V příštích volbách…

0
(0)

Vidlák: Krátký apokalyptický úvodník: A nepostarám se o něj já, nýbrž Targus. Pro čtenáře, kteří ho neznají, tak Targus je řidič kamionu, co v poslední době křižuje republiku s cisternou na zkapalněný plyn.  Tohle mi včera večer poslal: 

Dnes odpoledne jsem dostal příkaz formou služební SMS. Okamžitě natankovat do plna nádrže na chcanky, neboli adBlue, protože výroba tohoto “nápoje” se, stejně jako v případě hnojiv, kvůli drahé energii zastavila.

Průšvih spočívá v tom, že:

1/ zásoby této Bohu milé eko-tekutiny jsou nula nic, bo na co, když  se to (samo) přiveze…

2/ chcanky není možno nalít do nádrží dieselových aut až na jaře či dokonce v létě, jak je tomu u “hnojiv na list”. Drtivá většina chytrých chcanko-aut při absenci této tekutiny skoro nejede, resp. jejich výkon je omezen zhruba na třetinu, což je zejména u naložených nákladních aut dosti problematický stav. Problematický je proto, že snížení výkonu se řeší drastickým omezením provozních otáček, tudíž v podstatě nelze řadit (automatické převodovky, které nelze přepnout do módu pro manuální povely, jako jsou např. novější tahače zn. Volvo, opravdu na vyšší rychlost nepřeřadí).

To nám ten gríndýl začíná fakt hezky…

Vidlákův dodatek… vsadím se, že většinu moudrých hlav u kormidla tohle ani nenapadlo – že když se zastaví výroba močoviny na hnojiva, tak nějak se zastaví i výroba močoviny na adblue. Mě to taky nenapadlo. Až po Targusově upozornění. Takže se možná celý problém nedostatku kamioňáků vyřeší sám od sebe. Nebudou ani provozuschopné kamiony. A živě si představuju ty výpadky dodávek zboží, až začnou pěkně jeden po druhém odpadat. 


A teď uzž dnešní text: 

Tak nám včera měla vláda přitvrdit v koronavirových opatřeních. Ještě než měl Vojtěch svojí tiskovku, dostal jsem asi dvacet mailů od “známých firem”, kdy všichni svorně už předem poukazovali na to, jak jsem blbej a teď se ukáže že měli pravdu, protože je po volbách a začíná ten koncentrák. Nakonec jsme se od Vojtěcha dozvěděli, že epidemie nejde dobrým směrem a že se zkrátí platnosti testů a zároveň se zkrátí karanténa. Alespoň takhle jsem ten jeho brífing pochopil. Prý bude dál jednat o zastavení proplácení testování… Bude jednat. 

Vojtěch vystoupil v podstatě sám, zbytek vlády se neuráčil vůbec dojít. A já měl problém vůbec dohledat video s Vojtěchovým projevem. Věděl jsem, že vystoupil, ale on line jsem to neviděl. Když jsem pak měl chvíli času, hledal jsem to na titulních stránkách Seznamu i Novinek… a  nic.  Seznam to neměl vůbec a Novinky v rubrice koronavirus a ještě ani ne nahoře. Všechny mnohem víc zajímal Zeman a jeho zdravotní stav. Tolik ke strašnému zpřísnění opatření… jak vidno stále to ještě někteří nepochopili a bojují dávno rozhodnutou bitvu, která to nedotáhne ani do místních zpráv. 

Všímáte si, jak málo někoho zajímají poslední kovidová čísla nakažených? Je jich kolem 1500 denně. Ale už to lidi vlastně ani nesledují.  A když se člověk podívá na stav hospitalizovaných, tak zjistí, že se vlastně skoro neliší od loňských korelací. Ono je to samozřejmě méně, protože loni se čísla zdvojnásobovala mnohem rychleji a 1500 nakažených za den vydrželo jen chvíli, ale nějaký nedouk novinář by mohl klidně začít psát, že když jsme loni měli zhruba 1500 nakažených denně, tak jsme také měli v nemocnicích zhruba 400 lidí a byla by to v podstatě pravda.  

A pamatujete si loňské jaro? Kdy se čísla nakažených dostala s bídou na cca 300 nových případů denně a já psal o tom, že to přestává být sranda? 

