Odvolaný primář nemocnice: Prohřešil jsem se tím, že jsem se snažil lidi povzbudit, aby zachovali klid

4
(1)

MUDr. Mgr. Ctirad Musil na svém vlogu vyjádřil názor na covid-19, za což byl nucen opustit post primáře. Pana doktora se ptáme nejen na svobodu slova, ale i na jeho profesní pohled na epidemii. Zajímá nás, jak to, že země, které samy sebe vyzdvihují, mají poměrně špatnou covidovou statistiku. Ptáme se, jak se chovat, když už covid chytíme…

Pane doktore, jste znám svým vlogem Kecy ze špitálu. Říkáte, že vaším primárním cílem nebylo moc rozmazávat covid, nicméně jste covid na vlogu okomentoval a spustilo to takovou reakci, že jste musel opustit post primáře. Těm, kteří se teprve podívají na vaše videa, jak byste přiblížil to, co vám vedení nemocnice vyčetlo?

Ctirad Musil: Na svém vlogu se vyjadřuji k problémům této společnosti; jsem aktivní v promoravském hnutí, primárně je to určeno na obranu historických práv Moravy a také jejích budoucích vyhlídek.

Nechtěl jsem se ke covidu primárně vyjadřovat. Téma je ale aktuální, v jednom videu jsem zohlednil i tento problém. V několika předcházejících videích jsem věnoval pozornost tomu, jak na covid reaguje stát, kritizoval jsem propagandu některých médií. Jedno mé video do problematiky covidu zabrousilo. Bylo to spíše kouzlo nechtěného. Nečekal jsem, že po zveřejnění zaznamenám takovou popularitu. Očekával jsem pár tisíc zhlédnutí. Pak mi kamarádi hlásili narůstající počet zhlédnutí, která překročila 100tisícovou hranici. Když video vidělo čtvrt milionu lidí, začaly mi chodit i některé „přející“ maily, ale stále se nic nedělo. Teprve až když se o věc začala zajímat TV Seznam, strhl se poprask, který zasáhl i nemocnici. S čtvrtletním zpožděním jsem přišel o svou pozici primáře.

Za jakých okolností jste o funkci přišel, jak to technicky probíhalo?

Bylo to tak, že vznikl tlak na nemocnici. Představitelé nemocnic se dnes zdráhají vyjádřit o covidu. Nechtějí pacienty (či konzumenty médií) ani strašit, ani uklidňovat. Proč? Jelikož ze všeho může vzniknout problém. Doba je napjatá. V tomto případě byl tlak na nemocnici obrovský. Nejprve přijde novinář, po něm vás kontaktuje právník, pak někdo z pojišťovny… a už se vše kupí. Nemocnice se sice s covidem potýká, to ano… Ale jakákoli medializace (ne všechna média jsou upřímná, pozn. aut.) může mít pro jedno konkrétní pracoviště katastrofální následky. Z tohoto důvodu jsem odstoupil z pozice primáře.

Úplně dobrovolně jsem neodstupoval. Bylo to tak, že média si brala za rukojmí zaměstnance nemocnice, a i spádové pacienty. Když jsem to viděl, raději jsem ustoupil. Netrpím tím, že jsem ztratil primariát. Jistě – člověk jako primář požívá určitou prestiž… Náplní mého života jsou ale i jiné věci. Nyní pracuji v nemocnici jako obyčejný řadový lékař. Vlastně se cítím svobodněji, jde-li o mé další aktivity. I tak si ale musím dávat pozor, protože nechci uškodit nemocnici, ve které pracuji.

Vy přicházíte do styku s covidovými pacienty. Z médií se o pacientech s covidem říká ledacos. Co z toho je pravda, co spíše ne?

Covid existuje, je v populaci rozšířen, a je také pravda, že se na něj umírá. Je pravda, že oddělení, na němž už jsou pacienti s covidem, nemůže obsluhovat pacienty bez covidu. To je jedna z příčin, proč jsou dnes oddělení zablokována. Toto je pravda. Je ale také na zvážení to, že zdravotnictví má systém, jak přerozdělovat pacienty; zdravotníci na konkrétním místě o tom nemusí mít přehled. Mohou pak podléhat bezprostředním dojmům…

