Návyk
Tragedií Evropské unie není nedostatek osobností státnické dimenze, ale to, že EU populace si na tento nedostatek zvykla a nadbytek politických trpaslíků chápe jako normální stav, státníci velkého envergure typu Putina jsou v EU považováni za nebezpečnou anomálii. Slabé charaktery v čele kdysi významných zemí jako je Francie nebo Španělsko jsou neštěstím pro obyvatele.
Macron poskytl před pár dny Figaru interview, otázkou, která dnes nejvíc Francouze trápí je bezesporu masová imigrace, všechno ostatní není tak podstatné, resp. pokud se imigrace zastaví, všechny další problémy jsou řešitelné, pokud se nezastaví, rozloží se stát.
Macronovi ve Figaru položili otázku o konání lidového referenda, které by se vyjádřilo k imigraci, média a vláda jakékoliv politické barvy by musely respektovat lidovou vůli a navíc by to byl přesvědčivý demokratický scénář. Následovala Macronova slovní travestii show, „Od počátku mého mandátu jsme velmi bojovali proti neregulární imigraci a velmi se nám to vyčítalo. Jsem přesvědčen, že stát musí kontrolovat svoje hranice – a my to děláme dobře, spolu s Frontexem a Evropou. Všude se musí aplikovat zákon a vykázat ti, kteří jsou u nás ilegálně.“ Zatím vykázal stejně jako jeho předchůdci velmi nepatrný zlomek ilegálů, ale otázka nestála o ilegální imigraci, ale o referendu o masové legální imigraci. Dotknout se možnosti redukování počtu imigrantů proudících do Evropy je z neznámých důvodů pro evropského politika tabu, otázku jednoduše neslyší.
Na otázku o separatismu muslimských periferních oblastí, která je s postupující islamizací ve Francii čím dál aktuálnější, prezident odpověděl, že se nesmí plést dohromady dva pojmy, islám a islamizace, je to prý teroristická past. Podle prezidenta boj proti separatismu vyplývá z republikánských principů a laického charakteru státu a věci pokročily dobrým směrem, většina muslimských organizací podepsala za jeho vládnutí republikánskou chartu. Prezident často opakuje mainstreamové dogma, že islám a islámismus jsou odlišné záležitosti, které se nesmí zaměňovat, k této tezi se dnes hlásí i Marine le Pen a zde se dá konstatovat, že vůdkyně RN padla do léčky politickokorektního mainstramu. Islámismus má počátek v islámu, jiná cesta neexistuje, francouzská (i EU politika) je postavena na slovních akribiích politickokorektní logiky, aby se zdůvodnil sebenegativnější jev nebo antinárodní postupy. Na prvním místě se musí jev pojmenovat a uchopit v kategoriích normálního jazyka, v EU to není jenom zastírání kauzální vazby mezi islámem a islámismem na evropské půdě, je to deformované školství, justice a celá evropskounijní fiktivní demokracie. Ve Francii politickokorektní mainstream tvrdí, že hledáním vazeb mezi islámem a islámismem se stigmatizuje muslimská populace. Formální podpis muslimských organizací na prohlášení o respektování republikánských regulí kromě podpisu samotného nemá žádný význam. Macron operuje laickým charakterem státu, ale při listování francouzskými médii má člověk pocit, že jde o muslimskou teokracii, velké procento mediální informace se dotýká právě tohoto náboženství.
Francouzské politice a médiím se podařilo unifikovat všechny muslimské imigrované národy do rigidního muslimského bloku, přirozená národní dialektika, která má tvůrčí a evoluční dimenzi se vypařila, pokud by imigrovaná etnika měla být pro Francii přínosem ve smyslu kulturní variability, pak pouze jako originální a historií formovaná etnika, v žádném případě to není rigidní islámský blok amorfní populace. Macron není ochoten ani jednoznačně prohlásit, že právo šaria je ve Francii protizákonné. Zákon o laickém charakteru státu z roku 1906, kterým verbálně Macron operuje, problém řeší – nepřítomnost náboženství včetně druhotných symbolů ve veřejném prostoru. Velký francouzský básník Paul Valéry napsal i dnes velmi aktuální definici evropanství, básník nazývá evropskými všechny země, které byly postupně romanizovány, christianizovány a podřízeny disciplíně a duchu antického Řecka. Stále platná formule pro vstup do evropské brány.
Zdroj
