Vynucování jako nový nástroj byznysu (1. a 2. část)
Ivo Šebestík míní, že vynucovaná spotřeba očkování proti koronaviru prostřednictvím marketingové propagace se stává novým nástrojem byznysu.
Už rok a půl trvá v řadě zemí Evropy „covidová atmosféra“, jejímž nejviditelnějším jevem je už déle než půl roku propagace očkování ze strany některých vlád a hlavního proudu médií. Tato marketingová propagace mající často charakter vynucování „spotřeby“ tohoto druhu „zboží“ (i vakcíny jsou bohužel zboží pro trh) představuje v podstatě zrod úplně nového nástroje byznysu.
Největší hrozba nespočívá v tom, že většina světové populace přijme do svého těla výhradně na svoje vlastní riziko (žádné záruky farmaceutické firmy ani vlády neposkytují, vyvazují se z odpovědnosti) dvě dávky experimentálních vakcín, ale v tom, že se systém vládního marketingu pro určité druhy komodit nebo pro různá opatření „osvědčí“ a lid budou nuceni přijímat stále nové a nové formy kontroly. S jídlem roste apetit, podvolení se v jednom okamžitě vyvolává tlak na podvolení se i v dalších ohledech. Nemusí jít jen o permanentní a stále se rozšiřující kontrolu zdravotní „nezávadnosti“, ale o kontrolu a prokazování „nezávadnosti“ chování, politické orientace, spotřebitelském jednání, nakládání s volným časem, mezilidských kontaktů, a nakonec může přijít na řadu i samotné myšlení. Všechny tyto hrozby se již nějaký čas ohlašují mnohými transparentními symptomy a jsou nadmíru reálné.
Svět, přinejmenším ten západní, už dávno nevedou lidé odpovědní, soudní, empatičtí a humánně smýšlející, mající na mysli i na srdci člověka jako plnohodnotnou lidskou bytost mající právo na autonomii, na soukromí, na svobodu a na vlastní rozhodování. Člověka už dávno degradovali na zboží, které má svoji tržní hodnotu a je zároveň producentem jiného zboží nebo služeb, a současně zákazníkem a spotřebitelem vracejícím své vydělané nebo jinak získané peníze do oběhu, přesněji řečeno zpět na účty korporací. Lidská a politická práva žádného z vůdců a manipulátorů tohoto světa ve skutečnosti nezajímají. Občané dostávají náhradou za ně podporu pozornosti práv některých minorit. Uprostřed boje za práva těchto minorit si přestávají všímat, že ztrácejí svoje vlastní práva.
Produkce náhradních témat odvrací pozornost od témat zásadních. Návdavkem se tento proces doplňuje distribucí strachu. Strachu z neexistujících hrozeb, které zakrývají hrozby reálné (degenerace Západu, migrace do Evropy, „zelený úděl“ jako krycí heslo pro vynucené přenosy byznysu z jedné sféry do jiné, nové vlny zbrojení, produkce konfliktů s rizikem jaderné války a mnohé další), a strachu z neznámých a neviditelných, a tedy nerozpoznatelných hrozeb, například z virů a jejich mutací. (A propos, po roce a půl neznáme ani to hlavní, tedy původ covidu-19! No, není tohle přece úžasné?!)
Lidé na Západě mají žít v permanentním strachu, aby delegovali na jiné – na své údajné zástupce – stále více svých práv, která pro ně vybojovaly vlastní krví generace jejich předků. Právě v tomto kontextu je, podle mého mínění, nutné vidět také celou pandemickou „atmosféru“ a většinu opatření údajně zaměřených proti šíření viru. Nestojí mimo aktuální politické procesy, je jejich součástí. Bohužel! Víra, že se jedná o upřímně míněnou starost o zdraví obyvatelstva, je lichá. Osoby, kruhy a struktury, které organizují opatření údajně proti covidu, nemají po ruce nic, čím by skutečně věrohodně podpořili svoji důvěryhodnost.
Gigantický světový obchod s vakcinací
Korporace produkující určité zboží, v tomto případě vakcíny, mohou motivovat vlády různých zemí (jakpak asi?) k tomu, aby tyto vlády prostřednictvím například šíření strachu a zároveň i jakéhosi pocitu občanské odpovědnosti za zdraví svých bližních přinutily obyvatelstvo k hromadné spotřebě jejich zboží. Jinými slovy, k tomu, aby lidé svojí ochotou přijmout svým tělem, a to výhradně na vlastní riziko, neznámý počet experimentálních očkování těmto farmaceutickým firmám zajistily odbyt jejich produktů, a to v dosud neznámém rozsahu a na dobu neznámo jak dlouhou. Dost možná už navždy.
V moderních dějinách kapitalistické společnosti se patrně ještě nestalo, aby se některé vlády tak odhodlaně a transparentně vrhly do služeb podnikání určitých korporací a takto jim zajišťovaly pohádkové zisky a příslib zisků ještě pohádkovějších. Jsou dokonce ochotny zájemce o očkování i uplácet finančními dary nebo dárky. Skutečně úplně stejně, jako získávají své zákazníky hypermarkety akcemi slev, například na grilované kuře nebo na tkaničky od bot. Odporné a nechutné. Hlavně ale průhledné!
