Potravinové lístky a další postřehy z Mississippi

0
(0)

Vidlák – paní Petra: Pan Targus napsal: Dotaz na paní Petru – autorku dnešního kydacího textu

Mohla byste ještě něco málo sesmolit – pardon – sepsat (sesmoluju jenom já) o institutu potravinových lístků?
Když jsem se dozvěděl, že v jedině nejlepší zemi světa kdosi fasuje lístky na žrádlo – pardon – jídlo, byl jsem z toho docela v šoku.

Druhý šok jsem utrpěl, když jsem se dozvěděl, že masa závislých na této potravinové pomoci činí řádově desítky procent veškerého obyvatelstva.

Pokud byste se rozhodla sepsat další článeček – klidně může být krátký, byl by vám zdejší kydací mančaft neskonale vděčný.


Co napsat?

Žiju v Mississippi krátce, jen nějakých 6 let a je spousta věcí, které si nedokážu vysvětlit a jenom s údivem pozoruji. Mississippi je nejchudším státem USA, takže tu logicky je velká masa lidí odkázaných na potravinovou pomoc. Za sebe – nejsem si jistá, zda jsou potravinové lístky a podpora sociálně slabých důsledkem této chudoby nebo její částečnou příčinou. Abych byla konkrétní – Mississippi má subtropické klima a pomalu kdybyste tu zasadili koště, tak vám zezelená. I ti nejchudší, co bydlí v mobile home mají kolem domů trávníky, ale ovocné stromky či záhony, případně koflíky s pár sazenicemi rajčat či paprik či jiných plodin nevidět nebo jen málo (aspoň ve srovnání s Českem). Trochu mi to připomíná vtip:  Povídá si německá, česká a slovenská slepice, kolik která snese. Něměcká povídá: “Já snáším každý týden 7 vajec.” Česká říká: “To já mám v neděli den odpočinku, tak jen 6.” A slovenská kontruje: “Prečo bych si prcku namáhala, keď sú v Lidlu za euro devätnásť!”

Existuje potravinová pomoc WIC – o té nevím vůbec nic než že existuje. Pak je potravinová a oděvní pomoc Helping Hands Ministries, která funguje v našem okrese. Helping Hands Ministries shromažďuje jednak potraviny a jednak oblečení a drobné vybavení domácností. Oblečení a vybavení domácností, pokud je třeba spravuje a následně buď dává potřebným či postiženým přírodní nebo jinou katastrofou a nebo přes svou prodejnu prodává za levný peníz, což je jeden ze jejich zdrojů financování. Hlavním zdrojem financování však jsou však dary podniků a jednotlivců. Helping Hands mají několik placených zaměstnanců (ředitel, vedoucí kuchyně, řidič), ale velkou část práce zastávají neplacení dobrovolníci. Co se týká potravinové pomoci – potraviny pocházejí z darů místních supermarketů a od církví. Církví je v Mississippi tolik, že si to český člověk ani představit neumí. Každý měsíc Helping Hands vyhlásí jaké trvanlivé potraviny vybírají – například jeden měsíc jsou to čínské nudle, jindy fazole – jednou v konzervách, jindy sušené; před Vánoci potraviny s Vánoci spojené, například cranberry jelly. Všechny církve tak vybírají to samé. Klienti Helping Hands dostávají podle počtu členů v rodině jednu či dvě krabice s potravinami a nemůžou si stěžovat, že ten druhý dostal něco lepšího. Někdo může namítnout, že rýže a fazole rozhodně nepokrývají zdravou výživu, že chybí maso a zelenina a ovoce. Tyto komodity věnují, jak už jsem se výše zmínila, místní supermarkety. Helping Hands má lednice a mrazáky, kde mohou potraviny uchovávat. V době předkovidové pořádaly Helping Hands i akce na získávání prostředků pro provoz a pro potřebné. Například organizovali aukce pečiva – nejprve oslovili ženy, které byly ochotné napéct své speciality – ať už páje, koláče, dorty, chleby, bábovky. Následně jejich zaměstnankyně obvolala místní firmy, organizace i jednotlivce, zda si nechtějí tyto speciality koupit. (Ta zaměstnankyně je moje kamarádka, takže od ní vím, že ty speciality se prodávaly za cenu několikanásobně vyšší než byly ceny vstupů a kupující, s vědomím, že je to na charitu svoji kapsu nešetřili.) Na podzim Helping Hands organizovali ochutnávkový den. Církve a jiné organizace se pod patronací Helping Hands prezentovaly stoly s jídlem – něco na styl švédských stolů. Vstupenky stály 10 dolarů a za to mohl návštěvník ochutnávat jak jen dlouho chtěl a řeknu vám, stálo to za to, mňam. Škoda, že do těchto aktivit hodil kovid vidle.