Už jsme si na covid v podstatě zvykli.  Jako si vojáci za První světové zvykli na všudypřítomnou smrt. Člověk možná není až tak inteligentní, ale sakra přizpůsobivý. Zvyknout se dá i na šibenici. Tisíc pět set případů denně a nikoho to už nezajímá. Kromě pár zastydlých protikoronavirových bojovníků. Z loňského tématu číslo jedna se staly zprávy pro třetí stránku. A postačí laciný argument – v nemocnicích jsou převážně neočkovaní. Nikdo se ani nepokouší dopídit, jestli je to pravda. Loni v tuto dobu probíhaly obrovské aktivistické bitvy za co nejrychlejší zveřejňování čísel nakažených, hospitalizovaných a mrtvých, byl velký tlak na rychlejší zveřejňování absoslutních počtů úmrtí… to proto, aby přece čísla dokazovala, že žádná epidemie není. Nestalo se. Čísla dokazovala opak. 

Letos nic… Nezaznamenal jsem jediný pokus někoho od Volného nebo Okamury, kdo by požadoval zveřejňování čísel očkovaných nakažených ku neočkovaným nakaženým. Bez problémů postačí, že Dušek občas vystoupí v televizi a řekne, že “za všechno můžou neočkovaní”. Ani ti největší bojovníci proti covid dikatuře se už nepokoušejí shánět si data a zpochybňovat postoj statistického úřadu.  V nemocnicích leží 87% neočkovaných. To hlásají média už několik týdnů a nikdo se ani nepokouší toto číslo zpochybnit… 

Vlastně mě pořád překvapuje, kolik lidí to ještě nepochopilo. 

A takové volební téma to mělo být. Těch billbórdů, těch hesel. Těch propagačních videí, těch odkazů, jak jinde už ty covid koncentráky dávno zavedli, jak to teď spolehlivě zavedou u nás. Toho strachu, že na podzim už budeme všichni zavření a bude to napořád. Jedna poměrně významná osobnost alternativní scény mi začátkem léta odmítla pozvání na zabijačku, protože na podzim přece bude koncentrák a nemá to cenu řešit. Myslel to zcela vážně. 

A tady milé děti vidíte, jak byl covid skutečně zneužit. Hodil se na roztříštění alternativní scény, pomohl sjednocení demobloku, pomohl potopit milion hlasů, které z půlky dostala pětikoalice, ačkoliv prakticky nikdo z těch, kterým hlas propadl, tak by SPOLU a PIRSTAN nikdy nevolil.

Oni se ti naši soupeři totiž také přizpůsobují a dovedou se poučit z minulých chyb. Když byla poslední volba prezidenta, tak sice na jedné straně jela propaganda České televize  a velkých deníků na plné pecky, dokonce i paní Drahošová si neodpustila, jak jim naše veřejnoprávní, pravdomluvné a vyvážené médium fandí, ale co nakonec Drahošovi prohrálo volby? Řetězové maily… sám to říkal. 

To je samozřejmě jen zjednodušení. Ale tenkrát stála Alternativa až na malé výjimky v jednom šiku. Všichni placení novináři sice chrlili kvanta zdůvodnění, proč je Drahoš lepší než Zeman, ale také viděli, že tam někde dole na internetu se děje něco, co nemají pod kontrolou. Lidi si skutečně posílali maily, psali statusy na fejsbůku, šlo to tak daleko, že na stadionu v Třinci řvalo deset tisíc lidí na Drahoše:  “Želé želé, jdi už do prdele”. Bakala se dokonce pokoušel cenzurovat maily na svých serverech… Ne, nechci tu aktivitu zdola přehánět, Drahoš také mohl vyhrát, bylo to jen taktak, ale tenkrát měli všichni hoši okolo Drahoše pěkně stažené půlky, protože neměli žádnou šanci zastavit tu tsunami antidrahošovských textů. A jasně, rozšiřovalo je Rusko, ba Putin osobně.  Tenkrát jsem dostával na kydařský mail průměrně deset mailů denně, které z Drahoše dělaly přesně to, čím byl – kamaráda demobloku a Bakaly, kandidáta se sluchátkem v uchu a miláčka pravdomluvných médií. 

Letos mohl být Fiala a ostatní naprosto klidný. Řetězové maily se ani v nejmenším netýkaly jejich křivých tlam a ještě křivějších charakterů.  Za poslední měsíc volební kampaně mi přišel možná jeden text o Fialově neziskovce. Myslím, že jsem zaznamenal jeden či dva maily o tom, kdo platí Piráty…. Ale zaznamenal jsem dobrou tisícovku mailů o covidu, o koncentrácích co vzniknou hned po volbách, o tom, jak jsem zradil republiku, že jsem se nechal naočkovat a samozřejmě stovky odkazů na jakési doktory, co zpochybňují účinnost vakcín a tak podobně. A také nějaké ty výhružky smrtí a vězením. 

