Zase jsem o něco klidnější

0
(0)

Vidlák -Kapounek: Málokdy zde na Kydech něco přetiskuji. Dnešek ovšem bude tou výjimkou potvrzující pravidlo.

V poslední době jsme se zaměřili na pravděpodobného budoucího vítěze voleb – Pirátskou stranu. Rozebrali jsme si některé jejich aspekty, podívali se na zoubek jejich šéfovi, řekli si něco o jejich bruselském udavačství, vyhrabali jsme jejich minulost plnou přijímání migrantů a Kydy jako jedny z prvních poinformovaly o pirátské představě vysokých majetkových daní.  

Když jsem vytáhl pirátské představy o velmi vysoké dani z nemovitosti, řekl jsem, že jsem klidný. Protože právě touto daní proti sobě Bukanýři poštvou úplně všechny. Dneska mám pro vás další moc pěkný text, který sepsal (asi) bývalý pirát Petr Kapounek a zveřejnil ho na svém fejsbůku. Našel jsem ho shodou náhod – sdílel ho jeden můj fejsbůkový známý. A  hned za to dostal ban. Text je na Kapounkově fejsbůku pořád ještě k mání, ale já ho pro jistotu přetiskl u sebe.  

Je to k uzoufání dlouhé. Ale slibuju, že nebudete zklamáni. Text je úžasně shrnující a doufám, že ho přetisknou všechny weby, které přetiskují mě. Je v něm všechno. Feri, sexuální obtěžování, poměry v pirátské straně, morální hodnoty dnešní generace a všeobecná politická špína i bordel.   Nemusíte Kapounkovi věřit. Koneckonců je jen jednou stranou celé věci. Ale rozhodně to stojí za to. 

Po přečtení tohoto textu jsem zase o něco klidnější. Není zapotřebí nic komentovat, není zapotřebí nic dodávat, není zapotřebí parafrázovat, vysvětlovat, není zapotřebí nic. Počtěte si: 

Petr Kapounek

Pár slov ke kauze Dominik Feri, sexuálnímu násilí, meeto a politickým likvidacím na objednávku

1. Feri byl zřejmě arogantní blb a choval se jako hovado. To samo o sobě není zločin. Zabarikádovat holku v pokoji nebo ve sprše a přinutit ji k sexu zločin je. O tom, co se stalo nebo nestalo, která tvrzení jsou pravda a která ne, která jsou relevantní a která jsou irelevantní, může rozhodnout jen soud. Do výroku soudu, který se zřejmě povleče, je lepší být zdrženlivý.

2. Oceňuji výroky těch politiků (např. senátor Václav Láska), kteří si uvědomují, že dokud nevíme vše, nevíme nic a ctí jak presumci neviny, tak těžkou situaci potenciálních obětí. Neoceňuji výrok předsedy zelených Berga, který píše z pozice, že má ve všem jasno. Neoceňuji ani výroky těch členů TOP09, kteří říkají, že Feri je ve všem zcela jistě nevině a jaká je ho škoda. Musím se ale pozastavit na výrokem Karla Schwarzerberga, podle nejž za tím nejspíš stojí Piráti.

3. Jsem přesvědčen, že za tím stojí Piráti. U Pirátů existuje skupina lidí, kteří chtějí do českého práva implementovat západní Meetoo. A protože vědí, že v demokratické diskuzi to neobhájí, vedou svůj boj skrz média. Dlužno dodat, že s nimi umí pracovat brilantně. Pokud je pravda, že chování Dominika Feriho bylo veřejné tajemství, mohli to otevřít dávno. Počkali ale, až bude před volbami. Dalo by se jim věřit, že to je náhoda, kdyby to bylo poprvé. Není to poprvé. Úplně stejně se postupovalo u mojí politické likvidace. Také si počkali, až budu zvolen lídrem krajské kandidátky v Olomouckém kraji a teprve po té zahájili útok – Kapounek musí odstoupit, jinak bude ostuda v médiích. Kdyby to udělali dřív, nemohli by stranu takto vydírat. Vědí, co dělají. Vrátím se k tomu později.

