Země, kde korupce vládne nad zákony

0
(0)

Miroslav Keinar: Asi tušíte, o které zemi tu chci mluvit, o té, kam před 30 lety Klaus zval americké poradce, aby tu v naší zemi nainstalovali ten bájný tzv. kapitalismus bez přívlastků, a to je se všemi těmi neduhy, kterými ten kapitalismus vždy trpěl, trpí a trpět bude. Mě ze všech těch negativ kapitalismu zajímá zejména lobbismus a korupce, protože tyto vstoupily do mého života a já se přiznám, že se nedokáži vyrovnat s tím, když vám korupce takto udělí facku na obě tváře, jak tu dále popíši.

Ano, zlodějina dnes není nic, nad čím si stojí zato uplivnout, ta je tu všudypřítomná kolem nás a míra tolerance společnosti vůči ní je nezměrná. Nejhorší je na tom, že je ta rakovina prorostlá i do orgánů policie a orgánů justice.

Ten můj příběh o korupce a lobbismu a devastaci jakýchkoliv morálních lidských hodnot se týká elektrárny Adularya v Turecku, projekt který měl být pokračováním úspěšných vývozu tepelných elektráren do Turecka z předchozího období. Příčiny, že tento pokus o vyvezení velké tepelné elektrárny, tentokrát však prostřednictvím privátní firmy – Vítkovice Power Engineering (VPE), skončil velkých fiaskem, je potřeba hledat již v období Topolánkovy vlády, kdy Topolánek ruku v ruce s Kalouskem zlikvidovali za podezřelých okolností organizace zahraničního obchodu tzv. OZO, jako byl například ŠKODAEXPORT Praha, který měl právě vývoz elektráren do Turecka ve svém portfoliu. Tito dva „privatizátoři“ se dali s vyhrnutými rukávy do rozkulačování organizací zahraničního obchodu a připravili touto neúspěšnou tzv. privatizací půdu pro fiasko obchodního případu Adularya, které snad nemá obdoby po celou dobu stoleté existence samostatného českého státu. Pokud by se chtěl některý ze jmenovaných ohradit proti tomuto mému tvrzení, tak ať mi na příkladu ŠKODAEXPORTU prokáže opak, že je to dnes prosperující součást nějaké té privátní firmy. Tím chci jen upozornit, abyste nepodlehli ve volbách svodu nových privatizátorů, kteří budou tvrdit, že privátní firmy umí vše lépe, než firmy státní.  Já zde prokáži, že to není pravda. Mix privátní frmy se skrytými financemi mimo účetní záznamy s hrabivými státními úředníky pozadí, to je opravdu  smrtící koktejl pro čestný a úspěšný business.

To, že ty týmy zkušených obchodníků na ŠKODAEXPORTU, které byly rozprášeny do různých sektorů průmyslu, by nikdy nenechaly tento obchodní případ přivést do takovýchto konců, kam se dostal případ Adularya pod patronací jedné soukromé firmy, to dokazuje pravdivost mého výše uvedené popírání tvrzení, že soukromý podnikatel vše dokáže udělat lépe, než státní podnik. Nebylo to jen v neumětelství pracovníků vedení generálního dodavatele elektrárny do Turecka – firmy Vítkovice Power Engineering VPE), ale svou roli tu sehrála notná dávky bezcharakterního jednání u některých vedoucích pracovníků VPE, zkratka snahy si tzv. nafouknout kapsu. Víte, co je na tom celkem šokující? Že nikdo z těch lidí z vedení VPE, co položili na lopatky projekt Adularya a celou firmu VPE, neměl potom problém si najít další zaměstnání. To snad soukromý podnik při přijímání nových pracovníků vůbec nezkoumá, odkud kdo přišel a jaké průšvihy má za sebou? Řekl bych, že to funguje přímo naopak, v čím větším bahně jste se pohyboval v předchozím zaměstnání, tím prokazujete větší kvalifikační předpoklady, že pokud se s něčím podobným setkáte i na novém pracovišti, tak že s tím nebudete mít žádné morální problémy.

Tak, jak se výstavba této elektrárny začala v listopadu 2011 a první blok elektrárny se měl dokončit a připravit ke zkušebnímu provozu ke dni 30.6.2014, tak díky neschopností vedení VPE tuto akci zvládnout, se nám tento termín posunul o téměř dva roky. Nebudu tu rozebírat, proč došlo k tomuto zpoždění, ale zachytil jsem neklamné známky toho, že již zde existovala podivná rozhodnutí vedení VPE, která hodně zaváněla korupcí. Já na ně upozorňoval tehdejší vedení VPE, ale pak jsem přišel na to, že jsem si stěžoval právě u těch, co vůbec neměli čisté svědomí.

