. Slyšíme o rozvolnění, pak o tvrdém lockdownu, vyhrocené diskuse o nouzovém stavu, rozhodnutí ÚS, vakcíny nejsou a pak jsou, jen je lidé nechtějí. „V době, kdy se ‚vytsunamila‘ iracionalita, dochází k oslabení funkčnosti institucí,“ psal jste také, pane docente. Prosím, jak hodnotíte poslední turbulence na politické scéně i atmosféru ve společnosti? Na úvod, co z veškerého rychlého dění nejvíce zaujalo vás? 

Co mě nejvíce zaujalo v současných turbulencích? Použiji příklad, kterým jsem odstartoval sérii článků na svém blogu. Když kočka chytá myš, jaká hra se hraje? Ne mezi ní a myší, ale mezi tou myší, která se nechá chytit, a tou která přežije. Podobnou hru hrají i kočky mezi sebou o to, která se nažere a může mít potomstvo. Pokud uvažujeme epidemii, a to, co s ní souvisí, jako střet mezi námi a virem, který epidemii způsobil, nevidíme to nejdůležitější. Dominantní hry evolučního typu se odehrávají mezi mutacemi viru. Bez jejich poznání nepochopíme logiku šíření epidemie. Ale důležité hry se hrají i mezi lidmi, resp. ve společnosti. Hry, které byly epidemií spuštěny. Pokud by převládly ty kooperativní, už bychom se s epidemií vyrovnali. Jenže někteří chtějí na současných problémech a tragédiích vydělat. Hmotně i politicky. Vyžírkové, konjunkturalisté, ale i pomatenci, kteří si myslí, že nastal jejich čas. Bylo by možné uvést desítky případů politického parazitování na současné situaci, kterého se dopouštějí všechny složky politického spektra, vlády i opozice, té „demokratické“ i „nedemokratické“.

Vyvrcholením všeho bylo to, jak demonstraci „nadčlověčenství“ prezentovala ČT, jejíž šéf Dvořák využil též příležitost, aby se prezentoval jako ten, kdo si může dovolit cokoli, a (slovy Babiše) individuum bez sociální inteligence. Zdůrazňuji, že v daném případě není ani tak důležité, jak tím obnažil svůj osobnostní profil, ale to, kam až zašla ČT v použití dvojího metru: Prymula coby symbol všeho zla, Dvořák, jen zmínka, jako by tam ani nebyl. Takový přístup podrývá poslední zbytky důvěryhodnosti „vlajkové lodi“ mediálního mainstreamu, který si platíme jako odsouzený ve středověku svého kata. V daném případě ničícího intelekt těch, kteří se mu dostanou pod sekeru. Jiní utíkají do připravené pasti fejk videí, které jim vymývají mozek ještě brutálnějším způsobem. Jsou jedinci, pro které se sledování a rozesílání fejk videí stalo drogou, kterou se navzdory reálnému dění snaží utvrdit v tom, že oni jsou ti jediní, kteří pochopili, o co jde… V takové situaci roste význam každého člověka, který si uchoval rozum či vrací se k použití rozumu s vědomím toho, že je to jediná opora v dnešním světě, která nám umožní zvládnout období historického excesu.

Náměstek ministra zdravotnictví Vladimír Černý před časem upozornil, že míra ignorování covidových opatření je v Česku tak masivní, že je jedno, zda se rozvolní, nebo ne. Ministr Blatný také připouští, že opatření nefungují. Vyřeší problém povinnost nosit respirátory? Jak si vysvětlujete, že jinde u podobně velkých států srovnatelná opatření fungují?

Podle mého názoru došlo po symbolickém „výstřelu z Aurory“, kterým bylo v našem případě červnové velkopárty na Karlově mostě jako sugestivní popud ke ztrátě soudnosti, nastartování několika nepříznivých procesů. Sjednotili se ti, kteří reprezentují „občanskou neposlušnost“, v daném případě spíše „občanskou neslušnost“, tj. bezohlednost a ignoraci. Vláda se dostala pod tlak opozice, dlouhodobě neschopné postavit vlastní koncepční alternativu perspektivního vývoje naší společnosti, i pod tlak křiklounů. Obojí s podporou mediálního mainstreamu. Projevila slabost a nekompetenci, začala tomuto tlaku ustupovat, nyní už doslova střečkuje. Pozdní uzavření škol, předvánoční nákupní šílenost. K tomu promořovací akce „interbrigadistů“ z Německa a dalších zemí. Zranitelnost vlády, selhání takzvaně „nedemokratické opozice“ (která má co napravovat), nekompetentnost Blatného a spol., to vše přivedlo vývoj do situace, kdy jsme z relevantních zemí v rozsahu a rychlosti epidemie světovou jedničkou a dále zvyšujeme svůj náskok. Vládní tým přichází se vším pozdě, nedostatečně, zmateně. Přitom nechápe to nejdůležitější. Že na vině není nějaká nová mutace, ale to, že se u nás podařilo doslova „vyšlechtit“ velmi nebezpečné portfolio vícenákazy, které je rezistentní vůči všem protiepidemickým opatřením, které nemají podporu zdola. Babiš uvažoval o přijetí Landy, ale ani Havlíček se nedokáže sejít s představiteli firem a projednat například velmi rozumnou Hausenblasovu iniciativu, která by mj. zabránila tomu, aby lidé, kteří pociťují příznaky nákazy, chodili do práce. Nepochopitelná krátkozrakost, zejména z ekonomického hlediska.

