Okupace

Květen je významným měsícem, historie nás má poučit

Jindřich Kulhavý: Pátý měsíc v roce má pro nás v sobě určitou symboliku. Lze jej považovat za čas probouzení přírody, rozkvetlé stromy a většina rostlin deroucích se ze semínek na denní světlo jsou důkazem síly přírody vracející se zpět k životu.

V mnoha případech jde o něco úplně nového, což se týká čerstvě se vylíhnutých ptáků a narození mnoha dalších mláďat. Květen je právem nazýván měsícem lásky, o čemž svědčí už jen i jeho první den a zvyk, při kterém muž obejme ženu a políbí ji pod rozkvetlým stromem. Občas pod ním v nynější zvrácené době potkáme i jinak složenou dvojici, což svědčí o tom, že popularizace ,,dalších“ druhů partnerství nese své ovoce, nicméně i to je důkaz, že je květen magický i tam, kde to úplně vidět nepotřebujeme.

Blížící se dny jsou pro nás znalé historie připomínkou toho, že v roce 1945 skončila ta nejstrašnější válka, která dosud zasáhla lidstvo. Říká se jí 2.světová, to proto, že probíhala na více kontinentech. Jako většinou se vyhnula tomu americkému, nicméně i jeho obyvatelé se jí zúčastnili. Zasáhla Evropu, Asii, Afriku, bojovalo se i na mnoha ostrovech a souostrovích. Do války bylo postupně vtaženo mnoho národů, přestože na jejím počátku stál germánský fanatismus a pocit Němců, že je potřeba světu věnovat část svého nacionalismu a obohatit ho o svůj názor na správné uspořádání světa. Němci to tak nějak mají ve své DNA a ani krutá porážka ve 2.světové válce jim nevzala myšlenku na to, že jsou předurčeni minimálně v Evropě stát v čele progresu řízeného pocitem vlastní neomylnosti.

Právě 2.světová válka byla ukázkou toho, jakou chybou bylo podlehnout iluzím, že svět bude lepší, podaří li se ho změnit. Vize Adolfa Hitlera prosazovaná postupně celým německým systémem zpočátku uchvátily velkou část německého národa, který byl ochoten jít pro jejich naplnění do války. Je to podobné dnešku, kdy jiný německý diktátor, tentokrát v sukních, jde tvrdě za svým vytýčeným cílem. Můžeme se podivovat tomu, že v několikerých po sobě jdoucích volbách naši západní sousedi volí stále podobně a k moci pouští naprosto šílené ideology, kteří chtějí opět měnit svět a směřovat vývoj proti přirozenosti. Používají k tomu vzletné názvy procesů, kterými toho chtějí dosáhnout. Great Reset, Green Deal, migrace. A opět mají v této fázi řadu spojenců jak v USA, tak i v Evropě.

Pokud by život plynul v kolejích, ve kterých byl dosud, řešili bychom průběžně určité problémy týkající se například omezování vlivu nadnárodních korporací, bankovních domů, dostatečné potravinářské výroby, rozumné ochrany životního prostředí. To vše by probíhalo na úrovni státních parlamentů a třeba i s pomocí mezinárodní spolupráce. Místo toho je tu snaha o náhlé, nevratné a radikální řezy do všeho, co jsme dosud znali a ctili. Tvůrci marasmu mají připravenou likvidaci soukromého vlastnictví, hotových peněz, vytvoření masové závislosti na poskytovaných službách, například v podobě sdílení čehokoliv, ztrátu veškerých svobod, návrat cenzury, omezování pohybu, genderové šílenství. Čeká nás neúnosné zdražování energií spojené s jejich nedostatkem způsobeným likvidací výrobních míst založených na fosilních palivech, i přesto je naplánován přechod k elektroautům, přičemž se počítá se snížením jejich množství. Ačkoliv největším producentem CO2 jsou lodě, nakupují se potraviny z druhého konce světa, byť to vůbec není potřebné. V záloze zůstává vytváření pandemií spojených s vakcinací pomocí mRNA vakcín měnících postupně DNA lidí. Tato hra se samotnou přírodou může způsobit ve svém důsledku zánik lidstva nebo jeho posunutí někam, odkud nebude návratu.