No a pak je tu potravinová pomoc přes farmářské trhy. Sociálně slabí dostávají jednou ročně kupóny na nákup čerstvé zeleniny a ovoce na farmářském trhu. Každý kupón má hodnotu 5 dolarů. Nelze za ně koupit ani ořechy, ani džemy, pečivo, buráky, vajíčka či maso, jen ovoce a zeleninu, například black-eyed peas – černookou fazoli. (V Česku se dá koupit sušená, ale není to úplně to samé jako ta nedozrálá.) Z toho se tu vaří tradiční jídlo – černooká fazole vařená se slaninou. V sezóně si lidé nakupují zásoby těchto fazolí do mrazáku a jsou schopni za ně utratit třeba 50 dolarů i víc. (Mimochodem, sice si nejsem úplně jistá, zda by se black-eyed peas dal pěstovat v Česku, ale je to úžasná rostlina – po zhruba 2 měsících růstu se tak zhruba měsíc denně sklízí lusky těsně před dozráním. Ty lusky jsou cca 15 cm dlouhé, každý obsahuje kolem 10 semen a narozdíl od klasické fazole jejich vaření netrvá několik hodin a nenadýmají tolik.) 

Proč se některé potraviny nemůžou prodávat za kupóny? Možná proto, aby se před výdejce kupónů chránil před možnou žalobou v případě nákupu závadného masa či vajec – (pokud si to koupí zákazník za hotové, je to jeho riziko a výdejce kupónů je z obliga). Buráky můžou být zakázané proto, že z nich lidé vyrábí peanut brittle – takový křupavý turecký med. Totéž platí i pro ořechy – v našem případě pekany. Nebo proto, že buráky či ořechy můžou způsobovat alergii a tudíž také představují riziko žaloby. Oproti tomu je zelenina a ovoce bez rizika.

Neptejte se mě, kdo kupóny vydává nebo kdo je oprávněn kupóny získat ani v jakém množství. To jde mimo mě. Pokud se chce farmář vedle možnosti prodávat na trhu za hotové ucházet i o možnost prodávat za kupóny, musí se zaregistrovat do programu a uvést, které plodiny bude pěstovat a v jakém objemu. Přijde mu kontrola, zda skutečně má pozemky pro pěstování a uvedené plodiny má vysázené, a na základě toho dostane razítko s identifikačním číslem a ceduli, že je oprávněn kupóny přijímat.  Na kupóny nelze vracet drobné – kupující musí nakoupit za celou hodnotu kupónu, případně zaplatit kupóny a co přesahuje násobek pěti, to doplatit hotově. Každý kupón musí kupující podepsat a prodejce označit razítkem s přiděleným číslem. Kupóny si pak prodejce uloží na svůj běžný účet v bance. Pokud prodejce zapomene zkontrolovat, že kupóny jsou podepsané, prodal zadarmo. Vzhledem k tomu, že na kupóny  nelze prodávat ani vajíčka ani pečivo, což představuje velkou část naší nabídky, rozhodli jsme se s manželem po dvou letech na tento program rezignovat. Ale pro jiné trhovce je to velice výhodné. Inu, one person’s trash is another person’s treasure (co je pro jednoho odpad je pro druhého poklad), jak říká anglické přísloví.