Současná neutěšená situace opět vyvolala požadavky na demisi vlády. Někteří se obracejí na prezidenta. K tomu, aby použil svou autoritu, svolal společné jednání vlády, opozice a hejtmanů a „dohodl vládu ‚Záchrany lidských životů a budoucnosti země‘,“ která nemůže být s Babišem, vyzval bývalý poslanec Miroslav Kalousek. Další volají po „vládě národní spásy“. Pane docente, co vy říkáte na alternativu úřednické vlády? Byla by to verze, jak nevyměnit špatné lídry za ještě horší?

Došlo ke ztrátě centrální autority a vláda nedokáže čelit rozkladu institucí. Nedokáže se opřít ani o odborníky, ani o řadu našich skvělých podnikatelů, ani o veřejnost. Největší problém ovšem je v tom, že opozice zleva – zprava, demo – nedemo je v ještě horším stavu. Otázkou tedy není, zda změna vlády, ale jak. A také, kdo jakou má pozici při rozhodování o tom, na jakých principech a pod čím vlivem bude vláda sestavena. Významnou roli bude mít sám Babiš, ale hlavní role připadne prezidentovi. Pokud by byla vláda dobře sestavena, může vládnout dost dlouho, protože sestavit novou po volbách nebude patrně tak jednoduché.

Zaujalo mě, že jste připomínal polní nemocnici v Letňanech ještě dřív, než se o ní opět začalo více mluvit. Slyšeli jsme opět jen vysvětlení, že nebyl personál, tak ji zrušili. Jak si to vysvětlit?

Zdá se, že letňanská nemocnice byl jen „tunýlek“ či „malá domů“. Projev vyžírkovství, o kterém jsem již mluvil. Je to zřejmé i z toho, že zástupci vlády argumentují známým „nejsou lidi,“ ale chtějí využívat tělocvičny, přičemž každý ví, že rozptýlením kvalifikovaného personálu výrazně klesne jeho produktivita. Byl to projev těch her uvnitř lidské pospolitosti, které jsou hlavní překážkou toho, abychom epidemii efektivně čelili.

Ve svých vyjádřeních jste se věnoval také situaci v přeplněných nemocnicích. Nemůžeme vozit pacienty do Německa a u nás umožníme přežít jen některým… Hejtman Karlovarského kraje říká, že žádá o převozy od ledna. Premiér tvrdil, že nemůže nic udělat, dokud kraj nepožádá. Myslíte si, že je vhodné řešení převážet pacienty do Německa?

Zdá se mně, že ti, kteří nesmyslně hovoří o převážení pacientů do Německa, patří mezi lidi typu „99 pragováků,“ tj. lidí ochotných psát nejrůznější „zvací dopisy“. Německo má samo dost velké problémy, zdaleka není z nejhoršího venku. Má minimální volné kapacity. Pomoc může být jen symbolická. Jejím přínosem by bylo to, že by ji bylo možné mediálně nafouknout. Pokud by nám skutečně chtělo Německo pomoci, mohlo by dočasně uvolnit část našich lékařů, kteří tam pracují a kteří u nás bezplatně vystudovali na náklady našeho státu.

Přicházejí zprávy o tom, že v příhraničních okresech s Německem jsou poměrně napjaté vztahy mezi Čechy a Němci, kdy domácí podezírají Němce, že při kontrolách u vjezdu do Německa je odbavování schválně pomalé. Němci mají oproti tomu pocit, že jim tam Češi „tahají covid“. Může tato situace trvale poškodit vztahy mezi Čechy a Němci?

K oživování historických animozit lze zneužít čehokoli a toto se přímo nabízí. Tomu lze čelit jen rozumem a slušností. Doufám, že ho na obou stranách bude dost. Bylo by škoda přerušit pozitivní tendence zlepšování vzájemných vztahů.

