Překrucování dějin a jejich zamlčování postoupilo o další level

0
(0)

Jindřich Kulhavý: 1.září není pouze dnem nástupu dětí do škol, ale zároveň vzpomínkou na to, kdy nacistické Německo napadlo sousední Polsko a začalo tím 2.světovou válku. Zaregistroval někdo vůbec třeba jen zmínku o tomto aktu v našich médiích? A bude stejné ticho po pěšině i za pár dalších dnů, až bude výročí Mnichovské zrady, při níž nás spojenci prodali fašistovi Hitlerovi, tedy rakouskému rodákovi stojícímu v čele nacionálně smýšlející vládní kliky v Berlíně a vyměnili přátelství a důvěru mezi námi za vlastní pocit bezpečnosti? Nikoliv. Místo toho se pomalu a za chodu mění dějiny.

Jedním z tehdejších aktérů zrady byla Francie. Pokud si myslíte, že po cca 75 létech od konce světové války by se už něco podobného nemohlo stát, pak Vás vyvedeme z omylu. Po malé anketě, která však vzniknula naprosto neorganizovaně, už víme, že mladší Francouzi vůbec netuší, že nějaká Česká republika existuje. Na čtyři zmínky o ní byly odpovědí čtyři otázky. Je Česko klub v Toulon a v které čtvrti?, leží Česká republika v Evropě?, na kterém kontinentu ta země je?, u vás se válčí?. V posledním případě došlo k záměně Česka za Čečensko. Mimochodem i proto někteří z nás zásadně nepoužívají název Česko, ale preferujeme Českou republiku.

Z výše uvedeného vyplývá, že ani takové ikony, jakými jsou Pavel Nedvěd, Jaromír Jágr, Petr Čech, dokonce ani ragbyová legenda hrající před pár léty v Toulonu jako špičkové křídlo ragby Martin Jágr(ve Francii je ragby 2.nejpopulárnější sport a v některých regionech č.1) či pár dalších, kteří by sice mladým mohli napovědět, že Česká republika existuje a Evropa nezačíná hranicemi s Německem, které opravdu nesousedí s Ruskem, ale nestačí to. A dokonce ani to, že právě ve Francii jejich národním klenotům  Renaultu, Citroenu a Peugeotu zdatně sekunduje množství Škodovek. Pro řadu z nich Česká republika neexistuje a lidé z ní tedy pro nacionální nabubřelostí nasáklé Francouze nic neznamenají. Dnes a ani tenkrát. Takže kdyby náhodou došlo k Mnichovu podobné situaci, vůbec by nepřemýšleli o tom, za kolik nás opět prodat. Stačil by jim za to zase nějaký falešný pocit.

Bohužel, úctě k naší vlasti v zahraničí nepomáháme ani my. O menším maďarském národu se v Evropě poslední dobou mluví mnohem více, protože se brání převaze liberálních států v EU a bojuje za vlastní národní identitu. Poláci jsou pro změnu velkou zemí sevřenou mezi Německem a bývalým Sovětským svazem. Dosud Rusům neodpustili dlouhodobé křivdy, zároveň velmi opatrně přistupují k německému agresorovi, byť řada z nich v Německu vydělává peníze. Nicméně si uvědomují, že právě jejich instalatér byl nedávno označen za hrozbu pro německé hospodářství. Bylo to řečeno obrazně, ale Poláci jsou citliví na urážky a jsou hrdý národ. Dlouhodobě jsou spojováni pro své přátelství spíše se Spojenými státy, což však momentálně není také žádná výhra. Svou historii si však pamatují dobře.

V dobách socialismu se upravovaly dějiny v poválečné éře poprvé. Nejdříve to bylo zamlčování reality, kterou byla demarkační čára a osvobození Západních Čech až po Plzeň Pattonovými vojáky. Trvalo dlouho, než mohli Západočeši začít skutečně slavnostně připomínat postup americké armády až do tohoto města. Všeobecným vítězem byli víceméně vyhlašováni Rudoarmějci. To se změnilo v roce 1989 a o desetiletí později už by média a politici v rámci řiťolezectví směrem k USA a Německu nejradši tvrdili, že se Sověti zastavili někde u Trnavy. To samozřejmě nešlo, nicméně salámovou metodou se ukrajovala reálná historie nadále. Likvidací památníku maršála Koněva na Praze 6 vyvrcholila snaha v zamlčování zásluh Rudé armády. Navíc se už téměř zapomnělo na bombardování našeho území Američany v posledních dnech války, respektive se o tom nemluví, a jsou vyzdvihovány zásluhy Vlasovců o osvobození Prahy bez potřeby dohledat skutečné důvody k jejich angažování se na konci války u nás. V posledním desetiletí tak dochází ke skutečnému převracení historie, o čemž svědčí i následující obrázek pod textem, který hovoří za vše.

Na závěr si musíme říct toto. Pokud si sami nevážíme vlastní historie a dějin, snažíme se je změnit dle politické politického zadání a nadále podlézáme Bruselu a mocnostem, nezachováme si nikdy vlastní identitu. Určitá nacionalista má své opodstatnění a národní hrdost a vlastenectví patří ke každému významnému národu. Ve školách se snaží pomocí indoktrinace nechat zapomenout naše děti na to, že patří k samostatnému a historicky velmi důležité části světové populace. Nejsme jen Evropané. Jsme především Češi, Moravané a Slezané, patříme k národu žijícímu na největším území planety, protože jsme zároveň Slované. Jistě, díky invaznímu německému národu, který se snažil po dlouhá staletí naši zemi ovládnout, jsme dost nasáklí německou krví, ale protože byli Němci vždy z naší krásné vlasti vyhnáni, zůstali jsme těmi Slovany. Je nás v součtu více než namistrovaných Francouzů, Germánů či Anglosasů. Naše historie je bohatá a stůjme si za ní, byť nám často moc radosti nedělala. Máme ve znaku lva a orlice. To jsou hrdá zvířata. Buďme takovými i my.

Zdroj

Souhlasíte s článkem?

Průměrné hodnocení 0 / 5. Vote count: 0

Zatím nehodnoceno, budete prvním

Napsat komentář