Ovšem, pozor! Přesně takto současný údajně tržní kapitalismus, ve kterém údajně vítězí na trhu ten lepší, funguje už nějaký čas. Do byznysu vpadla politika rovnýma nohama. Americké sankce proti konkurentům amerických firem dokazují politický tlak patrně nejnápadněji. Politika se naučila určitý byznys a určité podnikatele zvýhodňovat a jiné ničit. Ale argumenty jsou vždy falešné, údajně humánní a demokratické. V tomto degenerujícím systému je vskutku velice obtížné uvěřit, že vládnoucí kruhy, struktury a jednotlivci (občané to nejsou) jsou motivovány humánními cíly a mají na zřeteli blaho – a zdraví! – obyvatelstva, svých bližních.
Na světě je sedm a půl miliardy lidí, kterým teoreticky mohlo být už „prodáno“ prostřednictvím jejich vlád patnáct miliard dávek vakcín, za jejichž účinnost, prověřenou časem a zkušeností a jejich nezávadnost není nikdo ochoten se zaručit. A jestliže farmaceutické firmy „přesvědčí“ vlády a hlavní proud médií (jakpak asi?), že každá nová mutace koronaviru si bude žádat nové očkování neznámým počtem dávek nebo že veškeré obyvatelstvo bude podstupovat očkování každým rokem znovu, pak tyto korporace co do zisků předstihnou i naftařské giganty a obchodníky se smrtí, tedy vojensko-průmyslový komplex. Bylo by zajímavé získat přehled o tom, kolik miliard dolarů nebo eur už přiteklo na konta těch, kteří vakcíny vyvíjejí, produkují, prodávají, propagují, kteří jim politickými cestami uvolňují západní trh od východní konkurence a podobně. A samozřejmě také zisky všech těch, kteří se podílejí na obchodu a propagaci obchodu s testy, rouškami, respirátory a dalšími „komoditami“.
Argument, který neobstojí: Očkování chrání před přenosem viru
V principu nemám vůbec nic proti očkování na základě dobrovolnosti. Kdo v ochranu svého zdraví vakcínami věří, nechť si u svého lékaře nechá změřit stav své imunity, tedy hodnoty protilátek, a následně tímto lékařem doporučit očkování. Tedy za předpokladu, že jeho ošetřující lékař (a kdo také jiný může posoudit zdravotní situaci pacienta?) toto vyhodnotí jako nutné, prospěšné, bezpečné či jinak důležité. U osob ve vysokém věku nebo s celou řadou vážných onemocnění či se sníženou imunitou může být jistě očkování nejvhodnějším řešením. Patří k rizikovým skupinám, takže očkování i nezaručenými a jen experimentálními vakcínami může představovat menší riziko, než ponechání člověka bez této preventivní ochrany.
Řada lékařů, kterým ovšem mediální mainstream nedopřává pozornosti a nejsou ani zváni ke konzultacím vládou (aspoň ne tou českou), soudí, že prodělání nemoci způsobené covidem-19 představuje spolehlivější ochranu než vakcinace. Nebo přinejmenším stejně hodnotnou. Ale pustit tento názor do éteru by znamenalo zhatit farmaceutickým firmám, zejména těm, kterým byl politicky a administrativně přidělen trh na Západě (jejich konkurence byla z takto vyhrazeného trhu politicky vyhnána), jejich byznys.
Ale ani další argumenty nehovoří právě ve prospěch donucovacích strategií směřujících k co nejvyšší proočkovanosti populace neznámým počtem (možná velmi vysokým počtem) vakcín. Je to zejména fakt, který boří jeden z hlavních argumentů propagátorů masívní vakcinace. Tedy skutečnost, že očkovaný člověk je možná(?) sám chráněn před těžkým průběhem nemoci, což ale vůbec neznamená, že nákazu virem nemůže přenášet. Díky této skutečnosti, které si jsou organizátoři očkovacího vynucování velice dobře vědomi, vznikají důvody (velmi sporné) pro udržování v chodu dalších opatření, která jsou – jaká to asi náhoda?! – rovněž spojena se zisky farmaceutických firem, ale nejspíše i všech osob a kruhů, které se na zavádění a udržování opatření údajně proti covidu-19 podílejí.
Na druhé straně – a toto se opět netěší nejmenší publicitě – řada zemí, jejichž vlády si velice dobře uvědomují, že očkovaný člověk může přenášet virovou nálož úplně stejně jako neočkovaný, podmiňují vstup do země dalšími opatřeními, zejména nutností vlastnit aktuální výsledek testu. Fakt, že očkování nezabraňuje v přenosu viru, dokonale bortí hlavní argument propagátorů očkování, který říká: „Očkujte se, jedině tak chráníte své bližní!“ Není to pravda. Očkovaný člověk chrání – možná? – sám sebe před těžkým průběhem nemoci a nejspíš bude nucen očkování postupovat periodicky nebo při každé nové mutaci, ať už skutečně nebezpečné nebo za nebezpečnou marketingově prohlašované.
Takže, jelikož očkovaní lidé mohou nálož viru přenášet, aniž by si jí všimli, tak mohou zůstat v platnosti roušky či respirátory a četná další omezení pohybu a kontaktu lidí. Jak dlouho? Nejspíše do skonání věků, neboť lidská poddajnost se osvědčila a přináší lidem u moci sladké plody, opojení z možnosti omezovat životy druhých (viz Elias Canetti: Masa a moc).
