Svět podle lepšolidí

Pastýř a jeho ovečky

Návštěva Svatého otce na Slovensku vzbuzuje v lidech noho emocí. Přestože papež František I. pro mnohé představuje ,,moderní“ hlavu křesťanstva, pro další je kontroverzní postavou plně vyplňující prostor na vatikánském stolci liberalismem. Nezabývejme se životopisem tohoto představitele církve, protože bychom se dopracovali k tomu, jak moc si jihoamerický klér oddychnul, když František odešel pryč z kontinentu.

Světová veřejnost byla překvapena, když předchůdce Františka byl označen za nemocného a neschopného dále vykonávat svou funkci. Dosazením Františka I. byl učiněn krok k podpoře migrace a šíření islámu. Vstřícnost tohoto muže vůči dosud spíše nepřátelskému náboženství, překvapila řadu lidí, a to ať už věřících, tak i ateistů. On však pokračuje v politice sladěné s postupem globálních elit i v dalších směrech. Z papeže se stal propagátor vakcinace, ekologie a Velkého resetu. V podstatě si souzní s lidmi typu Schwab, Merkelová, Gates a s dalšími podobnými. Dle mnoha indicií bylo jeho přemístění se na papežský stolec dobře naplánováno a měl jako morální autorita z pozice hlavy křesťanstva působit na své věřící právě v zájmu nejmocnějších. V podstatě tedy zastává politickou funkci, která má vypadat jako duchovní. Tomu však věří jen ti naivní, případně silně věřící nepřipouštějící si, že i tak vysoko postavený hodnostář může samotné církvi škodit, případně ji pouze zneužívat.

Zde je třeba uvést jednu věc na pravou míru. Většina ateistů má daleko k výsměchu namířenému proti věřícím, a to ať jde o jakékoliv náboženství. Absence víry v boha je většinou nahrazena něčím jiným. Například důvěrou v sama sebe, vnímáním určitého tajemna jiným způsobem, ovšem nikoliv víry v někoho, kdo na nás dohlíží a pomáhá nám jakožto spasitel. Určitá potřeba lidí v něco věřit se odvíjí z jejich neschopnosti pochopit některé jevy a události. Většinou je to nedokonalost lidských znalostí a schopností, jindy náhoda, přesto nelze snižovat víru těch, kteří se obrací ke svému bohu. Na druhou stranu si však připomeňme, kolikrát se ve jménu náboženství válčilo, vraždilo a jak velké škody nadělali jak křesťané, tak i muslimové při šíření svého názoru na život. I proto je třeba být ve střehu, objeví li se někde někdo s křížem či půlměsícem a ohání se uhlazenou agitací. V kontextu s historií jim nelze věřit ani nos mezi očima. Přesto jsou faráři, kněží a další členové kléru pro mnohé dosud autoritami a jsou to dobří lidé. Každý si může zvolit svůj  přístup k víře, a pokud neobtěžuje své okolí, rádi s nimi budou ateisté obdivovat krásy kostelů a tradic.

V souvislosti s návštěvou papeže a našimi staršími články jsme byli nařčeni nejen z nenávisti vůči Františkovi I., ale také z rasismu. Člověk se rodí jako nepopsaný papír, a je jedno, je li bílý, černý či jiný. Až jeho další vývoj napoví, bude li dobrým člověk či nikoliv. Existují však určité předpoklady, že bude vyrůstat pod vlivem svého okolí, zároveň má určitou DNA, se kterou prostě nehne. Takže lidi třídíme podle několika ukazatelů a samozřejmě, pokud si můžeme vybrat, pak nás zaujmou ti, kteří nám jsou bližší. Nikoliv jen vzhledem, ale také chováním, schopnostmi a vystupováním. Díky migraci se do Evropy dostali zástupci různých národů a lze konstatovat, že jsou převážně problematičtí a nepřínosní. Navíc dosud žili v jiném prostředí, a to naše jim prostě připadá nevhodné a rádi by ho změnili. Jejich inteligence však většinou nestačí na to, aby pochopili, že přizpůsobit se musí oni, protože přišli k nám. Neudělají to, jsou to nepřizpůsobiví vetřelci a s jako takovými je třeba jednat. To není rasismus, to je pud sebezáchovy. Kdo ji postrádá, vymře. A jsou tací, kteří s naší budoucností hazardují. Třeba i aktuální host na Slovensku.

Zpět k papežovi. Část Slovenska je z něj v transu, protože Slováci jsou více věřící národ než my Češi. Druhá půlka si však vzpomíná na satanskou symboliku, která je znázorněna na trůnu Svatého otce, dokonce i na kříži, který nosí na krku. Ostatně právě pro papeže zvláštní symboly spojují Františka I. s řadou momentálních elit světa. Na nedávném setkání předních politiků se vztyčenými malíčky a ukazováčky prezentovalo mnoho z nich včetně Emanuela Macrona. Také rétorika současného pastýře směřující k ovečkám (jak příznačné pro současnou dobu plnou stádní politiky) je výrazně extravagantní.  Podpora islámu, migrace, vakcinace, ekologie, neomarxismu a snaha přesvědčit dav k dobrovolnému podvolení se diktatuře je naprosto evidentní. Je tedy vcelku logické, že má papež mnoho odpůrců, a to dokonce i mezi svými, včetně některých kardinálů. Naopak se nelze divit vřelému přijetí od stejně podezřele na post hlavy slovenského státu zvolené (dosazené?) prezidentky Čaputové a od extrémně probruselské vlády vzniklé po sehraném puči. Všichni tito liberálové si dostatečně vzájemně podkuřují a plácají se po zádech. Samotní Slováci pak mají na výběr, jisté však je, že rozdělenou společnost papež rozhodně nespojí.

František I. je jedním z momentálně nejvýraznějších postav v současné špatné době a rozhodně patří k té části polického spektra, které chce za každou cenu změnit svět, který byl dosud vcelku fajn. Jeho ideologie už dávno nemá s křesťanstvím v čisté podobě nic společného. Papež je jen dalším politikem těžícím však z bohatství a prestiže Vatikánu. Přestože jeho bílý plášť staví do pozoru stále dost věřících, osoba v něm už tolik morálních kvalit nemá. Je na každém, jak si ho kdo bere. Nevnímejte ho však jen jako papeže, ale zkuste se zamyslet, kdo je ten člověk. Nechceme nikomu kazit iluze, ale opět připomínáme, že je to pastýř, který pase ovce. A v tomto případu je to v tom horším provedení. Opravdu chcete zůstat ovcemi? Nebo by bylo lepší zamyslet se nad tím, zda li by ho při osobním setkání Ježíš nevypráskal bičem? A opravdu jel na Slovensko rozdávat duchovno, nebo je to další krok přibližující nás k staronové době? Kdo ví….

Zdroj