Sudetoněmecká drzost a podlézavost Daniela Hermana

0
(0)

Neměl jsem ani zdaleka  v plánu se nějak zajímat  o další sjezd  Sudetoněmeckého Landsmannschaftu. Natož  o něm psát.

Až do chvíle,  než  ke mně  dorazily  dvě  jednoduché informace, totiž  že:

1- šéf  tohoto spolku by jaksi rád  co nejdříve  nějaký  ten  Grosspotlach soukmenovců příště  uspořádal  v České republice  a to nejlépe  v Praze

2- že  dnešní  smutná kopie  jistého protektorátního ministra – exministr  kultury    Daniel Herman, převzal na shromáždění  Sudetských Němců jejich  nejvyšší  vyznamenání -Cenu Karla  IV.

Nechápu, co  asi tak spojuje  čtvrtý bavorský kmen,  jak si oficiálně  SN  říkají,  s Karlem IV.  Ani náznakem. Tenhle  římský  císař a  český  král představoval skutečně mimořádný  zjev  v  celé středověké  Evropě. Nepochybně  bychom  jej dnes  označili  za  globalistu, nicméně  on se nepovažoval  za  ani  za  světoobčana ani za  Evropana, ani  za  Lucemburčana, nýbrž za  římského císaře a především Čecha.

České země  představovaly  středobod  a  centrum jeho moci, její základnu a proto  se ji snažil všemožně  rozvíjet  a posilovat. Nechápu, co s tím má  společného  Landsmannschaft, který  si  největšího ze  všech  Čechů  /předpokládám, že  si na  tu anketu ještě  vzpomenete/ ukradl a  připojil. Ale to je jen peripetie.Sice charakteristická, leč  nedůležitá.  

Důležité je  naopak to,  že  Herman sehrál na  setkání  bývalých obyvatel Republiky  Československé, kteří  se  sami dobrovolně vytrhli z jejího svazku a  připojili k Tisícileté  říši, kde mimochodem  nebylo pro  Čechy, o Židech vůbec nehovoříc  – místo.

Pro ty, co mají  nijakou, či velmi  krátkou  historickou paměť, jak mezi  sudetskými Němci a jejich  tamními sponzory, ale především mezi tuzemci, zřejmě  aspirujícími dodatečně  na titul  čestného  Arijce, v  čele  s Danielem Hermanem, si dovoluji připomenout  citát  z projevu  Adolfa  Hitlera , který pronesl  3 dny  před  Mnichovskou dohodou

Naprosto drtivá  většina  těch, co nám  dnes usilovně podsouvají, že  jsou našimi krajany, si tenkrát vybrala, -Ein Volk, ein  Reich, ein Führer! Bez mrknutí oka. A  Československo rozbili. Tam stál pan Beneš…. A Češi, prý jejich tehdejší spoluobčané!

Jistě,  nejde o fyzicky   tytéž. Protože  to by  na  ten sudetský  sjezd  dorazili jen  101 letí a  starší. Nicméně  v  daném případě  děti, vnuci, pravnuci a prapravnuci si tohle  stigma  nesou s sebou stále. Kdo opovrhl českým národem a zradil vzájemné soužití jednou,  neposkytuje  sebemenší záruku, že tak neučiní v  budoucnosti znovu.

Mají svoje  úmysly  a cíle a rozhodně  to není  kulturní výměna  a obohacení. Obohacení  vlastně  ano. O  restituce  sudetské  majetku  jde! To je  to jediné, co je pojí  k té údajné staré  Heimat! Tvrdí sice pravý opak, že  jen  jako  u nich touha  po staré vlasti, jinak prý nic a nějaký majetek už  vůbec ne!  

Ti nejstarší z dosud  žijících SN  byli odsunuti v  raném dětském věku. Zdrcující většina  z těch, co se zase promenovali v krojích a tleskali Danielu Hermanovi s odsunem fyzicky  nemohla mít  nic  společného. Přesto, Sehnsucht  po Heimat….. 

