První poražený letošních voleb?
Vidlák: V posledních dnech se stále častěji a více věnuji nadcházejícím volbám. Zbývá nám poslední týden, politici stahují maskovací sítě, zaměřují svoje nejtěžší kalibry, povolávají do boje i poslední zálohy a celá bitva o voličský hlas jde do svého vrcholu. Já jsem se během posledního měsíce pokoušel o různé pohledy se kterými jsem třeba ni sám nesouhlasil. Pokoušel jsem se nastínit, jak se volební kampaň jeví. Jak se jeví jednotliví lídři a jak se jeví jejich řeči a hesla. Z toho vyplývaly určité panské rady, které jsem rozdával.
Ne, ještě není konec. Do voleb se ještě ledacos stane, ještě nebyla využita všechna munice. Jeden z velkých kalibrů ale už vystřelil a o tom byl včerejší článek. O výstřel se postaral náš Andrejko, který si přivezl Orbána a maďarský enfant terrible mu v přímém přenosu udělil požehnání.
Dneska chci psát o mém soukromém Vidláckém náhledu na věc. Tak jak se to celé jeví mně osobně. Dneska se pokusím být věcný, odpustím si svou obvyklou jízlivost, oprostím se pokud možno od svých osobních přání a pokusím se s minimálními emocemi shrnout aktuální stav na volebním bojišti.
Zprávou dne stále zůstává Babišův prozatím nejtěžší kalibr. Orbán osobně před novináři, před veřejností, před kamerami na Babišově mítinku. Babiš si dal záležet, aby potvrdil pravdivost svých slov, že je s Orbánem kamarád a všichni pravdomluvní novináři to potvrdili. Ze všech stran mu teď dělají reklamu zadarmo a chrlí jeden článek a komentář za druhým, že Babiš je s Orbánem kamarád. Dělají to tak vehementně, že tím úplně zakrývají to, že v knížce má Babiš za kamaráda nejen Orbána, ale i Jourovou. Všimněte si prosím, že tato informace v podstatě úplně vymizela z veřejného prostoru. O Jourové místo Seznam zpráv mluví zase jen ti xenofobní blogeři.
Já ty novináře nechápu… Babiš chtěl, aby se o Orbánovi mluvilo. Babiš chtěl, aby ho Orbán podpořil. A opoziční novinářstvo mu v tom ještě pomáhá. Kdybych já byl redaktorem Seznam zpráv, šel bych se teď Babiše zeptat nikoliv na Orbána, ale na Jourovou. Nebo bych šel za Jourovou a vydyndal z ní nějaký rozhovor o tom, jak je Babiš proevropský, jak tyhle věci s Orbánem jsou jen divadýlko, ale že Andrej hluboce chápe nejen smysl sjednocené Evropy, ale i Grýndýlu a podobně.
Osobně bych řekl, že Orbánova anabáze je Babišova odpověď na pochybnosti národovecké scény, komu dá Babiš přednost, až o něco půjde. Představte si ještě druhý těžký kalibr – Jourová teď vystoupí z ANO a svého bývalého předsedu řádně potupí. A bylo by vymalováno úplně.
Už včera jsem psal, že Babišova taktika v tomto ohledu byla velice rafinovaná – Přivezl si Orbána a předtím klidně nechal Okamuru, ať do éteru co nejhlasitěji vykřikuje, že s ANO do vlády nepůjde. Tedy Okamura nemluvil o ANO, jen o Babišovi, ale Orbánovský výstřel tentokrát nesměřoval do řad líbodémo, ale zcela jednoznačně do SPD. Tam Babiš cítí potenciál. Tam jsou ještě volní voliči, které by bylo možné získat.
