Amerika zakázala jadernou spolupráci s Ruskem. Názor

5
(3)

Mohlo by vypadat jako špatný vtip, ale dnešní geopolitická realita je taková, že snadno přetrumfne všechny profesionální humoristy. Český portál Seznam Zprávy zveřejnil v těchto dnech s odkazem na tiskového tajemníka velvyslanectví USA v ČR Griffina Rozella oficiální postoj USA ohledně výstavby dvou energobloků jaderné elektrárny Dukovany.

V článku se uvádí, že již v březnu se ministr zahraničí Antony Blinken obrátil na předsedu české vlády Andreje Babiše s výzvou, aby bylo vyhlášeno „transparentní výběrové řízení“ k Dukovanům a nebyla povolena účast Ruska a Číny, které „využívají přístupu ke kritickým zdrojům, trhům a technologiím k tomu, aby vytvářely nátlak na naše (americké – pozn. red.) spojence a vrážely mezi nás klín“. Podle mínění Washingtonu může být jedině správnou variantou tržní konkurence pouze taková, kdy se tendru zúčastní americká společnost Westinghouse, francouzská EdF a jihokorejská KHNP.

Tady je třeba připomenout, že Praha již zamítla účast ve výběrovém řízení čínské státní společnosti China General Nuclear Power, druhé největší jaderné společnosti ČLR. S ohledem na prudce vyhrocenou rétoriku Pekingu v poslední době nelze pochybovat o tom, že na podobný nepřátelský krok přijde odpověď. Zbývá jen čekat, jaká bude.

Co se týče Rosatomu, rozhodnutí zatím nepadlo.

Požadavky USA ideálně zapadají do jejich zahraniční politiky v posledních letech, ale konkrétně pro Česko hrozí pokud ne krachem všech plánů na vybudování zeleného a spolehlivého energetického systému, tak určitě obrovskými ztrátami.

Pokusme se v tom vyznat.

Jaderná elektrárna Dukovany byla vybudována na objednávku československé vlády sovětskými odborníky na rozhraní 1970-1980 let. Ve všech čtyřech energoblocích elektrárny fungují již zastaralé reaktory VVER 440, což se ale vůbec neprojevuje na jejím významu a spolehlivosti. Dukovany patří do počtu pěti nejbezpečnějších elektráren daného typu a vyrábí 20 % celé české elektrické energie. Víc než to, za léta provozu tato elektrárna již dvojnásobně rentovala výdaje na výstavbu.

V ČR již mají druhou jadernou elektrárnu, Temelín. Byla vybudována v nové době, po roce 2000, mají tam ruské reaktory VVER 1000. Můžeme snadno spočítat, že tyto dvě elektrárny vyrábějí minimálně třetinu celé energie v zemi. Proto vůbec není divu, že Praha chce vybudovat dva další reaktory a stát se první plně „zelenou“ evropskou zemí po té, co se vzdá uhlí a sníží závislost na dodávkách zemního plynu.

Jenže ve Washingtonu na to mají naprosto jiný názor.

Ultimativní požadavek ohledně vyloučení z tendru Ruska a Číny zmaří všechny české plány, vysvětlíme, proč.

Americká Westinghouse

V samotné Americe, kde mají prostě ideální podmínky pro průmyslové giganty, se nemá Westinghouse čím pochlubit. Během posledního desetiletí podepsala smlouvy na výstavbu jednoho energetického bloku pro elektrárnu Virgil C. Summer a dvou bloků pro jadernou elektrárnu Vogtle. V první z nich byla práce zastavena na žádost občanů znepokojených ekologickými problémy a probíhá demontáž, kdežto reaktory pro Vogtle se budují již 8 let, a zatím není jasné, jestli tato výstavba bude vůbec dokončena. Potřeba a účelnost spuštění nových jaderných objektů projednávají na té nejvyšší úrovni, včetně Senátu a Kongresu.

Jediný relativně úspěšný projekt posledních let měl Westinghouse v Číně. Relativně proto, že se Američanům podařilo vybudovat pouze jadernou elektrárnu Sanmen, v které používají reaktory AP1000, jež nejsou nejmodernější.

V roce 2009 založila Westinghouse společný podnik s čínskou State Nuclear Power Technology Corporation (SNPTC) a zavázala se, že postaví elektrárnu Shidaowan, a pak předá všechny technologie a zkušenosti z nejmodernějšího reaktoru CAP1400. Avšak na podzim 2020 učinil Peking prohlášení, že Američané nedokázali splnit svoji část smlouvy, a že hodlají pracovat výhradně vlastními silami. Koncem loňského roku Čína slavnostně oznámila úspěšné zkoušky a spuštění vlastního reaktoru Kuehe-1 generace III+, a plně zamítla všechny možné nároky Američanů na intelektuální vlastnictví.