4. Sexuální násilí je problém. Nikdo pořádně neví, jak velký, jak častý. Aktivisté prosazující Meetoo, užívají často velmi zkreslené argumenty. Např. statistika počtu znásilnění, založená na odhadu, přičemž jako definice znásilnění se pro takovou statistiku neužívá to, jak znásilnění definuje současný právní řád, ale definice, kterou prosazují sami aktivisté. Obdobné je to s obtěžováním. Pokud v dotazníku zaškrtnete “na večírku mi někdo sahal na zadek”, spadnete do kolonky “zažila obtěžování” i přesto, že jste to třeba sama za problém nepovažovala, protože vzrušující atmosféra byl důvod, proč na ten večírek všichni šli a i když jste měli tehdy hranice prostě někde jinde, než je máte třeba dnes. I kdyby ty statistiky ale dávaly 10x menší čísla, pořád by to byla vysoká čísla. Problém existuje a je třeba ho řešit.

5. Než se dostanu k možným řešením, nejprve je třeba se pobavit o definici problému. Celý život žiji v přesvědčení a považuji to za poměrně dobrý světonázor, že v sexuální rovině je OK vše, s čím jsou OK oba/všichni zúčastnění. Zároveň vím jistě, že různí lidé mají různě nastavené hranice, takže nějaké jednání, které jedné osobě může připadat obtěžující, může jiné naopak připadat nudné a nezajímavé. Nelze stanovit žádnou obecnou normu, co je a co není OK. Přesto se o to aktivisté pokouší. Je to jako vynucování katechismu katolické církve na všem lidu nebo navlékaní žen do burek. Vždy se najde dost těch, kteří to budou adorovat a říkát, že je tím chráníte před sexismem a to je morální a správné. Ale většině společnosti tím vezmete sakra velký kus svobody. Akorát ta většina neumí tak dobře křičet ani hrát mediální hry. Proto nelze stanovovat pravidla fixně podle představ nějaké úzké skupiny osob. Proto máme zákon, který ponechává v mezilidských vztazích velkou míru volnosti a zasahuje až tam, kde dochází k omezování svobod nebo osobní integrity druhých. A tak by to mělo zůstat.

6. Nízká míra řešení sexuálního násilí není způsobena tím, že by legislativa nebyla dostatečně přísná, ale tím, že stát nefunguje. Pro to, abychom skutečně pomohli obětem sexuálního násilí, lze udělat třeba toto:

a) Zřídit anonymní linku pomoci / online poradnu, kam se mohou oběti ihned obrátit, svěřit. Kde bude někdo, kdo vyjádří pochopení, poradí, pomůže najít odvahu věc řešit a třeba je nasměruje na specializované pracoviště policie.

b) Zřídit takové pracoviště. Propagovat takovou poradnu.

c) Zajistit, aby se oběť u soudu s pachatelem vůbec nepotkala. Zajistit oběti policejní ochranu v případě výhrůžek

d) Zrychlit justici

Všechno z výše uvedeného dá cca 100x-1000x více práce, než prostě jen zpřísnit zákon. Přitom to jsou návrhy, které by skutečně pomohly. Důležité je zejména pochopit, že tyto činy musí řešit policie a soudy co nejdříve po tom, co se stanou. Sníží se tím riziko, že pachatel bude pokračovat a také se výrazně zvýší šance, že se u soudu prokáže, co se vlastně stalo.

7. Bohužel aktivisté/gendristé jdou zcela jinou cestou. Říkají, že je úplně fuk, že se to nenahlásilo hned, že klidně za 10 let, když si někdo vzpomene, že něco, co dělal dobrovolně vlastně dobrovolné nebylo, takže to tak prostě je a basta.

Prosazují dva velmi nebezpečné návrhy do legislativy (minimálně dva, alespoň o kterých vím). A to, že je nutný explicitně vyjádřený souhlas před sexem. Dále pak princip při vyšetřování obvinění ze sexuálního násilí, že “verze oběti se nesmí zpochybňovat”. Obojí je naprostá šílenost. V prvním případě to znamená, že pokud pár, který spolu chodí nebo žije ve svazku manželském a mají normální aktivní sexuální život, se třeba opije a dojde k sexu, při němž jedna strana byla při smyslech trochu více než druhá, tak z pohledu nové Meetoo legislativy už je to znásilnění. Ale i pokud jste se vzdali romantiky a vzrušení a před každým sexem se manželky důsledně ptáte “miláčku, můžu tě ošukat” s očekávání “ano, dávám ti tímto svolení”, tak si stejně nemůžete být jisti, že až se budete za 10 let rozvádět, neobviní vás ze znásilnění. Protože ví, že může a že to zvýší její šance získat vyšší podíl na majetku nebo tak něco. A protože “verze oběti se nesmí zpochybňovat”, jste v pytli.