Jak víme, velká část vše výše uvedeného má svůj počátek v hlavách vizionářů podobných v důsledku právě Hitlerovi. A jako tenkrát, mají i tito noví tvůrci budoucnosti své zastánce rozeseté po celém světě. Jakákoliv ideologie podporovaná masově sledovanými médii má šanci na úspěch, tedy i ta nejzvrácenější. Navíc není ničím divným, že na jejím vzniku pracují ty nejlepší mozky odtržené často od reality a žijící v bublině, kterou je představa neomezené moci. Do praxe jsou později převáděny davem vedeným zmanipulovanými vůdci. Tedy politiky. I toho jsme nyní svědky, kdy německé centrum zla, jehož chapadla zasahují do vedení EU a do jednotlivých států díky zástupcům některých politických subjektů má navrch. U nás nejvíce slouží nové mocenské struktuře Piráti a Top09, bohužel však dochází k zásahům do struktur i dalších stran. Nebezpečí jdoucí ze Západu se tak šíří i u nás, ostatně i to jsme tu za 2.světové války měli.

Květen roku 1945 znamenal osvobození od tehdejších zcestných ideologií. Bohužel záhy byly nahrazeny jinou a trvalo velkou část jednoho lidského života, než i ta byla pohřbena. Jak vidíme, ne nadlouho, protože se vrací v ještě větší zrůdnosti. Marxismus a komunismus v sobě obsahují totiž jisté afrodiziakum, kterým je slibovaná rovnost a zajištěná péče o všechny. To jde však proti přírodě, jejíž princip stojí na silných, výjimečných a kvalitních jedincích. Konkurenční boj prostě k životu na planetě neodmyslitelně patří a to, co tu prosazují Piráti a třeba Topka, v Německu Zelení a jim se podřizující kdysi mocné strany a v USA Demokraté, je pouze zástěrkou ještě intenzivnějšího způsobu ovládání společnosti. Podívejme se na změny chování Merkelové za posledních 16 let, na vývoj v USA, Izraeli, JAR či Velké Británii, potažmo v Evropské unii. Máte li dojem, že jsme svědky pozitivního progresu, pak máte sníženou schopnost vnímání.

Proč jsme dnes začali myšlenkou na květen 1945? Politici se snaží zamlžovat reálnou historii. Tehdy se zásadním pro svět stala porážka německé ideologie. Nacismus v sobě obsahoval vlastní neomylnost a nadřazenost. To vnímáme často u mnohých i nyní. Například u účastníků Davoského ekonomického fóra, dále při setkávání politiků nad otázkami klimatu, migrace či v budovách bruselské nomenklatury. Elity si vytváří svět dle svých představ a plánů bez ohledu na život prostých lidí. V roce 1945 byla fašistická ideologie poražena silou. Za cenu obrovských ztrát na všech frontách. Byli to především Rusové, kdo tehdy zvednul prapor lidstva, a i za cenu obrovského utrpení vytlačil Němce z velké části Evropy zpět domů. Z druhé strany se přidali Američané, což bylo naposled, kdy se tyto dva národy spojili proti zlu. Bohužel, konkurence mezi nimi způsobila v dalších letech další zlo, se kterým žijeme dodnes.

Nicméně nezapomínejme na to, že to byli Sověti, kteří nás tenkrát zachránili. V paměti si nechme i to, se tu díky ideologii dělo do roku 1989 a nenechme se už zatahovat do hry velkých. Zůstaňme svobodní s hrdí na to, že jsme Češi. Nezávislí v našem rozhodování na Moskvě, Bruselu, Washingtonu či Berlínu. A hlavně vyžeňme ty, kteří nás do otroctví zatahují. Co si stěžují v Bruselu na Rusko, v Moskvě na Brusel a hrbí své hřbety před každým kdo zacinká penězi. Všichni ti Peksové, Jourové, Bartošové, Kocábové, Babišové, Jandové, Halíkové, Bakalové, Kalousci a jim podobní jsou naším zlem, kterého se musíme zbavit jednou provždy. A ne je volit.

Přemýšlejme.

Zdroj