Kuku do zákulisí ponorkové aféry

5
(1)

Jan Vítek: Pobouření Francouzů, že přišli o kšeft století, je pochopitelné. Šedesát šest miliard dolarů to bolí, a ještě horší je, že přijdou o čtvrt milionu pracovních míst, dobře placených a zaručených na deset let. To není skandál, to je pohroma. Její politický dopad teprve přijde. Včera byla na francouzské televizi debata dvou předních kandidátů levice a pravice v prezidentských volbách v příštím roce. Oponovali si ve všem. Shodli se pouze v tom, že Francie po tom podrazu s ponorkami musí opustit NATO.

Proč ale je tolik obav, že Austrálie bude jadernou mocností, když jí Amerika prodá osm atomových ponorek místo dvanácti  dieselových, které si před lety  v Paříži objednala? Z těch osmi lodí budou v bojové pozici vždy jen dvě, ostatní budou v opravárně nebo někde za rohem vylepšovat manévrování a procvičovat bojovou připravenost posádky. Dvě ponorky  v bojové pozici těžko něco změní na daném poměru sil v jihovýchodní Asii.

Američané se o vojenskou jadernou technologii s nikým nedělí už proto, že to zakazuje mezinárodní úmluva o šíření atomových zbraní. Americké ponorky, jako třeba Virginia Class, která přichází v úvahu pro Austrálii, používají atomové reaktory, které potřebují vysoce obohacené uranové palivo (HEU 60%). Když je Austrálie koupí bude navždy závislá na dobré vůli USA dodávat jejím podmořským člunům palivo. Tak jakápak jaderná mocnost! Vazal až do hořkého konce.

Nukleární ponorky jsou považovány za útočné zbraně. Na mapě je více zemí než Čína,  a skutečnost, že Austrálie s 25 miliony obyvatel takovou výzbroj kupuje, rozhodně nepotěší jejího desetkrát většího souseda Indonésii.  Ostatní blízké země, mezi nimi Nový Zéland,  zavrhují vojenské využití atomu, a proto jako odvetu uzavřou australským ponorkám a lodím své přístavy.

Cena za americké ponorky bude nejméně o třetinu vyšší nežli za francouzské, za něž už Austrálie vydala tři miliardy dolarů v přípravných pracích. A to jsou burské oříšky v porovnání s obrovským penále, které bude žádat Francie za zrušení kontraktu. To slibuje dlouhý a drahý soudní proces, v němž na obou stranách se obohatí právníci, zatímco australským poplatníkům se budou z bezmocnosti protáčet panenky. V australském rozpočtu se objeví černá díra. V ní zmizí lepší zítřky protinožců.

Sečteno a podtrženo: proč premiér Scott Morrison a vládnoucí australská elita podrazili Francouze a objali Američany i přizvané  Brity,  aby společně vytvořili nový blok (AUKUS) proti Číně? Proč tahají za ocas komunistického draka, který vlastní letiště v západní Austrálii, devět milionů hektarů australské půdy, několik australských uhelných dolů a dokonce i strategicky důležitý  přístav Port Darwin? Proč ohrožují dvoustrannou zlatou stezku  Canberra-Peking, po níž putuje zboží v hodnotě 250 miliard dolarů ročně?   Proč  posadili svoji malou zemi ke stolu velkých hráčů, kteří hrají karban  s mírem a válkou  jako lehkovážní staříci mariáš o sirky? Dřív nebo později jeden z velkých karbaníků udělá va bank a Austrálie může zmizet z mapy, zatímco kdyby se držela stranou by možná přežila. Proč Morrison a jeho druhové jednají proti zájmům národa? PROČ?

Abychom našli odpověď, musíme udělat odbočku. V roce 2007 po tsunami v Indickém oceánu Indie, Japonsko, Austrálie a USA založily neformální alianci pro spolupráci v nápravě způsobených škod. Tehdejší  japonský  premiér ji pojmenoval Qudrilateral Security Dialog, QUAD. Jejím cílem bylo vytvořit Asijský oblouk demokracie, ale nesoulad a rozpory mezi členy zejména v otázce přístupu k Číně způsobily, že dlouhá léta byla v limbu. Až v roce 2019 jeden z poradců připomněl QUAD prezidentu Trumpovi při briefingu před jeho setkáním se severokorejským prezidentem Kimem v Hanoji. Trump,  který už v té době obchodně válčil s Čínou, rozhodl  přeměnit QUAD na jihoasijské NATO s předurčeným nepřítelem Čínou. O to se již pokoušeli jeho předchůdci, ale naráželi  na tvrdý odpor Indie a Austrálie,  zatímco Japonci jen váhali. Austrálie byla vytipována jako slabý článek a tím se stala se středem amerického snažení  prolomit odpor.

V rámci  přesvědčovací kampaně přiletěl do Canberry americký „reálně politický“ vědec John Mearsheimer, aby vysvětlil australským politikům ( video viz 33. minuta Explained to Australians) jak to dnes ve světě chodí. Australská novinářka Caitlin Johnson zaznamenala jeho ústřední myšlenky následovně:

„Někteří lidé dnes říkají, že je alternativa: můžete jít s Čínou,“ řekl Mearsheimer. „Ano, opravdu máte volbu: můžete jít s Čínou raději než se Spojenými státy. K tomu vám řeknu dvě  věci.  Za prvé, když půjdete Čínou, musíte si uvědomit, že se stáváte   naším nepřítelem. Sami jste se rozhodli, že budete  nepřítelem Spojených států. A to v době,  tvrdého, vitálního soutěžení v národní bezpečnosti. Tady platí, kdo není s námi, je proti nám,“ zdůraznil. „Za druhé, když hodně obchodujete s Čínou, a když se přátelíte s Čínou, podrážíte Spojené státy v tom bezpečnostním soutěžení. Z našeho hlediska krmíte bestii. A to tedy nás spokojenými neudělá. A když nejsme spokojení, ani zbla nepodceňujte, jak hnusní můžeme být.  Poptejte se na Kubě.“

Jestli tohle není vyhrožování a vydírání, co jiného to může být?

Zde je jádro pudla:

Austrálie se nespojila s USA, aby se chránila před Čínou.  Austrálie se spojila s USA, aby se chránila před USA.

Zdroj

Souhlasíte s článkem?

Průměrné hodnocení 5 / 5. Vote count: 1

Zatím nehodnoceno, budete prvním

Napsat komentář