To je druhý problém. Tenhle princip znamená “ukaž na někoho prstem a on se nesmí proti tvým nařčením bránit, protože je to útok a důkaz, že je násilník.”. Trochu jako čarodějnické procesy. Hoďte ji do řeky a pokud náhodou vyplave, je to důkaz, že je to čarodějnice a musíte ji dorazit. Na přístupu těchto genderfanatiků je děsivé to, že vidí svět absolutně černobíle. Muž, který někdy nějak projevil sexualitu je automaticky násilník a basta. Na okolnostech nezáleží.

8. Výše popsaná fanatická ideologie pramení v Pirátské straně ve stejných kruzích, kde se vymazává pohlaví z občanek a bojuje proti kapitalismu. Nejedná se o velký počet lidí, spíše jde o několik desítek, z nichž skutečně aktivní jsou v tomto spíše jednotlivci. Díky tomu, že mají hodně času na vysedávání na fóru a na stranické platformě Zulip (některé si “za to” strana i platí) a díky značných dovednostem v oblasti psychologie, se jim daří strhávat na svou stranu velkou část strany. Často většinu. A to jim k prosazování své agendy stačí. Zatím. K tomu navíc občas “sundají” někého oponenta, který by jim výhledově mohl překážet.

Ačkoliv stávající poslanci se snaží držet kurz stany co nejvíce na střed, tito lidé to táhnou doleva daleko za politickou pozici KSČ. A směřování strany se v důsledku toho skutečně vychýlilo. Otázka je, jak se bude dařit tomu vzdorovat v novém obsazení sněmovny. Bojím se, že to bude horší a že z Pirátské strany se definitivně straně progresivní levice. Pokud jí už není. To jsem ale odbočil od tématu.

9. V roce 2019 vrcholila příprava na Krajské volby nejen v Olomouckém kraji. Tam jsem byl zvolen lídrem pro tyto volby. Prosazoval jsem sice variantu koalice se STAN, kde se nám už tehdy podařilo najít fér dohodu a kde nám spolupráce dlouhodobě dobře funguje, ale členská základna Pirátů v kraji v čele s tehdejším koordinátorem Milošem Zmeškalem, jenž byl nejhlasitějším zastáncem samostatné kandidátky, si prosadila samostatnou kandidaturu. Miloš Zmeškal tehdy pokoušel své štěstí v kandidatuře na lídra, ale nezískal rozumnou podporu. Nikoho dalšího ze svých řad zastánci samostatné kandidátky nedokázali vygenerovat. Já jsem tehdy na lídra kolegům v neformálních diskuzí navrhoval Jaroslava Horkého, mladého člena z Přerova. Neviděl jsem v tom věku překážku, protože hejtman je dle mého funkce spíše reprezentativní a dohlížející. Kolegové byli jiného názoru a chtěli mě. Nejsem člověk, který by měl reprezentativní funkce rád a raději bych pracoval, než se fotil. Navíc jsem se tehdy nijak netajil tím, že stojím spíše o práci ve sněmovně. Ale výzvu jsem zvedl. Byl jsem zvolen lídrem kandidátky a začal jsem se připravovat na nelehkou úlohu. O to těžší, že jsme nebyli adept na vítězství a bylo nutné hledat cesty, jak oslovit nové voliče.

Tato příprava ale neměla dlouhé trvání. Na schůzích k sobě projevovali silnou náklonnost a blízkost zmíněný koordinátor a jedna členka, o které delší čas nebylo vidu a slechu, ale působila už nějaký čas v kontrolní komisi strany. K tomu se ještě vrátím. Velmi čile se spolu o něčem radili. Jen pro pořádek. KK není aktivní dozor ani nadřízený koordinátorů a do jejich práce by vstupoval jen ve chvíli, kdy něco šetří. Za nedlouho po tom mi volal koordinátor, s tím, že ona (záměrně vynechávám jméno), chce něco řešit na příští schůzi a jestli vím co. Řekl jsem, že vím a ať si to řeší. Věděl jsem, že se nestalo nic, co by byl nějaký závažný problém. To jsem ovšem netušil, jaký problém z toho lze udělat, když se chce. Než budu pokračovat, udělám malý výlet do minulosti:

Cca 2,5-3 roky před zmíněným okamžikem jsme spolu s tou slečnou občas trochu flirtovali, ona měla svoje trable ve vztazích, já taky. Dokázala se tvářit jako docela fajn holka, koketovali jsme s myšlenkou, že spolu možná někdy budeme chodit, ale teď ne, protože teď je zadaná. Nic vážného, jen řeči. Vyšli jsme si na víno a dokonce už tehdy při procházce parkem na mě měla jistý návrh, který jsem raději ignoroval, a dnes vím, jak sakra dobře jsem udělal. Nicméně věřil jsem jí a nepodezříval jsem ji, že je zlá. To byla chyba, protože indicií jsem měl dost. To ale nebudu rozebírat, nechci zklouzávat do pomluv.

