Ideozločiny

Petrorubl může změnit svět

Jindřich Kulhavý: www.inadhled.live  Všechny americké a eurounijní sankce, které byly vytvořeny s úmyslem destabilizovat Ruskou federaci a její ekonomiku, se ukázaly být vyloženě kontraproduktivní. Je třeba si uvědomit, že stovky milionů lidí žijících v USA a Evropské unii dosud patřily k nejprogresivnější části světové populace, měly nastavenou určitou míru pohodlí, v otázce konzumace čehokoliv dokonce po dlouhá desetiletí stály na špičce. To vše si vyžaduje mnohé, například dostatek elektrické energie, přísun nerostných surovin, potravin, ale také hnojiv, silný a stabilní bankovní sektor. Abyste toto vše měli k dispozici, je třeba mít v čele schopné vůdce. Když se podíváme výše jmenované, ptáme se, proč by USA a EU měly zastávat jakékoliv výsadní postavení, když z toho nyní nemají vůbec nic.

V posledních letech se totiž událo pár věcí, které převrátily rozložení sil na planetě. Jestliže pád železné opony znamenal destabilizaci a rozpad Sovětského svazu, trvalo nějakou dobu, než se je jí základní segment, tedy Rusko, s tímto stavem srovnalo. Po předešlých prezidentech ochotných za pár zlatých svou zemi prodat, v čemž exceloval Jelcin, přišel Vladimír Putin a postupně vrátil Rusko federaci zpět na místo, kam na vahách zajišťujících jistou rovnováhu patří. Přestože Rusů je cca 140 milionů, rozlohou své země a jejím bohatstvím patří ke skutečným ekonomicko-geologickým gigantům. V jejich zemi se nachází 80% všeho, co svět nutně ke své existenci potřebuje. Ropa, plyn, zlato, železná ruda, uhlí, dřevo, široké lány obilí, uran, lehké i vzácné kovy,…. Dalo by se pokračovat dlouho. Celý tento majetek je natolik velký, že je doslova lákadlem pro celý Západ. Natolik, že Rusové musí dělat vše proto, aby jej ochránili. Přidejme tedy k jejich plusům silnou a dobře vyzbrojenou armádu. Jestliže kdysi byla její výzbroj spíše zastaralá a hrůzu vypouštěla spíše schopnost příslušníků Sovětské armády vymáčknout ze zastaralých strojů maximální výkony, o čemž mohou vyprávět ti, kteří se v období své služby na vojně zúčastnili společného vojenského cvičení právě se Sověty, nyní Rusové v mnohém určují směr vývoje techniky a některé druhy zbraní vlastní jako jediní na světě.

Už několik let mají Východní Slované v Putinovi velmi schopného vůdce, který postupně oddlužil Ruskou federaci, nikde nijak významně neválčil, věnoval se stabilizaci ekonomiky, navýšení devizových rezerv a zásob zlata. Tedy mimo jiné. Zároveň zvýšil mezinárodní prestiž Ruska a stal se pro mnohé státy skutečným partnerem. Ne tak pro USA neustále toužících vydrancovat jeho zemi, a pro EU, kde zavládnul souboj ideologií postupně ničících výsadní postavení Evropy ve světě. Vznik Evropské unie mohl být zprvu logický, bohužel se vše řídí zájmy především Německa, částečně poté i Francie, což dovedlo Velkou Británii k logickému kroku a jejímu odchodu, zároveň k většímu přimknutí Britů k Spojeným státům. Bohužel vedení EU již mnoho let ignoruje závislost celého kontinentu na ruských zdrojích a svou zcestnou rétorikou plnou nenávisti k Putinovi a se souhlasem USA, které se tak zbavují svého konkurenta, kterého mohou navíc vydrancovat, vytváří prostředí, ve které se brzy objeví nedostatek úplně všeho s výjimkou velkohubých prohlášení a zcestných představ o budoucnosti kontinentu. Těch tu zůstává stále přebytek.