Jestliže očkovaní lidé jsou skutečně chráněni proti symptomům nemoci, tedy hlavně proti těm méně závažným, pak právě oni mohou virus přenášet docela vesele a bezstarostně. Neočkovaný člověk, pokud nepatří k rizikovým skupinám, si s virem zaleze do postele, aby se vypotil, spolykal podobné prášky, jaké polyká u nachlazení či u chřipky, zapil to čajem s citrónem, medem a s kusem zázvoru. A nakonec si uvaří velice silnou česnekovou polévku. Očkovaný člověk, chráněný před takovými „chřipkovými“ symptomy covidu-19 si do postele nezaleze, ale vydá se se svým virovým společníkem na cesty.
Ale máme zde samozřejmě i protiargumenty ze strany podporovatelů vakcinace jako jediné přípustné (!) formy boje s covidem-19. (O lécích, léčebných postupech se nikdy nemluvilo, nepsalo. A pokud ano, pak jen velice krátce a dočasně.) Tím argumentem je, že vakcinace celé populace znemožní viru jeho šíření, neboť budou všichni lidé vůči němu odolní. Ovšem, kde je vlastně ten faktor, který skutečně omezuje neblahé působení šířícího se viru? Je tím úspěšným faktorem vakcinace? Nebo spíše přirozená imunita promořené společnosti, v níž vysoké procento lidí covid prodělalo a získalo si dostatečně vysokou hladinu protilátek? A navíc, pandemie přece přicházejí, působí a pak najednou záhadně mizí. Kdo je tedy skutečným vítězem na covidem? Opatření vlád zapáchající byznysem a manipulací? Samotná vakcinace, nebo prostě přirozeným způsobem získané protilátky? A v jakém poměru všechny tyto faktory působily a působí? Právě toto je téma hlavním proudem médií tabuizované.
Vláda, ministerstvo zdravotnictví a mediální mainstream dluží obyvatelstvu seriózní vyhodnocení opatření údajně proti covidu-19
Ale námitek proti způsobu, jakým vlády za doprovodu svých opozic a hlavního proudu médií nakládaly a nakládají s koronavirovou pandemií, je obrovské množství. Podívejme se alespoň na několik z těch nejnápadnějších a ignorujme protentokrát fakt, že boj s virem se stal také součástí vnitrostátního politického soupeření stran. Rok a půl trvá covidová atmosféra v mnoha zemích Evropy i jinde na světě, Českou publiku a Slovensko nevyjímaje. To je velmi dlouhá doba na to, aby opatření, která byla různě přijímána, odvolávána, znovu přijímána, zpřísňována, rozvolňována a soudně velice logicky zamítána, někdo odpovědný věrohodně a hlavně fundovaně a po pravdě vyhodnotil. A to, prosím, pokud možno každé opatření zvlášť. Rok a půl není krátká doba. No a připomínám, že tento rok a půl dosud nestačil ani ke zjištění skutečného původu této nákazy a k trasování jejího šíření. Že by náhoda a jen pouhá neschopnost? Těžko uvěřit. Nebo koronavirový byznys ještě nenaplnil konta zúčastněných natolik, aby už konečně praskla?
Jak by bylo krásné, kdyby člověk směl ještě věřit pohádkám. Tedy, že dobro vítězí nad zlem a že moudrý a dobrý král bere v ochranu své milované poddané. Realita se od pohádek vzdaluje stále rychleji. Proto apriorní nedůvěra k lidem, kruhům a strukturám, které vládnou osudy obyvatel demokratického západního světa (občané těmito vládci nejsou) je vždy na místě a vysoce prospěšná.
Především, a skutečně na prvním místě, dluží ministerstvo zdravotnictví a celá česká vláda studii o příčinách údajného nebo i skutečného (kdo ví, jak to vlastně bylo a je?) oslabení koronavirové pandemie na jaře letošního roku. Takovýto kvalifikovaný dokument chybí a nikdo jej nepostrádá. Díky tomu neznáme skutečné důvody, pro které pandemie začala někdy v květnu (údajně nebo skutečně?) ustupovat. Vděčíme za to očkování části populace nebo faktu, že během doby delší než jeden rok, kdy virus působil a šířil se populací, došlo k promoření a obyvatelstvo získalo přirozenou imunitu v důsledku prodělání nemoci? Nebo je příčinou této pozitivní změny prostě skutečnost, že se koronavirus chová podobně jako všechny viry v minulosti. Tedy, že se objeví neznámo odkud, působí škody a pak začne mizet stejně, jako se objevil?
Nebo snad někdo z vlády chce tvrdit, že za ústup viru vděčíme uzavření okresů, zákazu nočního vycházení, venčení psů ne ve větší vzdálenosti než 500 metrů od domu a selektivnímu výběru podnikatelských aktivit, pochopitelně jen těch malých, které byly ve prospěch aktivit velkých a zahraničních (tedy nedotknutelných) uzavřeny? Je oním spasitelem Hamáček, který poslal policisty na hranice okresů, nebo aby tvrdě zatočili s lidmi, kteří si vyrazili na procházku bez zadržovače vlastních výparů, tedy bez respirátoru? Takovéto zásluhy si snad nikdo soudný nemlže přisvojit. Promoření spojené s proděláním nemoci a ziskem protilátek plus přirozený ústup viru plus vakcinace jen rizikových skupin obyvatelstva, patrně pouze tyto tři faktory sehrály všechny pospolu pozitivní a měřitelnou roli při ochraně zdraví obyvatelstva. Vedle toho úplně běžné chování každého normálního kulturního člověka dodržujícího hygienické zvyky, doplněné o dodržování určitých fyzických odstupů od ostatních osob. Všechna ostatní opatření se zdají být z hlediska účinnosti marginální nebo dokonce sporná a zbytečná. Zcela určitě tak vyznívají ve srovnání s opatřeními, jaká zavedena nebyla, tedy s výběrovostí míst, na kterých zavedena byla a která od opaření naopak zůstala osvobozena. Někdo byl chráněn před dopady opatření, jiný bez milosti hozen přes palubu s doporučením: „Plav nebo se utop.“ Kde byl klíč k tomuto výběru? Další mediální tabu!