Cca rok po té jsem měl takové víc “free” období. Byl jsem trošku rozčarován ze vztahů, a byl jsem na některé slečny trochu drzejší. Nebyla to špatné strategie, protože některé slečny si na tu drzost prostě potrpí a pokud drzý nejste, mají vás za nulu. Nikdy bych se ale nesnížil k tomu, co z čeho viní Dominika Feriho, abych nějakou slečnu urážel, shazoval nebo k něčemu nutil. Vždy jsem měl své hranice. Cca rok a půl před okamžikem, kdy se otevřela tato “kauza”, jsem byl na schůzi. Bylo to v létě 2018. Byla to normální schůze v Picolu (krajském pirátském centru), seděli jsme všichni u stolu, atmosféra byla uvolněná, jako vždy. Nedával jsem velký pozor, protože mou pozornost upoutala ona. Měla totiž moc hezký šaty, celkově jí to slušelo, což u ní vlastně nebylo obvyklé. Psal jsem jí nějaké zprávy. Ano, bylo to z mojí iniciativy. Ano byl jsem trochu drzejší, jak už jsem vysvětloval výše, měl jsem takové období, ale reakce slečen byly tehdy spíše pozitivní. Abychom si rozuměli – nebyl jsem v žádné funkci vůči této slečně. Nebyl jsem žádným jejím nadřízeným a nebyl jsem ani členem předsednictva kraje. Byl jsem stejný řadový člen jako ona. Takže prostě pokud spolu dva členové vedou nějakou lechtivou konverzaci, stěží jim to někdo přece může zakazovat a vydávat to za obtěžování. Ne? Sice mě odrážela s tím, že “má přítele”, ale jinak byl vidět, že ji to baví, že se jí to líbí. Myslím, že byla zvědavá, kam to zajde. To mě překvapilo, protože ji znám a vím, že NE umí říct jasně a srozumitelně. Takže pro mě to byl signál pokračovat a zkoumat, co bude dál.

V žádné případě jsem neusiloval v tu chvíli o sex nebo nějakou formu styku. Zkoušel jsem prostě v ní něco probudit a zdálo se, že se to daří. Protože měla hezkou sukni, flirt se točil kolem kalhotek. Chtěl jsem vědět jakou mají barvu a nabádal jsem ji, ať si je sundá. Pak jsem jí napsal, že na ni čekám vzadu. Odešel jsem dozadu a stoupil si do uličky ke skladu. Ta kromě skladu nikam nevede. Pokud jde člověk na wc, neprochází tudy, jen okolo. Po chvíli přišla, culila se. Řekl jsem jí, ať si stoupne přede mě. Stoupla si přede mě, zády ke zdi uličky. Chytil jsem jí za bok za sukni, tu jsem mírně přizvedl, chytil jsem jí přes tu sukni kalhotky a zátáhl dolů. Celou dobu neříkala nic, pak vysmekla z kalhotek nohy. Nedošlo k žádnému obnažení ani k žádnému intimnímu dotyku, ač později tvrdila opak. Vypadala překvapeně a šla pryč. Byl jsem překvapen, protože to z mého pohledu byl obrat v tom, co dávala najevo, o 180st. Ještě jsem jí psal ať přijde ještě do zadu, že jí je vrátím a chtěl jsem se omluvit. Chápu, že odmítla. Chvíli jsme ještě seděli na schůzi a mám za to, že než odcházela, ještě jsem se omlouval.

Ano, byl jsem drzý, bylo to nevhodné, překročil jsem hranice. Později jsem se za to znovu omlouval a znovu jsem to vysvětloval. Nebyl v tom žádný zlý úmysl, jen jsme měli jiná očekávání, což se později díky rozporům v její výpovědi potvrdilo.