V Olomouckém kraji se stalo, že se zaplnilo infekční v Prostějově. Poté se vyčerpala covidová kapacita v nemocnici v Přerově. Zdravotníci, kteří byli zvyklí na široké spektrum pacientů, byli nezvykle zatíženi, dolehlo to na ně. Měli pocit katastrofy. Načež se začali pacienti přelévat z jedné nemocnice do další a další. Je to o psychice a informacích, není pravda, že zahlcení jedné nemocnice je hned nějaká katastrofa. Není také pravda, že by se nestávalo dříve, že se vyskytne na příjmu nával sanitek. I v okurkové sezóně se může stát, že je frmol. Zažil jsem před lety v jedné nemocnici v severních Čechách případ, že lékař napadl záchranáře, protože psychicky nevydržel nápor; líčím vám tu 13 let starý zážitek, tehdy o covidu nebylo ani vidu, ani slechu. V kritické situaci pak stačí, aby se nachomýtnul (senzacechtivý) fotograf a o mediální manipulaci je hned postaráno, či na ní zaděláno.

V mém videu jsem se prohřešil toliko tím, že jsem se snažil lidi povzbudit, aby zachovali klid. Vidíte, dnes už se ani konejšivé zprávy nenosí. Pokud se za normálních okolností stíhá poplašná zpráva, pak nyní se asi stejně přistupuje ke zprávám, které mají uklidňovat. Myslím, že jsem v onom „inkriminovaném“ videu neřekl žádnou závažnou informaci, video jsem si schválně opakovaně pouštěl. Bylo to opravdu hlavně povídání.

Když hrozí nějaké nebezpečí, první, co se má udělat, je zabránění panice. Větší šance v praxi jsou, pokud třeba přijede záchranář, který je klidný, který přenáší klid na pacienta. Důležité je zamezit hysterii a panice. Nejhloupější způsob, jak zabít pacienta, je spustit kolem něho pozdvižení. Laická veřejnost – což zná z US seriálů – si myslí, že k záchraně života je potřeba ruch. Není ale pravda, že hysterie je známkou horečné aktivity. Není to tak. Proto se snažím ve svých videích přimět lidi k tomu, aby se na problém (covidu) dívali střízlivě. Covid tu je, ale neohrožuje úplně všechny.

Jsem přesvědčen, že ekonomická opatření, která se kolem covidu točí, společnost poškozují mnohem více. Na co se u nás skutečně umírá a bude i v době po covidu – budou ekonomické a psychické následky. V poslední době vzrostl tlak na psychiku. Je zaznamenána i větší sebevražednost; znám některé policisty, kteří říkají, že výjezdy k sebevraždám jsou častější. Lidé dnes nemají ve zvýšené míře deprese jen tak. Je to také následek protiepidemických opatření. I neodvratné je třeba přijímat s klidem. Nechci přitom nic bagatelizovat.

Organizace Bloomberg zmapovala připravenost různých zemí na koronavirus. Vysoký rating získaly USA, Velká Británie, v žebříčku pak následovaly další státy, někde se umístilo i Česko, pod námi třeba Rusko. Úplně dole byly tzv. darebácké státy jako Venezuela atd. Zarážející je, že covid si to celé usmyslil obráceně. Toto poznání by nás mělo přimět k přemýšlení. Jak to, že země, které samy sebe hodnotí vysoko, dopadají nejhůř… Psychika v populaci hraje velkou roli. Podívejte se na Bělorusko. Demonstranti by měli řešit přece covid. Evidentně tam mají věci přednější. Tohle zpětně něco vypovídá o povaze covidu.

Jak to přesně míníte?

Kdyby v Bělorusku lidé nějak závažně stonali s covidem a umírali na něj „na ulici“, asi by se nechodilo demonstrovat proti prezidentovi Lukašenkovi (demonstruje se proti němu nikoli v souvislosti s covidem, pozn. aut.). Kdyby na ulici v Minsku leželi mrtví lidé z důvodů covidu, asi by neměli energii vyjadřovat politické nálady.

Nicméně u nás Milan Kubek z lékařské komory spočetl, že desítky tisíc zdravotníků prodělaly covid, vlastně každý čtvrtý, že 55 zdravotníků zemřelo… že 1000 lidí umírá u nás týdně na covid. Jak tyto údaje interpretovat?