Cherchez l´argent!
Peníze! Mnohem více než „cherchez la femme“ platí „cherchez l´argent“. Hledej peníze či přesněji toky peněz. Toky peněz mohou být velice přesnou odpovědí na naprostou většinu politických záhad současnosti. Dokážou moc hezky povídat také o aktivitách mnohých aktivistů, ale to by byl trochu jiný příběh. Zůstaňme u covidu a covidové atmosféry ve společnosti.
Absence dokumentu, který by vyhodnocoval zkušenost s opatřeními v době pandemie, je nejspíš způsobena tím, že ze skutečně seriózního dokumentu by vyplynula absurdnost velmi mnohých vládních kroků podpořených mediálními kampaněmi. Proto není vyhodnocováno raději vůbec nic. V čase pandemie se velmi dařilo lidem, kteří šířili apokalyptické vize. Mistrem nad jiné mistry mezi těmito apokalyptiky byl zejména parazitolog Jaroslav Flegr. Je zvláštní, že české soudy hbitě trestají osoby, které se nevyjadřují s láskou o výhodách migrace, tedy promísení obyvatelstva, ale nositele předpovědí na téměř úplné vymření populace nechávají bez povšimnutí. Flegr ovšem nebyl ani zdaleka sám. A propos, Jaroslav Flegr je stále na svobodě. Předpovídat statisícům lidí, že zemřou, není v ČR trestné. Jestli se nám ještě zřítí i poslední pilíř, o který se opírá naše chromá, dýchavičná a všemi nemocemi (s výjimkou covidu-19) prorostlá, ale proočkovaná zastupitelská demokracie, tedy justice (politické stany a média hlavního proudu se už zřítily do propasti), tak obyvatelstvu nezůstane už vůbec nic. Jen LGBT+, Greta, ruská hrozba a stále nové a nové digitální APLIKACE.
Očkování sice není – prozatím – povinné, ale organizátorům vakcinačního byznysu se podařilo pronajmout si andělskou tvář a vnutit lidem, kteří z různých důvodů očkování nechtějí podstoupit (většinou vůbec nejde o nějaké volání o omezování svobody) roli neodpovědných osob, jaké hazardují se zdravím společnosti. Na tyto lidi se ukazuje prstem, je snaha vinit je z neodpovědného vztahu ke spoluobčanům, ozývají se pokusy o jejich kriminalizaci. Přitom důvodů, proč odmítat očkování je celá řada. Zmíním alespoň několik z nich. Především je to všechno to, co jsem uvedl výše. Oprávněná otázka, proč očkování a ne přirozená imunita daná proděláním nemoci. Dále otázka: Proč očkování, když nechrání před přenosem viru. Za třetí, otázka opět oprávněná: Proč taková pozornost vůči covidu-19, když jiné nemoci, mnohdy mnohem závažnější, žádnou obecnou pozornost nevyvolávají? Čtvrtý argument zní: Vakcíny byly na trhu velice rychle, nikdo za jejich účinnost a následky nepřijímá odpovědnost, vše je založeno jen na víře, jejich propagace nebo naopak vyřazování z trhu nesou jednoznačně rysy byznysu a politiky. Proč se má tedy člověk této kampaně účastnit, nota bene vlastním tělem?
Argumenty o omezování svobody mají zde smysl pouze za předpokladu, že varují před pokračováním tohoto stejného trendu nebo trendů podobných. Že varují před tím, že se tento potup vůči covidu-19 u obyvatelstva „osvědčil“ a ještě „osvědčí“. Pouze v tomto varovném výhledu mají argumenty o omezení svobody svoji platnost. Dvě dávky vakcín samy o sobě svobodu člověka neomezí – nebo alespoň ne zásadním způsobem. Ovšem až bude těch dávek sto a člověk bude nucen prokazovat svoji „nezávadnost“ (nejenom tu zdravotní) průkazy, certifikáty, pravidelnými prohlídkami, testy loajality a jinými formami, pak se promění v ochočené domácí zvíře (náhubek doplní i vodítko) a přestane být autonomní lidskou bytostí a suverénním občanem státu. Před tímto vývojem varuji. Ohlašuje se již četnými viditelnými symptomy. Pozor, současný svět neřídí odpovědní lidé!
Očkování není povinné, ale čím dál tím více svobody doposud běžné k životu a obvyklému konání je podmiňováno nutností přijmout očkování neznámou a nedostatečně zaručenou vakcínou. Bez záruky a bez možnosti dát výrobce vakcín k soudu v případě následků. Farmaceutické firmy, stát i hlavní proud médií říkají: „Já nic, já muzikant.“ Pochopitelně, jak také jinak, nebyla veřejnost seznámena s detailním složením vakcín, které „jsou na trhu“, s účinky, následky, riziky. Žádný odborník za ně ruku do ohně nevloží, farmaceutické firmy za nic neručí, vlády za vakcinaci, kterou marketingově transparentním způsobem propagují pomáhajíce si výhružkami, také neručí, ale po obyvatelstvu se chce, aby slepě nastavilo paži.