—–

Nyní se vracíme do roku 2019. Probíhá schůze v picolu a po projednání všech bodů přichází bod “interpelace na lídra”, který právě ona po předchozích konzultacích s koordinátorem navrhla. Koordinátor se sám nabízí, že udělá zápis. Vylučujeme veřejnost. Tady si dovolím pozastavit. Tento koordinátor “použil” tuto mu blízkou slečnu o nějaký čas dříve k likvidaci předsedy jednoho místního sdružení v pardubickém kraji, protože mu nechtěl přijmout za člena jeho kamaráda. Vyslal ji tam jako členku kontrolní komise na uzavřenou schůzi, ač pokud vím neprováděla žádné šetření kontrolní komise. Zda toto bylo v souladu se stanovami je diskutabilní. Jisté je, že to bylo na politickou objednávku. Tento kooridinátor také věděl, co se stalo před rokem a půl v picolu. Jako veselou historku to mnohým členům sdružení vykládal, ač dnes si hraje na gendermana. A těch excesů má taky víc. Svou roli v mojí kauze dodnes vytvrvale odmítá. To ale není teď důležité.

Jako členka kontrolní komise musela vědět, kdo v jejím kraji kandiduje na lídra, přesto tvrdila, že to nevěděla a že proto to řeší až teď. Vystavila svou “obžalobu” na tom, že jí údajně měla vzniknout psychická újma a na řadě jiných tvrzení, k nimž se dostanu. Pokud by toto byla pravda, jistě by měla zájem řešit věc citlivě a obrátila by se na nějakou vyšší autoritu ve straně, třeba na republikové předsednictvo. Místo toho ale ten bod chtěla projednat před členskou základnou v kraji a v popisu, o čem mluví, byla tak nekonkrétní, že by bylo snadné si domyslet, že snad došlo k nějakému znásilnění. Už tehdy jsem tušil, že tak mluví záměrně. Proto jsem v reakci sdělil, že ať si pak každý samostatně vyslechne její verzi a mou verzi a udělá si svůj obrázek sám. Přišlo mi nevhodné to tam rozebírat do detailů a vytvářet nějakou hádku, ale zároveň jsem nechtěl, aby si lidé dělali názor na něco, o čem nic nevědí.

Zároveň bylo vzneseno obvinění, že se dotyčná obává, že bych prý mohl po zvolení na úřadu někoho obtěžovat, tak že proto to otevírá v souvislosti s kandidaturou. Vysvětlil jsem, že jednak jsem měl tehdy úplně jiné životní období a že dávat to do souvislosti se současností je nesmysl, dále, že jsem vůči ní vystupoval jako rovnocenný člen s tím, že jsme si určitým způsobem blíž než jiní, a že vůči podřízené bych si nikdy žádné podobné jednání nedovolil. Ona tehdy na té schůzi řekla, že takto jí to stačí, že chce jen, aby členové tu informaci měli a víc, že už to řešit nebude. Všichni jsme ale tušili, že bude, což se potvrdilo.

Byla to první prokazatelná lež, ale ne poslední. Tady se znovu pozastavím. Do tohoto okamžiku jsem byl ochoten její tvrzení chápat. Ostatně postavil jsem k tomu čelem, s tím, že jde o nedorozumění, mrzí mě to, omlouvám se, ale domnívám se, že to na mou schopnost výkonu veřejné funkce nemá vliv, neboť to proběhlo v jiném čase a za jiných okolností a že se taky někam vyvíjím.

No, a pak to přišlo. Lynč. Nejdříve vlákno na fóru, kde se věc začala rozebírat a kde slečna začala své tvrzení stupňovat a doplňovat o různé polopravdy a lži. Tvrdila, že jsem se jí intimně dotýkal, že jsem ji obnažoval, že šlo o sexuální útok a podobně. Taky tvrdila, že dozadu šla na wc a že nevěděla, že tam čekám. Později přiznala, že věděla, že tam jsem a že očekávala, že dostane pusu. Tím vlastně potvrzuje to, co říkám celou dobu – že šlo o nedorozumění. Jenže to už je pozdě. To napsala, až už bylo všem. Já už tehdy jasně deklaroval, že odstoupím, pokud ztratím důvěru mého kraje, republikového výboru, nebo republikové předsednictva. V kraji proběhla anketa, zda mám důvěru členů kraje. Tu jsem nadále měl.

