Jak si vedly firmy a domácnosti v Česku?

0
(0)

Ekonom Jaroslav Ungerman píše o finanční situaci firem a domácností (obyvatel) v uplynulém krizovém roce. Jak si vedly a co z toho vyplývá?

Byla zveřejněna data ze statistiky ČNB o vývoji depozit a úvěrů domácností a firem za uplynulý rok 2020. Tato data umožňují udělat si alespoň dílčí obrázek o finanční situaci firem a domácností a jistě stojí za to se nad nimi trochu pozastavit.

Finanční situace obyvatelstva

V prvé řadě se za rok 2020 zvýšil zůstatek vkladů domácností o 338 mld. Kč na celkem 3114 mld. Kč. Je to historicky největší roční přírůstek vkladů resp. zůstatků účtů obyvatelstva v bankách.

Oproti roku 2019 je to dvojnásobný přírůstek – v roce 2019 byl přírůstek vkladů 167 mld. Kč.

Přírůstek vkladů v jednotlivých měsících kopíruje vývoj možností utrácet, proto se v prosinci 2020 objem vkladů zvýšil o 49 mld. I když to bylo v předvánoční době, při krátkodobém otevření obchodů a služeb a při rozvinutém systému online obchodů, je to až druhý největší přírůstek vkladů v roce. V dubnu 2020 byl ještě vyšší, o téměř 60 mld. Přece jen tehdy nebyl tak rozvinutý online obchod a nebyly před námi vánoce a nebylo otevřeno téměř nic.

Pokračoval růst hypotečních úvěrů pro obyvatelstvo: celkově vzrostl o 106 mld. na 1438 mld. Celkové úvěry obyvatelstva pak dosáhly 1865 mld., tj. přírůstek o 114 mld. V roce 2019 byl vzestup úvěrů obyvatelstva 100 mld., z toho hypoték 82 mld.

Jak uvedená čísla interpretovat?

Za prvé: nejsou to veškerá depozita obyvatelstva. V těchto číslech nejsou zachyceny i další úspory či investice obyvatelstva (penzijní a stavební spoření, investiční fondy, dluhopisy, nákupy investičních bytů…). Kromě toho lze očekávat, že jsou zde i určité zdroje mimo bilanci – při zrušení EET.

Za druhé: vzestup celkových depozit obyvatelstva za uplynulý rok rozhodně nesignalizuje výrazné zhoršování příjmové situace obyvatelstva, jak naznačují některé zprávy. Přirozeně, že vývoj důchodové situace v některých skupinách obyvatel může být horší, ale v souhrnu to není rozhodně (zatím) výraznější problém. Mohla by to být spíše známka rozumného chování, kdy je snahou vytvářet si peněžní rezervy do budoucna.

Za třetí:  část těchto úspor jsou vynucené úspory vlivem uzavření ekonomiky. To se projevuje v nízkém tempu růstu HDP (nižší růst spotřeby) v posledním čtvrtletí minulého roku.

Data o vývoji maloobchodního obratu za minulý rok ovšem neukazují žádný dramatický pokles jeho objemu. Za minulý rok maloobchodní obrat stagnoval, vzrostl v běžných cenách o 0,3 %. Pravda je to nicotný růst, ale není to žádná katastrofa, jak se nám někdo snaží namluvit. Ve světle čísel růstu maloobchodního obratu za rok 2019, kdy vzrostl o 5,4 % je to málo, ale podmínky jsou nesrovnatelné.

I přes uzavření řady obchodů po dobu dvou až tří měsíců se maloobchodní obrat nesnížil. V tomto globálním čísle pak nevyhnutelně musejí být obchody – předpokládám, že to jsou obchodní řetězce – které se vyznačují výraznějším vzestupem obratu. A vůbec největšími tempy rostly online obchody po internetu atd.  Prostě nebylo asi málo těch, kteří vzniklou situaci dokázali využít.

Výhled do budoucnosti

Za čtvrté: vidím tam i pozitivní příslib do letošního roku. Část odložené spotřeby se bude realizovat po otevření ekonomiky. Odhaduji, že otevření části ekonomiky zejména sektoru navázaného na spotřebu obyvatelstva lze očekávat zhruba za měsíc. To ve druhém čtvrtletí může být impulsem k růstu ekonomiky, který by mohl pokračovat i v další části letošního roku.

Vyšší dynamiku růstu lze očekávat v sektoru navázaném na spotřebu obyvatelstva: maloobchod, oděvy, spotřební zboží. Přitom ovšem celý sektor potravinářského průmyslu v podstatě běží, i když i tam jsou problémy (výroba piva, masa atd.) navázané na sektor restaurací. Ovšem ani zde k návratu na původní objemy před koronavirem nedojde vzhledem k absenci zahraničních turistů, kteří v turistických oblastech tvořili významnou část spotřeby.

