Zahraničí

Éra Angely Merkelové se chýlí k závěrečnému debaklu

Jiří Vyvadil: Není Němec jako Němec…Taková Božena Němcová… Kdo by si nevzpomenul na Skřivánky na niti… Ale ani není německý kancléř jako německá kancléřka…

Po výborných kancléřích Helmutu Schmidtovi (SPD), Helmutu Kohlovi (CDU-CSU) či Gerhardu Schrödera (SPD), kteří odmítali šroubování nenávisti k Rusku, ale naopak z hlediska Německa prosazovali vděčnou spolupráci, danou přínosem Ruska k jeho sjednocení, udržovali vyváženou a perspektivní energetické politiku s rozumným mixem jejích jednotlivých zdrojů, prosazovali zdrženlivý až kritickým přístup k islámské imigraci a islámu jako takovému a u nestora německých kancléřů, nejoblíbenějšího u německého obyvatelstva i médií Helmuta Schmidta i velmi kritickému pohledu k afghánskému dobrodružství, ukrajinskému euromajdanu a následnému protiruskému běsnění ukrajinských elit. Vzpomínám si na bonmot Schmidta, který na otázku Ukrajiny, coby potencionálního člena EU pronesl, že Ukrajina patří k Rusku a to, že je samostatná si vymyslel nějaký neznalý eurokomisař.

Pak přišla nová krev v podobě Angely Merkelové a tam kde kancléř Gerhard Schröder udatně po boku francouzského prezidenta Chiraca odmítl vylhanou a nelegitimní válku v Iráku, volala Merkelová prezidentu Bushovi mladšímu jako představitelka opozice a plně jej v této agresi podpořila. Rozmetala vše, co její předchůdci vytvořili, zhůvěřile se zpronevěřila i svému předchůdci Helmutu Kohlovi, který ji umetl cestu ke kancléřskému křeslu, když po té, co vyšly najevo jakési obálky, které měl rozdávat stranickým kandidátům na podporu kampaně, jej veřejně zavrhla.

Ale mstila se mu i po smrti, neboť na rozlučkové mši zabránila vystoupit s hlavním projevem Viktoru Orbánovi, jak si to Kohl přál.

Rozbila vše, co mohla a zanechává za sebou rozpolcenou Evropu.

Jen telegraficky : miliónová Willkommenpolitik syrských uprchlíků, které pozvala bez souhlasu ústavních orgánů Německa či orgánů EU doslova diktátorským způsobem, během jednoho televizního vstupu. Následné ad hoc řešení problému korupční dohodou s tureckým prezidentem Erdoganem, placením miliardového výpalného za zadržování těch, které pozvala. Náhlý zákaz jaderných elektráren a zavření dolů, ačkoliv v aktuálním měřítku nebyly a ještě nejsou k dispozici dostatečné náhradní energetické zdroje, přetvoření Ukrajiny v trvale zhroucený stát a rozbuškou pro politiku dobrého sousedství s největší zemí Evropy a jedinou evropskou geopolitickou supervelmocí Ruskem.

A když, již bez reálné perspektivy vyjela do Moskvy a místo, aby se rozloučila jako slušná ženská, chovala se jako štěkna, člověk si řekl, jak je dobře že končí.

Mimochodem, její chybné kroky se projevují i v prosazování naprosto nevhodných personálních návrhů. O Ursule von der Leien si řekněme až bude končit. Předpokládám, že skončí propadákem, tak jako skončila na německém ministerstvu obrany. Její kandidát na kancléře Laschet je od počátku pokládán za propadák. A když se ještě hlasitě řehonil při projevu německého prezidenta Steinmaiera k tragédii německých záplav, je odkaz Merkelové po zásluze uzavřen.

Éra Angely Merkelové se zdá se nezadržitelně chýlí ke konci a ještě před pár měsíci vysmívaná SPD má stále více naději na vítězství díky kompetentnímu kandidátovi Scholzovi se stále narůstající důvěrou a CDU-CSU odcházející do opozice za potupných podmínek.

Je dobré pro Německo, pro Evropu i pro svět, že se zbaví Merkelové a jejích klonů.

A svět se bude muset poučit, že to, pro co ji tak obdivoval, pro agresivní postoj proti Rusku, pro sluníčkářskou vítací politiku a pro nedomyšlené kroky v koncepční energetické politice, bylo ve skutečnosti hrubou chybou. A věci bude třeba jinak promyslet.

Němci, jen to CDU-CSU pěkně oslaďte…

Zdroj