Proč nebyla věnována pozornost vývoji léků, uplatnění léků stávajících a výkladu o léčebných postupech?
Ale pojďme dále. Nikdo z vlády a z mainstreamových médií si nepoložil naprosto zásadní otázku, jaká se po celou epochu koronavirové krize nabízela na prvním místě. A sice, proč se farmaceutické firmy a selektivně vybraní odborníci na pandemii zaměřili výhradně, zcela exkluzívně, jen na vývoj vakcín a jejich aplikaci. Proč se paralelně nevěnovala pozornost vývoji léků a léčebných metod. Případně uplatnění léků již známých a účinných. Po celý rok a půl chyběly informace o tom, jak se má vlastně léčit člověk, u kterého testy objevily nějakou nálož nebo stopu po koronaviru? „Jste pozitivní. Můžete jít. Hezké odpoledne,“ tak nějak končily případy testovaných osob, které měly jen mírné příznaky. Nesly si v ruce certifikát o tom, že jsou „nakažení“, ale pokud se cítili tak jako u nachlazení nebo u lehké chřipky, pak jejich léčbu nikdo neřešil. Mohli vyhledat lékaře, ale nemuseli. Média mluvila o koronaviru dvacet čtyři hodin v kuse a šířila apokalyptické vize (mrazáky v ulicích, rakve všude, kam oko pohlédne, krematoria nestihají, nemocnice nezvládají nápor pacientů, ale zároveň se jiné nemocnice ruší nebo nevyužívají), ale dobrou radu, jak léčit člověka, který onemocní, aniž by nutně musel do nemocnice, nikdo nikomu neposkytnul. Řekl bych, že „opatření“, neměla primárně za cíl chránit zdraví obyvatelstva, ale byla to především příprava na vakcinační byznys. Na ohromný vakcinační byznys. Poprvé v dějinách se vlády tato transparentně staly agenty korporací.
Opět někteří odborníci, jichž si ovšem vlády a média nevšímaly, ovšem zmiňovali své pokusy o propagaci léků a léčebných metod vůči tomuto typu koronaviru. Dočkali se většinou vymazání svých příspěvků na toto téma z internetových portálů a úplného ignorování ze strany (ne)odpovědných orgánů a médií. Důvod? Farmaceutický byznys měl svoji strategii. Zcela laický pohled napovídá, že léčení by podstupovali jenom nemocní lidé, zatímco vakcíny mohou „koupit“ úplně všichni. A to hned dvakrát pro každou mutaci. Kolik těch mutací bude? Asi tolik, dokud osoby, které se ve prospěch vakcinace angažují, nebudou plně saturovány ve svých tužbách.
Neznáme studii, která by vyhodnotila účinnost vakcín vedle účinnosti promoření a takto získané imunity (množství protilátek). A propos, je velice zajímavé, že se odborníci nedokážou shodnout na tom, jaké množství protilátek člověka chrání proti mocnění plně stejně nebo ještě lépe než vakcinace. Ano, ďábel vězí v detailu, a tady, u koronavirové epochy je těch detailů až nápadně mnoho. A každý má svého čerta v těle.
Veliká potíž je, že se lidé prostřednictvím hlavního proudu médií nikdy nedovídali celou pravdu, ale vždy jen její malou část. Nikdy nevznikla skutečně objektivní a fundovaná debata odborníků, kteří by zastupovali všechny názory a všechny směry. Vše se od počátku neslo dílem selektivním způsobem a dílem v souladu s marketingem. Velkou část opatření produkovala metoda „pokus, omyl“, což bylo asi to jediné, co bylo možno organizátorům opatření prominout. Chybami se člověk učí. Ne však chybami úmyslnými!
Nevíme nic o tom, zda výběr malých provozoven určených k uzavření přinesl lepší ochranu populace než, jakou by poskytlo uzavření velkých zahraničních podniků a obchodních řetězců. Nevíme, zda roušky a respirátory více chránily lidské organismy, než aby je poškozovaly. A samozřejmě nemáme nejmenší tušení, kolik stály a ještě budou stát testy, respirátory, vakcíny. Kolik miliard se kolem těchto druhů „komodit“ už otočilo a hodlá ještě protočit. Zatím se zdá, že všechno platí velkoryse stát, ten dobroděj. Ale tohle je jen další ohromný omyl. Velká iluze Kovidových věřících. Vše, co stát a zdravotní pojišťovny zaplatily, si vezmou zase zpět na přímých a nepřímých daních a na pojištění. Takže, zatímco majitelé západních farmaceutických korporací si už teď musí kupovat košile a saka o dvanáct čísel větší, tak občané jim postupně přispějí ještě na dalších dvanáct čísel. Dokud si nebudou muset kupovat smoking nebo kostýmek na mamuta. Nebo už rovnou na brontosaura?
Během celé koronavirové epochy byla populace zásobována statistikami o vývoji pandemie. Tyto statistiky byly koncipovány natolik nepřesným a zavádějícím způsobem, že na jejich základě si nikdo nemohl udělat ani přibližný obraz skutečné situaci. Toto byl patrně účel těchto statistik. Dokonalý informační chaos. Jediné, co si mohl z jejich četby či poslechu odnést, byla úzkost a strach. Čísla takzvaně nakažených nebyla uváděna do souvislosti s počty toho dne testovaných osob, což byla patrně ta nejprimitivnější chyba matematické statistiky. Deset tisíc testovaných přinese jiných výsledek než sto tisíc nebo milión. To asi chápe i malé dítě. Mainstreamová média nikoliv. Ale těch chyb ve statistikách by bylo na samostatný článek, a to na velmi dlouhý.