Jsem jednoduchý  člověk.  Takže dám jednoduchou paralelu, kterou nejspíš  zažil každý  z nás  -obyčejné stěhování. Když to vezmu sám na  sobě, pak mne to potkalo celkem 7x. Z toho první  případy se  velmi podobaly  tomu, co potkalo naše „milé krajany!! Nucený  přesun  rodiny  v  nejhorších padesátých létech. ještě  v předškolním věku.  V podstatě  si to nepamatuji. Ale  ani stopy  po nějakém sentimentu, který by mne  k  těm prvním třem adresám mého života  vázal.  Za celý  život  jsem se  z vlastní vůle  byl podívat jedenkrát na jedné z těch adres. A že bych zažil nějaké hnutí  mysli, či návrat ke kořenům? Ani nápad.  Neprožívám ho ani když jsem poblíž své předposlední adresy – svépomocně postavené  bytovky, kde  jsem nechal tři roky  svého života v  režimu ráno řádné zaměstnání, odpoledne  rachota  na  stavbě  od  15,00 do 21,00 a k tomu víkendy  s časovým rozvrhem stavba 06,00-21,00. hod. Volný jeden den v měsíci.

Dodnes jsem nezřízeně  pyšný na tenhle největší  životní výkon.  Nicméně  nějaký pocit  typu srdcerváč a snaha  se na tu adresu vracet  být v úzkém osobním kontaktu s bývalými sousedy a spolustavebníky? Fajn, když se  náhodně potkáme ve městě. Žádná tragedie, když  nikoliv. A to považuji těch 23 let na  předposlední adrese za  to nejlepší, co mne  vůbec kdy potkalo!  A někdo mi vykládá,   že má tu Sensucht po  staré vlasti, kde se nenarodil, kterou zná jen z vyprávění  a  chce  se  družit  s lidmi, jejich řeč nezná a není ochoten se  ani začít  učit?  Nic  z toho, jde čistě a pouze  jen  o snahu stále  nějak udržovat  plamínek případných majetkových restitucí!

Jen  je potřeba  dělat, že  tohle není  žádné téma. Nic  víc. A hledat  tuzemskou pátou kolonu,  která  to má zařídit podlomením  české historické paměti a  vůle.

Prostě  najít  nadkritické množství Danielů Hermanů. Třeba  i  tak, že  se jim udělí metál. A možná i cosi  dalšího.  Nevím.

Daniel Herman, dnes už  naprosto smutně proslulým milým krajanováním, ztratil  veškeré  zábrany. Ostatně – není to v jeho životě  poprvé a předpokládám, že   ani naposledy!  Odvrhl svoje  židovské předky, když opustil jejich  víru a  konvertoval ke  křesťanství, dokonce  v jeho vrcholné  formě, když  získal kněžské svěcení  římskokatolické  církve. Aby  následně odvrhlnásledně  i to, když se  svěcení vzdal, aby  mohl do světského života, zejména  do politiky. Co od někoho takového čekat, jestliže  byl původně  židem, později křesťane a kněžím když je součástí  českého občanstva?  První dva  atributy  už  vzdal,  takže  jaký má  smysl se ptát, jak je  to s jeho češstvím  a vztahem k  vlasti? Žádný. Má přece  od  svých milých krajanů tu  supercenu  Karla IV. Ovšem kdyby  se to jmenovalo Cena Jidáše  Iškariotského nebo Preis  des  Karels Čurda, bylo by  to rozhodně  daleko trefnější. Ale nechci Berndtu Posseltovi radit.

Tuhle  hořkost  a totální  znechucení  jsem prostě, proti veškerému  naplnění  zásobníku Kosy, ze  sebe  musel dostat!

Chápu  potomky  sudetských  Němců, že  se  snaží restituovat  majetky po těch, co zradili svůj  stát. Lidská  hrabivost je  věčná.  Ale oni se  v každém případě drží  svého němectví. Zatímco pro Hermana  jeho češství neznamená  vůbec  nic.  Ať si  svou  cenu užije!