Poslední rezonanci Alternativy na jiné než covidové téma jsem myslím spustil já. Textem o pirátském přístupu k majetkovým daním. To bylo někdy v dubnu či květnu. Tenkrát si to v této republice přečetl v podstatě každý a kdo nečetl můj text, ten četl desítky a stovky navazujích textíků, které mě tu lépe, tu hůře parafrázovaly. I velká média na to musela reagovat a postavit se k tomu. 

Od té doby se v celém našem podprostoru hemžil zase jen covid. Tak moc, že na něj SPD reagovala polovinou svých bilbórdů. Nebudu psát o Babišovi, ten má dost peněz na deset kampaní a může si dovolit reagovat úplně na všechno. (Ale on ke kovidu mlčel)  Ale ti ostatní? Vyplýtvali fůru peněz na kampaň proti něčemu, co ve skutečnosti vůbec volebním tématem nebylo. A i když jsem celou dobu říkal, že covid je do voleb slabší téma, než si všichni myslí, i já jsem byl překvapen, jak málo je to pro českého voliče důležité. Nikdy bych si nemyslel, že si Volný nesáhne ani na státní příspěvek.  A nepomohla mu ani Bobošíková ani Lipovská. 

Tentokrát se opravdu nikdo na straně demobloku nebál, že se děje něco, co je ohrožuje a nemají to pod kontrolou. Devět desetin skutečného občanského aktivismu, který se dělá zdarma, ve volném čase a není za něj žádná odměna, se vyplýtval na téma, které s volbami mělo pramálo společného. Ne, já neříkám, že covid přišel jen kvůli těmto volbám. Zopakuji co jsem říkal od začátku… že se někomu ten virus zatraceně hodil. Oslnil v podstatě všechny a všude, vytvořilo se kolem něj klamné zdání, že budoucí nesvoboda půjde přes omezování pohybu a v pozadí se zatím čile pracovalo na klasice všech časů i režimů – nesvoboda se bude realizovat jako vždycky – obráním až na kost.  

Už na začátku devadesátých let se objevili první občané, kteří na demokracii doplatili. Kteří přišli o všechno a svůj závod o prosperitu v dravé konkurenci prohráli. Dneska se říká, že je jich třetina. Třetina těch, kteří se už teď mají hůř, mají nejistou práci, nejistou mzdu, nejistou budoucnost, k tomu mají dluhy a díky tomu mají přesně tolik svobody, kolik si jí mohou koupit. Třetina obyvatelstva… to je velmi silný hlas, který tu byl slyšet dlouhé roky. Zarazil ho až covid. Až covid dokázal problém prekarizace odsunout někam dozadu a na jeho místo přistrčit koncentráky. A většina chřipečkářů to udělala ráda, zdarma a ještě s pocitem, že odvádějí dobrou práci. Někteří si to myslí doteď. Přečtěte si dnešní diskusi, tam jich zase bude a budou pomocí Aeronetu a dalších pochybných plátků tvrdošíjně dokazovat, že se mýlím. 

Zatímco se tu covid střídal s covidem, objevovala se videa o tom, jak je Austrálie zadrátovaná a jak to hned zítra nastane i tady a nějak se nemluvilo o tom, že leckteré státy už zrušily veškerá opatření, v pozadí se zatím dělaly grýndýly, urychlovalo se tažení proti uhlíkovým zdrojům, do čela toho všeho se postavil Ochránce klimatu Timmermans, odstraňovaly se sochy, velmi podezřele vybuchovaly sklady a vysvětlení byla ještě podezřelejší a místo aby se to stalo tématem k volbám, tak jsme si tu dávali do držky kvůli očkování. Najednou nemáme plyn, bojíme se o elektřinu, škodovka nevyrábí, hnojiva se nevyrábí, brzy dojde močovina do kamionů… a aktivisté alternativy řeší covid… 

Já chci dneska také ukázat, že se umím poučit z chyb. Dneska chci hodit do placu téma příštích (a brzkých) voleb. Je to téma si milionkrát důležitější než deset covidů. Už tyto volby na to poukázaly, ale vzhledem k tomu co se děje na světovém trhu, nabývá toto téma na aktuálnosti a brzy ho bude řešit skoro každý občan. Je jedno, jestli volil Fialu, Bartoše, Babiše nebo Okamuru, 90% obyvatel bude muset sahat mnohem hlouběji do kapes a jejich existence v podobě práce a placení hypotéky bude jaksi… ohrožená. A to jsem hodně optimistický. 