Sociálně potřební jsou takovým lakmusovým papírkem ekonomiky daného státu. Před občanskou válkou Jihu proti Severu byla Mississippi jedním z nejbohatších států a propadla se až na poslední místo. Nejsem ekonom a neznám čísla o ekonomické situaci v zemi natož jejich vývoj. Samotná čísla nejsou tak podstatná jako směr, kterým se ubírají. Ale to, co pozoruju je úbytek průmyslu. Mississippi měla rozvinutý textilní a oděvní průmysl, který mizí či zmizel. Nábytkářský průmysl také mizí. Ještě že tu má fabriku Nissan. Takže zbývá jen produkce surovin – bavlna, dřevo, sója, buráky, catfish (pangas). U Vicksburgu se těží ropa, ale petrochemický průmysl nic moc. To když jsme projížděli Louisianou a Texasem – to bylo jinší kafe. Někdy lidé dávají nízkou životní úroveň do souvislosti s vývojem po občanské válce (Reconstruction) (Pro jižanské státy to bylo těžké období o němž si můžete udělat obrázek, pokud oprášíte knížku Gone with the Wind (v češtině vyšla jako Jih prot Severu) od Margaret Mitchell, případně shlédnete stejnojmenný film s Clarkem Gablem a Vivien Leigh.) Ale tím si prošly i další jižanské státy (Georgia, Alabama…) a ty se dokázaly vzchopit, takže jenom na to bych to nesváděla. Moje teorie je ta, že kde chybí zpracovatelský průmysl, tam to samotné zemědělství nevytrhne. A na průmysl musíte mít vzdělané lidi – ne snad na dělnickou profesi, ale lidi schopné ten průmysl vytvořit a řídit. A to tu asi chybí. Kolikrát vzpomínám na české textilky. Vím, že i v Česku se jich spousta potýká s existencí (pokud už nezanikly). Ale proč zanikly a zanikají tady, v Mississippi! Vždyť tady se bavlna nemusí dovážet, což by bylo velké plus. Nebo proč tu v Mississippi není výrazný zpracovatelský průmysl, například kožedělný a obuvnický průmysl, vždyť těch krav, co se tu ročně porazí… Trhá mi srdce nevyužít toho, co se samo nabízí. Kromě výše zmíněných zemědělských komodit, Mississippi má nevyužitý potenciál v produkci ovoce (borůvky, broskve, hroznové víno – zvláště pak muscadine), pekanových ořechů (pro porovnání: Georgia produkuje nějakých 50 000 tun pekanů, Mississippi 2 000 tun) a následném jeho zpracování. No nenaštvalo by vás, kdybyste přišel do obchodu si koupit pórek a na etiketě čtete vypěstováno v Mexiku? Broskve jsou z Kalifornie, jahody z Louisiany, sazenice cibule z Texasu. 

Ještě malá odbočka k muscadine hroznovému vínu. Když jsem to ochutnala, řekla jsem si fuj, to už znovu do pusy nedám. Ale ono je to jako s rebarborou. Za syrova je nechutná, ale tepelně zpracovaná je jedinečná. A stejně tak i muscadine. Rosol z něj je vynikající.

A to nemluvím o výrobcích “Made in China” – to je problém asi celých Států. Kurník šopa, mě to tak štve, že není moc jiná varianta i když by člověk chtěl primárně podpořit domácí výrobu. Například pracovní rukavice – takové ty, co máte v autě pro případ, že budete potřebovat vyměnit píchlé kolo. Ano, máte možnost si koupit pracovní rukavice “Made in USA” za nějakých 14 dolarů a víc, ale ty se poměrně brzy rozpadnou, zatímco rukavice “Made in China” stojí kolem 2 dolarů a drží jak helvetská víra, takže nekup to. Totéž ponožky, nádobí, vybavení bytu. 

Na fotografii můžete vidět certifikovaného prodejce – má vystavenou ceduli, že je oprávněn prodávat za kupóny. Konkrétně prodává hořčicové listy (nebo vodnicové, ono se to rozliší až zblízka nebo ochutnáním) a sladké brambory. A na té druhé je mobil home, jak jsem se o něm zmínila na začátku. Jak vidíte dá se podle potřeby speciálním náklaďákem přestěhovat. To co vidíte je jen půlka – druhá se přirazí tak, že dům má ve výsledku sedlovou střechu, ale existují i menší varianty. Taková menší varianta se sestává z vybaveného kuchyňského koutu, který je zkombinován s obývákem, ze dvou ložnic na opačných koncích a z příslušenství. To není až tak špatné bydlení, že ne? Na třetím obrázku vidíte sklizenou bavlnu.

Z Mississippi zdraví Petra

Zdroj a diskuze zde.

Souhlasíte s článkem?

Průměrné hodnocení 0 / 5. Vote count: 0

Zatím nehodnoceno, budete prvním

Napsat komentář