Já jsem se s covidem vyrovnal dobře. Mám protilátky. V mém okolí je promořených zdravotníků hodně. Ti, kteří covid prodělali, se uklidnili, začali o něm hovořit s rozvahou. Není to popírání toho, co se děje. Zaráží mě to, že stát chce vše zavřít, přitom nevytváří léčebné a preventivní programy pro rizikovou část populace. Jsme schopni tuto část populace dobře definovat, a i se o ni dobře postarat. Realita je však taková, že lidé z této skupiny se dostávají do nemocnice pozdě, když už jsou „rozjetí“. Pak to může mít špatné konce. Vyvolává to ve mně řadu otázek: proč se místo preventivních opatření zavírají školy? Pro koho je to dobré?

Je to paradox. Děti se ve škole mají testovat, přitom při zavření všeho jedou továrny a fabriky, kde se zaměstnanci netestují. Přitom média hovoří o komunitním šíření…

Já jsem lékař, toto je spíše otázka na politiky. Na toto mám civilní pohled: myslím si, že je to kvůli byznysu. Podívejte se na Slovensko. Tam je teď horká politická půda, lidé jsou krajně nespokojeni. A covidová opatření? Dělají se rychle, každodenně, hlavně pak s pramalým rozmyslem. Na Slovensku lidi nevědí, co bude zítra, [takže jakýpak covid] … Za covid se [evidentně nejen tam] schovávají vládní problémy.

Milan Kubek se v Prostoru X vyslovil, že pokud lidé budou dlouhodobě nespokojeni, mohou vzít osud státu do svých rukou… Trochu tím zaskočil moderátora Čestmíra Strakatého. Co tomu říkáte jako člověk? Nejen lékař…

Covid byla příležitost nejen pro naše malé oligarchy, jak si vyřešit různé problémy [pod pláštíkem covidu]. V minulosti jsme viděli několik mediálních vln, které se snažily brnkat na strunu strachu. Pamatujete se, jak se medializovala vlna tsunami? Nepochybně to byla velká přírodní katastrofa, která si vyžádala životy mnoha lidí. Byla to ale lokální záležitost v jihovýchodní Asii. Všimněte si, kolik měsíců se téma tehdy (2004) přetřásalo. Představte si, že bychom se takto vehementně vyjadřovali ke všem podobným katastrofám, a i třeba nemocem. Jaká je realita. Většinu takových událostí „ignorujeme“. Typickým příkladem je zabiják jménem tuberkulóza. Svým rozměrem převyšuje covid a nikoho u nás to nevzrušuje.

Jak se díváte na problematiku vakcinace? EU tvrdí, že Rusové opožděně požádali o uznání jejich vakcíny. Není to ale ten případ, kdy by měli úředníci jít Rusku naproti? Jde přece o životy, je-li tu situace, která dle hlavních médií vybočuje ze všech obvyklých rámců…

Nejsem přímo vakcinolog. Hraje se tu na politickou notu. Sputnik pochází z Ruska. ČR je dnes ve sféře zájmu jiných mocností. Daleko větší roli ve spuštění vakcinace hrají politické vazby. Ty hrají větší roli než objektivní hodnocení covidu.

Pokud by se ukázalo, že ruská vakcína má třeba srovnatelnou či větší účinnost než vakcína ze spřátelené západní země, mohlo by to mít vliv na politické názory obyvatelstva. To není žádoucí. Proto se jistě bude se schválením Sputniku otálet. Rusko jistě ze Sputniku V také těží politické dividendy. Ale pokud je to vakcína, která může zachránit lidské životy, měli bychom mít v EU na paměti zdraví pacientů, měl by se zjednodušit přístup k ruské vakcíně, případné prodlení není žádoucí.

Jak by se měli občané chovat v případě infekce covidem, aby nemoc zdárněji přečkali?

Jedna ze zásad je psychická pohoda. Ten, kdo se cítí dobře, má lepší šanci na vyléčení. Těžko nyní přesvědčovat člověka, který se díky médiím rok bojí o život, aby se teď zklidnil, aby byl v pohodě. Taková rada se lehko dává. Bát se smrti je sice logické, ale my se k tomu upínáme natolik, že si kvůli tomu ničíme život. Žijme tak, abychom si život užili a něco z něj měli. Zbavme se přednostně strachu. Zejména jsem proti tomu, abychom strašili seniory. Každý den můžeme zemřít na bezpočet příčin. Ano, covid je jednou z nich. Strašit člověka jednou chorobou, aby spokojeně umřel na jinou, to není to, o co bychom tu měli stát.

Pane doktore, díky za rozhovor.

Zdroj

Souhlasíte s článkem?

Průměrné hodnocení 4 / 5. Vote count: 1

Zatím nehodnoceno, budete prvním

Napsat komentář