Toto zpoždění výstavby však ještě nebylo to, co by zlomilo projektu Adularya vaz, tou skutečnou příčinou bylo, že na dodávku kotle se ve vedení VPE vybrala firma, která se nemohla prokázat tím, že by někdy vyprojektovala kotel pracující na principu stejné technologie s přibližně stejným výkonem, jaký měl v záměru postavit turecký investor firma – Naksan Holding /Adularya. Dokonce tato, z tzv. soutěže vybraná firma na dodávku kotlů, sama prohlásila před další českou firmou, že na turecké uhlí vyprojektovat kotel neumí, ale přesto tento job nakonec vzala. Proč? Protože pochopila, že narazila na bandu zkorumpovaných lidí, u kterých se vše dá uplatit.

Jinak řečeno, byl to první pokus této rakouské firmy Andritz o vyprojektování kotle na této výkonové hladině a dlužno říci, že se této firmě tento první pokus ale vůbec nepovedl. Za tímto jednoduchým konstatováním se skrývá, vážení, škoda 16 miliard korun na naše konto. Jak k tomu mohlo dojít? Na to se budu nyní snažit odpovědět.

Část škody pochází z vlastního špatného projektu kotle vypracovaného rakouskou firmou Andritz, a druhá část uvedených škod pak činí neschopnost minulé a současné vlády ten problém nějak řešit. Ty kotle se totiž do dnešního dne ani nepokusil nikdo uvést do stabilního provozu a ani opravit a stojí v Turecku ve stejném stavu, v jakém je tehdy v polovině června 2016 pracovníci VPE opustili. Podstatou problémů je, že se uvnitř kotle vytváří slepenec popílku, který zalepí zadní část kotle a tím znemožňuje jeho dlouhodobější provoz, řekněme v horizontu nějakých 14 dní. Cena opravy obou kotlů odhadnutá experty ze Škody Praha pro účely, aby kotel začal standardně pracovat, indikovala cenu opravy na více než 69 milionů EUR, což je více, než byla původně dohodnutá cena s firmou Andritz za dodávku těchto dvou kotlů.

Ano vážení, oprava těchto zmaštěných kotlů od firmy Andritz přijde na více, než byla původní hodnota jejich dodávky. Tak to snad hovoří za vše a uvede snad na pravou míru i tvrzení vedení VPE a Andritze, že za vše může jen to špatné uhlí, které se nachází právě v tom místě, odkud se začalo brát uhlí na tzv. seřizovací provoz kotle. Jinými slovy tito dva spojenci chtějí tvrdit, že pokud by se vzalo uhlí z dolu o pár set metrů dále, tak kotel bude pracovat jako víno. No teda, že se těm lidem z vedení VPE a z Andritze neprášilo od úst, když tento nesmysl prohlašovali.

Ty znaky špatné funkčnosti kotle dodaného rakouskou firmou Andritz byly již známy krátce po uvedení prvního kotle do provozu, a to bylo v lednu 2016. Závady na kotli, na které bylo upozorňováno vedení projektu od české obsluhy kotle, byla jednak vysoká teplota ve spalovací komoře, a to až o 150 st. C více, než byl povolený horní limit, a dále pak ještě více závažným nedostatkem bylo, že ten kotel neuměl vytvořit tzv. cirkulující fluidní vrstvu. Vytvoření cirkulující fluidní vrstvy je ten nezbytný předpoklad k tomu, aby se mohlo o kotli vůbec říkat, že je to cirkofluid, kdy dodávka kotle na tuto technologii byla přece předmětem smlouvy mezi VPE a ANDRITZem, a od toho se přece nedalo nikam uhnout na straně VPE.

Když se po cca 3 měsících provozu kotle zjistilo, že se nám kotel zatavil spečeným popílkem o objemu cca 150 tun, tak by zdravý rozum přece velel, požádat co nejrychleji dodavatele kotle o to, aby kotel opravil, a to zejména s ohledem na skutečnost, že mu vedení VPE dokázalo různými triky zkrátit dobu záručního provozu, po kterou je povinen dodavatel opravit bezplatně dodané zařízení, z 2 let na 3,5 měsíce. Vedení VPE dokázalo těmito různými kejkly dojít až k takovému paradoxu, že když se kotel spustil, tak zatímco záruční doba za spolehlivý provoz kotle ze strany VPE vůči nadřízenému tureckému investorovi ještě ani nezačala, tak z dvouleté záruční doby rakouské firmy Andritz vůči VPE již zbylo jen 3,5 měsíce.