Pokračování – 2. část …
Proč se vlastně nechávají lidé očkovat?
Toto je velmi zajímavá otázka, na kterou opět mediální mainstream v souladu se svým posláním neodpovídá. Jistě, určitá část populace věří, že očkováním chrání svoje vlastní zdraví a navíc takto chrání i zdraví ostatních. Tudíž přijmout očkování rovná se odpovědný přístup. Ano, toto je pravda a nezkoumejme, zda si toto tito lidé myslí na základě vlastní úvahy, doporučení svého lékaře, nebo proto, že v tom duchu vysílá mediální mainstream dvacet čtyři hodin denně.
Lidé, kteří jsou ve vysokém věku, mají sníženou imunitu, nedostatek protilátek nebo jsou vážně nemocní, případně indisponovaní nadváhou a podobně, mají rozumný důvod očkování podstoupit. Tady nelze nic rozporovat. Další lidé, a těch je už patrně většina, přijímají očkování z jiných důvodů. Buďto proto, že si tímto způsobem chtějí dopřát uvolnění restrikcí a domnívají se, že je očkování opravdu osvobodí od omezení (a to je velice sporné), nebo přijali médii a politiky šířenou tezi o kolektivní odpovědnosti. Kdo je očkovaný, ten je odpovědný občan a viry nepřenáší. Což je ale omyl, vědomě šířená lež. Velmi mnoho lidí chce mít díky očkování, lidově řečeno, pokoj od vlády, ministerstva zdravotnictví, policie, letištního personálu. Chce se jednoduše zařadit do řady, nevyčnívat, nevystavovat se kritice ostatních, nenechat na sebe ukazovat prstem. Ale právě vězí jádro problému. Očkování žádné vysvobození ve skutečnosti nenabízí. Nanejvýš krátkodobý oddech do doby než nastoupí nová opatření. Kdo ustoupí jednou, ustupuje pořád. Navíc česká národní povaha se nevyžívá v otevřeném vzdoru. Češi jsou přizpůsobiví, domnívají se, že přizpůsobením se v drobnostech unikají velkým problémům. Jenomže desítka nebo stovka drobností už vydá na jeden velký problém. Drobnosti jsou nepostřehnutelnými schůdky vedoucími k velkým malérům. Znovu tedy opakuji, že vakcinační kampaň se stává skutečně nebezpečnou teprve výhledově, směrem k budoucnosti, jako precedens, jako něco, co se „osvědčilo“ a v čem se dá pokračovat. Přesně v tom vězí můj hlavní argument proti vynucované vakcinaci populace, i když na váhu padají také všechny ostatní výše zmíněné výhrady, na prvním místě propagace byznysu, odvedení pozornosti od vývoje léků a léčebných metod a politicky a zisky motivované vyhrazení vakcinačního trhu pro vybrané „komodity“, které navíc ani nemusí být nejlepší a nejspolehlivější. Ostatně, právě u nich se vážné problémy projevily.
Vzhledem k charakteristice systému, ve kterém žijeme, ovšem vůbec nevíme, zda zveřejnění následků u některých vakcín také nebylo především součástí konkurenčního boje o trhy. Je-li systém podezřelý ve svém celku, pak mohou být podezřelé všechny jeho části. A propos, je velice zajímavé, že rusofobní manipulativní média nedokázala vypátrat negativní dopady očkování ruskými vakcínami. Znamená to, že ruské vakcíny jsou opravdu tak vysoce účinné a nerizikové? Kdyby nebyly, zřejmě by rusofobní manipulativní média nedělala nic jiného, než informovala o negativních dopadech ruského nedemokratického očkování. Nebo jen prostě sdílejí obavy z toho, že pak by vyplula na povrch také rizika „demokratických“ západních vakcín? Funguje zde tedy nějaká zvláštní byznysová solidarita? Čert ví!
Sněhurka viděla jen červené jablíčko, dárkyni jablíčka se ale do očí nepodívala
Je ale ještě jeden argument, který zpochybňuje dojem, že vládní autoři opatření údajně proti koronaviru měli a mají na starosti primárně zdraví, bezpečí a blaho obyvatelstva. Ten důvod leží mimo samotnou pandemii, ale i tak je, řekl bych, přesvědčivý. O lidech, kteří se tak vehementně angažovali a angažují v údajném boji s koronavirem, a kteří tedy působí jako andělé spásy, víme, že velice dlouhý seznam planetárních zel, která pospolu ale někdy i každé zvlášť zabíjejí v nesrovnatelně větším měřítku než koronavirus, je ponechává naprosto lhostejnými. Kdyby skutečně byli anděly spásy, pak bychom viděli, jak třepotají křídly při pohledu na každé plantární neštěstí. Hlavně by je trápily války, hladomor, bída ve velké části světa, rostoucí nerovnost, otrocká práce v mnoha zemích, nedostatek pitné vody, nové kolo ve zbrojení mrhající bilióny dolarů každým rokem.
