Leyenová s Johnsonem zkouší zlomit Indii, ať se přidá proti Rusku

4.7
(15)

V Indii se dveře se zahraničními návštěvami netrhnou. Začalo to Američany, z té strany ale nepřišly nakonec návštěvy na hodně vysoké úrovni, protože Washingtonu došlo, že se svým nátlakem na New Delhi nepochodí, a tak nakonec americké ministerstvo zahraničí vyslalo jen několik „posledních vážných varování,“ že když se nepřestanou kamarádit s Ruskem, takže uvidí, a USA náhle objevily, že Indie porušuje lidská práva, o čemž mluvil i jejich ministr zahraničí Blinken. Vypadá to však, že Washington už tu hořkou pilulku spolkl a smířil se s tím, že Indie se zlomit nenechá a bude jednat podle svých nejlepších zejména ekonomických zájmů a nebude se přidávat do něčí ideologické klaky.

V Evropě s tím ale asi smířeni nejsou, proto se do Indie chystá jak předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen, tak britský premiér Boris Johnson, zřejmě aby zkoušeli to samé, s čím pohořel Washington.

Např. počátkem posledního dubnového týdne poctí Indii svou návštěvou Ursula von der Leyen, která podle úterního oznámení indického ministerstva zahraničí má proběhnout ve dnech 24. a 25. dubna, kdy jde o její první návštěvu Indie v jejím úřadě.

Tento týden má přijet i britský premiér bývalé koloniální moci nad Indií Boris Johnson, který by se nejraději zase zachoval jako imperátor, a nařídil Indii, která neuposlechla ani USA, aby se přesměrovala na dráhu konfrontace s Ruskem pod záminkou událostí na Ukrajině. Všem je jasné, že hlavním bodem jednání jak Borise Johnsona, tak Ursuly van der Leyen bude snaha sešikovat Indii pod vládou ministerského předsedy Narendry Modiho do tábora „ušlechtilých“, kteří vedou s Ruskem obchodní válku po boku Washingtonu.

Nicméně vzhledem k současnému rozvratu globální ekonomiky s rozervanými dodavatelskými řetězci, kdy všechny strany mají zájem na jejich nápravě, budou existovat i jiná zajímavá témata, která by spolu mohli probrat. Nicméně že by Indie nějak moc popřála sluchu návrhům, aby se rozvratu dodavatelských řetězců naopak zúčastnila a odtrhla se od jednoho ze svých už mnoho generací tradičních obchodních partnerů Ruska, je extrémně nepravděpodobné.

Indie velice tradičně vede značně nezávislou zahraniční politiku. Zdráhá se sdružování do nějakých úzkých mocenských kruhů. Ani není takový ten oportunista, co na mezinárodním kolbišti čeká, kdo si ho za nějakou výhodu zláká do svého tábora a mezi tábory přebíhá. Zřejmě si na této pověsti nezávislosti a nestrannosti velice zakládá. Nedávno však udělala zřejmě motivovaná přechodnými pohraničními rozmíškami s Čínou výjimku, když vstoupila do vojenské aliance QUAD. Ovšem Američané, kteří si naivně mysleli, že když mají Indii v QUAD, tak se jim vlastně podrobila jako vazal, byli tvrdě vyvedeni z omylu, když jí chtěli nařídit povinný postoj vůči Rusku i na úkor vlastních zájmů.