Je třeba smeknout, jaký husarský kousek se podařil vedení VPE ve prospěch Andritzi, že tato firma prošla veškerými povinnými provozními testy na kotli a taktéž celými předběžnými přejímkami ještě v době, kdy byl kotel smontován jen tak ze 2/3. Dalším vychytralým kouskem vedení VPE pak bylo již zmíněné, že když se uvedl kotel do provozu, tak již zbývalo Andritzi do konce záručního provozu jen 3,5 měsíce.

Osud zde byl snad naposledy firmě VPE příznivě nakloněn a dal jí příležitost v dubnu roku 2016, napravit “chyby”, které vedení VPE udělalo tím, že zkrátilo záruční dobu provozu kotle ze dvou let na 3,5 měsíce provozu, to je na 1/7 toho, co měla sama firma VPE nasmlouváno se svou nadřízenou firmou Adularya. VPE tedy mohla Andritze pěkně potrápit a nechat si kotel opravit a znovu uložit Andritzi dvouletou záruční dobu po takto rozsáhlé opravě, jak to měla sama vůči investorovi, ale neudělala to, proč asi? Byly tam nejspíše určité hmotné stimulace, jinak si to člověk vysvětlit nedokáže.

To, že se netvoří při provozu v kotli cirkulující fluidní vrstva, bylo možno dokonce i shlédnout okem prostřednictvím nainstalovaného kukátka umožňujícího vidět do spalovací komory. Takže, každý, kdo nevěřil tvrzení české obsluhy kotle, že není dosaženo stavu, který byl vzájemně zakontrahován, tak mohl vyjít na kotel a shlédnout na vlastní oči, že tento kotel skutečně nepracuje na bázi technologie, která byla vzájemně zakontrahována mezi generálním dodavatelem a dodavatelem kotle – firmou Andritz. Když se tedy zjistilo, že zadní tah kotle je zalepen 150 tunami popílku a potvrdilo se tak zcela jasně, že je správné tvrzení supervizora na kotle o tom, že ten kotel nebude bez zásadních úprav pracovat správně, tak se přece mělo přistoupit během zbývajícího času do vypršení záruční doby firmy Andritz k podání oficiální reklamace. K tomu však vedení VPE nikdy nepřistoupilo, i když mělo v ruce všechny trumfy a tímto přeneslo vedení VPE vědomě na českého daňového poplatníka veškeré škody vyplývají ze špatně funkčního kotle. A těch škod není málo, je jich za těch zmíněných 16 miliard korun. Celý projekt výstavby elektrárny byl totiž podložen českým státním úvěrem ve výši 433 mil. EUR. Z tohoto úvěru dodnes nesplatil nikdo ani jedno EUR. S napočítání úroků za 5 letou nečinnost této elektrárny tvoří doposud škoda pro českého daňového poplatníka více než 18 miliard korun.

To, že kotel nepracoval ve správném fluidním režimu na začátku provozu, a že se nepodařilo obsluze podle pokynů Andritze přivést kotel do správného provozu ani za 3 měsíce seřizovacího provozu, to svědčilo o závažném technickém problému na kotli. A i když vedení VPE vědělo dobře, kdy končí záruka firmy Andritz na bezplatnou opravu špatně navrženého kotle, tak je asi k neuvěření, že nechalo projít tuto záruční dobu, kdy mohli produkt reklamovat u dodavatele a požádat ho o jeho bezplatnou opravu. Po vypuštění firmy Andritz ze zodpovědnosti za špatně navržený kotel pak nastoupila společná blamáž firmy ANDRIRZ s vedením VPE o tom, že prý za celou tu špatnou funkčnost kotle, že za to může vysoký obsah chloru v uhlí.

Jenže ti nositelé teorie o vysokém chloru v uhlí jako důvodu pro problémy při provozu kotle jaksi nemluví o tom, že již před rokem a půl před uvedením bloku do provozu dostali do rukou expertní zprávu, kterou si od české pobočky firmy Bureau Veritas objednali ČEB a EGAP, a ta zpráva sdělovala, jaké to uhlí skutečně přijde na zahájení provozu kotle; a přesně takové uhlí s tak vysokým obsahem chloru, jak předvídala tato zpráva Bureau Veritas, pak přišlo. Tu komedii s překvapením, jaké nám to uhlí s tak vysokým chlorem přišlo na zahájení provozu kotle, to sehráli ve vedení VPE opravdu dobře. Ještě dnes se občas setkáte s tímto idiotismem ve sdělovacích prostředcích.