Následovaly pomluvy z mého osobního života, že jsem prý kdesi měl slovně obtěžovat servírku, což neumím potvrdit ani vyvrátit, protože to mělo být v době, kdy strana měla tak 200 členů, scházeli jsme se po hospodách a toto už si fakt nepamatuji. Nebo, že jsem prý obtěžoval jinou členku. Bylo to na neformální pirátské akci v soukromí u jednoho člena. Hodně se pilo. Napsal jsem jí přes messenger, pochválil určitou část těla. Poslala mě někam. A víte co se stalo pak? Nic. Dal jsem jí okamžitě pokoj. Mám svou hrdost a nemám potřebu se vnucovat. A teď se prosím zamyslete. Je toto predátorské jednání? Je toto násilí? Je košér na někoho toto vytahovat po třech letech? Pár zpráv na messenger a když padne NE tak se to NE bez keců respektuje? Tohle je špatně? Co přijde zítra? Zákaz sexu před svatbou? Copak tohle je liberalismus? Zákaz seznamovat se? Zákaz flirtovat? Padly na mou adresu i další pomluvy. I když jsou tyto pomluvy podlé a o ničem nevypovídající, v politice přesto vedou k utváření názoru. Funguje to jako hoaxy. Každý sice ví, že je to lež, ale na každém šprochu pravdy trochu. A čím více šprochů, tím více podkopaná důvěra. A o to jde.

Co následovalo? Slečna řekla svou jednostrannou verzi jistému členovi republikového výboru, který měl urputnou snahu obhájit členství v tomto orgánu, leč marně a všichni ho měli za ostudu. A který neustále vymýšlí inovativní způsoby jak se zviditelňovat a zejména obohacovat na straně. Skoro všichni v kraji ho nesnášeli. Ale tehdy posloužil dobře. Nešel se zeptat na mou verzi a v poslední den svého členství v republikovém výboru podal podnět na republikový výbor. Ten je oprávněn dělat volební dozor a musel se věcí zabývat. Bylo to před sjezdem v Ostravě, který proběhl v lednu 2020. Na sjezdu jsem ještě vystoupil ale už v nejistotě, co bude. Večer proběhlo uzavřené jednání republikového výboru k mojí kauze. Byl jsem přizván, slečna byla zastoupena právě bývalým členem rv a účastnila se telefonicky.

Znova padala obvinění, že jsem násilník, predátor atd. Ačkoliv byl republikový výbor pod nesmírným tlakem, protože jedinou optikou, kterou na to bylo nahlíženo, bylo “jak to bude vypadat v médiích”, tak velká část členů RV, snad i většina, se k věci stavěla racionálně a chtěla, aby věc byla nejprve prozkoumána a teprve pak se dělaly závěry. Ač jsem jasně deklaroval, že při ztrátě důvěry odstoupím, tak jsem si vyslechl, že jedu taktiku “nikdy neodstúpim” apod. To by byla ale jen humorná epizoda. Taky na republikovém výboru jasně padlo, že problém je, že jsem lídr, a že přece můžu kandidovat níže. Diskuze byla více méně racionální do doby, než přišla na řadu Lydie.

Zde si dovolím opět malé odbočení. Lydie Bartošová je ve straně známa jako jedna z předních představitelek utralevicového a gender směru. Ve stínu svého muže si ovšem nikdo nedovolí proti ní cokoliv říct. I já se snažil od té kauzy až do dnes její jméno vynechat. Ne z úcty k ní, ale z respektu k jejímu manželovi. Ivan Bartoš je nesmírně pracovitý inteligentní a rozumný člověk. Pokud zrovna na popud Lydie neprosazuje stalinistu Tožičku, je to ideální kandidát na premiéra a já mu nesmírně přeji, aby se jím stal. A přeji to i České republice. Bohužel, dokud se proti Lydii někdo otevřeně nepostaví, bude mít ultralevice ve straně krytí z nejvyšších míst a bude sílit. A to je špatně jak pro Pirátksou stranu, tak pro Českou republiku.