Inu… voliči SPD a ANO jsou úplně stejní. Rozdíl je jen v tom, že ANO se může rozkročit směrem k SPD, protože voliči ANO s tím nebudou mít problém, naopak je to potěší. Ale SPD se nemůže rozkročit směrem k ANO, protože skalní voliči SPD by to Okamurovi neodpustili. Tohle samuraj opravdu nezvládl, přestože signálů měl dost. Už několik týdnů Babiš prostřednictvím svých lidí naznačoval, že by Okamuru do vlády vzal. Okamura na to nenaskočil a teď mu nezbývá než koukat, jak Orbán pomazal svého českého následníka, ale Okamura to není.
Dalším Okamurovým problémem je Volný blok. Po několikadení stagnaci se nám epidemie zase trochu rozjela a Adam Vojtěch začal znovu psát mimořádná opatření. Zatím jen kosmetická. Já sice ještě pořád nevylučuju, že Babiš se pokusí ještě vysát i program Volného bloku, ale teď aktuálně mám pocit, že si někde u Máry Prchala spočítali, že to ani nepotřebují.
Omezení Volného bloku jsou totiž celkem velká – jejich program je založený na bagatelizaci koronaviru a na odmítání očkování, které se u nich zvrhlo ve velmi vyhrocenou rétoriku proti očkovaným. Už jsem tu kdysi psal, že Volný blok má svou kampaň postavenou na tom, že ji nemůže přijmout šest milionů očkovaných voličů, kteří Volný blok prostě volit nebudou. Zároveň také jde tato kampaň přímo proti osobní zkušenosti statisíců doktorů, zdravotních sester, kovidových pacientů v nemocnicích, pozůstalých a podobně. Koronavirus je nejvíc sviňský tím, že společnost zasáhl velice nerovnoměrně…
Babišovi marketéři mají zřejmě k dispozici aktuální data, která potvrzují ta německá – napříč populací je koronavirus menší téma než to vypadá z vyhrocenosti debaty, které se ale účastní jen militantní menšina společnosti. Takže nějaké to lehké zpřísnění opatření Babišovi zřejmě nijak neuškodí.
Zpřísnění těchto opatření naopak ale opět uškodí Okamurovi. Protože právě tohle žene voliče k Volnému. A je vlastně úplně jedno, jestli se Volný blok do sněmovny dostane a nebo nedostane, protože každopádně sebere hlasy SPD. Navíc Lubomír Volný není jediný, kdo saje v elektorátu SPD. Na stejné kapustičce už hoduje i Trikolóra a další malé straničky.
SPD se z mého pohledu dostává pod dvojitý tlak. Na jedné straně střílí Babiš z hmoždíře Těžký Orbán a na druhé straně si téma koronaviru zprivatizoval Volný pro sebe. SPD je v této chvíli vysávána z obou stran. Národovecké téma si v podstatě ukořistil Babiš se všemi těmi boji proti Grýndýlu, diktátu EU a podobně. A covidové téma si se všemi proprietami o koncentrácích zabral Volný a v tomto ohledu to dělá mnohem šťavnatěji než Okamura.
Je mi líto, že to takhle musím říci, ale SPD se mi začíná jevit jako první poražený letošních voleb. Protože to teď aktuálně schytává z obou stran a témata, která jí zbyla, ta se na volebních heslech prakticky neobjevila. SPD se třeba skoro nevyjadřovala o NATO. Takřka se nezmiňovala o zbytečných armádních nákupech. Málo se věnovala narovnání vztahů s Ruskem. Místo toho bojovala proti oligarchovi, který si ale na pomoc přizval Orbána a bojovala proti covidu, proti kterému mnohem halasněji bojuje Volný. Vlastně ani ten zákon o obecném referendu se na bilbórdech moc neobjevoval. Pozor, já vím, že SPD má i vyhraněný názor na NATO… ale nijak ho neakcentovala.
Teď by se to hodilo, ale zřejmě už je na nějakou obměnu kampaně poněkud pozdě.
A víte, kdo právě tato témata teď před voliči artikuluje? Vojta Filip. Takže v podstatě další, kdo si u SPD může přijít na nějaký ten hlas.
