Strategie manipulace prostřednictvím masmédií
Jiří Maria Mašek: Věnujte tomu pět minut a nebudete litovat. I kdyby jen proto, abyste si rozšířili vlastní znalosti.
Noam Chomsky, jeden z nejvýznamnějších žijících intelektuálů, sestavil seznam deseti strategií manipulace prostřednictvím masmédií.
1 – Strategie odvádění pozornosti
Prvotním prvkem společenské kontroly je strategie odvádění pozornosti, která spočívá v odvádění pozornosti veřejnosti od důležitých problémů a změn, o nichž rozhodují politické a ekonomické elity, a to prostřednictvím techniky záplavy nebo zaplavení neustálými rozptylujícími a nepodstatnými informacemi.
Strategie odvádění pozornosti je nezbytná také proto, aby se veřejnost nezajímala o zásadní poznatky z oblasti vědy, ekonomie, psychologie, neurobiologie a kybernetiky. Odvádí pozornost veřejnosti od skutečných společenských problémů a vězní ji otázkami, které nemají skutečný význam.
Zaměstnat veřejnost, zaměstnat ji, zaměstnat, nemít čas přemýšlet, vrátit se na farmu jako ostatní zvířata (citace z textu „Tiché zbraně pro tiché války“).
2 – Vytvářejte problémy a pak nabízejte jejich řešení.
Tato metoda se také nazývá „problém-reakce-řešení„. Vytváří se problém, „situace“, která má vyvolat určitou reakci veřejnosti, a to s cílem podnítit opatření, která si přejeme přijmout. Například: nechat řádit nebo eskalovat násilí ve městech nebo organizovat krvavé útoky s cílem, aby to byla veřejnost, kdo požaduje bezpečnostní zákony a politiku na úkor svobody. Nebo dokonce: vyvolat hospodářskou krizi, aby lidé přijali snížení sociálních práv a likvidaci veřejných služeb jako nutné zlo.
3 – Strategie postupnosti.
Aby lidé přijali nepřijatelné opatření, stačí ho aplikovat postupně, kapátkem, v průběhu několika po sobě jdoucích let. Takto radikálně byly v 80. a 90. letech nastoleny nové sociálně-ekonomické podmínky (neoliberalismus): minimální stát, privatizace, prekarizace, flexibilita, masová nezaměstnanost, mzdy, které již nezaručovaly důstojné příjmy, tolik změn, které by vyvolaly revoluci, kdyby byly uplatněny najednou.
4 – Strategie odkladu.
Dalším způsobem, jak dosáhnout toho, aby bylo nepopulární rozhodnutí přijato, je prezentovat ho jako „bolestivé a nezbytné“, a získat tak v daném okamžiku souhlas veřejnosti s budoucí aplikací. Je snazší přijmout budoucí oběť než oběť okamžitou. Za prvé, protože úsilí není, že zaměstnán okamžitě. Za druhé proto, že veřejnost, masy, mají vždy tendenci naivně doufat, že „zítra bude všechno lepší“ a že se lze vyhnout nutným obětem. Diváci tak mají více času zvyknout si na myšlenku změny a rezignovaně ji přijmout, až přijde čas.
5 – Oslovujte posluchače jako děti.
Většina reklam zaměřených na širokou veřejnost používá řeči, argumenty, postavy a obzvláště dětinskou intonaci, mnohdy blízkou slabosti, jako by divák byl několikaletý tvor nebo mentálně zaostalý. Čím více se snažíte diváka oklamat, tím více máte tendenci používat dětinský tón. Proč? „Pokud někdo osloví člověka, jako by mu bylo 12 let nebo méně, pak bude mít na základě sugestibility s určitou pravděpodobností tendenci k odpovědi nebo reakci, která bude dokonce stejně málo kritická jako u člověka, kterému je 12 let nebo méně“ (viz „Tiché zbraně pro tiché války“).
6 – Používejte emocionální aspekt mnohem více než reflexi.
Využívání emocí je klasickou technikou, která způsobuje zkrat v racionální analýze a nakonec i v kritickém smyslu jedince. Použití emočního rejstříku navíc umožňuje otevřít přístupové dveře do nevědomí a implantovat nebo vštípit myšlenky, touhy, obavy a strachy, nutkání nebo vyvolat chování.
7- Udržujte publikum v nevědomosti a průměrnosti.
Znemožnit veřejnosti pochopit technologie a metody používané k jejímu ovládání a zotročování.
„Kvalita vzdělání poskytovaného nižším třídám musí být co nejnižší a nejprůměrnější, aby vzdálenost plánování nevědomosti mezi nižšími a vyššími třídami byla a zůstala pro nižší třídy nepřekonatelná.“
8 – Podněcovat veřejnost, aby se spokojila s průměrností.
Přesvědčte veřejnost, že je módní být hloupý, vulgární a nevzdělaný…
9- Posilování pocitu vlastní viny.
Přesvědčit jedince, že si za své neštěstí může sám, a to kvůli své nedostatečné inteligenci, schopnostem nebo úsilí. Namísto vzpoury proti ekonomickému systému se tedy jedinec znehodnocuje a obviňuje, což v něm vyvolává depresivní stav, jehož jedním z důsledků je potlačení jeho činnosti. A bez akce není revoluce!
10 – Znáte jednotlivce lépe, než znají sami sebe.
V posledních 50 letech se díky rychlému vědeckému pokroku zvětšila propast mezi znalostmi veřejnosti a znalostmi, které mají a využívají vládnoucí elity. Díky biologii, neurobiologii a aplikované psychologii se „systém“ těší pokročilým znalostem o člověku, a to jak v jeho fyzické, tak psychické podobě. Systému se podařilo poznat běžného člověka lépe, než zná sám sebe. To znamená, že ve většině případů má systém nad jednotlivci větší kontrolu a moc, než má jednotlivec sám nad sebou.
