Domácí

Dovolí opozice dovolit Radu ČT?

Tak jako před rokem, jsme i letos nuceni sledovat divadelní kus s názvem „Volby do Rady ČT“. Opět se šikují její ochránci, opět slyšíme ty samé věty o „ohrožení její nezávislosti“ a opět planou vášně.

Když byl před více než dvěma měsíci proveden užší výběr navržených kandidátů na členství v Radě ČT, vyvolalo to stejně jako vloni vlnu nevole a pohoršení některých politiků a části veřejnosti nad tím, kdo všechno se do finálové dvanáctky dostal. Od té doby sledujeme politické šachy, ve kterých se ti, co na to mají hlasovací sílu, snaží nové radní zvolit, a ti, co ji nemají, jim do toho hází vidle. Ti první budou mít další pokus nejdříve v úterý 15. června, kdy bude pokračovat přerušená 104. schůze poslanecké sněmovny (zde).

Důvodem odkladu jsou obstrukce (zde). Ty jsou samozřejmě legitimním a demokratickým nástrojem, jak těm, kteří drží hlasovací většinu, komplikovat život. Jenomže je také třeba respektovat princip přiměřenosti zvolených prostředků sledovanému cíli. Jinak by to totiž mohlo taky jednou dopadnout tak, že by obstrukce mohly zablokovat parlament natolik, že by nebyl schopen rozhodnout vůbec nic. Což by bylo na místě v případě, že by se někdo pokoušel zásadním způsobem omezovat demokratické svobody. Myslím si však, že volba členů Rady ČT není tento případ, a tedy, že jejím dalším obstruováním by byl princip přiměřenosti porušen.

Vzájemné střety obou stran jsou někdy i docela zajímavou ukázkou slovní ekvilibristiky. To když pan senátor David Smoljak prohlásil, že někteří kandidáti byli nominováni nezákonně, protože organizace, které je navrhly, nesplňují podmínku „…reprezentovat kulturní, regionální, sociální, odborové, zaměstnavatelské, náboženské, vzdělávací, vědecké, ekologické či národnostní zájmy“. Při posuzování jejího naplnění se vychází nejen z toho, co o sobě organizace deklaruje, ale musí jít o „aktivní spolek s historií“ (zde). Jenomže pak pan poslanec Patrik Nacher připomněl, že sám pan senátor Smoljak se před rokem dopustil toho, co nyní vyčítá jiným (zde). Tehdy totiž jako předseda spolku „Svobodu médiím!“ nominoval jako kandidáta pana Heřmana Chromého pouhý den poté, co spolek vznikl. Tedy 22. ledna 2020.

Ovšem i pan poslanec tak trochu žongluje fakty. Ten den totiž spolek nevznikl, ale byl zapsán do rejstříku. Podle záznamu z jeho ustavující schůze byl totiž založen už 1. prosince 2019. Dokument však není ověřen, takže za bernou minci je možno brát až 17. prosince 2019, kdy byl podán návrh na jeho zápis do rejstříku (zde). To znamená, že v den nominace pana Chromého spolek prokazatelně existoval zhruba měsíc. Což je sice více než jeden den, ale ani to z něj „aktivní spolek s historií“ rozhodně nedělá. Zato z pana senátora to dělá člověka řídícího se heslem „drzé čelo lepší než poplužní dvůr“…

Dalším z evergreenů „ochránců nezávislosti ČT“ je jejich volání po tom, aby volba nových členů Rady ČT byla veřejná. Zaznělo to i v parlamentní rozpravě od poslance Pirátů Tomáše Martínka (zde). Šlo by tak o porušení jednoho z nedotknutelných pilířů svobodné volby, kterým je právě její tajnost. Otázkou je, co se tímto požadavkem vlastně sleduje. To, že volbu „nevhodných“ kandidátů podporuje hlasovací koalice ANO, KSČM a SPD, je všeobecně známé a tyto strany to ani příliš nepopírají. Tak proč chce opozice veřejnou volbu? Myslím, že se tím ve skutečnosti snaží udržet stranickou disciplínu ve vlastních řadách. Vloni to nedokázala. Tenkrát bylo totiž přítomno 193 zákonodárců a kluby ANO, KSČM a SPD jich měly dohromady 113. Vzhledem k počtu hlasů (zde) pro jednotlivé kandidáty je tak pravděpodobné (respektive v případě paní Lipovské jisté), že někteří dostali hlas i od zástupců opozice. Na jejich zvolení to sice nemělo žádný vliv, ale před voliči to vypadalo blbě.

Při loňské televizní bitvě se vytvořila atmosféra, že volbou těch „nesprávných“ skončí nezávislost ČT, která se tak stane mediem servilním vůči vládě. Nevím, jak vy, ale já si nevšimla, že by k něčemu takovému došlo. O rozruch se postarala pouze paní Hana Lipovská tím, jak se nechala poněkud teatrálně doprovázet na jednání Rady ČT policejní ochrankou. A taky svým obviněním pana Petra Dvořáka z konfliktu zájmů, ke kterému mělo údajně dojít tím, že ČT pod jeho vedením zadala firmě GOPAS za posledních deset let zakázky za 1,3 miliónu (zde). Před lety totiž seděl v jejím představenstvu, a to dokonce po krátkou dobu i v době, kdy byl zároveň ředitelem ČT (zde). Celé je to ale hodně přitažené za vlasy. Předně není vůbec jasné, jaký benefit by tím panu Dvořákovi vlastně vznikl. Těžko se to vyčísluje, ale když odečteme náklady a zohledníme, že případný profit by se dělil i mezi ostatní akcionáře, tak to podle mne nemohlo dělat víc než pár desítek tisíc. Že by kvůli takové částce riskoval místo šéfa ČT, ze kterého plynou přímé a legální benefity o několik řádů vyšší? To nedává smysl. Kdepak… Tady paní Lipovská střílí hodně mimo a navíc slepými.

Jenže proč je kolem volby členů rady ČT takový humbuk? Ohrožení její nezávislosti se nekoná a aktivity paní Lipovské nebere nikdo moc vážně. Moje zkušenost mi napovídá, že vždy, když je motiv nejasný, jsou za tím prachy. Ty ostatně hrají roli téměř vždycky. No a pak taky to, že politici obvykle nevynechají jedinou příležitost, aby si mohli před svými skalními příznivci natřásat peří. A co ti, kteří mezi jejich fanoušky nepatří? Ti doufají, že po úterý 15. června celá tahle tragikomedie skončí. Obávám se, že marně…

Kateřina Lhotská