Očekávaný nárůst spotřeby bude bezpochyby spojen s vyšším cenovým růstem, vzestupem inflace. Tu může vyvolat snaha rychle realizovat odloženou spotřebu a nebude se moc hledět na cenu – nezbytné nákupy např. oděvů, potřeb pro domácnost, odložené služby; bude tlak na dovozy spotřebního zboží atd.

Za páté: rozsah vynucených úspor rozhodně není malý. Lze jej odhadnout na minimálně 150 mld. Pokud bychom předpokládali, že by přírůstek úspor obyvatelstva dosáhl hodnot roku 2019, pak přírůstek úspor roku 2020 ho převyšuje zhruba o těchto 150 mld.  Pro letošek se dá očekávat pomalý růst úspor, ale nepočítám s tím, že by mělo dojít k poklesu objemu těchto úspor.

Kromě toho o tom, že obyvatelstvo jako celek má zatím dostatek peněz, svědčí i další čísla. Růst průměrné mzdy ve třetí čtvrtletí minulého roku o 5,1 % (meziročně). Objem mezd se zvýšil o 1,9 %. Přitom nezaměstnanost roste jen minimálně – úroveň 3,1 % je mezinárodně dost ojedinělá.

Zásadním problémem bude rozložení těchto úspor mezi obyvatelstvem. Diferenciace může narůstat, ale ani tentokrát patrně nejde o dramatický pohyb. Prostě úspory budou alokovány jinak než rovnoměrně, a čím vyšší jsou příjmy, tím více mohou růst i úspory na účtech.

To těžko bez empirických dat komentovat. Jen mě napadá starý totalitní vtip. Rádia Jerevan se někdo dotázal, zda budou v komunismu peníze. Odpověď zněla: u někoho budou a u někoho nebudou. A to je naše dnešní situace – u někoho úspory jsou…

Domnívám se, že právě zde je jeden z aktuálních problémů. Obávám, že dnes totiž nemáme dostatek dat o tom, jak vypadá příjmová situace v domácnostech, jak velká část domácností je zasažena poklesem příjmů, jak je tento pokles velký. Myslím, že se nejednou ve svých návrzích opíráme jen o pocity, domněnky, či dokonce přání.

Existují zde různé průzkumy, ale oponuje je někdo, zabývá se někdo jejich metodikou? Prostě příliš často je to jen výraz nějakých přání než obraz reality.

Nesporné také je, že masivní podpora, kterou poskytuje vláda nejrůznějšími programy, má zřejmě svůj výsledek právě v těchto datech. Možná, že právě ve světle těchto dat a především stále nových požadavků na další podpory, by bylo vhodné více vážit jejich rozsah.

Ten vývoj úspor se beze všech pochyb dá interpretovat i tak, že se masivní výdaje státního rozpočtu „přeměňují“ do úspor na bankovních účtech části obyvatelstva. Podle mého soudu nám v současné době zcela zásadně chybí adresná podpora pro lidi zasažené koronavirovou krizí a k lepšímu cílování takové podpory nemáme potřebná data.

Firemní sektor

Firemní depozita (zůstatek na účtech nefinančních podniků) na konci roku 2020 dosáhla 1221 mld. Kč a byla vyšší o 117 mld. oproti konci roku 2019 (tehdy byla 1104 mld. Kč).

Úvěry pro firmy dosáhly na konci roku 2020 celkem 1135 mld. a byly pouze o 2 mld. vyšší oproti stavu na konci roku 2019. V roce 2019 přitom přírůstek úvěrů dosáhl 59 mld. Kč.

Pokud bychom poměřovali stav finanční pozice sektoru těchto firem vůči bankám, pak došlo v minulém roce k zásadní změně. Vklady firem v bankách v roce 2020 byly vyšší o 86 mld. než přijaté úvěry. Naproti tomu v roce 2019 byla finanční situace opačná: úvěry poskytnuté bankami převyšovaly firemní depozita o 29 mld. Kč.

Finanční pozice firem se tak podstatně zlepšila. Jsou to data za sektor nefinančních podniků jako celek, který přirozeně skrývá některé výjimky. Ale jako celek si sotva na něco mohou stěžovat. Ještě bych snad upozornil na jednu z analýz NERVu někdy z června minulého roku o tom, že už na podzim bude firmám scházet mnoho miliard cash – myslím, že šlo o stovky mld. Já takový globální deficit za firemní sféru nikde nevidím…

Z těchto dat za oba sektory vyplývá, že v bankách je přebytek peněz a že banky v podstatě ani nevědí, co s nimi. Firemní úvěry banky zastavily, možná z opatrnosti. Sázejí na jistotu a nepouštějí se do velkých rizik. Přitom byl schválen velkorysý systém záruk za firemní úvěry, který se v podstatě ani nečerpá. Firmy ovšem také neinvestují – nevědí kam, a tak vyčkávají. I to je logické.

