Kam zmizely ty zlaté české ruce?

4
(3)

Naši předkové oplývali šikovností, umem. Tedy: „Zlaté české ruce i řemeslo mělo zlaté dno“. Ti starší to pamatují, uměli jsme opravit vrata do garáže, vyměnit pneumatiku u auta. Tedy řemeslná zručnost, šikovnost, ale i tradice po předcích. Řemeslo i půda se dědily.

Česká zručnost a podnikavost po staletí vládla Evropě, budila ve světě úctu i závist. Světoznámé značky Škoda, Baťa, ČKD, Jawa, Tatra, Avia i další dobývaly svět. Vyváželi jsme cukrovary, pivovary, cementárny, elektrárny, rafinérie i zbraně. Naši řemeslníci byli známi po celém světě. Český průmysl to byly železárny, ocelárny, zbrojovky, automobilky, ale i tramvaje, lokomotivy, naftové motory… Říkalo se o nás v době monarchie, že jsme kovárnou Evropy. A my jsme na to byli patřičně hrdí! I v době předlistopadové jsme si dokázali poradit. Nebyl v obci autoservis, byl ale šikovný soused a druhý soused byl elektrikář nebo zedník a tak to bylo se vším. Vesnice vzkvétaly, města rostla….

Politické změny po roce 1989 přinesly zásadní změnu ekonomické orientace. Český export navázaný na tradiční východní trhy se rozpadl, nebo byl záměrně zeslaben. Stalo se tak i pod sankcemi EU a USA, ty výrazně poškodily českou ekonomiku. Místo českých značek, východní trhy ovládla západní konkurence. Pod rypadly buldozerů, zmizely tradiční české značky. Místo cukrovky vyrostly podle dálnic obří montovny, velkosklady. Místo práce pro zručné řemeslníky se nabízela práce pro skladníky. Po dálnicích, jak divoká řeka, se valí kamiony z celého světa, stali jsme se velkoskladem Evropy. Ta poloha Česka a nízké mzdy se přímo nabízí. Mzdy všeobecně jsou hluboko pod mzdou zaměstnanců starých zemí EU. Řemeslo se stalo téměř odpudivým. Učiliště zejí prázdnotou….

A tak se nedivme, že pro řemeslníky, zedníky, za prodavačkami, zdravotními sestrami jezdíme na Ukrajinu. Západní a střední Evropa vyzobává ukrajinskou či pobaltskou ekonomiku. Probíhá stěhování národů. Od nás odchází za lepšími podmínkami naši lékaři, strojaři, tedy převážně mladí vysokoškolsky vzdělaní lidé. Střední a vysoké školy sice chrlí tisíce studentů, ale často bez skutečných potřeb české ekonomiky. Technické obory, tedy pilíře české ekonomiky, jsou na okraji zájmu i samotných studentů. Na umělecké školy a genderové programy jsou fronty…

I náš venkov se změnil, to „bílé zlato“, cukrovka, mizí z našich polí. Mizí i další tradiční obory, stáváme se stále více závislí na dovozu. Dovážíme i brambory, květák, švestky, vepřové… Svazují nás kvóty EU, které omezují, jak zemědělskou, tak i živočišnou produkci. Česká vesnice ztrácí své poslední pracovní příležitosti, lidé se stěhují za prací do měst. Ráz české krajiny i vesnic se mění, mizí orná půda, ubývá života, přibývá betonu.

Před několika lety proběhla v médiích, na druhé či třetí straně novin, zpráva o rozprodeji zlatých rezerv státu. Prodej byl hluboko pod cenou. V době německé okupace bylo toto zlato ukradeno, jeho poválečný návrat do vlastnictví státu, stál tehdejší vládu mnoho úsilí. V majetku státu dnes místo zlata zůstávají jen „papírky“, které v minulosti se staly často zcela bezcennými. Nedávno ČNB nakoupila, jen zlomek tohoto zlata, samozřejmě za zcela jinou cenu! Podivný obchod našich novodobých bankéřů!

Jak říkávaly naše babičky: „Pamatujte si děti, rodinné stříbro se neprodává “.

Přemysl Votava

Souhlasíte s článkem?

Průměrné hodnocení 4 / 5. Vote count: 3

Zatím nehodnoceno, budete prvním

Napsat komentář