Všimněte si, že vůbec nekomentuji opoziční snahu dostat se k moci. Tam je totiž už několik týdnů totální prázdno. Babiš krade, Okamura je Hitler. Nic víc. Trochu se pokoušeli trolovat Babišovo heslo „do roztrhání těla“, pokoušeli se připomenout Babišovo trestní stíhání, ale to dělali už dávno Michprdi před naplněnou Letnou a stejně to k ničemu nebylo. Vlastně jedinou zajímavostí je Bartošův propad osobní popularity a jeho předstižení Vítem Rakušanem, což mi tak nějak evokuje brzkou domácí zabijačku v koalici. Nejpozději tehdy, až si budou dělit dosaženou kořist.
Petra Fialu už táhnou vpřed jen Šafr s Lukačevičem. Seznam, Novinky a Fórum jsou poslední plátky, které se ještě snaží nějak na pana profesora v dobrém upozornit. Ne že by to dělali úplně špatně, ale ono není na co poukázat. Kde nic není, ani čert nebere. Jen se stále více ukazuje, že zlý Babiš sám o sobě jako tahák nestačí. K tomu ty plakáty o strašné hrozbě babišismu, ale kromě odstranění Babiše žádné jiné řešení.
Z malých stran má největší šanci na sněmovnu KSČM. Komunistům jednoznačně nahrávají katastofické zprávy o nedostatku všeho. Jednak tyto zprávy v podstatě už dávno zneutralizovaly staré zkazky o nedostatku zboží za socíku, protože se teď ukazuje, že to není jen doména plánovaného hospodářství. KSČM už dávno nechce nikoho věšet, nechce zakazovat soukromý majetek a ani nechce zakazovat soukromé podnikání. A vedle novodobých marxistů ze Západu působí vysloveně umírněným dojmem. Vojta Filip teď vsadil na správnou kartu a mluví o zákoně o cenách – aby se cena elektřiny prostě určila z moci státní a za burzovní ceny ať se jen vyváží do zahraničí. Pokud bude nárůst cen energií pokračovat, dostane se komunistům širokého ohlasu.
Takže pokud mohu hodnotit bitvu těsně před poslední ofenzívou…
Babišoy šiky jsou na postupu. Útok začal na co nejširší frontě, ale průlom mířil do nejslabšího místa – na SPD. Protože tam by se dalo ještě něco ukořistit. Pokud si Okamura myslel, že Baišovým největším nepřítelem jsou Piráti (což jsem si donedávna myslel také) a díky tomu zůstane SPD ušetřena, tak se spletl. Fronta proti líbodémo přešla v zákopovou válku, možnosti zvrácení situace jsou minimální, náklady na takové pokusy jsou velké a i když nebylo vyhlášeno příměří, v podstatě se vykolíkovala území a vzájemné šarvátky jsou minimální, protože pozice jsou těžce opevněné.
Zároveň měl Babišův orbánovský výstřel povzbudit váhavé mezi nevoliči. Ty, kteří politiky považují za jednu pakáž, ale Orbána mají rádi… Andrejko prostě střílí tam, kde ještě pár hlasů leží na zemi. A pořád si myslím, že má blízko sebe ještě minimálně tři trumfy. Což takhle srdceryvné smíření se synem před kamerami? Nebo naopak synek bude před kamerami mlít totální nesmysly… Nevím, nakolik má Babiš tohle v rukou, ale další trumf v rukou má – vyhlásit po vzoru Švédska konec koronavirových opatření. Tohle je zároveň asi jedná šance pro Okamuru, jak dostat své hlasy zpět od Volného. Třetím Babišovým trumfem by mohla být ta Jourová. Nějak ostentativně by mohla vystoupit z ANO…
Babišovi to tak samozřejmě vyhovuje. Nejlépe se mu bude vyjednávat, když bude ve sněmovně jako jediná těžká váha a kromě něj tam bude hodně malých ratlíčků ňafajících se mezi sebou a žadonících o jeho přízeň. Zatím se mu to víceméně daří. Do voleb je ale ještě týden… všechny karty ještě nejsou na stole.