Bankám tak zbývá jenom zvyšovat hypotéky, kde se dá nejvíce vydělat. Je tam sice riziko na straně obyvatelstva, ale to jistě zvládnou, a kdyby se to nepovedlo, pak si jistě přijdou pro státní pomoc. Banky tak mohou bez problémů nakupovat státní dluhopisy a očekávám, že začnou tlačit na růst jejich úrokových sazeb. Obávám se, že budou moci s těmi sazbami manipulovat (vyčkávat s nákupy atd.). Taky drží svá depozita v centrální bance, to je největší jistota, sice málo placená, ale bez rizik. I těch 0,25 % úroku, které dostávají, je dobrých, protože běžné účty obyvatelstva se v podstatě neúročí a na poplatcích za vedení účtů se dá taky vydělat.

Banky při této úrovni úrokových sazeb budou „mít problém“ se svými zahraničními matkami, protože málo vydělávají.

Co dělat s problémovými sektory

Jsou jistě některé postižené sektory. Některé hodně křičí. Velikostí svého příspěvku do hrubé přidané hodnoty, tedy do společenského produktu, jsou velmi malé. Hospody a celý sektor ubytování a stravování představuje jen 2 % hrubé přidané hodnoty a zjednodušíme-li to, pak v podstatě hrubého domácího produktu. Část sektoru je ovšem v provozu.

Jeho hrubá přidaná hodnota za rok (tedy mzdy, odpisy a zisk) je zhruba kolem 100 mld. Pokud se budeme bavit o jeho polovině, která by mohla být vážně zasažena, pak je to 50 mld., ale to je za celý rok. Měsíčně je tedy jeho propad kolem 5 mld.

Zkusme si teď spočítat, kolik na jeho podporu vydáváme nejrůznějšími programy. Dojdeme k závěru, že jeho ztrátu z velké části hradíme ze státních dotací. Přitom víme, že tento sektor je nadměrný a jeho velikost je v tomto rozsahu dlouhodobě neudržitelná. V turistických centrech byla jeho prosperita postavena na zahraničních turistech, kteří se sem v rozsahu před koronavirem ještě dlouho nevrátí.

Potom zbývá jen jedna otázka: budeme i nadále přispívat na tento sektor ze státních dotací, anebo najdeme odvahu tyto dotace ukončit? Můžeme se bavit i o vlekařích, kteří dnes taky chtějí dotace. Mimochodem – při tomto průběhu zimy, kdy sníh po pár dnech už zase z hor zmizel, budou vleky taky dostávat dotace, nebo to je jejich riziko podnikání? Možná by pro ně také mohlo být pojištění, jako mají zemědělci proti krupobití. Ale pochybuji, že by to někdo dokázal zaplatit. Přitom tyto vleky většinou dokonce ani nejsou samostatné firmy, často jsou tyto provozy součástí větších firem a v konsolidovaném celku nemají velkou váhu. To jen na okraj.

A ještě jednu malou poznámku. Nikdy jsme na našich horách neměli tolik vleků pro lyžaře. Přitom víme, že zimy v posledních dvaceti letech, stručně řečeno, nestojí za nic. Prý globální oteplování. Sněhu je pomálu, a když už napadne, tak sotva vydrží déle než dva týdny. A tak zasněžujeme a snažíme se poručit „větru a dešti“. A když to nefunguje, pak si jdeme pro dotace. Jak zvláštní podnikání…

Závěrem

V souhrnu ovšem tato data ukazují, že masivní podpora, která se dostává firmám i lidem má výsledky. Jinak by nemohla být finanční situace tak globálně relativně příznivá. Samozřejmě, že je to statický pohled na situaci, která se mění, ale tato výchozí báze není pro letošek vůbec špatná. A ne všechno, co nás letos čeká, bude jenom negativní.

Jediný, kdo v této situaci prohrává, kdo na to „doplácí“, je státní rozpočet a jeho hlavní „sponzoři“ – daňoví poplatníci, tedy především zaměstnanci, kteří tam velkou část těchto podpor zase vrací ve svých daních.

Stamiliardy, které byly vynaloženy ze státního rozpočtu rozhodně pomohly, to tato čísla dokazují.

Etapa čerpání dotací a nejrůznějších podpor ze státního rozpočtu však musí pomalu skončit a je před námi to nejobtížnější – najít nové zdroje efektivního podnikání. Ani to bez nějaké podpory nepůjde. A právě na budoucnost bychom měli jakékoli další státní podpory směřovat a přestat řešit minulost.

Zdroj

Souhlasíte s článkem?

Průměrné hodnocení 0 / 5. Vote count: 0

Zatím nehodnoceno, budete prvním

Napsat komentář