Ještě stále i po projití garancí firmy Andritz byly platné bankovní garance firmy Andritz za správnou činnost kotle a existovala i možnost žalovat firmu Andritz k mezinárodní arbitráži, poněvadž se Andritz dopustil nečestného jednání a vědomých manipulací se skutečností. A aby nebylo možno Andritze žalovat jednou provždy k arbitrážnímu soudu do Švýcarska, kam odesílalo znění příslušného opatření z kontraktu mezi VPE a Andritzem pro případ neshody, tak vedení VPE připravilo dopis na Andritze, a i na další subdodavatele, o odstoupení od plnění kontraktu. Zkrátka vedení VPE řekli tímto dopisem:  „Andritzi, už ten kotel po sobě nemusíš opravovat, nám ČEB slíbila další peníze na tento projekt a tak si ten kotel opravíš po sobě za další české peníze“. Zní to až neuvěřitelně, ale toto vše se tu dělo ve spolupráci VPE – ČEB/EGAP – ANDRITZ. Pokud má někdo pochybnosti o pravdivosti mého tvrzení, mohu popsané skutečnosti dokázat.

Je přece jen dosti těžko pochopitelné, jaký to mělo smysl posílat dopis na Andritze o ukončení kontraktu, když mu VPE jako jediné firmě ze všech dodavatelů vyplatil veškeré zakontrahované peníze. Navíc pak obě společnosti měly spolu smlouvu o tom, že se vzájemné vztahy budou řídit švýcarským právem a dopis z Vítkovic začínal odvolávkou na české zákony. Snad nikdo nemůže věřit tomu, že toto bylo uděláno z hlouposti anebo naivity po všech těch výhodách, které vedení VPE udělilo firmě Andritz. Svým podezřelým postupem VPE ušetřil Andritzi 70 milionů EUR, co by musel utratit  Andritz za uvedení kotle do provozuschopného stavu, a tak si myslím, že to nebylo jen tak za „Pánbůh zaplať“.

Co si musel myslet Andritz, když tento dopis o odstoupení od kontaktu od VPE dostal? Že musí mít proti sobě neskutečné hlupáky, kteří mu takovýto dopis o odstoupení od kontraktu pošlou. Anebo to byla dobře zaplacená služba? Já jsem zastáncem té druhé alternativy.

A víte, co je na tom ještě podivnějšího? Že celé toto schéma rozesílání dopisů na Andritze a další subdodavatele bylo projednáno a posvěceno ministerstvem financí v roce 2017, a poradcem od premiéra Babiše, a vedením ČEB a EGAP, ti všichni věděli o tom, co se chystá VPE udělat a nenamítali nic proti tomu, že se firma Andritz zasláním dopisu o odstoupení od kontraktu s konečnou platností vyjme ze zodpovědnosti za špatně vyprojektovaný kotel. Co to mají tyto orgány za právníky, že je včas nezarazí? A nebo taktéž je tu důvod, jak je uveden výše u VPE? Ani to nejde vyloučit, protože stát projevuje neskonalý zájem na tom, aby se případ nezačal policejně vyšetřovat.

Musím ještě uvést, že jsem asi tak 2 – 3 měsíce před tímto odesláním dopisu na Andritze o odstoupení od kontraktu varoval písemně vedení Vítkovice Holding před tím, že je vysoce pravděpodobné, že za špatnou funkčnost kotle je zodpovědné špatné projekční řešení kotle. Přes toto mé varování zaslané na několik osob ve vedení Vítkovice Holding a vedení VPE se tento dopis z Vítkovic na Andritze odeslal. Jedním z těch, co jsem varoval o korupci ve VPE a o špatném projektu kotle a nutnosti si tento kotel nechat posoudit od odborníků, byl i současný ministr obrany, v té době vedoucí odboru vnitřní ochrany ve Vítkovicích. Přesto, že byl tento pozdější ministr vnitra první protikorupční Babišovy vlády upozorněn mnou na korupci ve VPE, tak mě s korupcí obrazně řečeno ten budoucí protikorupční ministr vnitra vyhodil.