Po celou dobu jsme nezmínili Čínu. Ta už dávno není pouze nejlidnatějším státem světa, ale díky mohutné progresi všeho, co v Číně naleznete, patří ke čtyřem světovým lídrům. A zamíchala výrazně pořadím, ve kterém se dostala na úroveň USA, Ruska a překonala Evropskou unii. Jediné, v čem zatím pokulhává, je její vojenská výzbroj, to však mohutně dohání. Číňané svou směsí kapitalismu a státních regulací vytvořili osobitý druh ekonomicko-politického řádu a vzhledem k pracovitosti i schopnosti se učit výrazně dotáhli USA v technologické úrovni. Rusko jim může poskytovat potřebné energetické zdroje a své nerostné bohatství, navíc samotný čínský trh je natolik obrovský, že jej plně zásobit obnáší dodávky a výrobu zboží kolosálního rozsahu. Navíc jsou čínští komunisté schopni eliminovat výstřelky a výsady svých špičkových podnikatelů, což se Vladimír Putin směrem k oligarchům teprve učí.

Ukrajinská krize urychlila potřebu hledat nové partnery. Spojením zájmů Ruska, Číny, velmi ambiciózní Indie, Íránu a Jihoafrické republiky vznikla nová organizace, která může díky své síle značně zahýbat světovým rozložením sil a odeslat petrodolar a kolísající euro do propadliště dějin. A to jistě brzy přidají Bělorusko, Venezuela a další státy. Prodej ruského nerostného bohatství pouze za rubly je tahem k dalšímu posílení Ruska. Tvrzení ze strany EU a USA zabavujících ruské devizové rezervy, majetky oligarchů a jejich firem o tom, že jde o porušování obchodních smluv, je drzostí. A neochota zřídit si účty v ruských bankách potřebné k převodu cizích měn na rubl jen ukázkou ztráty smyslu pro realitu. Podmínky pro obchod s žádanými komoditami, produkty či surovinami vždy určuje prodejce, nikoliv kupující. Nechce li Evropa ruský plyn, který navíc jiní producenti z arabského světa odmítají do Evropy přesměrovat, musí se naučit žít bez něj. Respektive přežívat bez něj. Jenže k tomu nemá žádnou technologickou alternativu. Je evidentní momentálně převažují ideologie nad rozumem a zájmy prostých občanů.

Evropě ujíždí vlak a Putin dost možná dokázal jednou jedinou vojenskou operací proti hadímu hnízdu zvrátit běh dějin. Dlouho čekal, budoval vlastní zemi, aby v určitou chvíli, kdy covidem a Green Dealem zdecimovaná Evropa ztratila schopnost se adekvátně zachovat a USA pod vedením Bidena odmítly nést zodpovědnost za postupné vykrádání a zneužívání Ukrajiny ke svým záměrům. Nyní udeřil, vyhnal Američany pryč a Evropu odsoudil k rozhodnutí pro další její vývoj. Zůstat obchodními partnery a odebírat ruské produkty, nebo zůstat ideologicky pomatenou, hrdou, zmrzlou a hladovou? Němci a Francouzové si uvědomují, že to dlouho nevydrží a nechali si otevřená vrátka, Ty my jsme si za přispění nejdříve Babiše, a poté i Pětikoalice, důrazně zavřeli a ze všech evropských států to odneseme společně se Slovenskem a možná Polskem nejvíce. Hloupost naší pomatené vlády bude stát Českou republiku zdaleka nejvíce. Naopak, pokud si Maďaři opět zvolí Orbána, budou na čele profitujících ze své neutrálnosti. Už dávno je čas přestat si hrát na hrdé a nezlomné. Jedině správně nastavené kompromisy nás mohou z vytáhnout ze současné bažiny. A k tomu potřebujeme obratné politiky a diplomaty. Ty stávající politická scéna neposkytuje, je tedy čas to co nejrychleji změnit, přestat sledovat degradaci národního vědomí už od škol, vyhnat politické neziskovky a jinak nastavit politické prostředí. Potřebujeme nový rok 1989, ovšem mnohem razantnější. Jenže k tomu je třeba nějak dojít, něco udělat. Místo toho jen sedíme a breptáme. Nic víc.

Zdroj