Tito lidé ale naopak a většinově podporují americko-britskou politiku destabilizace celých velkých planetárních regionů, jaká přináší smrt, nemoci, bídu a rozvrat miliónům lidí. Jim tohle ale nevadí. Oni si mezi všemi katastrofami vybrali boj proti pandemii covidu. Proč? Protože to je velký byznys, ale také proto, že tímto bojem se nedostanou do konfliktu se skutečnými nelítostnými a bezohlednými vládci Západu (občané ukotvení jako vládci v ústavách to fakt nejsou). Boj „s covidem“, stejně jako boj s genderovou a jinou nerovností (jenom proboha ne s tou sociální) je vlastně pro ně velice bezpečný, a patrně i docela atraktivní. Navíc vypadají při něm, jak by to s lidstvem opravdu mysleli dobře.
Na světě v důsledku ohromné a stále rostoucí nerovnosti umírají v děsivé bídě milióny lidí, mnohdy dětí. Další ztrácejí domovy, nemají práci, žijí za jeden dolar denně. USA ve spolupráci s Velkou Británií rozvrátily několik států a další by si rozvrátit přály. Těm „andělům spásy“ tohle ale nevadí. Evropa má už sedm let otevřené hranice pro masovou nelegální migraci, v jejímž rámci dochází k teroristickým útokům na evropské obyvatelstvo. Mnozí nově příchozí neprojevují ani stopu vděčnosti k hostitelům, nechovají se jako hosté v domě, do kterého vstoupili a ve kterém byli přijati. Velmi mnoho migrantů tvoří mladí bojeschopní muži. Byly tendence považovat je (spíše je tak prohlašovat) za sirotky! Teprve až dnes Angela Merkelová nabádá tyto migranty (nyní Afghánce), aby raději zůstali doma. Pozdě, velice pozdě. Západ je najednou ochoten (kdo by to řekl?) čelit migraci, ale jen na bělorusko-litevské hranici, neboť tam je možno prohlásit migraci za zlý skutek „diktátora Lukašenka“. Jak by jeho skutky vůči Západu nebyly spíše nepřátelskými reakcemi na nepřátelské akce. Ale i toto je jiný příběh. Jenomže, příliš mnoho věcí vyžaduje souvislosti, nabízí souvislosti a děje se v souvislostech. Pandemie covidu-19 nebyla a není výjimkou.
Vůbec se nezdá, že by tyto anděle spásy něco takového zneklidňovalo. To, co se děje, se děje s jejich požehnáním. Dokonce jsou schopni pro všechno najít vysvětlení, jaké je samé a jejich pány, patrony a mecenáše očišťuje. Cigarety dlouhodobě představují fantastický byznys, který prokazatelně působí smrt miliónům lidí, ale ministerstvu zdravotnictví stačí vlepovat na krabičky od cigaret imbecilní alibistické upozornění o škodlivosti kouření. Také zbraně mohou poškozovat zdraví, ale některé armády existují jen proto, aby se jejich prostřednictvím prováděly nákupy drahé a mnohdy zbytečné vojenské techniky od vybraných firem. Ať s těmi zbraněmi či bez nich zůstávají tyto armády stejně neschopné hlavního účelu, obrany státu.
Tohle všechno je už skutečně kuriózní. Kdyby se opatření téhož ministerstva vůči covidu-19 přenesla na cigarety, tak si žádný kuřák už svoji cigaretu nezapálí. Ale cigarety jsou byznys. A chudoba ve světě je taky byznys. Málokdo si dovede představit, kolik zisků lze načerpat z otrocké práce v chudých regionech planety. Byznys představují také destabilizované regiony a vyvrácené státy. Byznysem jsou motivovány americké sankce vůči některým zemím světa. Byznys vykukuje jako šeredná škraboška v podstatě za každou západní akcí převlečenou za občanská práva, svobody a demokracii. Volná soutěž podnikatelů už v současném kapitalismu neexistuje.
Když jsem to musel udělat já, tak to udělej také i ty aneb Počty příznivců očkování rostou
Takže máme opět co do činění s nebetyčným pokrytectvím. Kde jsou peníze, tam je také „politická vůle“. Kde jsou peníze, tam je najednou také dojemná starost o zdraví obyvatelstva. Lidé se nechávají přesvědčit k očkování, protože jinak se stávají osobami stigmatizovanými pro svou údajnou bezohlednost. Stále více lidí přijímá očkování jen proto, aby se těmto stigmatům vyhnuli. Ne z víry v blahodárnost vakcín (o tom nikdo ve skutečnosti nic neví), ale prostě pro klid a proto, aby mohli dělat zase to, co jim bylo před časem zapovězeno. A když se tito lidé nechají přesvědčit k očkování, pak se stávají příznivci vakcinace, neboť je někde v hloubi duše velice hněte, že se dali přesvědčit. Člověk nerad dělá to, co nechce. Takže, když si oni „museli“ nechat vakcíny píchnout, aby měli klid, a ještě ani nevědí, co to s nimi udělá, tak ať to udělají i ostatní. Ať je blaho nejistoty dostupné všem. V českých zemích se neodpouští, když se někdo vyhne něčemu povinnému a nepříjemnému. Nepříjemnosti mají být sdíleny, podvolení se také. Žalovat se nemá, ale hlásit se musí, že velebnosti?
Podle ovoce poznáte strom, praví se snad někde v Písmu. K tomu, aby člověk nemaje žádných důkazů přijal víru v něco, musí věřit lidem, kteří tuto víru hlásají. Jako dítě věří rodičům, že kamna jsou rozpálená a není radno na ně sahat. Nebo že vánoční dárky roznáší Ježíšek. Na předpokladu důvěry v hlasatele víry stojí všechna náboženství světa. Žádné náboženství nepřináší důkazy. Z hlediska důkazů mají náboženství úplně prázdný krám. Ani kupec Žemla od Ignáta Hermanna neměl krám snědenější. Takže, aby český občan mohl uvěřit tomu, že to jeho vláda myslí dobře s jeho zdravím, musí mít v ni víru. Mít víru ve vládu, znamená mít víru v celý nedůvěryhodný systém založený už jen a jen na penězích.