K Americe se přidali i ostatní příslušníci QUAD a Indii navštívily delegace Japonska a Austrálie nabízející zvláště výhodné obchodní smlouvy. Indie se však nezaprodala a za ta „cukrátka“ se koupit nedala. Konec konců, by ty handly za moc stejně nestály, když by se měla zbavit svého tradičního partnera. Byl by to tak trochu handl typu: „Uteč od manžela a dostaneš místo prodavačky v trafice.“

Indie je tak trochu „západní“ zemí. Její politický systém, veřejná správa, justice a ekonomický systém je vlastně převzatý po odtržení od Britského impéria ze Západu. Západ také Indii obvykle zkoušel ve svých zaříkáváních se svými univerzálními hodnotami chlácholit, že jde přeci o zemi, která s nimi sdílí jejich hodnoty. V tom má jistě do velké míry pravdu, Indové sdílí Západní hodnoty v duchu hodnotových tradic Euro-atlantické civilizace, ale ne jejich pokrytecké manipulace a svatouškovské zakrývání svých podlých záměrů pod nimi jako pod vějičkou.

Takže Indie, když přišlo na hlasování o Rusku ohledně Ukrajinské krize v OSN, dala jasně najevo, že ač se poněkud s USA sblížila, není žádným jejich vazalem a členem jejich globální gardy proti odpůrcům hegemonie. Je nezávislým státem s vlastními zájmy a Rusko je její tradiční partner, na přátelství s nímž už generace vydělává, teď jí může pomoci s energetickými, finančními aj. problémy, a od kterého má většinu pokročilé výzbroje pro svoje ozbrojené síly.

Kdyby se teď Indie poddala tlaku Západu, nejenže by hrubě snížila své portfolio pro přínosnou tržní spolupráci, ale také by podkopala svou image velmoci, kdy velmocí nepochybně je, a většina zemí zejména ve třetím světě k ní tak přistupuje. Většina světa na současné pokusy Západu „uvést Indii ke kázni“ pohlíží, jak kdyby se dívala na to, když někdo zkouší kárat ctihodného gentlemana jako školáka a uplácet ho lízátkem.

Odtrhnout se od svého tradičního partnera Ruska kvůli nějakému konfliktu na druhém konci světa daleko od Indie by bylo za ohromnou cenu. Ač ten konflikt kvůli sankčním hrám vyvolává problémy světové ekonomice, tak Indie je v postavení, kdy by na něm mohla i vydělat nákupy levné ruské ropy a dalších komodit a posílením své měny, bude-li vyrovnávat platby v národních měnách bez nutnosti směny za dolary, což je spojeno s odvedením určitého nepřímého tributu Americe.

Indie si vydobyla postavení, ve kterém si mohla dovolovat nezávislou zahraniční a obchodní politiku. Jenže náhle nastal čas, kdy je tu hegemon, který šikuje svět pod záminkou Ukrajiny systémem, kdo není s námi, je proti nám, a zkouší to i na Indii. Signalizují tak i světu, že v unipolárním světě pod taktovkou jediného hegemona je nezávislost nepřípustná. Všichni jsou buď vazalové, nebo nepřátelé. A když jsou nepřátelé, tak jsou „nepřátelé světa“, protože celý svět povinně stojí za impériem.

Dokonce, jak vidíme na Johnsonovi a Leyenové, celý Západní svět se k USA ve snaze přimět Indii k poddajnosti přidává. Potřebují nutně Indii, aby se přidala k nim při ohrazování Ruska a Číny, jinak unipolární světový řád nebude fungovat a jejich noční můra multilatelárního světového pořádku bez světového dirigenta může kolem Číny, Ruska a Indie snadno vykrystalizovat.

Sní o tom, že nalákáním Indie do svého tábora vyvolají novou Studenou válku proti odpíračům hegemonie, která pro Rusko a Čínu skončí jako kdysi pro Sovětský svaz.

Taková studená válka by však byla pro světovou ekonomiku za strašnou cenu a většině zemí světa se do ní vůbec nechce – včetně Indie, kdy Indie není ve zbytku světa mimo Západ žádnou výjimkou, je spíše reprezentativním vzorkem takových zemí.

Karel Pavlíček, zvláštní korespondent CMG v Praze

Zdroj

Souhlasíte s článkem?

Průměrné hodnocení 4.7 / 5. Vote count: 15

Zatím nehodnoceno, budete prvním