A co se tedy stalo? Lydie začala mluvit o tom, že verze “oběti” se nesmí zpochybňovat, protože to píšou v každé její gender příručce. Po zádech mi proběhl závan středové inkvizice. Co je v bibli je taky dáno a co řekně pan farář se taky nesmí zpochybňovat. Doslova řekla “argument, že to bylo jinak, je nepřípustný, protože to říkají všichni násilníci”. Jedním šmahem mi tak odepřela právo na obhajobu a ještě ze mě udělala násilníka. Pak ještě vykládala něco o pokusu o znásilnění. Bylo mi z toho na blití a je mi z toho na blití pokaždé, když si na to vzpomenu. Nejen z toho, že v souvislosti s tím, co se stalo, mluví někdo o znásilnění. Ale hlavně z toho fanatismu, kdy někdo má automaticky pravdu a druhý je automaticky vinen. Toto je pro Českou republiku možná stejně nebezpečné zlo, jako Babiš a jeho rozkrádaní státu. Pokud má tento stát fungovat, musí v něm mít stejný přístup ke spravedlnosti všichni. Není možné vracet lidové soudy a likvidovat lidi na základě, toto, že se o nich něco říká. Po ní vystoupili genderman František Kopřiva a někoik dalších, kteří jí bezmezně přitakávali. Ztratil jsem všechny iluze o tom, že naše strana přináší nějaký pokrok.

Po tomto jsem pochopil, že spor nebude mít rychlé řešení a že pokud se to povleče do voleb, nebudu mít sílu táhnout kampaň a splnit očekávání, s jakými si mě členové zvolili. Slíbil jsem rezignaci a o pár týdnů později za mediální ticha i vykonal. Chtěl jsem se ucházet o jiné z čelních míst kandidátky, ale byl jsem tak vyhejtován, že jsem si nakonec řekl, že se spokojím s jakýmkoliv místem. Ač jsem i po té obhájil důvěru u členů kraje byl zvolen do krajského předsednictva, kolegové Viktor Tichák a Jaromír Horký mě nedali ani poslední místo kandidátky. Do mrtvol se totiž dobře kope. Na střední pozice kanditátky jsem kandidovat nemohl, primárky už byly uzavřené. Dnes jsou právě oni dva na místech 2-3 pirátské kandidátky do poslanecké sněmovny (3-4 koaliční kandidátky). A proto jsem také svou účast na kandidátce odmítl.

Nepíšu to proto, abych fňukal. Politika je taková. Píšu to proto, abych odkryl, jak to funguje. Že likvidace na objednávku se nevyhýbá ani Pirátům, že politika, i když tušíte, že je svinstvo, vás nakonec překvapí tím, že je ještě mnohem větší svinstvo. A to je jeden z pravých důvodů, proč se do ní nehrnou ženy. Nechtějí být v toxickém prostředí. Zatímco ultralevice bude tvrdit, že toxické prostředí vzniká tím, že spolu dva členové tajně flirtují, já jsem přesvědčen, že toxické prostředí je tam, kde panují lži, intriky a bezpráví.

10. Pevně doufám, že se Pirátská strana dokáže napravit dřív, než převezme moc nad Českem. Fanatismus do politiky nepatří. Pokud jsem k tomu mohl přispět aspoň zveřejněním této zkušenosti, svou úlohu jsem splnil.

Edit:

Zapomněl jsem uvést, že ani dnes, po roce a půl od kauzy, republikový výbor Piratů neudělal absolutně nic, aby věc dořešil a rozhodnul, kdo lhal. Tolik k principu “odstup, očisti se a vrať se”. Je to lež, nic takového nefunguje. I proto by se všichni, kdo takto živou kauzu komentují, měli chovat raději zdrženlivě.

Dale doplňuji, ze se ozývají kolegové od Piratů, kteří říkají, že za tím Piráti nestojí. Upřesňuji, že jde o mou domněnku, založenou na okrajových indiciích a že v tomto se mohu mýlit. Na tom, ze se tyto kauzy záměrně otevírají vždy, když je před volbami, si ovšem trvám. Je to chvíle, kdy není čas věci prošetřit a vždy se s dotyčným jedná, jako by byl vinen. Ten zároveň, i pokud by se nakonec ukázalo, že je nevinen, odchází s ostudou a pošpiněným jménem a už nemá možnost se očistit. Proto vždy před volbami.

A pro jistotu ještě jednou zopakuji, že se nezastávám Dominika Feriho, jeho chovaní k dívkám tak, jak bylo popsáno v článku, pokud je to pravda, se mi příčí a znásilnění je hnusný čin, který patří před soud a pokud se potvrdí, nesmí zůstat bez trestu.

Zdroj

Souhlasíte s článkem?

Průměrné hodnocení 0 / 5. Vote count: 0

Zatím nehodnoceno, budete prvním

Napsat komentář