A když pak dostal Andritz dopis, že už není nutno, aby po sobě spravil ty dva špatně vyprojektované kotle, tak ještě zvýšil sázky a nechal si zaregistrovat u věřitelského výboru VPE požadavek na vyplacení 66,5 milionů Kč kompenzací za to, že ho Vítkovice nenechali ten kontrakt dokončit. A že si dnes uvádí Andritz ve svém katalogu elektrárnu Adularya jako svoji úspěšnou referenci? No to je již jen taková malá třešnička na bohatém dortu, který VPE naservírovalo rakouskému dodavateli kotlů – firmě Andritz, zřejmě za to zmíněné “zaplať Pánbůh”.

Já jsem ty svoje poznatky o podezřelých okolnostech provázející tento kontrakt na VPE sepsal do trestního oznámení, které jsem podal v listopadu 2018 na Vrchní státní zastupitelství do Prahy pod hlavičkou – podezření z korupce. Víte, že za celou tu dobu jednoho a půl roku, co se provádělo na Národní centrále proti organizovanému zločinu tzv. vyšetřování – nevyšetřování, si nepozval vyšetřovatel ani jednoho svědka, kterého já jsem do trestního oznámení uvedl a ani jednoho podezřelého, na kterého já jsem ukázal, a případ po roce a půl za souhlasu všech úrovní státního zastupitelství odložil. Když říkám, všech úrovní státních zastupitelství, tak tím míním, že jsem se prostěžoval na postup vyšetřovatele až na Nejvyšší státní zastupitelství, ale tam ještě stihli za P. Zemana tuto moji stížnost zalockdownovat.

Co na to říci? Vzpomínáte si tu štvanici, kterou tady vyhlásili státní zástupci na Ratha, že si nesl 8 mil. Kč v krabici od vína, peníze, které nikde nikomu nechyběly, a šel sedět na 8 let. Zde jsou škody na státním majetku, a tedy na majetku nás daňových poplatníků, oněch 16 miliard korun, a představte si, že vyšetřovatel nevidí žádný důvod, aby se někoho na něco z vedení VPE ptal. Není toto skandální? Samozřejmě že za tímto nevyšetřováním stojí nějaká politická síle, která umí ovládat i polici, i státní zastupitelství.

Na co se ptám nyní třech českých ministerstev, které byly akcionáři ČEB a EGAP v letech 2016 a 2017, (jsou to: ministerstvo průmyslu, ministerstvo financí a ministerstvo zahraničních věcí), je, proč nechali ČEB a EGAP nezažalovat firmu Andritz k mezinárodní arbitráži do Švýcarska. Zatím jsem se ale odpovědi ani od jednoho ministerstva nedočkal. Na tom posledním jmenovaném ministerstvu jsem si dal více záležet, to se nyní vysoce angažuje, aby žádalo Rusko, aby prý zaplatilo škody za Vrbětice. Kulhánkovi jsem adresoval dotaz, kdy on bude požadovat zaplacení škody po rakouské firmě Andritz? On mi odvětil, že jejich ministerstvo nemá s ČEB a EGAP, a tudíž ani s Adularyí, nic společného. A na to já mu zase napsal, že dnes je to sice pravda, ale v roce 2016 a 2017, kdy se tam děly ty největší prasárny a nechalo se těmto dvěma státním organizacím jen tak proplynout mezi prsty 16 miliard korun našich peněz, tak to jste přece ještě akcionáři firem ČEB a EGAP byli, není liž pravda? Zatím jsem odpověď od pana Kulhánka nedostal, ale on už to má za pár, takže už mi asi neodpoví. Jen doufám, že se něco podobného již na ministerstvu zahraničních věcí neobjeví.

Mohu jen říci, že na těchto příslušných ministerstvech musí být desítky lidí, kterým prošla rukama ona expertní zpráva ŠKODY Praha, kterou si nechaly v roce 2014 zpracovat firmy ČEB a EGAP o uhlí na dolech Adularya. Po přečtení této zprávy vám okamžitě přijde na mysl, že se tu v tisku sehrála v roce 2016 nepěkná šaráda s obyvateli této země v angažmá vedení firmy VPE, když se tu veřejně tvrdilo, že za tento problém na kotli projektu Adularya je zodpovědné špatné uhlí. Proč se nikdo z těchto desítek ministerských úředníků neozve a neřekne, „vždyť ten král je nahý“? A on se dosud neozval a ani neozve, poněvadž jsme zapadli do hlubokého morálního bahna, ze kterého už není návratu.

Zdroj

Souhlasíte s článkem?

Průměrné hodnocení 0 / 5. Vote count: 0

Zatím nehodnoceno, budete prvním

Napsat komentář