Příští volby se bude už naplno řešit vlastně pouze a jenom naše státní svrchovanost nad vlastním územím a tím, co na něm je. Jestli musíme nechat vše neviditelné ruce trhu (ovládané odněkud z Brusele) a nebo jestli máme právo si  sami rozhodnut, jak bude vypadat naše hospodářství.  Jestli ještě vůbec lze být samostatní, jestli je možné se vzepřít a za jakou cenu a nebo jestli se to bude rozhodovat někde jinde. Už nepůjde o migrační kvóty, ale spíš o to, jestli ještě vůbec budeme schopní hlídat alespoň mizerně vlastní hranice. Jestli budeme moci nakoupit energie, jestli si budeme moci rozhodnout, zda budeme na našem území těžit naše suroviny. Jestli vůbec bude možné někde říct, že v té EU je to jeden debil vedle druhého a my si to budeme dělat po svém. A nebo jestli půjdeme s EU a NATO na věčné časy a nikdy jinak. 

Víte, když se před dvaceti lety liberalizoval trh s elektřinou, tak ti starým hloupým a ošklivým vrtalo hlavou, jak může někdo prodávat elektřinu, když mu nepatří ani dráty ani elektrárny… Ale udělalo se to… bo neviditelná ruka trhu a mladí, krásní a chytří tomu přece rozumí líp.  Když se prodávaly strategické podniky, když se v podstatě zrušilo české bankovnictví, tak jen ti staří a hloupí s tím měli problém. Ti mladí věděli, že vše bude vyřešeno neúprosným nebeským zákonem nabídky a poptávky a vlastně až donedávna nebylo nikde vidět, že ta neviditelná ruka není žádný přírodní zákon, ale velmi dobře maskovaná sviňárna. Dodnes se tu někteří ekonomové berou za to, že ekonomie je přírodní veličina a odmítají vidět to, co předchozí generace viděly zcela jasně. Že ve skutečnosti o našem bytí a nebytí rozhodují různí mocní páni (často v pozadí), kteří konají a pak se vždycky najde nějaký filozof, který tomu dá zdůvodnění. 

Příští volby to bude vidět zase o něco víc. Budou o tom, zda o nás rozhoduje Brusel, Berlín či Washington nebo Moskva a Peking, nebo zda je možné si zvolit vlastní pány. Zda je dovoleno, aby náš premiér jednal s Putinem o ropě a plynu pro nás. Zda si můžeme dovolit jednat jinak než Německo. Zda můžeme na našem území chtít také nějaké vlastní podmínky.  

Když jsem měl přednášku v Břeclavi, tak po přednášce mi jeden posluchač dvě hodiny vysvětloval své pojetí férové ekonomie a férových daní. V podstatě horoval pro vysoké DPH, protože to je nejspravedlivější.  Vysvětloval mi, že jsem komunista. Vůbec nezáleželo na tom, že jsem především pro naší suverenitu, že jsem především pro svobodu těch dole a je mi celkem jedno, že dolních 90% bude zvýhodněno na úkor těch horních 10%. Nezáleželo na tom, že daně podle mě mají platit především ti, co mají z čeho platit. Že naše národní bohatství má zůstat tady doma a nemá se nikam vyvádět. Tohle všechno bylo nepodstatné, protože šlo přece o vyšší pravdu. Stejně jako teď ve volbách šlo přece o zvolení dobra, aby měl člověk sám ze sebe dobrý pocit a hlavně se nemělo volit menší zlo. Jak to dopadlo, to víme. 

Tentokrát jsme volili, zda půjdeme do Brusele radostně nebo váhavě. To bylo to skutečné volební téma. A protože se místo toho bojovalo proti covid opatřením, tak se sice skoro nepřitvrzuje,  ale zvolili jsme, že do Brusele půjdeme radostně a s písní na rtech. Že budeme z jejich ševelících rtíků odezírat klimatická přání a radostně se připravovat na vpravdě Maovský Velký skok.   

V příštích volbách se bude rozhodovat, zda nás bruselský Titanic nestrhne sebou. Bude se rozhodovat zda nastoupit na vratký člun a kormidlovat hnusně rozbouřeným mořem a nebo zda do poslední chvíle zůstat na zdánlivě bezpečné palubě.  Bude se rozhodovat, zda z toho nějak vyklouzneme, zda se o plynu domluvíme s Putinem sami, zda nám to vůbec bude umožněno a zda vůbec budeme schopní takovou samostatnost ustát. Bude se rozhodovat, zda vůbec bude k dispozici nějaký kormidelník a jaké mu bude nutné dát pravomoci. 

Zdroj a diskuze zde.

Souhlasíte s článkem?

Průměrné hodnocení 0 / 5. Vote count: 0

Zatím nehodnoceno, budete prvním

Napsat komentář