Jenže  Bernd  Posselt  a  další  z vedení  Landsmannschaftu  chtějí  stále  více. Už  zcela nepokrytě. Nejdříve  chtěli  tzv. narovnání  vztahů a vypořádání s minulostí a prý především omluvu. Dočkali se jí. Pak se zaměřili na  to, aby  na  Sudetendeutsche  Tag  dorazil  nějaký zástupce  českých elit, třeba nepolitický. Posloužil olomoucký  arcibiskup  Graubner. Další stupeň reprezentovala přítomnost  politika , člena  pražské  vlády – zařídil milý  krajan Herman. O stupínek výše  už  byla oficiální  kancelář  Landsmannschaftu v  Praze.Stalo se.

Nyní už je  i tohle  málo  – takže  zde máme  další  požadavek  – uspořádání  dalšího sudetského sjezdu v Praze!!!!

Na dotaz, zda by sjezd v Česku byl zkouškou především pro Čechy, odpověděl Posselt, že by to byl především další krok vpřed. „Byl by to jednoduše další krok vpřed v evropském duchu a na základě několikasetletého soužití.“

Podle Posselta je jasné, že téma možného sjezdu v Česku vyvolává mimořádný odpor mezi českými nacionalisty. „Je třeba, aby debata pokračovala. Sjezd uspořádáme v okamžiku, kdy nám Česko vyšle signál, že takové setkání bude v pořádku,“ poznamenal s tím, že sudetští Němci v klidu vyčkají na další vývoj.

Máme  skoro bezprostředně před  volbami,  zaujal mne proto  tento jeho výrok:

K dosluhující vládě premiéra Andreje Babiše (ANO) řekl Posselt, že kvůli podpoře komunistů a nacionalistů, na kterou je ministerský předseda v parlamentu odkázaný, nedokázala ve sbližování Čechů a sudetských Němců pokročit tolik jako kabinety předchozích premiérů Bohuslava Sobotky (ex ČSSD) a Petra Nečase (ODS). „Současná vláda ve sbližování pokračuje, ale oproti předchozím kabinetům chybí zásadní pokrok,“

Bohužel  je  smutnou  ba  tragickou  skutečností,  že  ohledně  sudetských  Němců  představují  dva jedině  jasné záchytné  politické  body   Třešně a  Okamura.  U zbytku politického spektra  jde  o jednu a  tutéž  chásku, bez ohledu  na barvu trika, v  kterém se promenují! A  by  bylo jasno  -včetně Babiše. Poselt,  babišáci, hovoří zcela  jasně. Pokud  umíte  číst a porozumět jednoduché větě!

Kdyby náhodou ne, tak  dám Babišův  autentický  výrok ohledně  Daniela  Hermana:

Babiš: Herman mě podpořil v Letech, já jeho s dalajlamou

„On se mě taky zastal v té pseudokauze v Letech. A on žije v nějakém světě a já jsem přišel z nějakého světa, a tak navzájem nějak poznáváme ty dva světy. Proto jsem měl pocit nebo nutkání ho podpořit, protože v tomto směru si myslím, že byl obviněn z nějakých věcí, které skutečně na to nemají vliv,“

Propadám absolutnímu znechucení a  trudnomyslnosti. Existuje  ve světě nějaký  druhý národ, který si tak ostentativně  málo  váží  sám sebe, pošlapává  vlastní  historii a oběti a  dokonce na  ně plive? Nevěřím! Nevěřím! A  ještě  jednou  – nevěřím!

Herman i Posselt  a jejich  čím dál drzejší čela  nechávají všechny  v klidu! Účet za  tuhle, v lepším případě lhostejnost, nám bude ze  Sudetoněmeckého domu v Mnichově  v příslušném čase  doručen. A nejen doručen, I tvrdě  vymáhán!

Zdroj

Souhlasíte s článkem?

Průměrné hodnocení 0 / 5. Vote count: 0

Zatím nehodnoceno, budete prvním

Napsat komentář