Není divu, že se Washington urazil.

Francouzská EdF

Tady je situace komplikovanější. Jde o to, že EdF byla donedávna výhradně provozovatelská společnost, která se věnovala jenom provozu hotových elektráren. Výstavbě se věnovala francouzská korporace AREVA (v roce 2017 byla reorganizována na společnost ORANO). Ta se vzdala výstavby jaderných objektů a dnes se věnuje výhradně výrobě a utilizaci jaderného paliva. Všechny příslušné technologie předala ORANO stejné EdF.

Abychom pochopili úspěšnost budoucích projektů a možnosti transferu, připomeneme těžce zkoušenou jadernou elektrárnu Olkiluoto ve Finsku. Začala ji budovat ještě AREVA, kdežto EdF měla být provozovatelkou. Podle původního plánu se spuštění třetího energobloku mělo konat v dalekém roce 2010, ale pak byl termín odkládán stále dál, a tento reaktor není dodnes spuštěn. Navíc výdaje na výstavbu stouply z původních třech miliard na 11 miliard dolarů.

Jediný úspěšný sólový projekt měla EdF v Číně, jenže stejně jako americký byl úspěšný relativně. Francouzi měli dodat pro jadernou elektrárnu Taishan dva reaktory EPR, což bylo uděláno s tříročním zpožděním. Navíc, dokončit výstavbu se podařilo pouze díky účasti čínského výrobce těžkých strojů CGNPC. Jeho podíl na projektu činil 70 %, Francouzům zbylo pouhých 30.

Takže Francouzi dnes nedokáží nic postavit bez dominujícího partnera.

Korea Hydro and Nuclear Power (KHNP)

Tady je všechno jednoduché. Je to státní společnost, která působí výhradně na domácím trhu. Kontroluje provoz čtyř korejských jaderných elektráren a čas od času poskytuje konzultace pro export. Korejci, například, poskytli technickou pomoc rumunské jaderné elektrárně Cernavoda. KHNP se také zúčastnila tendru na výstavbu egyptské elektrárny El Dabaa, ale prohrála.

Co nabízí Rosatom

Abychom nemuseli vyjmenovávat všechny služby ruské korporace, zmíníme se pouze o klíčových věcech.

Rosatom nabízí Čechům reaktor poslední generace VVER 1200. Je to ultramoderní technické řešení, které bylo úspěšně použito v Novovoroněžské, Leningradské, Baltské a Běloruské jaderné elektrárně. Pro svoje elektrárny ho také koupily Bangladéš, Finsko a Egypt.

VVER 1200 je dvakrát levnější než jeho zahraniční analogy, jeho průměrná cena činí 5 miliard dolarů, zatímco Američané a Francouzi žádají přibližně 10. Navíc, ať nám odborníci toto přirovnání odpustí, podniky Rosatomu dnes produkují VVER-1200 jako pekaři horké buchty.

Ruská korporace nezmařila v dohledné minulosti žádnou exportní smlouvu.

Rosatom se zavazuje v rámci balíku dohod nejen uvést elektrárnu do provozu, ale také zaručuje dodávky, a co je hlavní, odvoz upotřebeného jaderného paliva k jeho dalšímu zpracování.

A to hlavní. Rusko je jediný hráč, který nabízí nejen technologii, ale také peníze na výstavbu. Přirozeně jako půjčku. Jenže tady je důležité pochopit, že Bělorusko vybudovalo v rámci úvěru poskytnutého Moskvou kromě vlastní elektrárny celé městečko Ostrovec a Turci dokázali zařadit do rozpočtu jaderné elektrárny Akkuyu ještě dva námořní přístavy.

Česko má zkrátka dost jednoduchou volbu. Buď logickou, což znamená pozvat Rusy, nebo spojeneckou, což znamená zaplatit vlastní peníze a obětovat svá přání kvůli americkým ambicím.

Zdroj

Související: ČEŠTÍ PROTIJADERNÍ RUSO A ČÍNOBIJCI ZUŘÍ

Souhlasíte s článkem?

Průměrné hodnocení 5 / 5. Vote count: 3

Zatím nehodnoceno, budete prvním

Napsat komentář