A konečně slíbená Sněhurka s červeným jablíčkem
Jak věřit lidem, kteří podporují nebo alespoň nečinně přihlížejí tolika špatnostem, že ausgerechnet v případě pandemie se z nich stali doslova přes noc dobrodinci lidstva? Ovoce jejich činů je přece dostatečně známé. Shnilé a červivé, tak odkud najednou ta zásilka jablíček červenějších než to, které dostala Sněhurka? A nejsou nakonec ta nová jablíčka taky maličko otrávená?
***
Pod permanentní kontrolou byl v minulosti asi jen zdravotní stav otroka v antické společnosti. Kdo si koupil otroka, ten dbal na to, aby byl otrok zdravotně nezávadný, hlavně v kondici. Ne proto, že by ho byl jeho pán měl rád a přál mu zdraví, ale proto, aby byl otrok výkonný. Pán za něj zaplatil peníze, vůbec ne málo, tak chtěl mít přehled o jeho zdravotním stavu. Říman Cato Starší údajně řídil i sexuální život svých otroků. Schválil jim či neschválil partnera nebo partnerku (tehdy existovala pohříchu jen dvě pohlaví), určil jim dny pro sexuální aktivity. Případné děti znamenaly rozmnožení pánova majetku. Nemělo jich být ale příliš. Pán nechtěl živit krky, které ještě neprodukovaly práci. Otrok nesměl nikdy unikat kontrole svého pána, neboť byl majetkem svého pána. Tak jako je občan-spotřebitel majetkem korporací, pro které pracuje, od kterých dostává peníze a kterým pak jako nadšený spotřebitel tyto peníze ihned vrací koupí toho, co nepotřebuje, ale co mu vnutila reklama.
Co by římský otrokář dal za elektronickou evidenci svého majetku, nástrojů bučících i mluvících, jak antika rozlišovala dobytek od otroků, aniž si antický člověk uvědomoval, že by v tom mohl být nějaký problém. Co by dal otrokář za elektronické pasy, které by signalizovaly, kdy otrok opustil vyhrazené prostory a chtěl si na chvíli užít volnosti. Co by dal za QR kódy. Ach, to by bylo blaho mít nahé otroky s mobilním telefonem zavěšeným kolem krku.
Vzhledem k tomu, že společnost na evropském Západě a v severní Americe degeneruje rychlostí světla (pozor: je to víc než miliarda kilometrů za hodinu nebo tři sta miliónů metrů za sekundu), tak se vůbec nevyplácí velkoryse ignorovat zdánlivé maličkosti. Mohou narůst do gigantických a nesnesitelných rozměrů. Moderní člověk na Západě je permanentním a stále narůstajícím dohledem postupně zbavován autonomie. Je neustále k něčemu veden, nabádán, přemlouván, tlačen, je strašen a stigmatizován, když nevykazuje očekávané modely chování, ba i myšlení. Takto je selektován, diskvalifikován, odstavován. Toto je krajně nebezpečný trend. Proto je velice neodpovědné přehlížet symptomy, souhlasit se zdánlivými maličkostmi.
Člověk se po celé dějiny zdánlivě osvobozuje od těžké práce, tíživých povinností, od smrtelných chorob, pověr a náboženských dogmat, závislosti na pánech, a podobně. Ale připomíná člověka, který se někde v kanadské přírodě snaží utéci před deštěm a najde si útočiště pod skalním převisem, kde se už uvelebil grizzly, tedy Ursus arctos horribilis. A propos, horribilis znamená v krásné latině strašný či děsný. Je to jako bludný kruh. Na přírodní viry vynalézáme léky nebo vakcíny, ale zaneřádili jsme si své životy ještě mnohem rozmanitějšími viry digitálními. Unikli jsme otroctví s cejchem vypáleným na hrudi, ale necháváme si vypalovat cejchy do všech složek našeho soukromí. Dobrovolně a na internetu nabízíme soukromí k probádání neznámými pátrači, kteří do něj stejně vstupují už desítkami jiných vchodů. A nepřicházejí s dobrými úmysly! Nic osobního už není osobní nic soukromého soukromým. Banky nabízejí klientům takzvanou „identitu“, bez které se klient nedostane ke správě svého účtu na internetu. Musí nahlásit svoji identitu dokonce včetně informací o typu jeho zaměstnání či jiné obživy a o tom, zda je či není politicky činný. Moderní člověk si už nic nesmí nechat pro sebe. Chce vstoupit do politiky? Jestli představuje hrozbu úspěšnosti, pak na druhý den jsou média plná jeho života. Hledají temná místa. A když nejsou, tak se taková vyrobí.
***
V kontextu toho všeho jsem si dovolil pojednat téma kampaní ve prospěch očkování úplně každého člověka bez ohledu na to, zda to je či není v každém jednotlivém případě nutné. Zda to je či není nezbytné pro bezpečí společnosti. Kampaně, kterou chápu jako především a dominantně (pokud ne zcela) motivovanou zisky pro vybrané subjekty, osoby, kruhy. A jako precedens, velice nebezpečný precedens.