Pane docente, píšete o předpokládaných dvou alternativách vývoje. Velmi to zjednoduším. První je setrvačný vývoj ve společnosti, jejíž ekonomika je založena na diktátu přerozdělovací moci. Moc potlačuje trh a konkurenci, udržuje závislost „svých slouhů dotacemi“, dochází k vytváření hierarchie stále méně schopných. Druhá varianta: Alternativa přirozeného směřování vývoje. Společnost, jejíž ekonomika je založena na produktivních službách. Hovoříte o inovačních aktivitách a efektivní kooperaci v podmínkách motivující konkurence. Raději připojme celý odkaz ZDE. Pro běžného laika možná bude druhá varianta připadat jako nedosažitelný ideál. Myslíte si, že „diktát přerozdělovací moci“ vydrží desítky let, nebo bude průběh rychlejší? V jakých momentech očekáváte, že se bude ukazovat, kterou alternativu společnost zvolí? 

Předně děkuji za odkaz a myslím, že ten, kdo se s oběma alternativami seznámí, bude mít o čem přemýšlet. K uvedenému konceptu dodám, že ekonomika založená na diktátu přerozdělovací moci mohla vzniknout až na vysokém stupni technologického vývoje, kdy je dostatečná produktivita, aby úpadková ekonomika mohla přetrvat nějakou dobu. Systém, který vytváří, je prakticky nereformovatelný a vede k rychlé ztrátě efektivnosti a globální konkurenceschopnosti. O tom, jak rychle se dostaneme ze slepé uličky, rozhodne to, kdy lidé budou brát „nedosažitelný ideál“ jako realistickou a společně sdílenou perspektivu. Pak už hnutí spojující společenské síly „zprava – zleva,“ „shora – zdola“ nic nezastaví. Neříkám, že realistická perspektiva bude přesně taková, jakou se v dějinném kontextu snažím nastínit, ale je to dobré východisko, které lze podrobit kritické diskusi. Čas běží a směřování k diktátu přerozdělovací moci i úpadek celého tohoto systému u nás v EU nebude trvat desítky let, ale mnohem kratší dobu.

Pokud jde o konkrétní kroky, tak uvedu jeden příklad. Ministryně Maláčová říká, že existují čtyři varianty, jak zabezpečit dlouhodobou stabilitu penzijního systému. Přiklání se přitom k vynucenému paušálnímu prodloužení doby odchodu do důchodu, podobně jako i další „experti“. Přitom se přehlíží pátá cesta spočívající v posílení motivací zabudovaných do systému, které by vedly k dobrovolnému prodloužení doby produktivního, výdělečného uplatnění člověka. Naprosto dostatečný zdroj pro stabilizaci penzijního systému na neomezenou dobu. Ale ti, kteří za reformu penzijního systému zodpovídají, jsou v zajetí přerozdělovací slepoty. A to přesto, že jsme s kolegou Jaroslavem Šulcem, který dělal poradce odborům i několika ústavním činitelům, publikovali na toto téma článek v loňském druhém číslu prestižního časopisu „Fórum sociální politiky,“ který je vydáván při ministerstvu, na kterém Maláčová působí. Časopis je on-line přístupný ke stažení, takže si každý může ověřit, nakolik je navrhované řešení reálné. Ale hlavně, pokud by se podařilo jít cestou motivací v dané oblasti, pak na to lze navázat reformou vzdělávacího systému tak, aby se zvýšila zainteresovanost poskytovatelů vzdělávacích služeb na dlouhodobém uplatnění jejich absolventů i přípravě na prodloužení doby jejich produktivního uplatnění. Podobně by bylo možné vytvořit motivace v systému zdravotní péče k tomu, aby bylo prodlouženo období plnohodnotného uplatnění člověka. Tj. nastartování skutečných reforem nemusí být jen snění a reformy nemusejí přinášet lidem utrpení. Předpokládá to však použití rozumu, vymanění se ze stereotypů a pochopení toho, o co jde.

Mimochodem dvojí metr. Pojem, který používáte i v první alternativě vývoje. Mluvil jste o něm i v souvislosti se skandálem kolem účasti osobností veřejného života na fotbalovém utkání Slavia–Leicester. Poukázal jste na dopad na Romana Prymulu ve srovnání s ředitelem Dvořákem. Zmiňoval jste situaci i v dnešním rozhovoru. Měl by nějak reagovat ředitel České televize nebo Rada České televize? Jak?

Na „vyhnání z ráje“ toho, kdo posunul ČT o další kus cesty k úpadku a diskreditaci bylo včera pozdě. Jsem rád, že se vracím k tomu, čím jsme začali. Myslím, že každý zaměstnanec této instituce i její Rady se musí stydět, že v sobě nenašel kousek cti k tomu, aby se takto čitelnému použití dvojího metru postavil.

Zdroj

Souhlasíte s článkem?

Průměrné hodnocení 0 / 5. Vote count: 0

Zatím nehodnoceno, budete prvním

Napsat komentář